Přejít k článku

Přejít na obsah

Co o pekle učil Ježíš?

Co o pekle učil Ježíš?

 Co o pekle učil Ježíš?

Ježíš prohlásil: „Jestliže tě svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde ‚jejich červ neumírá a oheň nehasne‘.“ (MAREK 9:47, 48, Ekumenický překlad)

Při jiné příležitosti Ježíš mluvil o době soudu, kdy ničemným lidem řekne: „Odejděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, který jest připraven ďáblu a andělům jeho.“ Také prohlásil, že „půjdou tito do trápení věčného“. (MATOUŠ 25:41, 46, Bible česká)

NA PRVNÍ pohled se zdá, že tato slova nauku o ohnivém pekle podporují. Ježíš ale určitě neměl v úmyslu tvrdit něco, co je v rozporu s Božím Slovem, které jasně říká: „Mrtví však nic již nevědí.“ (Kazatel 9:5, ČB)

Co tedy měl Ježíš na mysli, když mluvil o tom, že člověk je uvržen „do pekla“? Je „oheň věčný“, před nímž Ježíš varoval, doslovný, nebo symbolický? V jakém smyslu ničemní ‚půjdou do trápení věčného‘? Prozkoumejme tyto otázky jednu po druhé.

Co měl Ježíš na mysli, když mluvil o tom, že člověk je uvržen „do pekla“? Původní řecké slovo, které je u Marka 9:47 přeloženo výrazem „peklo“, je geʹen·na. Pochází z hebrejského Gé Hin·nomʹ, což znamená „údolí Hinnom“. Toto údolí leželo za hradbami starověkého Jeruzaléma. Ve dnech izraelských králů bylo používáno k obětování dětí, což byl odporný zvyk, který Bůh odsoudil. Řekl, že ty, kdo tento akt falešného uctívání provádějí, potrestá smrtí. Údolí Hinnom bylo v té době nazváno ‚údolím  vraždění‘, protože tam „mrtvoly tohoto lidu“ ležely nepohřbeny. (Jeremjáš 7:30–34, EP) Jehova tedy předpověděl, že údolí Hinnom se stane místem hromadné likvidace mrtvých těl, ne místem mučení živých lidí.

V Ježíšově době obyvatelé Jeruzaléma používali toto údolí jako skládku odpadků. Házeli tam mrtvoly některých zločinců a neustále tam udržovali oheň, kterým byl spalován odpad i mrtvoly.

Když Ježíš mluvil o červu, který neumírá, a o ohni, který nehasne, zjevně tím narážel na text u Izajáše 66:24. O ‚mrtvých tělech lidí těch, kteříž se Bohu zpronevěřili,‘ Izajáš říká, že „červ jejich neumře, a oheň jejich neuhasne“. (KB) Ježíš a jeho posluchači  věděli, že tato Izajášova slova se týkají mrtvol lidí, kteří si nezasloužili pohřeb.

Údolí Hinnom neboli gehennu tedy Ježíš použil jako vhodný symbol smrti bez naděje na vzkříšení. Jasně to vyplývalo z jeho varování, že Bůh „může i duši i tělo zahubit v pekle [řecky gehenna]“. (Matouš 10:28, EP) Gehenna je symbolem věčné smrti, ne věčného trýznění.

Je ‚oheň věčný‘, před kterým Ježíš varoval, doslovný, nebo symbolický? Všimněte si, že ‚oheň věčný‘, o němž se Ježíš zmínil, jak je to zapsáno u Matouše 25:41, byl připraven „ďáblu a andělům jeho“. Myslíte si, že doslovný oheň by mohl spálit duchovní bytosti? Anebo Ježíš použil výraz ‚oheň‘ v symbolickém smyslu? V té souvislosti mluvil také o ‚ovcích‘ a ‚kozlech‘, což určitě nemyslel doslovně. Byla to obrazná vyjádření, která představovala dva typy lidí. (Matouš 25:32, 33) ‚Oheň věčný‘, o kterém se Ježíš zmínil, ničemné lidi úplně spálí v obrazném smyslu.

Co znamená, že ničemní ‚půjdou do trápení věčného‘? Ačkoli ve většině překladů je u Matouše 25:46 použit výraz „trápení“, základní význam řeckého slova koʹla·sin je „kontrolování růstu stromů“ neboli prořezávání, odstraňování zbytečných větví. Zatímco tedy lidé podobní ovcím dostanou věčný život, nekajícní lidé podobní kozlům půjdou do „trápení věčného“, a to tím, že od života budou navždy odříznuti.

 Co si o tom myslíte vy?

Ježíš nikdy neučil, že lidé mají nesmrtelnou duši. Často ale mluvil o vzkříšení mrtvých. (Lukáš 14:13, 14; Jan 5:25–29; 11:25) Proč by říkal, že mrtví budou vzkříšeni, kdyby věřil tomu, že jejich duše nezemřela?

Ježíš neučil, že Bůh bude navěky zlomyslně trýznit ničemné. Naopak řekl: „Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby nikdo, jenž v něho věří, nezahynul, nýbrž měl život věčný.“ (Jan 3:16, ČB) Proč by Ježíš naznačil, že ti, kdo v něj nevěří, zahynou, pokud by si myslel, že budou věčně žít a trpět v ohnivém pekle? Kdyby si to opravdu myslel, určitě by to jasně řekl.

Nauka o pekle jako o místě trýznění není založena na Bibli. Je to pohanská nauka, která se za křesťanskou jen vydává. (Viz rámeček  „Stručná historie nauky o pekle“ na straně 6.) Bůh není takový, že by lidi navěky trýznil. Jak ale poznání pravdy o pekle může ovlivnit váš postoj k Bohu?

[Rámeček na straně 6]

 STRUČNÁ HISTORIE NAUKY O PEKLE

MÁ POHANSKÝ PŮVOD: V ohnivé peklo věřili už starověcí Egypťané. Kniha The Book Am-Tuat pocházející z roku 1375 př. n. l. mluví o těch, kdo „budou uvrženi střemhlav dolů do ohnivých jam; a . . . neuniknou odtud, a . . . nebudou schopni před plameny uprchnout“. A řecký filozof Plútarchos (asi 46–120 n. l.) napsal o těch, kdo jsou v podsvětí: „Když podstupovali hrůzostrašné trýznění a potupné a nesnesitelné tresty, kvíleli a naříkali.“

ŠÍŘÍ SE DO JUDAISTICKÝCH SEKT: Historik Josephus (37–asi 100 n. l.) napsal, že esejci, což byla judaistická sekta, věřili, že „duše jsou nesmrtelné a trvají věčně“. Dodal: „Stejný názor mají Řekové. . . . Pro špatné duše mají vyhrazeno temné a drsné místo plné nikdy nekončícího trýznění.“

PRONIKÁ DO „KŘESŤANSTVÍ“: Ve druhém století n. l. apokryfní kniha Apokalypsa Petrova o ničemných lidech uvedla: „Je pro ně připraven neuhasitelný oheň.“ Dále se v této knize píše: „Ezrael, anděl hněvu, přináší muže a ženy, jejichž polovina těla hoří, a vrhá je do místa temnoty, jež je peklem lidí, a duch hněvu je bičuje všemi výprasky.“ Ve stejné době Theofilos Antiochijský cituje řeckou prorokyni Sibylu, která předpověděla potrestání ničemných: „Přijde na tebe hořící oheň a navždy budeš denně hořet v plamenech.“ To patří ke slovům, o nichž Theofilos říká, že jsou „pravá a užitečná a spravedlivá a blahodárná pro všechny lidi“.

VE STŘEDOVĚKU POUŽÍVÁNA K OSPRAVEDLNĚNÍ NÁSILÍ: Marie I., anglická královna (1553–1558), známá jako Marie Krvavá, protože nechala upálit skoro 300 protestantů, údajně řekla: „Vzhledem k tomu, že duše kacířů jsou věčně páleny v pekle, nemůže být nic vhodnějšího než to, že napodobuji Božskou pomstu, když je nechávám pálit na zemi.“

MODERNÍ DEFINICE: V poslední době některé denominace svou nauku o pekle upravily. Nauková komise anglikánské církve například v roce 1995 uvedla: „Peklo nejsou věčná muka, ale je to konečná a neodvolatelná volba toho, co je v naprostém a absolutním rozporu s Bohem a co jednoznačně vede k úplné neexistenci.“

[Rámeček a obrázek na straně 7]

CO JE ‚JEZERO OHNĚ‘?

Ve Zjevení 20:10 je napsáno, že Ďábel bude uvržen do „jezera ohně“ a že bude ‚mučen dnem i nocí na věky věků‘. (KB) Pokud by Ďábel měl být mučen po celou věčnost, Bůh by ho musel zachovat naživu. Bible však říká, že ho Ježíš ‚zahladí‘. (Hebrejcům 2:14, KB) Symbolické jezero ohně znázorňuje „druhou smrt“. (Zjevení 21:8) To není smrt, o níž je zmínka na začátku Bible, tedy smrt v důsledku Adamova hříchu, ale je to smrt, ze které není vzkříšení. (1. Korinťanům 15:21, 22) Jelikož Bible neříká, že ti, kdo jsou v ‚jezeře ohně‘, se z něj dostanou, ‚druhá smrt‘ musí znamenat jiný druh smrti — takové, z níž není návratu.

V jakém smyslu jsou ti, kdo jsou v ‚jezeře ohně‘, mučeni věčně? Slovo „mučit“ může někdy znamenat někoho „uvěznit“. Jednou se démoni setkali s Ježíšem a křičeli: „Přišel jsi sem před časem trápiti nás [uvěznit do propasti].“ (Matouš 8:29; Lukáš 8:30, 31, KB) Takže všechny, kdo jsou v „jezeře ohně“, čeká „mučení“ ve formě věčného věznění neboli ‚druhá smrt‘.