Přejít k článku

Přejít na obsah

Jehovovi služebníci odmítají nespravedlnost

Jehovovi služebníci odmítají nespravedlnost

„Ať každý, kdo jmenuje Jehovovo jméno, se zřekne nespravedlnosti.“ (2. TIM. 2:19)

1. Jaký vztah máme k Božímu jménu?

UŽ JSI někdy viděl Jehovovo jméno napsané na nějaké budově nebo na muzejním exponátu? Jistě tě to zaujalo a měl jsi z toho radost. Pro nás, svědky Jehovovy, má Boží jméno hluboký význam. Nikdo na celém světě k němu nemá tak silný vztah jako my. Víme však, že k výsadě nosit Boží jméno patří i velká odpovědnost.

2. Jaká odpovědnost souvisí s výsadou, že nosíme Boží jméno?

2 Jehovovu přízeň si nemůžeme zajistit pouhým používáním jeho jména. Je nezbytné žít v souladu s jeho mravními měřítky. Proto je v Bibli uvedeno, že se musíme odvracet „od toho, co je špatné“. (Žalm 34:14) Tuto zásadu apoštol Pavel vyjádřil slovy: „Ať každý, kdo jmenuje Jehovovo jméno, se zřekne nespravedlnosti.“ (Přečti 2. Timoteovi 2:19.) Tento výrok se také dá přeložit slovy: „Ať každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, odmítá nespravedlnost.“ My patříme k lidem, kteří vzývají Jehovovo jméno. Jak tedy můžeme odmítat nespravedlnost?

 ODDĚLILI SE OD NESPRAVEDLIVÝCH

3., 4. Který biblický výrok je pro mnohé odborníky už dlouho záhadou a proč?

3 Uvažujme o kontextu Pavlových slov ve 2. Timoteovi 2:19. Apoštol se v tomto verši zmínil o „pevném Božím základu“ a o dvou výrocích, které jsou na něm napsané. První výrok je očividně citovaný ze 4. Mojžíšovy 16:5 a zní: „Jehova zná ty, kdo mu patří.“ (Viz předchozí článek.) Ale druhý výrok, který zní „ať každý, kdo jmenuje Jehovovo jméno, se zřekne nespravedlnosti“, je pro mnohé odborníky už dlouho záhadou. Proč?

4 Vypadá to, jako by Pavel odněkud citoval. V celých Hebrejských písmech však není nic, co by jeho výroku odpovídalo. Čeho se tedy týkají slova „ať každý, kdo jmenuje Jehovovo jméno, se zřekne nespravedlnosti“? Jak jsme už uvedli, těsně předtím Pavel citoval ze 16. kapitoly 4. Mojžíšovy, kde je zpráva o Korachově vzpouře. Je možné, že by i jeho druhý výrok souvisel s událostmi, ke kterým tehdy došlo?

5.–7. Které události z Mojžíšovy doby měl zřejmě Pavel na mysli, když zapsal to, co čteme ve 2. Timoteovi 2:19? (Viz úvodní obrázek.)

5 Z Bible se dozvídáme, že Datan a Abiram, synové Eliaba, společně s Korachem vedli vzpouru proti Mojžíšovi a Áronovi. (4. Mojž. 16:1–5) Otevřeně jednali s Mojžíšem neuctivě a neuznávali, že má autoritu od Boha. Tito vzbouřenci dál žili mezi ostatními Izraelity, a tak představovali duchovní nebezpečí pro Jehovovy věrné služebníky. Pak přišel den, kdy se Jehova rozhodl ukázat rozdíl mezi svými věrnými ctiteli a vzbouřenci.

6 Biblická zpráva uvádí, že dal Mojžíšovi jasný pokyn: „Mluv ke shromáždění a řekni: ‚Odejděte z okolí bydlišť Koracha, Datana a Abirama!‘ Poté Mojžíš vstal a šel k Datanovi a Abiramovi a izraelští starší muži šli s ním. Nato mluvil ke shromáždění a řekl: ‚Odbočte, prosím, z místa před stany těch ničemů a nedotýkejte se ničeho, co jim patří, abyste nebyli smeteni v celém jejich hříchu.‘ Okamžitě odstoupili z místa před bydlištěm Koracha, Datana a Abirama, z každé strany.“ (4. Mojž. 16:23–27) Všechny vzbouřence pak Jehova usmrtil. Naproti tomu jeho věrní služebníci zůstali naživu, protože od vzbouřenců odstoupili a tím dali najevo, že odmítají nespravedlnost.

7 Jehova dokáže číst v lidském srdci a vidí věrnost těch, kdo mu patří. Přesto bylo nutné, aby věrní Boží služebníci podnikli rázný krok – oddělili se od nespravedlivých. Je tedy možné, že Pavel měl na mysli zprávu ze 4. Mojžíšovy 16:5, 23–27, když napsal „ať každý, kdo jmenuje Jehovovo jméno, se zřekne nespravedlnosti“. Bylo by to v souladu s jeho předchozími slovy „Jehova zná ty, kdo mu patří“. (2. Tim. 2:19)

„ODMÍTEJ POŠETILÁ A NEVĚDOMÁ DOTAZOVÁNÍ“

8. Jak to, že nestačí jen vzývat Jehovovo jméno nebo patřit do křesťanského sboru?

8 Když psal Pavel Timoteovi o událostech z Mojžíšovy doby, vlastně mu tím připomínal, že musí podniknout rázné kroky, aby ochránil svůj drahocenný vztah k Jehovovi. Pouze patřit ke křesťanskému sboru nestačilo, stejně jako nestačilo vzývat Jehovovo jméno v době starověkého Izraele. Věrní Boží  ctitelé vždy museli rázně odmítat nespravedlnost. Co z toho vyplývalo pro Timotea? A jak bychom Pavlova inspirovaná slova měli uplatňovat my?

9. Jaký vliv na sbor v prvním století měla „pošetilá a nevědomá dotazování“?

9 V Bibli jsou konkrétní rady, které ukazují, jaké druhy nespravedlnosti musí křesťané odmítat. Například v kontextu slov zapsaných ve 2. Timoteovi 2:19 Pavel nabádal Timotea, že má spoluvěřícím připomínat, „aby se nepřeli o slova“, a také mu kladl na srdce, aby se vyhýbal „prázdným řečem“. (Přečti 2. Timoteovi 2:14, 16, 23.) Někteří členové sboru šířili odpadlické nauky. Jiní podle všeho propagovali pochybné osobní názory. Nejednalo se sice o vyloženě nebiblické myšlenky, ale mezi křesťany způsobovaly rozdělení. Výsledkem byly hádky a spory o slova a ve sboru byla duchovně nezdravá atmosféra. Pavel proto Timoteovi jasně napsal: „Odmítej pošetilá a nevědomá dotazování.“

10. Jak bychom měli jednat, když se setkáme s odpadlickými názory?

10 Ve sboru se dnes s odpadlictvím příliš nesetkáváme. Přesto na odpadlické názory narazit můžeme. Bez ohledu na to, z jakého zdroje pocházejí, musíme je rázně odmítat. Je nemoudré pouštět se s odpadlíky do diskuzí, ať už osobně, na jejich blogu nebo jakýmkoli jiným způsobem. I kdyby naší pohnutkou bylo takovému člověku pomoct, jednali bychom v rozporu s biblickým pokynem, který jsme rozebrali v předchozím odstavci. Protože jsme Jehovovými služebníky, rázně odpadlictví odmítáme a úplně se mu vyhýbáme.

Diskuzím s odpadlíky se vyhýbáme (10. odstavec)

11. Co by mohlo narušit pokoj ve sboru a v čem mohou jít starší příkladem?

11 Pokoj ve sboru však může narušit i něco jiného než odpadlictví. „Pošetilá a nevědomá dotazování“ mohou být výsledkem například rozdílných názorů na zábavu. Pokud někdo propaguje zábavu, která je v rozporu s Jehovovými mravními měřítky, křesťanští starší nebudou mlčky přihlížet a vymlouvat se, že nechtějí ve sboru vyvolat rozdělení. (Žalm 11:5; Ef. 5:3–5) Určitě zasáhnou, ale budou velmi opatrní, aby neprosazovali své vlastní názory. Důsledně se budou držet pokynu, který křesťanským starším dal apoštol Petr: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne . . . jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:2, 3; přečti 2. Korinťanům 1:24)

12., 13. (a) Jak se svědkové Jehovovi dívají na výběr zábavy a které biblické zásady s tím souvisejí? (b) Jak můžeme zásady uvedené ve 12. odstavci uplatnit i v dalších osobních záležitostech?

12 Pokud jde o zábavu, naše organizace neurčuje, které filmy, počítačové hry, knihy nebo písně jsou vhodné a které ne. Proč? Bible nás totiž vybízí, abychom jako jednotlivci školili „svou vnímavost“ a „rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebr. 5:14) Boží Slovo obsahuje zásady, na jejichž základě se každý křesťan může rozhodnout, jakou zábavu si vybere. Ve všech oblastech svého života bychom se měli řídit radou: „Přesvědčujte se dál o tom, co je přijatelné Pánu.“ (Ef. 5:10) Bible nicméně učí, že hlava rodiny má autoritu určitou zábavu členům své  domácnosti zakázat. * (1. Kor. 11:3; Ef. 6:1–4)

13 Tyto zásady se ale netýkají jen výběru zábavy. Spory ve sboru mohou vyvolat i osobní názory na oblékání, vzhled, zdraví, výživu a další věci. Pokud ale něco není v rozporu s biblickými zásadami, je moudré, abychom z toho nedělali spornou otázku. Pamatujme na to, že „Pánův otrok . . . nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný [taktní, ppč.]“. (2. Tim. 2:24)

VYHÝBEJ SE ŠPATNÉ SPOLEČNOSTI

14. Pomocí jakého podobenství Pavel ukázal, že se máme vyhýbat špatné společnosti?

14 Jakým dalším způsobem můžeme odmítat nespravedlnost? Tím, že se vyhýbáme špatné společnosti. Stojí za povšimnutí, že hned potom, co se Pavel zmínil o „pevném Božím základu“, uvedl podobenství o „velkém domě“, ve kterém „jsou nádoby nejen ze zlata a stříbra, ale také ze dřeva a hlíny, a některé k čestnému účelu, ale jiné k účelu, který postrádá čest“. (2. Tim. 2:20, 21) Pak napsal, že se křesťané mají zachovat čistí neboli se oddělit od nádob používaných k účelu, který „postrádá čest“.

15., 16. Co se učíme z Pavlova podobenství o „velkém domě“?

15 Co toto podobenství znamená? „Velkým domem“ je křesťanský sbor a „nádoby“ jsou jeho členové. V doslovném domě mohou být některé nádoby špinavé nebo je v nich nějaký nebezpečný obsah. Majitel domu dbá na to, aby čisté nádoby, například ty, které se používají při vaření, nepřišly se znečištěnými nádobami do kontaktu.

16 Z toho vyplývá, že Jehovovi služebníci, kteří chtějí vést čistý způsob  života, by se měli vyhýbat blízkému kontaktu se členy sboru, kteří Jehovovy zásady soustavně ignorují. (Přečti 1. Korinťanům 15:33.) A jestliže to platí o lidech uvnitř sboru, tím spíš bychom se měli vyhýbat lidem mimo křesťanský sbor, z nichž mnozí milují peníze, neposlouchají rodiče, jsou nevěrní, pomlouvači, suroví, bez lásky k dobru, zrádci a víc milují zábavu než Boha. (2. Tim. 3:1–5)

RÁZNĚ ODMÍTEJ NESPRAVEDLNOST

17. Jak dali věrní Izraelité najevo, že odmítají nespravedlnost?

17 Bible jasně uvádí, s jakou rázností Izraelité jednali, když dostali pokyn: „Odejděte z okolí bydlišť Koracha, Datana a Abirama!“ Biblická zpráva říká, že „okamžitě odstoupili“. (4. Mojž. 16:24, 27) Neváhali ani vteřinu. „Odstoupili . . . z každé strany“. Věrní Izraelité nechtěli nic riskovat. Poslechli ze srdce a udělali přesně to, co jim bylo řečeno. Jednoznačně se postavili na Jehovovu stranu a odmítli nespravedlnost. V čem je pro nás jejich příklad poučný?

18. Proč Pavel napsal Timoteovi, že má prchat „před touhami, které provázejí mládí“?

18 O přátelství s Jehovou nechceme za žádnou cenu přijít, a tak musíme jednat rychle a rázně, abychom ho ochránili. Proto Pavel napsal Timoteovi: „Prchej před touhami, které provázejí mládí.“ (2. Tim. 2:22) Timoteovi už v té době mohlo být přes třicet let, ale nesprávné touhy, „které provázejí mládí“, mohou přijít na člověka jakéhokoli věku. Pokud by Timoteus takové touhy pocítil, měl od nich prchat, jinými slovy měl odmítnout nespravedlnost. Podobnou myšlenku vyjádřil Ježíš slovy: „Jestliže tě . . . tvé oko přivádí ke klopýtání, vytrhni je a odhoď od sebe.“ (Mat. 18:9) Pokud si tuto radu bereme k srdci, pak tváří v tvář duchovním hrozbám jednáme rázně a bez váhání.

19. Jaké rázné kroky někteří křesťané podnikli, aby se uchránili před duchovním nebezpečím?

19 Někteří bratři a sestry se rozhodli, že vůbec nebudou pít alkohol, protože před tím, než se stali svědky, s ním měli problémy. Jiní se vyhýbají určitým formám zábavy, které samy o sobě nejsou špatné, ale mohou v člověku vyvolávat nevhodné pocity. (Žalm 101:3) Například jeden muž měl rád smyslnou atmosféru na tanečních večírcích. Pak poznal pravdu a od té doby raději netančí vůbec, ani na křesťanských společenstvích, protože se obává, že by to v něm znovu probudilo nesprávné touhy. Jehova od nás samozřejmě nevyžaduje, abychom vůbec nepili alkohol, netančili nebo se vyhýbali jiným věcem, které samy o sobě nejsou špatné. Očekává však, že podnikneme rázné kroky, abychom se uchránili před duchovním nebezpečím.

20. Co nás povzbuzuje, i když nemusí být jednoduché odmítat nespravedlnost?

20 K výsadě nosit Boží jméno patří i velká odpovědnost. Musíme odmítat nespravedlnost a odvracet se od toho, co je špatné. (Žalm 34:14) Je pravda, že to nemusí být jednoduché. Může nás ale povzbuzovat skutečnost, že Jehova miluje „ty, kdo mu patří“ a kdo se pevně drží jeho spravedlivých cest. (2. Tim. 2:19; přečti 2. Paralipomenon 16:9a)

^ 12. odst. Viz článek „Zakazujete určité filmy, knihy nebo písně?“ na jw.org v sekci O NÁS > ČASTÉ OTÁZKY.