Přejít k článku

Přejít na obsah

Pozoruhodné podmínky, které usnadnily šíření dobré zprávy

Pozoruhodné podmínky, které usnadnily šíření dobré zprávy

„Když . . . prokonzul uviděl, co se přihodilo, stal se věřícím, neboť užasl nad Jehovovým učením.“ (SK. 13:12)

1.–3. Co stálo v cestě Ježíšovým učedníkům, kteří měli kázat dobrou zprávu „všem národům“?

ÚKOL, který dal Ježíš Kristus svým následovníkům, rozhodně nebyl malý. Řekl jim: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ Časem se měla „dobrá zpráva o království . . . kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14; 28:19)

2 Učedníci milovali Ježíše i dobrou zprávu, kterou měli kázat. Přesto si nejspíš lámali hlavu, jak by mohli takový úkol splnit. Vždyť jich bylo tak málo! Ježíš, o kterém říkali, že je Boží Syn, byl popraven. A o nich samotných si lidé mysleli, že jsou „nevzdělaní a obyčejní“. (Sk. 4:13) Na rozdíl od židovských náboženských vůdců nevystudovali žádné náboženské školy. A jejich poselství bylo v přímém rozporu s židovskými tradicemi, vyučovanými po celá staletí.  Když si jich nevážil jejich vlastní národ, možná si říkali, jak by jim mohli naslouchat obyvatelé velkolepé Římské říše.

3 Ježíš navíc učedníky upozornil, že je budou druzí nenávidět a pronásledovat, a některé z nich dokonce zabijí. (Luk. 21:16, 17) Zradí je přátelé a členové vlastní rodiny. Budou se setkávat s učením falešných proroků. A budou kázat na místech, kde bují zločinnost a násilí. (Mat. 24:10–12) Ale i kdyby všichni na dobrou zprávu reagovali kladně, jak by se mohla dostat až „do nejvzdálenější části země“? (Sk. 1:8) Když o tom všem učedníci přemýšleli, muselo to v nich vzbuzovat obavy a pochybnosti.

4. Jaké výsledky přineslo kázání křesťanů v prvním století?

4 I přes všechny obavy se učedníci pustili do kázání dobré zprávy v Jeruzalémě, Samaří a dalších místech tehdy známého světa. Setkávali se sice s různými problémy, ale už o 30 let později apoštol Pavel řekl, že se káže „v celém stvoření, jež je pod nebem“ a že dobrá zpráva „přináší ovoce a vzrůstá na celém světě“. (Kol. 1:6, 23) Když například Pavel kázal na Kypru, pravdu přijal římský prokonzul Sergius Paulus. „Stal se věřícím, neboť užasl nad Jehovovým učením.“ (Přečti Skutky 13:6–12.)

5. a) Co Ježíš slíbil učedníkům? b) Co jedna historická kniha říká o podmínkách, které panovaly v prvním století?

5 Ježíšovým učedníkům bylo jasné, že jim na kázání dobré zprávy po celém světě nebudou stačit vlastní síly. Ale Ježíš jim slíbil, že bude s nimi a že jim bude pomáhat svatý duch. (Mat. 28:20) Mohly jim také pomoct příhodné podmínky, které v tehdejším světě panovaly. Jedna historická kniha říká: „Pro přijetí nově založené církve asi v historii světa neexistovalo vhodnější období než první století n. l. . . . Ve druhém století křesťané . . . začali prohlašovat, že Bůh události řídil a svět připravil na příchod křesťanství.“ (Evangelism in the Early Church)

6. a) O čem je tento článek? b) O čem pojednává příští článek?

6 Do jaké míry Jehova řídil světové události, aby mohli první křesťané začít rozsáhlé kazatelské dílo? To se z Bible nedozvídáme. Ale jedna věc je jasná: Jehova chtěl, aby se kázalo, a Satan tomu nedokázal zabránit. V tomto článku budeme mluvit o několika faktorech, díky kterým se dobrá zpráva v prvním století šířila snadněji, než by tomu bylo v jiném období lidských dějin. V dalším článku si ukážeme, co pomáhá nám kázat dobrou zprávu po celém světě.

PAX ROMANA

7. Co je Pax Romana a čím byl výjimečný?

7 Jednou z věcí, které křesťanům v prvním století usnadnily kázání, byl Pax Romana neboli Římský mír. Římané potlačili každou vzpouru a dokázali v říši vytvořit stabilní situaci. Je pravda, že se občas objevily „války a zprávy o válkách“, jak to Ježíš předpověděl. (Mat. 24:6) Například v roce 70 n. l. zničila římská vojska Jeruzalém a v pohraničních oblastech říše  probíhaly různé šarvátky. Ale na většině území byl klid. Toto období míru trvalo asi 200 let. Jedna odborná kniha uvádí: „Nikdy v lidských dějinách nenastalo tak dlouhé období klidu a už nikdy nebyl mír tak stabilní a mezi takovým množstvím lidí.“

8. V čem bylo období míru pro křesťany výhodné?

8 Origenes, teolog ze třetího století, o tomto období míru napsal: „Kdyby byl svět rozdrobený do mnoha království, Ježíšovo učení by při šíření do celého světa naráželo na překážky . . ., protože by se všude od mužů vyžadovalo, aby narukovali a bránili svoji zemi. . . . Jak by se toto učení, které hlásá mír, a dokonce nedovoluje mstít se nepřátelům, mohlo úspěšně šířit, kdyby se mezinárodní situace nezměnila a při příchodu Ježíše Krista by nepanoval všeobecný klid?“ Křesťané sice byli v Římské říši pronásledovaní, ale sami se chovali pokojně a období míru využili tím nejlepším způsobem – ke kázání dobré zprávy. (Přečti Římanům 12:18–21.)

RELATIVNĚ POHODLNÉ CESTOVÁNÍ

9., 10. Díky čemu mohli křesťané celkem pohodlně cestovat po Římské říši?

9 Křesťané také využívali síť cest v Římské říši. Řím měl silnou a dobře vycvičenou armádu, která měla zajišťovat pořádek a bránit území. Aby se mohly jednotky rychle pohybovat, dobré cesty byly nezbytné. A Římané byli v jejich stavění odborníci. Vybudovali přes 80 000 kilometrů cest, které spojovaly téměř všechny provincie. Vedly přes lesy, pouště i hory.

10 Římané ale necestovali jenom po souši. Využívali asi 27 000 kilometrů splavných řek a kanálů. Římské lodě se plavily po asi 900 námořních trasách, které spojovaly stovky přístavů. Tím pádem mohli křesťané cestovat po souši i po moři v celé Římské říši. Nebylo to úplně bezproblémové, ale apoštol Pavel a další nepotřebovali pasy ani víza. Neřešili problémy s imigračními ani celními kontrolami. Cestování po souši bylo poměrně bezpečné, protože se bandité báli trestu. A podobné to bylo s cestováním po moři. Římské námořnictvo totiž dávalo pozor, aby plavební trasy neohrožovali piráti. Pavel sice několikrát zažil ztroskotání lodi a na moři číhala i jiná nebezpečí, ale v Bibli se nepíše o tom, že by piráti někdy zaútočili na jeho loď. (2. Kor. 11:25, 26)

ŘEČTINA

Díky kodexu bylo hledání v Písmu mnohem jednodušší (12. odstavec)

11. Proč křesťané používali řečtinu?

11 Další pomocí pro křesťany byla řečtina. Usnadňovala sborům vzájemnou komunikaci a přispívala k jejich jednotě. Velké území Římské říše dobyl o staletí dřív řecký vládce Alexandr Veliký, a proto byla obecná řečtina, takzvaná koiné, hodně rozšířená. Křesťané se tak mohli domluvit s lidmi různých národností a dobrá zpráva se šířila snadněji. Dokonce měli v řečtině k dispozici Hebrejská písma. Tento překlad nazvaný Septuaginta, který přeložili Židé žijící v Egyptě, byl všeobecně známý a Ježíšovi  následovníci z něj často citovali. Řečtina byla také použitá při psaní ostatních částí Bible. Byl to ideální jazyk, protože měl bohatou slovní zásobu a daly se jím dobře vysvětlit hluboké duchovní pravdy.

12. a) Co je kodex a v čem byl lepší než svitky? b) Kdy křesťané kodex už běžně používali?

12 Když křesťané v prvním století vyučovali z Písma, nejdřív používali svitky. Jenomže ty byly velké a nepraktické. Vždycky když chtěli přečíst nějakou pasáž, museli svitek rozvinout a zase svinout. A text byl většinou jenom na jedné straně pergamenu. Třeba samotné Matoušovo evangelium zaplnilo celý jeden svitek. Ale potom přišel kodex – první forma knihy. Jeho stránky byly sešité dohromady, takže ho křesťané mohli otevřít a pohodlně najít konkrétní pasáž. Nevíme úplně přesně, kdy ho učedníci začali používat, ale jedna odborná publikace uvádí: „Ve druhém století používali křesťané kodex v takové míře, že k jeho zavedení muselo dojít dlouho před rokem 100 n. l.“

ŘÍMSKÉ ZÁKONY

13., 14. a) Jak Pavel využil svého římského občanství? b) Jak křesťanům pomáhaly římské zákony?

13 Římské zákony platily v celé říši a římské občanství lidem poskytovalo různá práva a ochranu. Pavel těchto práv několikrát využil. Když ho například chtěli v Jeruzalémě zbičovat, zeptal se římského důstojníka: „Je zákonné, abyste mrskali člověka, který je Říman a není odsouzený?“ Zákonné to samozřejmě nebylo. Pavel upozornil, že má už od narození římské občanství, a to vyvolalo rychlou reakci. „Okamžitě od něho . . . ustoupili ti, kteří se ho chystali vyslýchat mučením; a vojenský velitel dostal strach, když zjistil, že je Říman a že ho spoutal.“ (Sk. 22:25–29)

14 Pavlovo římské občanství mělo vliv i na to, jak s ním zacházeli ve Filipech. (Sk. 16:35–40) V Efezu chtěl městský tajemník uklidnit rozzuřený dav, a tak mu připomněl římské zákony. (Sk. 19:35–41) V Cesareji se Pavel  odvolal na svá práva, a to mu umožnilo obhajovat svoji víru před césarem. (Sk. 25:8–12) Křesťané využívali římské zákony při „obhajobě a zákonném prosazování dobré zprávy“. (Fil. 1:7)

ŽIDOVSKÉ KOMUNITY

15. Kde byly v prvním století židovské komunity?

15 Pro křesťany mohlo být kázání dobré zprávy jednodušší také proto, že po celé Římské říši byly židovské komunity. Kde se tam vzaly? O staletí dřív vyhnali Asyřané a později Babylóňané Židy z jejich vlasti. Už v pátém století př. n. l. byly židovské komunity ve 127 provinciích Perské říše. (Ester 9:30) V prvním století, když byl na zemi Ježíš, žili Židé v Egyptě a dalších částech severní Afriky, v Malé Asii, Mezopotámii a Řecku. Odhaduje se, že z 60 000 000 obyvatel Římské říše byl každý čtrnáctý Žid. A všude, kam Židé šli, s sebou brali své náboženství. (Mat. 23:15)

16., 17. a) Jaký užitek měli lidé z toho, že Židé žili na mnoha místech? b) Jaký model uctívání převzali od Židů křesťané v prvním století?

16 Díky tomu, že Židé žili na tolika místech, se s Hebrejskými písmy seznámilo mnoho lidí nežidovského původu. Zjistili, že existuje jenom jeden pravý Bůh a že ti, kdo mu slouží, musí dodržovat jeho morální zásady. Také se dozvěděli, že Hebrejská písma jsou inspirovaná Bohem a že je v nich spousta proroctví o Mesiášovi. (Luk. 24:44) Když potom křesťané kázali dobrou zprávu, Židé i lidé z národů už něco z toho znali. Pavel tak měl na čem stavět a mohl kázat těm, kdo měli správně nastavené srdce. Často chodil do židovských synagog a vysvětloval Písmo. (Přečti Skutky 17:1, 2.)

17 Židé zavedli určitý model uctívání. Pravidelně se scházeli v synagogách nebo pod širým nebem. Zpívali písně, modlili se a povídali si o Písmu. Tento model převzali křesťané v prvním století a řídíme se jím ve sborech i dnes.

BEZ JEHOVOVY POMOCI BY TO NEŠLO

18., 19. a) Co usnadnily podmínky v prvním století? b) Jak na tebe působí to, co ses z tohoto článku dozvěděl o Jehovovi?

18 První století bylo výjimečným obdobím v lidských dějinách. Pax Romana, relativně pohodlné cestování, společný jazyk, římské zákony a židovské komunity – to všechno učedníkům usnadňovalo vykonávat úkol, který dostali od Boha.

19 O čtyři sta let dřív řecký filozof Platón vložil do úst jedné ze svých literárních postav tato slova: „Byl by to těžký úkol najít tvůrce a otce našeho vesmíru. A i kdybychom ho našli, bylo by nemožné říci o něm každému.“ Jenomže Ježíš prohlásil: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“ (Luk. 18:27) Stvořitel vesmíru chce, aby ho lidé našli a dobře ho poznali. A tuto příležitost nemá dostat jen omezený počet lidí. Ježíš dal svým následovníkům úkol: „Čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Mat. 28:19) S Jehovovou pomocí je možné tento úkol splnit. V následujícím článku si ukážeme, jak kázání dobré zprávy probíhá v naší době.