Přejít k článku

Přejít na obsah

Patří jméno Jehova do Nového zákona?

Patří jméno Jehova do Nového zákona?

ZÁLEŽÍ na tom, zda je v Bibli uvedeno Boží jméno? Bohu na tom zjevně záleželo. Jeho jméno v podobě tetragrammata neboli čtyř hebrejských písmen je v původním hebrejském textu takzvaného Starého zákona uvedeno téměř 7 000krát. *

To, že Boží jméno je uvedeno ve Starém zákoně neboli v Hebrejských písmech, znalci Bible nezpochybňují. Mnozí se však domnívají, že v původních řeckých rukopisech takzvaného Nového zákona obsaženo nebylo.

Co když některý pisatel Nového zákona cituje pasáže ze Starého zákona, v nichž je obsaženo tetragrammaton? Většina překladů nepoužívá v těchto případech Boží osobní jméno, ale titul, například „Pán“ nebo „Hospodin“. Svaté Písmo — Překlad nového světa tuto běžnou metodu neuplatňuje. V Křesťanských řeckých písmech neboli v Novém zákoně používá 237krát jméno Jehova.

Proč mají překladatelé, kteří se rozhodují, zda v Novém zákoně použít Boží jméno, nelehký úkol? Jaké důvody mluví pro to, aby bylo v této části Svatého Písma uvedeno? Jak se použití Božího jména v Bibli týká vás?

  Překladatelský problém

Rukopisy Nového zákona, které jsou dnes k dispozici, nejsou originály. Původní rukopisy, které napsali Matouš, Jan, Pavel a jiní, se častým používáním nepochybně brzy opotřebovaly. Proto se pořizovaly opisy, a ty byly za čas nahrazeny dalšími. Opisů Nového zákona dnes existují tisíce. Většina z nich však byla pořízena nejméně 200 let po napsání originálů. Zdá se, že v té době už opisovači rukopisů nahrazovali tetragrammaton slovem Ku′ri·os nebo Ky′ri·os, což je řecký výraz pro slovo „Pán“, nebo text opisovali z rukopisů, v nichž byla tato náhrada provedena. *

Překladatel proto musí posoudit, zda existují logické doklady toho, že v původních řeckých rukopisech se tetragrammaton opravdu vyskytovalo. Jsou nějaké takové důkazy? Zamysleme se nad následujícími argumenty:

  • Když Ježíš citoval ze Starého zákona nebo z něj předčítal, používal Boží jméno. (5. Mojžíšova 6:13, 16; 8:3; Žalm 110:1; Izajáš 61:1, 2; Matouš 4:4, 7, 10; 22:44; Lukáš 4:16–21) V době Ježíše a jeho apoštolů se v exemplářích hebrejského textu, který je znám jako Starý zákon, tetragrammaton vyskytovalo, stejně jako je to dnes. Ale pokud jde o rukopisy Septuaginty, což je řecký překlad Starého zákona, znalci se po staletí domnívali, že v nich tetragrammaton obsaženo nebylo, stejně jako se to domnívali o rukopisech Nového zákona. V polovině 20. století pak pozornost odborníků upoutalo něco mimořádného — byly objeveny velmi staré zlomky té verze řecké Septuaginty, která existovala v Ježíšově době. Tyto zlomky obsahují Boží osobní jméno napsané hebrejskými písmeny.
  • Ježíš Boží jméno používal a dával je na vědomí druhým. (Jan 17:6, 11, 12, 26) Jasně  řekl: „Přišel jsem ve jménu svého Otce.“ Také zdůraznil, že své skutky činí „ve jménu svého Otce“. Samotné Ježíšovo jméno znamená „Jehova je záchrana“. (Jan 5:43; 10:25)
  • V Řeckých písmech se Boží jméno objevuje ve zkrácené podobě. Ve Zjevení 19:1, 3, 4, 6 je obsaženo ve výrazu „Halelujah“, nebo také „Haleluja“ či „Aleluja“. Tento výraz doslovně znamená „Chvalte Jah“. Jah je zkrácená podoba jména Jehova.
  • Rané židovské písemnosti svědčí o tom, že křesťané židovského původu používali Boží jméno ve svých spisech. Tosefta, psaná sbírka ústního zákona dokončená kolem roku 300 n. l., se zmiňuje o křesťanských spisech, které mohly shořet o sabatu. Říká: „Před ohněm nezachraňují knihy evangelistů a knihy minim [pravděpodobně označení pro židovské křesťany]. Ale nechají je shořet tam, kde jsou, . . . je a zmínky o Božím jménu, které jsou v nich.“ Tentýž zdroj cituje rabína Joseho Galilejského, který žil na začátku druhého století n. l. Ten údajně řekl, že jiné dny v týdnu „se zmínky o Božím jménu, které jsou v nich [v křesťanských spisech], vyříznou a uschovají, a zbytek shoří“. Existují tedy výmluvné doklady toho, že podle názoru Židů, kteří žili ve druhém století n. l., křesťané ve svých spisech používali Boží jméno.

Jak překladatelé řešili tento problém?

Je Překlad nového světa jedinou Biblí, která do překladu Řeckých písem vrací Boží jméno? Není. I mnoho jiných překladatelů dospělo na základě uvedených dokladů k názoru, že by měli Boží jméno v Novém zákoně obnovit.

V řadě překladů Nového zákona do afrických, amerických, asijských a tichomořských jazyků je Boží jméno použito na mnoha místech. (Viz tabulku na straně 21.) Některé z těchto překladů vznikly nedávno. Například v roce 1999 byla vydána Bible v rotumštině, kde je ve 48 verších Nového zákona 51krát použito jméno Jihova. V indonéském jazyce batačtině (dialekt toba) vyšel v roce 1989 překlad, který v Novém zákoně 110krát uvádí jméno Jahowa. Boží jméno se objevuje také v překladech do francouzštiny, němčiny a španělštiny. Například Nový zákon, který začátkem 20. století přeložil do španělštiny Pablo Besson, uvádí jméno Jehová ve 14. verši Judova dopisu a obsahuje dalších téměř sto  poznámek pod čarou, které upozorňují na místa, kam Boží jméno pravděpodobně patří.

Uvádíme zde několik překladů, které v Novém zákoně používají Boží jméno.

  • Nowy Testament, polsky, přeložil Szymon Budny (1574)
  • Die heilige Schrift des neuen Testaments, německy, přeložil Dominikus von Brentano (1791)
  • A Literal Translation of the New Testament . . . From the Text of the Vatican Manuscript, anglicky, přeložil Herman Heinfetter (1863)
  • The Emphatic Diaglott, anglicky, přeložil Benjamin Wilson (1864)
  • The Christian’s Bible—New Testament, anglicky, přeložil George N. LeFevre (1928)
  • Neues Testament mit Anmerkungen, německy, přeložil Heinz Schumacher (2002)
  • Biblia Peshitta en Español, španělsky, vydal Instituto Cultural Álef y Tau (2006)

Oblíbený anglický překlad New Living Translation v předmluvě k vydání z roku 2004 obsahuje pod nadpisem „Překládání Božích jmen“ tento komentář: „Tetragrammaton (JHWH) jsme obvykle důsledně překládali ‚PÁN‘ a uplatnili jsme zde malé kapitálky, jak je to běžné v anglických překladech. Tím je odlišeno od jména ′adonai, které překládáme ‚Pán‘.“ V komentáři k Novému zákonu je pak uvedeno: „Řecké slovo kurios je soustavně překládáno jako ‚Pán‘. Pouze v případech, kdy se v Novém zákoně výslovně cituje text ze Starého zákona a v tomto textu  jsou použity malé kapitálky, je přeloženo jako ‚PÁN‘.“ (Kurziva od nás.) Překladatelé této Bible tedy uznávají, že tetragrammaton (JHWH) by mělo být v těchto novozákonních citacích zastoupeno. *

V biblickém slovníku The Anchor Bible Dictionary je pod nadpisem „Tetragrammaton v Novém zákoně“ uvedeno: „Existují doklady, že v době, kdy byly psány jednotlivé části N[ového] Z[ákona], se tetragrammaton, Boží jméno Jahve, vyskytovalo na některých nebo na všech místech, kde NZ cituje ze S[tarého] Z[ákona].“ A badatel George Howard říká: „Vzhledem k tomu, že v opisech řecké Bible [Septuaginty], které tvořily Písmo používané ranou církví, bylo ještě tetragrammaton uvedeno, je logické předpokládat, že když pisatelé N[ového] Z[ákona] citovali z Písma, tetragrammaton v biblickém textu zachovali.“

Dva přesvědčivé důvody

Je tedy vidět, že Překlad nového světa není první Biblí, která v Novém zákoně obsahuje Boží jméno. Výbor pro překlad této Bible byl v podobné situaci jako soudce, který má rozhodnout právní případ, k němuž nejsou už žádní očití svědkové. Takový soudce musí pečlivě zvážit všechny doklady, které s případem souvisejí. Výbor postupoval stejně a na základě skutečností se rozhodl, že ve svém překladu Křesťanských řeckých písem Boží jméno použije. Povšimněte si dvou přesvědčivých důvodů pro toto rozhodnutí.

(1) Překladatelé vycházeli z toho, že Křesťanská řecká písma jsou inspirované spisy navazující na posvátná Hebrejská písma, a proto jim připadalo paradoxní, že by se Jehovovo jméno v textu od určitého místa vůbec nevyskytovalo.

Proč je tento závěr rozumný? Asi v polovině prvního století n. l. učedník Jakub řekl starším v Jeruzalémě: „Symeon obšírně vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.“ (Skutky 15:14) Zdá se vám logické, že by Jakub něco takového prohlásil, kdyby v prvním století Boží jméno nikdo nepoužíval, nebo dokonce neznal?

(2) Když byly objeveny exempláře Septuaginty, ve kterých Boží jméno nebylo nahrazeno slovem Ky′ri·os (Pán), překladatelé na základě tohoto zřejmého dokladu usoudili, že v raných řeckých exemplářích Písma — a samozřejmě i v exemplářích hebrejských — bylo Boží jméno obsaženo.

Je zřejmé, že zvyk odstraňovat Boží jméno z řeckých rukopisů se ujal až později. Je to tradice, která zneuctívá Boha. Myslíte si, že Ježíš a apoštolové by ji podporovali? (Matouš 15:6–9)

Vzývejte „Jehovovo jméno“

Písmo samo o sobě tedy poskytuje přesvědčivé „očité svědectví“, že první křesťané Boží jméno ve svých spisech opravdu používali, zejména když citovali ze Starého zákona pasáže, v nichž je toto jméno obsaženo. A tak když je v Křesťanských řeckých písmech v Překladu nového světa obnoveno Boží jméno Jehova, nesporně k tomu jsou pádné důvody.

Jak se tyto informace týkají vás? Apoštol Pavel křesťanům v Římě připomněl: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ Tato slova citoval z Hebrejských písem. Potom se zeptal: „Jak . . . budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli?“ (Římanům 10:13, 14; Joel 2:32) Biblické překlady, které používají Boží jméno na místech, kde má být, vám pomohou přiblížit se k Bohu. (Jakub 4:8) A to, že smíme znát a vzývat Boží osobní jméno Jehova, je pro nás velkou ctí.

^ 2. odst. Tetragrammaton jsou čtyři písmena JHWH, jež v hebrejštině představují Boží jméno. Do češtiny se obvykle převádí výrazem Jehova nebo Jahve.

^ 7. odst. Další informace o tom, jak a proč bylo Boží jméno nahrazováno, jsou obsaženy v brožuře Boží jméno, které přetrvá navždy, na stranách 23–27. Vydali svědkové Jehovovi.

^ 24. odst. Je zajímavé, že tutéž zásadu uplatnili překladatelé rozšířeného českého Ekumenického překladu. Ohledně použití „jména Božího jahvé“ ve vysvětlivkách ke Starému zákonu uvedli: „V navázání na českou tradici [ho] nahrazujeme slovem Hospodin.“ Slovo Hospodin pak překladatelé použili také v desítkách starozákonních citací v Novém zákoně.