Přejít k článku

Přejít na obsah

Věří svědkové Jehovovi, že budou zachráněni pouze oni?

Věří svědkové Jehovovi, že budou zachráněni pouze oni?

 Co zajímá naše čtenáře

Věří svědkové Jehovovi, že budou zachráněni pouze oni?

Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že našli pravé náboženství. Pokud by si to nemysleli, své náboženství by změnili. Podobně jako lidé mnoha jiných vyznání chovají naději, že budou zachráněni. Nicméně věří, že není na nich, aby rozhodovali, kdo bude zachráněn. Je to Bůh, kdo je Soudcem. V této záležitosti bude rozhodovat on. (Izajáš 33:22)

Boží Slovo ukazuje, že budou zachráněni ti, kdo nejen záchranu chtěli, ale také spolupracovali se Zachráncem. Znázorněme si to na cestovateli, který se ztratí v divočině. Zoufale se snaží odtamtud dostat. Zahyne, nebo přežije? Záleží na tom, jak zareaguje, když se objeví zachránce a nabídne mu pomoc. Pokud je pyšný, možná pomoc odmítne. Pokud ji ale pokorně přijme, dostane se do bezpečí.

Podobně platí, že zachráněni budou pouze ti, kdo spolupracují s Jehovou Bohem, Zachráncem lidstva. Záchrana je darem od Boha, ale ne všichni ji získají. Boží Syn Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ (Matouš 7:21)

Svědkové Jehovovi věří, že Bůh zachrání pouze ty, kdo projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť a drží se Ježíšova učení. (Skutky 4:10–12) Zamysleme se nad třemi důležitými požadavky pro záchranu, jak jsou vyjádřeny v Božím Slově.

(1) „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku,“ řekl Ježíš svým společníkům. (Jan 13:35) Ježíš sám ukázal důležitost lásky tím, že dal svůj život ve prospěch ostatních. Láska k druhým je pro získání záchrany nezbytná.

(2) „Dal jsem jim tvé jméno na vědomí,“ pronesl Ježíš v modlitbě ke svému Otci. (Jan 17:26) Ježíš si uvědomoval, že jeho Otec považuje své vlastní jméno Jehova za velmi důležité. Modlil se, aby jméno jeho Otce bylo „posvěceno“. (Matouš 6:9) K posvěcování Božího jména je nezbytné toto jméno znát a zacházet s ním způsobem hodným jeho důležitosti a svatosti. Ježíš Boží jméno používal a ti, kdo chtějí získat záchranu, ho v tom musí napodobovat. O Božím jménu a Božích vlastnostech musí rovněž učit druhé. (Matouš 28:19, 20) Zachráněni totiž budou jen ti, kdo vzývají Boží jméno. (Římanům 10:13)

(3) „Mé království není částí tohoto světa,“ řekl Ježíš Pontskému Pilátovi. (Jan 18:36) Ježíš je Králem Božího Království. Důvěru v tuto vládu však dnes projevuje jen málo lidí. Namísto toho důvěřují v lidské organizace. Záchranu však získají ti, kdo jsou oddáni Božímu Království a vyučují druhé o tom, jak Království osvobodí všechny věrné lidi. (Matouš 4:17)

Když Ježíšovi učedníci slyšeli některé požadavky pro získání záchrany, zeptali se: „Kdo vlastně může být zachráněn?“ Ježíš jim odpověděl: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“ (Lukáš 18:18–30) Svědkové Jehovovi se usilovně snaží uvedené požadavky splňovat. Zároveň se namáhají, aby k záchraně pomohli také druhým.