Přejít k článku

Přejít na obsah

Hledal jsem chyby a našel jsem pravdu

Hledal jsem chyby a našel jsem pravdu

 Hledal jsem chyby a našel jsem pravdu

Vypráví R. Stuart Marshall

„Se svědky Jehovovými se nebavíme,“ řekl mi jezuitský kněz. „Používají Bibli.“ Právě jsem ho požádal, aby pomohl mé ženě tím, že jí ukáže nějaké rozpory v učení svědků Jehovových, a jeho odpověď mě překvapila. Došel jsem k závěru, že budu muset Bibli se svědky studovat a sám nějaké rozpory najít.

TO BYL okamžik, kdy jsem si ve věku 43 let dal za cíl, že pomocí logiky a svých znalostí teologie vyvrátím učení svědků Jehovových. Všechny školy, které jsem navštěvoval — od základní až po vysokou — byly katolické. V roce 1969 jsem získal titul bakaláře svobodných umění v oboru ekonomie. Během studia jsem absolvoval i povinné přednášky z filozofie a teologie. Studium Bible však k mému katolickému vzdělávání nikdy nepatřilo.

Po dokončení bakalářského studia jsem se oženil s Patricií McGinnovou, která byla stejně jako já katolička. Oba jsme potom získali doktorát na Stanfordově univerzitě. V roce 1977 se nám narodil syn Stuart. Usadili jsme se nakonec v městě Sacramento v Kalifornii. Následujících 23 let jsem pracoval pro stát Kalifornie jako člen Legislative Analyst’s Office. Mým úkolem bylo dělat analýzy státního rozpočtu na vzdělání. Pracoval jsem tvrdě a měli jsme se dobře. S potěšením jsem se věnoval našemu synovi. Moje milovaná žena byla mou nejvěrnější pomocnicí a já jsem zase podporoval ji.

Odpověď za 25 centů

Když byly našemu synovi dva roky, dostala Patricia od svědků Jehovových Bibli a začala ji s nimi studovat. O tři roky později byla pokřtěna. Měl jsem za to, že postoj svědků Jehovových ke svátkům a transfuzím je úzkoprsý, ale některé jejich názory mi připadaly logické. Ačkoli jsem to neplánoval, svůj názor jsem dal veřejně najevo jednoho dne v roce 1987. Byl jsem jako analytik předvolán ke společnému zasedání senátní a sněmovní komise pro otázky vzdělávání, abych se vyjádřil k jednomu ze svých doporučení, které jsem dal zákonodárnému sboru.

Kalifornská univerzita žádala o dotaci, aby se mohla zúčastnit mezistátní soutěže o federální projekt v hodnotě šesti miliard dolarů. Jednalo se o výstavbu urychlovače určeného k výzkumu subatomárních částic. Dotaci jsem nedoporučil, protože jsem usoudil, že by z dlouhodobého hlediska byla pro státní ekonomiku malým přínosem. Univerzita na to zareagovala tím, že pozvala dva držitele Nobelovy ceny za fyziku. Oba vysvětlili, jaké  vědecké otázky by projekt mohl objasnit. Jeden z nich řekl, že by tento výzkum mohl zodpovědět otázky týkající se původu vesmíru. Druhý dodal, že by projekt mohl přispět k objasnění vzniku života na naší planetě.

Předseda komise se podíval na mě.

Zeptal se: „Myslíte, že šest miliard dolarů za odpovědi na takové otázky je příliš?“

„Souhlasím, že to jsou důležité otázky,“ odpověděl jsem. „Ale obávám se, že stejné otázky zodpovídají i časopisy, které u nás za 25 centů v sobotu dopoledne nabízejí svědkové Jehovovi. A nejsem si jistý, jestli odpovědi, které díky tomuto projektu získáme za šest miliard, budou lepší než odpověď, kterou nabízejí oni za 25 centů.“

Všichni vybuchli smíchy, včetně těch dvou fyziků. Přestože dotace nakonec schválena byla, nikdo proti mému argumentu nic nenamítal.

Jak šel čas, cítil jsem, že se musím zabývat situací u nás doma. Po šesti letech diskusí o Bibli a svědcích Jehovových Patricia nyní chtěla trávit více času ve službě a to pro mě bylo zklamáním. Musela by kvůli tomu omezit svou práci na univerzitě. Byl jsem frustrovaný z toho, že člověk, který jinak uvažuje logicky, si dává takovéto cíle. Zdálo se, že neexistuje žádný argument, který by ji mohl přimět ke změně názoru.

Chtěl jsem si zajistit pomoc nějakého odborníka. Někoho, kdo zná Bibli lépe než já, kdo by mohl snadno poukázat na nějaké rozpory mezi Biblí a učením svědků Jehovových. Pokud by se podařilo vyvrátit jedinou jejich nauku, byly by tím zpochybněny i ostatní. K tomu, abych přesvědčil svou matematicky založenou manželku, jsem nic víc nepotřeboval. Oslovil jsem tedy onoho jezuitského kněze z kostela, do kterého jsme předtím s Patricií chodili. Naše setkání skončilo rozhovorem popsaným na začátku mého vyprávění. Když kněz odmítl promluvit si s mou manželkou, věděl jsem, že najít chyby v učení svědků Jehovových a ukázat je Patricii budu muset já sám, i když to bude trvat o něco déle.

Hledám chyby

Při studiu Bible se svědky na mě nejvíce zapůsobila biblická proroctví. V knize Izajáš jsem si přečetl podrobnosti o pádu Babylónu, které byly zapsány téměř 200 let před tím, než k němu došlo. V proroctví byl uveden Kýros jako dobyvatel a byla v něm popsána i Kýrova taktika, která spočívala v odvedení vod Eufratu. (Izajáš 44:27–45:4) Před lety jsem pád Babylónu studoval v hodinách vojenské  strategie. Dozvěděl jsem se také, že prorok Daniel více než 200 let předem zapsal podrobné proroctví o mocném králi Řecka, jehož říše bude po jeho smrti rozdělena na čtyři slabší království. (Daniel 8:21, 22) Tato fakta týkající se Alexandra Velikého jsem si pamatoval ze studia dějin starověku. V encyklopediích jsem si sám ověřil, že tyto biblické knihy byly skutečně napsány před tím, než k předpověděným událostem došlo.

Čím déle jsem se svědky studoval, tím větší jistotu jsem měl, že Bible je Boží Slovo. Takovou jistotu jsem za všechna ta léta studia katolické teologie nezískal. Přemýšlel jsem, jak se k tomu postavím. Rozhodl jsem se zasvětit svůj život Jehovovi a stát se jedním z jeho svědků. (Izajáš 43:10) Pokřtěn jsem byl v roce 1991, pouhé dva roky po již zmíněném rozhovoru s jezuitským knězem. Náš syn byl pokřtěn následující rok.

Jako rodina jsme teď zastávali jiné hodnoty, a proto jsme změnili své cíle. Jednou z prvních věcí, které jsem udělal po svém křtu, bylo to, že jsem pro manželku vytvořil pětiletý plán, aby do svých 50 let mohla skončit s vyučováním na univerzitě. Chtěla sloužit jako pravidelný průkopník, což tehdy znamenalo, že člověk stráví 1 000 hodin ročně, respektive asi 83 hodin měsíčně, tím, že druhé lidi učí biblické pravdy. Do roku 1994 Patricia zredukovala své pracovní vytížení natolik, že se mohla do průkopnické služby přihlásit. Pokud jde o mě, mezi mé první cíle patřilo zlepšit se ve službě, dát se k dispozici ve sboru a vypomáhat s vedením účetnictví při stavbě sálů Království v naší oblasti.

Občas se mi naskytla příležitost mluvit o Bibli s někým v práci. Jednou se například stalo, že do Legislative Analyst’s Office nastoupila nová rozpočtová analytička. Ukázalo se, že je svědkem Jehovovým, ale nějakou dobu se už svému náboženství nevěnuje. Její víru oslabily pochybnosti o Bibli. Bylo pro mě radostí jí v duchovním ohledu pomoci. Vrátila se do svého rodného státu a začala s průkopnickou službou.

V roce 1995 jsem se účastnil zvláštního zasedání senátní a sněmovní komise pro otázky vzdělávání, na kterém se projednával výzkum financovaný federální vládou. Předseda komise se zeptal zástupce federální vlády, co se stalo s projektem urychlovače částic. Zástupce odpověděl, že projekt byl přidělen státu Texas, ale že nebyl nikdy dokončen, a to ze tří důvodů. Za prvé, náklady se ještě před tím, než projekt vůbec začal, vyšplhaly ze šesti na devět miliard dolarů. Za druhé, federální vláda chtěla tyto peníze použít jinde, zejména na válku v Iráku v roce 1991. A za třetí, zjistili, že odpovědi na otázky o vzniku života mohou získat od svědků Jehovových za 25 centů. Má poznámka očividně oběhla kus světa.

Zatímco se všichni smáli, někteří členové komise se podívali na mě. Informace o 25 centech však už nebyla úplně aktuální, a tak jsem řekl: „Dnes můžete ty odpovědi dostat zadarmo. Stačí si tu literaturu jen přečíst.“

Uspokojující a smysluplný život

Jakmile má žena odešla do důchodu, vytvořili jsme pětiletý plán pro mě. Diskrétně jsem se zeptal v jiných společnostech na práci na částečný úvazek, protože jsem chtěl více času trávit tím, že budu druhé učit biblickou pravdu. Pak mi práci na kratší úvazek nečekaně nabídla Legislative Analyst’s Office. V roce 1998 jsem se tedy i já stal pravidelným průkopníkem.

Jednoho rána, když jsme se s manželkou připravovali do služby, mi zavolali z odbočky svědků Jehovových ve Spojených státech, která se nachází v Brooklynu v New Yorku. Byla to reakce na dotazník, který jsme nedávno vyplnili, a bratr se mě ptal, jestli bych chtěl pracovat na jednom projektu v Brooklynu. Odpověděl jsem bez váhání, že ano. A tak  jsme následujících 18 měsíců pracovali ve světovém ústředí. Nakonec jsem odešel do předčasného důchodu, abych mohl práci na projektu dokončit. Potom jsme sloužili jako dobrovolníci při výstavbě sjezdového sálu svědků Jehovových ve Fairfield v Kalifornii. Prodali jsme náš dům v Sacramentu a přestěhovali se do malého bytu v Palo Alto. Díky mému předčasnému odchodu do důchodu se můžeme těšit z mnoha požehnání. Pracovali jsme od té doby na různých projektech v odbočkách svědků Jehovových v Nigérii, Jižní Africe, Kanadě, Británii a Německu.

Stejně jako svědkové, kteří pomáhali nám, i my teď zažíváme radost z toho, že pomáháme druhým poznat biblickou pravdu. Mohu poctivě říct, že vzdělání od Jehovy je to nejuspokojivější vzdělání, jaké jsem kdy získal. Svou šířkou a hloubkou předčí všechno, co nabízejí ostatní vzdělávací programy. Jehova své svědky vyškolil, aby dokázali biblickou pravdu vyučovat způsobem, který působí na mysl i na srdce. Právě to mě motivuje, abych se učil dál. S manželkou cítíme vděčnost za to, jaký život nyní můžeme vést, a za výsadu používat naše vzdělání ve službě Svrchovanému Panovníkovi vesmíru, Jehovovi Bohu.

[Praporekk na straně 27]

Při studiu Bible se svědky na mě nejvíce zapůsobila biblická proroctví

[Obrázek na straně 27]

S Patricií ve svatební den

[Obrázek na straně 29]

Rádi pomáháme druhým poznat biblickou pravdu