Přejít k článku

Přejít na obsah

 Praktické rady pro rodinný život

Jak řešit spory

Jak řešit spory

On: „Po svatbě jsme se Sárou * bydleli u mých rodičů. Jednou se stalo, že mě přítelkyně mého bratra poprosila, abych ji odvezl autem domů. Souhlasil jsem a vzal jsem s sebou i našeho malého syna. Když jsem se vrátil, Sára byla vzteky bez sebe. Začali jsme se hádat a ona mi před celou rodinou řekla, že ‚běhám za ženskýma‘. Povolily mi nervy a říkal jsem věci, které ji rozčílily ještě víc.“

Ona: „Když Fernando odjel s přítelkyní svého bratra a s naším synem, naštvalo mě to hned z několika důvodů. Syn je vážně nemocný a tehdy jsme měli i finanční problémy. Jakmile se Fernando vrátil, bez obalu jsem mu řekla, co si o tom myslím. Strašně jsme se hádali a nadávali si. Cítila jsem se pak hrozně.“

KDYŽ se manželé hádají, znamená to snad, že se z jejich vztahu vytratila láska? Rozhodně ne. Fernando a Sára mají jeden druhého rádi. Ale i v tom nejlepším manželství dojde čas od času k nějakému sporu.

Proč ke konfliktům dochází? A co můžete udělat pro to, aby se kvůli nim vaše manželství nerozpadlo? Jelikož původcem manželství je Bůh, je rozumné zjistit, co k tomu říká jeho Slovo, Bible. (1. Mojžíšova 2:21, 22; 2. Timoteovi 3:16, 17)

Proč ke konfliktům dochází?

Ve většině manželství spolu oba chtějí jednat laskavě a ohleduplně. Bible však realisticky říká, že „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23) Když tedy spolu manžel a manželka nesouhlasí, může být obtížné ovládat emoce. A když neshoda přeroste v hádku, může být těžké nekřičet na sebe, nenadávat si nebo potlačit jiné špatné projevy. (Římanům 7:21; Efezanům 4:31) Které další faktory mohou ke konfliktům vést?

Manžel a manželka se často liší v tom, jakým způsobem komunikují. Mičiko říká: „Když jsme se vzali, zjistila jsem, že každý z nás komunikuje úplně jinak. Já mluvím nejen o tom, co se stalo, ale také jak se to stalo a proč. Manžela, zdá se, zajímá jenom to, jak celá věc dopadla.“

To, co Mičiko popisuje, není nic neobvyklého. V mnoha manželstvích chce jeden partner do detailů rozebírat to, na čem se neshodnou, zatímco ten druhý nemá takové konfrontace rád a vyhýbá se jim. Čím víc se jeden snaží o věci mluvit, tím víc se ten druhý snaží rozhovoru uniknout. Děje se něco takového i ve vašem manželství? Je to tak, že jeden z vás hraje roli „rozebírače“ a druhý roli „vyhýbače“?

  Podívejme se na další faktor, který je potřeba vzít v úvahu. Názor na komunikaci v manželství je často ovlivněn tím, v jaké rodině člověk vyrůstal. Justin, který je ženatý pět let, říká: „U nás doma se moc nemluvilo, a tak je pro mě těžké otevřeně říkat, co cítím. Manželka je z toho nešťastná. V její rodině byli zvyklí povídat si o všem, a proto jí nedělá problémy mluvit o svých pocitech.“

Proč spory řešit?

Odborníci zjistili, že nejspolehlivějším ukazatelem šťastného manželství není to, jak často si manželé říkají, že se mají rádi, ani to, zda si rozumí v sexu nebo zda jsou finančně zajištění. Rozhodující je, jak manžel a manželka umí řešit spory, které mezi nimi vzniknou.

Ježíš řekl, že když dva lidé vstoupí do manželství, je to Bůh, kdo je spojil, ne člověk. (Matouš 19:4–6) Úspěšné manželství tedy přináší čest Bohu. Pokud by však manžel neprojevoval své manželce lásku a nebyl k ní ohleduplný, mohlo by se stát, že by Jehova Bůh nenaslouchal jeho modlitbám. (1. Petra 3:7) Pokud by manželka neměla úctu ke svému manželovi, projevovala by tak neúctu k Jehovovi, který ustanovil manžela za hlavu rodiny. (1. Korinťanům 11:3)

Klíč k úspěchu — Nemluvte způsobem, který ubližuje

Pokud se chcete řídit biblickými zásadami a účinně řešit spory, je zapotřebí, abyste nemluvili způsobem, který ubližuje. To platí bez ohledu na to, jakým způsobem komunikujete nebo z jakého rodinného prostředí jste vyšli. Položte si následující otázky:

‚Mám sklon oplácet?‘

Jedno moudré přísloví říká: „Tlak na nos vyvolává krvácení, a tlak hněvu vyvolává hádku.“ (Přísloví 30:33) Co to znamená? Rozhovor o tom, jak nepřekročit rodinný rozpočet („nesmíme tolik nakupovat na kreditní kartu“), se může snadno zvrhnout v útok na toho druhého („jsi tak nezodpovědný!“). Je pravda, že když vám manželský partner působí „tlak na nos“ tím, že na vás útočí, můžete mít chuť mu to vrátit. Odplata však vede k hněvu a hádka se jenom stupňuje.

Jakub, jeden z pisatelů Bible, varoval: „Pohleďte, jak malý oheň stačí, aby zapálil tak velkou lesnatou krajinu! Nuže, jazyk je oheň.“ (Jakub 3:5, 6) Pokud si manželé nedávají pozor na to, co říkají, i malá neshoda se může rychle změnit v hněvivou hádku. Manželství, které je takovými emocionálními požáry opakovaně stravováno, není prostředím, kde může růst láska.

Když Ježíšovi spílali, „neoplácel spíláním“. (1. Petra 2:23) Mohli byste místo oplácení napodobit jeho příklad? Nejrychlejší způsob, jak ukončit hádku, je uznat názor toho druhého a omluvit se za to, čím jste ke konfliktu přispěli.

VYZKOUŠEJTE: Až se příště začnete hádat, zeptejte se sami sebe: ‚Co mi to udělá, když uznám názor toho druhého? Čím přispívám k hádce? Co mi brání, abych se omluvil(a) za své chyby?‘

‚Zlehčuji nebo přehlížím pocity toho druhého?‘

„Všichni smýšlejte stejně, projevujte soucítění,“ vybízí Boží Slovo. (1. Petra 3:8) Uvažujte o dvou důvodech, proč se vám možná nedaří touto radou se řídit. Jedním může být to, že jste nepochopili uvažování či pocity toho druhého. Váš manželský partner si například kvůli něčemu dělá větší starosti než vy. Možná mu chcete pomoci, aby se na celý problém díval z nadhledu, a tak mu řeknete: „Reaguješ přecitlivěle.“ Takový výrok však málokoho uklidní. Manžel i manželka potřebují vědět, že ten, koho  milují, jim rozumí a dokáže se vžít do pocitů toho druhého.

K tomu, že člověk přehlíží něčí pocity, může vést také pýcha. Pyšný člověk se snaží sám sebe vyvýšit tím, že druhé neustále ponižuje. Možná to dělá tak, že je uráží nebo srovnává s někým jiným. Zamysleme se nad jednáním pyšných farizeů a znalců Zákona z Ježíšovy doby. Když někdo, dokonce i jiný farizeus, vyjádřil názor, který se lišil od toho, co si mysleli oni, začali ho urážet a ponižovat. (Jan 7:45–52) Ježíš ale jednal jinak. Když se mu někdo svěřil, dokázal se vžít do jeho pocitů. (Matouš 20:29–34; Marek 5:25–34)

Zamyslete se nad tím, jak reagujete, když váš manželský partner vyjadřuje své názory nebo obavy. Je z vašich slov, tónu hlasu a výrazu obličeje vidět, že se snažíte vžít do jeho pocitů, nebo máte sklon je zlehčovat?

VYZKOUŠEJTE: V průběhu následujících týdnů si všímejte, jak se svým manželským partnerem mluvíte. Pokud jeho názory či pocity znevážíte nebo řeknete něco nelaskavého, ihned se omluvte.

‚Přisuzuji svému manželskému partnerovi sobecké pohnutky?‘

„Bojí se Job Boha nadarmo? Nepostavil jsi sám plot okolo něho a okolo jeho domu a okolo všeho, co má všude kolem?“ (Job 1:9, 10) Těmito slovy Satan zpochybnil pohnutky věrného Joba.

Manžel a manželka musí dávat pozor, aby nezačali uvažovat podobně jako Satan. Když vás manželský partner například něčím potěší, pomyslíte si, že za to něco bude chtít nebo že tím něco kryje? Pokud udělá chybu, považujete to za další důkaz toho, že je sobecký a nezajímá se o vás? Vzpomenete si hned na podobné chyby, kterých se už dopustil, a přidáte k nim i tu, kterou udělal teď?

VYZKOUŠEJTE: Udělejte si seznam toho, co pro vás manželský partner udělal, a napište si, jaké dobré pohnutky ho k tomu mohly vést.

Apoštol Pavel napsal: „Láska . . . nevypočítává urážky.“ (1. Korinťanům 13:4, 5) Skutečná láska není slepá, ale ani si nedělá soupis chyb. Pavel také uvedl, že láska „všemu věří“. (1. Korinťanům 13:7) To neznamená, že je naivní, ale že je připravená důvěřovat. Není cynická ani podezíravá. Láska, ke které Bible povzbuzuje, je ochotná odpouštět a předpokládá, že druzí mají dobré pohnutky. (Žalm 86:5; Efezanům 4:32) Když si manželé takovou lásku budou navzájem projevovat, jejich manželství bude šťastné.

K ZAMYŠLENÍ

  • Jaké chyby udělali manželé citovaní v úvodu článku?
  • Jak se mohu vyhnout podobným chybám ve svém manželství?
  • Co z tohoto článku bych měl(a) uplatnit především?

^ 3. odst. Jména byla změněna.