Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak vás Ježíšova smrt může zachránit

Jak vás Ježíšova smrt může zachránit

TÉMĚŘ před 2 000 lety v den židovského svátku Pasach roku 33 n. l. zemřel nevinný člověk, aby ostatní lidé mohli žít. Kdo to byl? Ježíš z Nazaretu. Z jeho šlechetného činu může mít užitek celé lidstvo. Jeden biblický verš o této oběti říká: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16, Ekumenický překlad)

I když mnozí tento verš znají, jen málokdo chápe jeho význam. Možná i vás napadlo: ‚Proč vlastně Kristovu oběť potřebujeme? Jak může smrt jednoho člověka zachránit před smrtí celé lidstvo?‘ Jasné a uspokojující odpovědi lze najít v Bibli.

Jak smrt začala panovat nad lidstvem

Někteří lidé věří, že jsme byli stvořeni k tomu, abychom žili krátký čas zde na zemi, procházeli přitom zkouškami, prožili něco hezkého a potom zemřeli a odešli na lepší místo. Podle tohoto názoru je smrt součástí Božího záměru s lidstvem. Bible však ukazuje, že lidé umírají z jiného důvodu. Píše se v ní: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Tento verš vysvětluje, že lidé umírají následkem hříchu. Kdo však je ten ‚jeden člověk‘, skrze kterého se smrtící následky hříchu rozšířily na lidstvo?

Jak uvádí The World Book Encyclopedia, většina vědců se domnívá, že všichni lidé mají společného předka. Bible jasně ukazuje, že tím předkem byl ‚jeden člověk‘. V 1. Mojžíšově 1:27 čteme: „Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je jako muže a ženu.“ Bible tedy prohlašuje, že první lidská dvojice byla vyvrcholením toho, co Všemohoucí Bůh stvořil.

Zpráva v První Mojžíšově uvádí další podrobnosti o životě prvních dvou lidí. Významné je, že v celé této zprávě se Bůh zmiňuje o smrti pouze tehdy, když říká, že smrt bude následkem neposlušnosti. (1. Mojžíšova 2:16, 17) Jehova chtěl, aby lidé žili na  krásné rajské zemi ve štěstí a zdraví, a to navždy. Nepřál si, aby trpěli v důsledku stáří a aby nakonec zemřeli. Jak se tedy stalo, že smrt začala nad lidstvem vládnout?

Třetí kapitola První Mojžíšovy popisuje, že se první lidé svévolně rozhodli neposlouchat Jehovu Boha, svého Dárce života. Bůh je předem varoval, k čemu jejich neposlušnost povede, a proto nad nimi vynesl rozsudek. Prvnímu člověku řekl: „Jsi . . . prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) V souladu s jeho slovy oba neposlušní lidé časem zemřeli.

Následky jejich jednání však nepostihly jen je samotné. Adam a Eva svým rozhodnutím neposlouchat Boha zmařili vyhlídku na dokonalý život i svým potomkům. Ty Jehova zahrnul do svého záměru, když Adamovi a Evě řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) Časem měli lidé naplnit zemi a žít šťastně, aniž museli zemřít. Jejich předek Adam, ‚jeden člověk‘, je však prodal do otroctví hříchu, což nevyhnutelně vedlo k jejich smrti. Apoštol Pavel, potomek prvního muže, napsal: „Jsem tělesný, zaprodaný hříchu.“ (Římanům 7:14)

Adam udělal něco podobného jako vandal, který poškodil umělecké dílo nevyčíslitelné hodnoty. Svým hříchem vážně poškodil nádherný Boží výtvor, totiž lidstvo. Adamovy děti přivedly na svět své vlastní potomky, ti měli další děti a tak lidí přibývalo. Každá generace dospěla, vychovala děti a pak vymřela. Proč ale musí zemřít všichni lidé? Protože všichni jsou Adamovými potomky. Bible říká: „Skrze přečin jednoho člověka mnozí zemřeli.“ (Římanům 5:15) Nemoci, stáří, sklon jednat nesprávně i samotná smrt jsou smutnými následky toho, že Adam svou rodinu zradil. Do této rodiny patří každý z nás.

Apoštol Pavel na svém příkladu ukázal žalostný stav nedokonalých lidí i zoufalý boj proti následkům hříchu. V dopise Římanům napsal: „Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ To je jistě vhodná otázka. Kdo mohl Pavla i všechny  další, kteří po tom touží, zachránit z otroctví hříchu a smrti? Odpověď je patrná z následujících Pavlových slov: „Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Římanům 7:14–25) Náš Stvořitel se již postaral o to, abychom byli zachráněni prostřednictvím jeho Syna, Ježíše Krista.

Ježíšova úloha při záchraně lidstva

Svou úlohu při záchraně lidstva ze smrtícího otroctví hříchu Ježíš popsal slovy: „Syn člověka [přišel], aby . . . dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Matouš 20:28, Ekumenický překlad) V jakém smyslu je Ježíšův život výkupným? Jaký užitek z jeho smrti máme?

Ježíš obětoval svůj život, aby vyvážil následky Adamova hříchu

Bible o Ježíšovi říká, že byl „bez hříchu“ a „oddělený od hříšníků“. Během celého svého života dokonale poslouchal Boží Zákon. (Hebrejcům 4:15; 7:26) Jeho smrt tedy nebyla způsobena hříchem a neposlušností jako v případě Adama. (Ezekiel 18:4) Ježíš si smrt nezasloužil, ale podstoupil ji proto, aby mohl vykonat vůli svého Otce, totiž zachránit lidstvo z hříchu a smrti. Jak již bylo uvedeno, ochotně přišel, aby „dal svůj život jako výkupné“. Z lásky, která nemá v dějinách lidstva obdoby, ochotně „okusil smrt za každého člověka“. (Hebrejcům 2:9)

Život, který Ježíš obětoval, přesně odpovídá životu, který Adam ztratil, když zhřešil. K čemu Ježíšova smrt posloužila? Jehova tuto oběť přijal jako „odpovídající výkupné za všechny“. (1. Timoteovi 2:6) Jinými slovy, Jehova použil hodnotu Ježíšova života k tomu, aby koupil zpět neboli vyplatil lidstvo z otroctví hříchu a smrti.

O tomto velkém skutku lásky, který projevil náš Stvořitel, Bible mluví opakovaně. Pavel připomněl křesťanům, že „byli koupeni za cenu“. (1. Korinťanům 6:20; 7:23) Petr jim napsal, že k jejich vysvobození ze způsobu života, který končí smrtí, Bůh nepoužil zlato nebo stříbro, ale krev svého Syna. (1. Petra 1:18, 19) Jehova tedy opatřil lidem záchranu ze smrti prostřednictvím Kristovy výkupní oběti.

Budete mít z Kristova výkupného užitek?

O tom, kdo může mít užitek z Kristova výkupného, apoštol Jan napsal: „[Ježíš Kristus] je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ (1. Jana 2:2) Kristovo drahocenné výkupné je tedy k dispozici celému lidstvu. Znamená to, že z něj budou mít automaticky užitek všichni? Ne. Vzpomeňte si na záchrannou akci, o které se psalo v úvodním  článku. Záchranáři sice spustili uvězněným horníkům klec, ale každý z nich do ní musel vejít. Podobně i ti, kdo chtějí mít užitek z Kristovy výkupní oběti, nemohou nečinně čekat na Boží požehnání, ale musí jednat.

Jaké jednání od nás Bůh vyžaduje? Jan 3:36 říká: „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život; kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží zloba.“ Bůh od nás vyžaduje, abychom měli víru v Kristovu oběť. Je však potřeba ještě něco víc. „Podle toho víme, že jsme [Ježíše] poznali, totiž jestliže dále zachováváme jeho přikázání.“ (1. Jana 2:3) Je tedy zřejmé, že klíčem k záchraně z hříchu a smrti je víra v Kristovo výkupné a dodržování Kristových přikázání.

Jedním ze způsobů, jak můžeme projevovat víru v Ježíšovo výkupné, je to, že si jeho oběti vážíme. Svou vděčnost dáváme najevo tím, že si jeho smrt připomínáme, jak on sám přikázal. Před svou smrtí se Ježíš se svými věrnými apoštoly sešel k jídlu, které mělo symbolický význam, a řekl jim: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19) Svědkové Jehovovi si velmi váží svého přátelství s Božím Synem a tento příkaz dodržují. Letos se Památná slavnost na připomínku smrti Ježíše Krista bude konat v sobotu 22. března po západu slunce. Srdečně vás zveme, abyste se tohoto zvláštního shromáždění zúčastnili a Ježíšův příkaz tak poslechli. Svědkové Jehovovi ve vašem okolí vám rádi sdělí čas a místo, kde se tato slavnost bude konat. Dozvíte se tam více o tom, co musíte dělat, abyste na základě Kristovy oběti mohli být osvobozeni ze smrtících následků Adamova hříchu.

Jen málo lidí si dnes skutečně váží velké oběti, kterou jejich Stvořitel a jeho Syn přinesli, aby lidstvo zachránili před zničením. Výkupné je zdrojem velké radosti pro ty, kdo v něj projevují víru. Apoštol Petr svým spolukřesťanům napsal: „Projevujete [v Ježíše] víru a velmi se radujete nevýslovnou a oslavenou radostí, když přijímáte konec své víry, záchranu svých duší.“ (1. Petra 1:8, 9) Když získáte lásku k Ježíši Kristu a víru v jeho výkupní oběť, váš život bude už nyní naplněn radostí a můžete se těšit na záchranu z hříchu a smrti.