Přejít k článku

Přejít na obsah

 Z NAŠEHO ARCHIVU

„Převzácný čas“

„Převzácný čas“

V ROCE 1870 začala malá skupinka lidí v Allegheny (dnes část Pittsburghu) v Pensylvánii zkoumat Písmo. Vedl je Charles Taze Russell. Mimo jiné studovali nauku o Kristově výkupní oběti a brzy si uvědomili, jak zásadní význam má v Jehovově záměru. Byli nadšení, když zjistili, že výkupné otevírá možnost záchrany všem lidem, dokonce i těm, kteří o Ježíšovi ještě neslyšeli. Měli pro výkupní oběť velké ocenění, a proto začali každý rok pořádat zvláštní shromáždění na připomínku Ježíšovy smrti. (1. Kor. 11:23–26)

Bratr Russell začal později vydávat Sionskou Strážnou věž, která se zastávala nauky o výkupném a mluvila o něm jako o největším projevu Boží lásky. Období, kdy se konala Památná slavnost, označovala za „převzácný čas“ a vyzývala čtenáře, aby ji oslavili buď společně se studijní skupinou v Pittsburghu, nebo se sešli se svými spoluvěřícími někde jinde. Ve Strážné věži se psalo, že „i když se sejdou pouze dva nebo tři lidé plní víry,“ nebo třeba jen jeden, „ve svém srdci pocítí souznění s Pánem“.

Do Pittsburghu se na Památnou slavnost sjíždělo každým rokem víc a víc lidí. „Díky vřelým srdcím se zde budete cítit vítáni,“ stálo na pozvánce. A opravdu, místní badatelé Bible svým duchovním bratrům a sestrám ochotně zajišťovali ubytování a jídlo. V roce 1886 se v období Památné slavnosti konalo několikadenní „všeobecné shromáždění“. „Přijďte,“ vybízela Strážná věž, „se svým srdcem přetékajícím láskou pro Pána, jeho bratry a jeho pravdu.“

Nákres pro podávání symbolů v Londýnském svatostánku

Pro lidi, kteří věřili ve výkupní oběť a přijeli na Památnou slavnost, pořádali badatelé Bible z Pittsburghu takové sjezdy několik let. Jak rostl jejich počet, rostl i počet míst na celém světě, kde se Památná slavnost konala. Ray Bopp, který patřil do kongregace (sboru) v Chicagu, vyprávěl o tom, jak vypadaly Památné slavnosti v prvních letech 20. století. Scházely se na nich stovky lidí a symboly kolovaly několik hodin, protože je přijímali skoro všichni.

Jaké symboly se používaly? Strážná věž sice uváděla, že Ježíš použil při Pánově večeři víno, ale nějakou dobu doporučovala, aby se místo vína používala šťáva z čerstvých hroznů nebo uvařených a vymačkaných rozinek. Důvodem bylo, aby se ti „slabí v těle“ neocitli v pokušení. Ale bylo k dispozici i víno pro ty, kdo věřili, že „by se správně mělo používat kvašené víno“. Badatelé Bible později pochopili, že právě víno bez přísad je vhodným symbolem Ježíšovy krve.

Tento papír a tužka kolovaly po celách ve vězení v Nikaragui, aby se zaznamenalo, kolik lidí se zúčastnilo Památné slavnosti

 Při Památné slavnosti měli přítomní příležitost do hloubky rozjímat. Ale v některých sborech při ní panovala truchlivá atmosféra, a když program skončil, všichni se skoro beze slova rozešli. V knize z roku 1934 nazvané Jehova bylo uvedeno, že Památná slavnost by neměla probíhat „v zármutku“ nad Ježíšovou bolestivou smrtí, ale „v radosti“ nad tím, že od roku 1914 panuje jako král.

Bratři v pracovním táboře v Mordvinsku v Rusku se roku 1957 sešli na Památné slavnosti

V roce 1935 byla objasněna totožnost „velkého zástupu“ ze Zjevení 7:9, což průběh Památné slavnosti zásadně ovlivnilo. Do té doby Jehovovi služebníci považovali „velký zástup“ za zasvěcené, ale méně horlivé křesťany. Ale teď byl tento obrovský počet lidí označen za Jehovovy věrné ctitele, kteří mají naději, že budou žít v ráji na zemi. Bratr Russell Poggensee o sobě po této změně hodně přemýšlel a uznal: „Jehova ve mně prostřednictvím svého svatého ducha neprobudil nebeskou naději.“ Bratr Poggensee a spousta dalších věrných křesťanů se dál účastnili Památné slavnosti, ale přestali přijímat symboly.

Tento „převzácný čas“ byl významný ještě v dalším ohledu. Pořádaly se zvláštní kazatelské kampaně, při kterých mohli dát badatelé Bible najevo, jak hodně si váží výkupného. V roce 1932 se v Bulletinu objevila vybídka, aby nebyli jen „svátečními křesťany“, kteří jednou za rok zajdou na Památnou slavnost a přijímají symboly, ale aby byli „horlivými dělníky“, kteří kážou o pravdě. V roce 1934 se prostřednictvím Bulletinu hledali takzvaní pomocníci. Stálo v něm: „Přihlásí se jich před Památnou slavností 1 000?“ O pomazaných se pak v Informátoru * psalo: „Jejich radost může být úplná jedině tehdy, když se budou o poselství o Království dělit s druhými.“ To samé časem začalo platit i o těch, kdo měli naději žít věčně na zemi.

Když byl Harold King na samotce, skládal básně a písně o Památné slavnosti

Památná slavnost je pro všechny Jehovovy služebníky tou nejvýznamnější událostí v roce. Slaví ji i v hodně náročných podmínkách. Pearl Englishová a její sestra Ora ušly v roce 1930 celých 80 kilometrů, aby se Památné slavnosti mohly účastnit. Misionář Harold King, který byl na samotce v čínském vězení, skládal básně a písně o Památné slavnosti a připravoval si symboly z černého rybízu a rýže. Odvážní křesťané napříč východní Evropou, Střední Amerikou a Afrikou si Ježíšovu smrt připomínali navzdory válkám a zákazům. Ať už jsou Jehovovi svědkové kdekoli a v jakékoli situaci, schází se, aby během vzácného období Památné slavnosti společně oslavovali Jehovu a Ježíše Krista.

^ 10. odst. Bulletin se později nazýval Informátor a teď se jmenuje Naše služba Království.