Přejít k článku

Přejít na obsah

Co je smyslem života?

Co je smyslem života?

 Co je smyslem života?

PROČ NA ODPOVĚDI ZÁLEŽÍ? Jen málo věcí člověka tak hluboce rozrušuje, jako pomyšlení na to, že život nemá žádný smysl, žádný účel. Pokud však máme smysl života jasně vytyčený, jen tak něco nás nezlomí. Viktor E. Frankl, neurolog, který přežil holocaust, napsal: „Troufám si říci, že není na světě nic, co by člověku tak účinně pomohlo přežít i ty nejhorší podmínky, jako vědomí, že život má smysl.“

Na tento námět nicméně existuje mnoho protichůdných názorů. Mnozí lidé se domnívají, že záleží na každém člověku, jaký smysl života si najde. Na druhé straně někteří lidé zastávající evoluční teorii tvrdí, že žádný absolutní smysl života neexistuje.

Tím nejlogičtějším způsobem, jak na tuto otázku zjistit odpověď, je hledat ji u Dárce života, Jehovy Boha. Uvažujme o tom, co k uvedenému námětu říká jeho Slovo.

Co říká Bible

V Bibli se uvádí, že když Jehova Bůh stvořil muže a ženu, měl s nimi určitý záměr. Našim prvním rodičům dal následující příkaz:

1. Mojžíšova 1:28. „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“

Bůh si přál, aby Adam s Evou spolu se svými dětmi přeměnili celou planetu v ráj. Nechtěl, aby lidé stárli a umírali ani aby znečišťovali životní prostředí. Avšak kvůli tomu, že naši první rodiče se rozhodli špatně, jsme po nich zdědili hřích a smrt. (1. Mojžíšova 3:2–6; Římanům 5:12) Jehova však od svého záměru s lidstvem neupustil. Země bude v ráj brzy přeměněna. (Izajáš 55:10, 11)

Jehova nás vytvořil s fyzickými i duševními předpoklady k tomu, abychom jeho záměr dokázali uskutečnit. Nevytvořil nás tak, abychom byli schopni žít nezávisle na něm. Všimněte si, co se o Božím záměru s lidstvem uvádí v následujících biblických pasážích:

Kazatel 12:13. „Všechno bylo vyslechnuto, a závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“

Micheáš 6:8. „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“

Matouš 22:37–39. „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“

Jak nám biblická odpověď pomáhá získat skutečný pokoj mysli

Jestliže má nějaké složité zařízení fungovat správně, musí se používat ke stanovenému účelu, a to způsobem, který určil výrobce. Podobně pokud si nemáme sami ubližovat — ať už duchovně, psychicky, citově či tělesně — musíme svůj život využívat tak, jak to stanovil  náš Stvořitel. Zamysleme se nad tím, jak nám poznání Božího záměru s lidstvem může přinést pokoj mysli v následujících oblastech:

Když si lidé stanovují priority, mnozí z nich se dnes zaměřují na získání bohatství. Nicméně Bible varuje, že „ti, kdo se rozhodli [zbohatnout], upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých tužeb“. (1. Timoteovi 6:9, 10)

Na druhé straně lidé, kteří se místo peněz učí milovat Boha, objevují tajemství spokojenosti. (1. Timoteovi 6:7, 8) Uvědomují si hodnotu tvrdé práce a vědí, že mají závazek se o sebe postarat. (Efezanům 4:28) Berou však zároveň vážně Ježíšovo varování: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Matouš 6:24)

Proto ti, kdo milují Boha, nepovažují za svou hlavní prioritu v životě práci ani vydělávání peněz, ale místo toho dávají na první místo konání Boží vůle. Vědí, že pokud se v životě budou soustřeďovat právě na to, pak se o ně Jehova Bůh postará. Pro Jehovu je to otázkou cti, protože se zavázal, že o své služebníky bude pečovat. (Matouš 6:25–33)

Při jednání s druhými myslí mnozí lidé hlavně na sebe. Dnešní svět postrádá pokoj. Z velké části je důvodem to, že mnozí lidé ‚milují sami sebe a nemají přirozenou náklonnost‘. (2. Timoteovi 3:2, 3) Když je někdo zklame nebo s nimi nesouhlasí, dávají průchod ‚hněvu, zlobě, jekotu a utrhačné řeči‘. (Efezanům 4:31) Takový nedostatek sebeovládání nepřináší člověku pokoj mysli, ale naopak „popouzí ke sváru“. (Přísloví 15:18)

Naproti tomu ti, kdo poslouchají Boží příkaz milovat svého bližního jako sami sebe, jsou ‚jeden k druhému laskaví, něžně soucitní a velkoryse jeden druhému odpouštějí‘. (Efezanům 4:32; Kolosanům 3:13) I když s nimi druzí jednají nelaskavě, snaží se napodobovat Ježíše, jenž „neoplácel [spílání] spíláním“. (1. Petra 2:23) Podobně jako Ježíš si i oni uvědomují, že pravé uspokojení vyplývá z toho, že druhým sloužíme, a to dokonce i takovým lidem, kteří si našeho úsilí v jejich prospěch možná neváží. (Matouš 20:25–28; Jan 13:14, 15; Skutky 20:35) Jehova Bůh dává svého ducha těm, kdo napodobují jeho Syna, a tento duch v nich plodí skutečný pokoj. (Galaťanům 5:22)

Jak ale s pokojem mysli souvisí náš náhled na budoucnost?

[Praporek na straně 6]

Člověk potřebuje mít jasně stanovený smysl života

[Obrázek na straně 7]

To, jak získat pokoj mysli, nás učí Ježíš