Mluvení jazyky — Je to dar od Boha?

„JÁ TOMU prostě nerozumím,“ říká Devon. „Vypadá to, že u nás v kostele dostávají každý týden mnozí lidé svatého ducha a zázračně mluví různými jazyky. Někteří z nich žijí nemravně. Já se snažím žít slušně. Ale ať se modlím sebevíc, ten dar ducha nedostávám. Jak to?“

Gabriel také chodí do kostela, kde lidé údajně dostávají svatého ducha a mluví jazyky. Říká: „Vadí mi, že když se modlím, druzí mě ruší. Hlasitě říkají něco, čemu nerozumím. A oni tomu taky nerozumí. Z takového mluvení nemá vlastně užitek nikdo. Copak by každý dar Božího ducha neměl být k něčemu prospěšný?“

Vyjádření Devona a Gabriela vyvolávají zajímavou otázku: „Je mluvení jazyky, jak k němu dnes dochází v některých církvích, opravdu od Boha?“ Abychom našli odpověď, bude užitečné prozkoumat, jak to bylo se zázračným mluvením jazyky u křesťanů v prvním století.

„Začali mluvit různými jazyky“

V Bibli čteme o některých mužích a ženách, jimž byla dána moc mluvit jazyky, které se nikdy neučili. Poprvé k tomu došlo v Jeruzalémě o Letnicích roku 33 n. l., několik týdnů po smrti Ježíše Krista. Sto dvacet Ježíšových učedníků bylo toho dne ‚naplněno svatým duchem a začali mluvit různými jazyky‘. Návštěvníci z cizích zemí „byli zmateni, protože každý je slyšel mluvit svým vlastním jazykem“. (Skutky 1:15; 2:1–6)

Bible se zmiňuje i o jiných Ježíšových následovnících, kteří měli tuto podivuhodnou schopnost. Díky působení svatého ducha mohl zázračně mluvit mnoha jazyky například apoštol Pavel. (Skutky 19:6; 1. Korinťanům 12:10, 28; 14:18) Každý takový dar Božího svatého ducha však logicky musel mít nějaký pádný důvod. K čemu tedy sloužilo mluvení jazyky v biblických dobách?

Znamení Boží podpory

Když Pavel psal korintským křesťanům, z nichž patrně někteří mohli mluvit jazyky, vysvětlil, že jazyky jsou „znamením pro . . . nevěřící“, to znamená pro lidi, kteří tehdy nebyli křesťany. (1. Korinťanům 14:22) Schopnost mluvit jazyky a také jiné zázračné schopnosti tedy byly pro pozorovatele známkou toho, že nově vytvořený křesťanský sbor má Boží schválení a podporu.  Zázračné dary byly jako směrovka, která lidem hledajícím pravdu ukazuje, kde najdou Boží vyvolený lid.

Povšimněme si jedné významné skutečnosti. Bible se nezmiňuje o tom, že by Ježíš nebo někteří předkřesťanští proroci zázračně mluvili jazyky, jimž se neučili. Dar jazyků, který dostali Ježíšovi učedníci, proto musel mít ještě další účel.

Nástroj k šíření dobré zprávy

V počátečním období své služby dal Ježíš svým učedníkům pokyn, aby dobrou zprávu o Božím Království kázali pouze Židům. (Matouš 10:6; 15:24) A tak na území, které obývali lidé z jiných národů, se učedníci dostali jen zřídkakdy. Ale to se mělo brzy změnit.

Když byl v roce 33 n. l. Ježíš krátce po své smrti vzkříšen, dal svým následovníkům příkaz, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů‘. Také jim řekl, že mají být jeho svědky „do nejvzdálenější části země“. (Matouš 28:19; Skutky 1:8) K tomu, aby se dobrá zpráva mohla šířit v takovém rozsahu, bylo nutné používat kromě hebrejštiny mnoho dalších jazyků.

Mnozí z těchto prvních učedníků však byli „nevzdělaní a obyčejní“. (Skutky 4:13) Jak budou schopni kázat ve vzdálených zemích, kde se mluví jazyky, o kterých možná nikdy ani neslyšeli a které se rozhodně neučili? Svatý duch poskytl některým z těchto horlivých kazatelů zázračnou schopnost kázat plynule v jazycích, kterými předtím nikdy nemluvili.

Je zřejmé, že dar jazyků sloužil dvěma důležitým účelům. Za prvé, byl znamením Boží podpory. A za druhé, byl účinným nástrojem, který v prvním století křesťanům pomáhal plnit jejich úkol kázat lidem mluvícím různými jazyky. Když k mluvení jazyky dochází v mnoha církvích dnes, slouží to zmíněným dvěma účelům?

Mluvení jazyky dnes — znamení Boží podpory?

Kam byste ve vaší obci umístili směrovku, aby z ní mělo užitek co nejvíce lidí? Dali byste ji do nějakého domu? To určitě ne. Zpráva o událostech v den Letnic svědčí o tom, že znamení — tedy to, že učedníci zázračně mluvili jazyky — vidělo „množství“ kolemjdoucích. K čemu to vedlo? Téhož dne bylo ke křesťanskému sboru „připojeno asi tři tisíce duší“! (Skutky 2:5, 6, 41) Jestliže dnes lidé tvrdí, že mluví jazyky, ale dělají to uvnitř nějaké církevní budovy, může to být veřejným znamením pro množství nevěřících?

V Božím Slově je uvedeno, že smilstvo a jiné „skutky těla“ jsou v rozporu s působením svatého ducha a že ti, „kdo provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. (Galaťanům 5:17–21) Když vidíte, že jazyky mluví lidé, kteří mají pochybnou morálku, možná vás právem napadne: Nebylo by to absurdní, kdyby Božího svatého ducha dostávali lidé, kteří dělají věci, jež Boží Slovo odsuzuje? Bylo by to podobné, jako kdyby na ulici byla umístěna směrovka, která by vedla dopravu nesprávným směrem.

Mluvení jazyky dnes — nástroj k šíření dobré zprávy?

A co druhý účel toho, že v prvním století lidé dostávali dar jazyků? Je mluvení jazyky, jak se provádí v církvích, nástrojem k tomu, aby se lidem různých jazyků kázala dobrá zpráva? Vzpomeňme si, že o Letnicích roku 33 n. l. byli v Jeruzalémě lidé z mnoha zemí a dobře rozuměli učedníkům, kteří zázračně mluvili jazyky. Naproti tomu řeč těch, kdo mluví jazyky dnes, není obvykle srozumitelná žádnému z posluchačů.

 Je jasné, že dnešní mluvení jazyky se velmi liší od daru svatého ducha, který dostali Ježíšovi první učedníci. Není vlastně žádný spolehlivý záznam o tom, že by tuto zázračnou moc obdržel někdo po smrti apoštolů. Čtenáři Bible tím nejsou překvapeni. Inspirovaný apoštol Pavel totiž prorokoval, že zázračné dary, včetně mluvení jazyky, „přestanou“. (1. Korinťanům 13:8) Jak je tedy možné poznat, kdo dnes má svatého ducha?

Na kterých lidech je patrné, že mají svatého ducha?

Ježíš dobře věděl, že dar jazyků skončí zanedlouho po založení křesťanského sboru. Krátce před svou smrtí poukázal na určité nadčasové znamení neboli znak, podle něhož bude možné poznat jeho pravé následovníky. Řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) A v tom verši, ve kterém Boží Slovo předpovídá, že zázračné dary přestanou, je uvedeno: „Láska nikdy neselhává.“ (1. Korinťanům 13:8)

Láska je první z vlastností, které patří k ‚ovoci‘ neboli výsledku působení Božího svatého ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Ti, kdo skutečně mají Božího ducha, a tudíž Boží podporu, si mají navzájem projevovat pravou lásku. Třetí z vlastností, které patří k ovoci ducha, je pokoj. Ti, kdo dnes mají svatého ducha, budou odhodlaně prosazovat pokoj, přičemž se budou opravdově snažit povznést se nad dogmatismus, rasové předsudky a násilí.

Vzpomeňme si také na Ježíšovo proroctví zaznamenané ve Skutcích 1:8. Ježíš předpověděl, že jeho učedníci dostanou moc, aby byli jeho svědky „do nejvzdálenější části země“. Také řekl, že tato činnost bude pokračovat „až do skonání světa“. (Matouš 28:20, Kralická bible) Toto mezinárodní kazatelské dílo má být nadále znamením, podle něhož lze poznat ty, kdo byli opravdu obdařeni mocí svatého ducha.

Co myslíte, na které skupině lidí je patrné, že má svatého ducha? Kteří lidé projevují ovoce ducha, jako je láska a pokoj, a to do té míry, že jsou ochotni snášet špatné zacházení ze strany vlád, protože kdekoli na světě odmítají vzít do ruky zbraň? (Izajáš 2:4) Kteří lidé se snaží vyhýbat skutkům těla, jako je smilstvo, a dokonce vylučují ze svého středu ty, kdo nečiní pokání a ve špatném jednání pokračují? (1. Korinťanům 5:11–13) Kteří lidé kážou po celé zemi dobrou zprávu, že Boží Království je jedinou nadějí lidstva? (Matouš 24:14)

Vydavatelé tohoto časopisu se nezdráhají tvrdit, že popisu lidí, kteří mají svatého ducha, odpovídají svědkové Jehovovi. Co kdybyste je lépe poznali a sami posoudili, zda opravdu mají Boží podporu?