Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč máme projevovat vděčnost?

Proč máme projevovat vděčnost?

 Proč máme projevovat vděčnost?

„Milá Raquel,

moc Ti děkuji, že jsi mi dodala sílu. Možná ani nevíš, jak mě povzbudila Tvoje přítomnost a laskavá slova.“ (Jennifer)

NAPSAL vám už někdo nečekaně podobná slova vděčnosti? Pokud ano, nepochybně vás to zahřálo u srdce. Ostatně je přirozené, chcete-li mít pocit, že jste pro druhé cenní a že si vás váží. (Matouš 25:19–23)

Slova vděčnosti posilují vztah mezi dárcem a obdarovaným. Kromě toho člověk, který projevuje ocenění, jde ve stopách Ježíše Krista, a ten nikdy neopomněl všimnout si pěkných skutků jiných lidí. (Marek 14:3–9; Lukáš 21:1–4)

Žel se zdá, že lidé si vděčnost, ať už v jakékoli podobě, projevují stále vzácněji. Bible upozorňovala, že v průběhu ‚posledních dnů‘ budou lidé „nevděční“. (2. Timoteovi 3:1, 2) Jestliže si nedáme pozor, mohl by nedostatek vděčnosti, který dnes vidíme všude kolem sebe, jakékoli naše láskyplné pocity vděčnosti utlumit.

Jaké vhodné kroky mohou podniknout rodiče, aby své děti naučili projevovat ocenění? Komu můžeme být vděční? A proč bychom měli být vděční, i když lidé v našem okolí jsou nevděční?

V rodinném kruhu

Rodiče namáhavě pracují, aby se postarali o své děti. Někdy však možná mají pocit, že jejich úsilí není dostatečně oceňováno. Co mohou dělat, aby tuto situaci napravili? Měli by se zaměřit na tři oblasti.

(1) Příklad. Když rodiče vedou dítě k vděčnosti, je jejich příklad, stejně jako v jiných oblastech výchovy, účinným vyučovacím prostředkem. O jedné pracovité matce ve starověkém Izraeli je v Bibli napsáno: „Její děti o ní mluví dobře.“ Kde se tyto děti naučily vyjadřovat vděčnost? To vyplývá ze zbývající části tohoto verše. Tam je uvedeno: „Její manžel ji také chválí.“ (Přísloví 31:28, New Century Version) Rodiče, kteří si vzájemně projevují ocenění, svým dětem ukazují, že taková slova přinášejí radost tomu, komu jsou určena, zlepšují rodinné vztahy a jsou projevem zralosti.

Jeden otec, který se jmenuje Stephen, říká: „Snažil jsem se dávat svým dětem příklad tím, že jsem manželce děkoval za oběd.“ K čemu to vedlo? Stephen pokračuje: „Obě mé dcery si toho všímaly a pomáhalo jim to víc si uvědomovat, že mají projevovat vděčnost.“ Žijete-li v manželství, máte ve zvyku děkovat svému manželskému partnerovi za to, že vykonává běžné denní povinnosti, které lze snadno brát jako samozřejmost? Děkujete svým dětem i tehdy, když dělají jen to, co se od nich očekává?

 (2) Poučování. S pocity vděčnosti je to jako s květinami. Je nutné o ně správně pečovat, aby dobře prospívaly. Jak mohou rodiče svým dětem pomáhat, aby si vypěstovaly vděčnost a aby ji projevovaly? Na jednu důležitou okolnost poukázal moudrý král Šalomoun, když napsal: „Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět.“ (Přísloví 15:28)

Rodiče, mohli byste své děti vychovávat tak, aby když dostanou nějaký dar, přemýšlely o tom, kolik úsilí a štědrosti je za tím darem skryto? Tento druh rozjímání je nezbytný pro růst vděčnosti, stejně jako je půda nezbytná pro růst květin. Maria, která vychovala tři děti, říká: „Vyžaduje to čas, abyste si se svými dětmi sedli a vysvětlili jim, co to znamená, když nám někdo dává nějaký dar — že na nás myslel a chtěl nám ukázat, jak nás má rád. Ale domnívám se, že to úsilí se vyplatí.“ Takové rozmluvy dětem pomáhají, aby se nejen naučily, co by měly říkat, když projevují ocenění, ale také proč by to měly říkat.

Moudří rodiče svým dětem pomáhají, aby si nezačaly myslet, že na všechny dobré věci, které dostávají, mají prostě nárok. * Výstraha uvedená v Příslovích 29:21, která se vztahuje na jednání se služebníky, platí ve stejné míře i na děti: „Jestliže někdo od mládí hýčká svého sluhu, v pozdějším životě se stane dokonce nevděčníkem.“

Jak je možné vést k projevování vděčnosti i velmi malé děti? Linda, matka tří dětí, říká: „S manželem jsme naše děti povzbuzovali, aby k poděkování, které jsme napsali, připojily svůj podpis nebo nějaký vlastnoručně nakreslený obrázek.“ Obrázek může být úplně jednoduchý a písmo neumělé, ale děti z toho mohou získat cenné poučení.

(3) Vytrvalost. Všichni máme vrozený sklon k sobectví a ten může projevy vděčnosti potlačovat. (1. Mojžíšova 8:21; Matouš 15:19) Bible ale Boží služebníky vybízí: ‚Měli byste být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl,‘ a „měli byste obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Efezanům 4:23, 24)

Zkušení rodiče však vědí, že je snadnější mluvit o tom, jak pomoci dětem, aby ‚oblékly novou osobnost‘, než to opravdu dělat. Stephen, o němž byla zmínka již dříve, říká: „Zdálo se, že naučit naše dcery, aby bez pobízení poděkovaly, trvá dlouhou dobu.“ Ale Stephen a jeho manželka to nevzdali. „Museli jsme být velmi vytrvalí,“ říká Stephen dále, „ale děvčata se to naučila. Teď jsme hrdí na to, jak projevují vděčnost druhým.“

A co přátelé a sousedé?

Jestliže zapomeneme poděkovat, možná nejsme nevděční, ale pouze zapomnětliví. Je skutečně tak důležité, abychom vděčnost nejen pociťovali, ale také ji projevovali? Než na tuto otázku odpovíte, přemýšlejte o události týkající se Ježíše a několika malomocných.

Když Ježíš cestoval do Jeruzaléma, setkal se s deseti malomocnými muži. Bible popisuje: „Pozvedli hlasy a řekli: ‚Ježíši, učiteli, smiluj se nad námi!‘ A když je uviděl, řekl jim: ‚Jděte a ukažte se kněžím.‘ Když pak odcházeli, došlo k jejich očištění. Jeden z nich, když viděl, že je uzdraven, se obrátil zpět a silným hlasem oslavoval Boha. A padl na tvář u Ježíšových nohou a děkoval mu; navíc to byl Samaritán.“ (Lukáš 17:11–16)

Přehlédl Ježíš, že ti ostatní opomněli projevit vděčnost? Zpráva pokračuje: „Ježíš odpověděl a řekl: ‚Cožpak jich nebylo očištěno deset? Kde je tedy těch devět ostatních? Nenašel se nikdo, kdo se obrátil zpět, aby vzdal slávu Bohu, jen tento muž z jiného národa?‘“ (Lukáš 17:17, 18)

Ostatních devět malomocných nebyli ničemní lidé. Už před svým uzdravením veřejně  projevili víru v Ježíše. Navíc se ochotně řídili jeho pokyny a vydali se na cestu do Jeruzaléma, aby se ukázali kněžím. Přestože nepochybně cítili hlubokou vděčnost za Ježíšův laskavý skutek, zapomněli ji vyjádřit. Jejich chování Ježíše zklamalo. A co my? Když někdo s námi jedná pěkně, poděkujeme mu bez váhání, a pokud je to vhodné, projevíme vděčnost tím, že mu ještě napíšeme pár řádek?

Bible říká, že „láska není nezpůsobná ani sobecká.“ (1. Korinťanům 13:5, Today’s English Version) Upřímné projevy vděčnosti tedy nejsou pouze známkou dobrých způsobů, ale také důkazem lásky. Jak nás učí příhoda s malomocnými, ti, kdo chtějí působit radost Kristu, by takovou lásku a vděčnost měli projevovat všem lidem, bez ohledu na jejich národnost, původ nebo náboženství.

Položte si otázku: ‚Kdy naposled jsem poděkoval sousedovi, spolupracovníkovi, spolužákovi, někomu z nemocničního personálu, prodavači nebo komukoli jinému, kdo mi pomohl?‘ Nemohli byste si den nebo dva vést záznam o tom, kolikrát jste ve skutečnosti někomu ústně nebo písemně poděkovali? Pomůže vám to zjistit, kde se můžete v projevech ocenění zlepšit.

Ten, kdo si nejvíc zasluhuje naše díky, je samozřejmě Jehova Bůh. On je dárcem ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘. (Jakub 1:17) Kdy naposled jste Bohu upřímně projevili vděčnost za konkrétní věci, které pro vás udělal? (1. Tesaloničanům 5:17, 18)

Proč máme projevovat vděčnost, i když to druzí nedělají?

Stává se, že druhým lidem projevujeme vděčnost, ale oni nám ji neprojevují. Proč bychom tedy měli vyjadřovat ocenění, i když to druzí nedělají? Přemýšlejte o jednom důvodu.

Jednáme-li dobře s lidmi, kterým chybí vděčnost, napodobujeme našeho laskavého Stvořitele, Jehovu Boha. Přestože si mnozí neváží lásky, kterou Jehova projevuje, on jim nepřestává prokazovat dobro. (Římanům 5:8; 1. Jana 4:9, 10) Působí, aby „jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými, a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé“. Pokud se snažíme projevovat ocenění navzdory tomu, že žijeme v nevděčném světě, prokazujeme se jako „synové [našeho] Otce, který je v nebesích“. (Matouš 5:45)

[Poznámka pod čarou]

^ 14. odst. Mnozí rodiče čtou se svými dětmi knihu Co se dozvídáme od Velkého učitele, kterou vydali svědkové Jehovovi. V 18. kapitole této knihy se rozebírá námět „Nezapomínáš poděkovat?“.

[Praporek na straně 15]

Den nebo dva si veďte záznam o tom, kolikrát jste poděkovali

[Obrázek na straně 15]

I malé děti je možné naučit, aby projevovaly vděčnost

[Obrázek na straně 15]

Dávejte svým dětem příklad v projevování vděčnosti