Přejít k článku

Přejít na obsah

„Jehova zná ty, kdo mu patří“

„Jehova zná ty, kdo mu patří“

„Jestliže . . . někdo miluje Boha, takového on zná.“ (1. KOR. 8:3)

1. Ze které biblické zprávy je vidět, že Boží služebníci mohou sami sebe oklamat? (Viz úvodní obrázek.)

JEDNOU ráno stál velekněz Áron u vchodu do Jehovova svatostánku a v ruce držel nádobu s hořícím kadidlem. Nedaleko od něj stejným způsobem předkládal kadidlo Jehovovi Korach a dalších 250 mužů. (4. Mojž. 16:16–18) Na první pohled se mohlo zdát, že všichni jsou věrnými Jehovovými ctiteli. Kromě Árona to ale byli opovážliví vzbouřenci, kteří toužili po kněžském úřadu. (4. Mojž. 16:1–11) Oklamali sami sebe a nalhávali si, že Bůh jejich způsob uctívání schvaluje. To, co dělali, však bylo urážkou Jehovy, který vidí do lidského srdce. Jejich pokrytectví nemohlo uniknout jeho pozornosti. (Jer. 17:10)

2. Co Mojžíš předpověděl a jak se jeho slova splnila?

2 Den předtím Mojžíš předpověděl: „Ráno dá Jehova na vědomí, kdo mu patří.“ (4. Mojž. 16:5) A Jehova skutečně ukázal rozdíl mezi pravými a falešnými ctiteli, protože od něj „vyšel oheň a začal stravovat [Koracha a] těch dvě stě padesát mužů obětujících kadidlo“. (4. Mojž. 16:35; 26:10) Áronův život však Jehova ušetřil a tak ukázal, kdo je jeho věrným ctitelem a právoplatným veleknězem. (Přečti 1. Korinťanům 8:3.)

3. (a) Jaká situace vznikla v době apoštola Pavla? (b) Jak Jehova podobnou situaci vyřešil v době Mojžíše?

 3 Podobná situace vznikla asi o 1 500 let později v době apoštola Pavla. Někteří křesťané začali věřit falešným naukám, ale dál zůstávali ve sboru. Mohlo se zdát, že se od věrných členů sboru nijak neliší. Smýšlení těchto vlků v beránčím rouchu však bylo pro věrné křesťany hrozbou. Tito odpadlíci začali podvracet jejich víru. (2. Tim. 2:16–18) Pavel si ale uvědomoval, že Jehova není povrchní pozorovatel. Věděl, co udělal s Korachem a jeho přívrženci. Zamysleme se v této souvislosti nad velmi zajímavými verši a ukažme si, v čem pro nás mohou být poučné.

„JÁ JSEM JEHOVA, NEZMĚNIL JSEM SE“

4. O čem byl Pavel přesvědčený a co napsal Timoteovi?

4 Pavel si byl jistý, že Jehova dokáže rozeznat pokrytecký způsob uctívání a že také dobře ví, kdo ho opravdu poslouchá. Pavlovo pevné přesvědčení je zřejmé ze slov, která zvolil, když psal Timoteovi. Nejprve se zmínil o duchovní škodě, kterou odpadlíci některým členům sboru už způsobili, a pak uvedl: „Pevný Boží základ přesto zůstává stát a má tuto pečeť: ‚Jehova zná ty, kdo mu patří‘, a: ‚Ať každý, kdo jmenuje Jehovovo jméno, se zřekne nespravedlnosti.‘“ (2. Tim. 2:18, 19)

5., 6. Co je zajímavého na slovním spojení „pevný Boží základ“ a jak tato Pavlova slova mohla na Timotea zapůsobit?

5 Co je na výše citovaných Pavlových slovech zajímavého? Je to jediné místo v Bibli, kde se objevuje slovní spojení „pevný Boží základ“. V Bibli je výraz „základ“ v přeneseném smyslu použitý v různých významech. Například je tak označen Jeruzalém, hlavní město starověkého Izraele. (Žalm 87:1, 2) K „základu“ je přirovnaná také Ježíšova úloha v Jehovově záměru. (1. Kor. 3:11; 1. Petra 2:6) Co měl ale Pavel na mysli, když psal o „pevném Božím základu“?

6 Toto slovní spojení použil ve stejném kontextu, ve kterém citoval slova určená Korachovi a jeho podporovatelům zapsaná ve 4. Mojžíšově 16:5. Pavel se o těch událostech zmínil bezpochyby proto, aby Timotea povzbudil a připomněl mu, že Jehova si každé vzpoury všimne a dokáže jí čelit. Stejně jako Korach, ani odpadlíci v křesťanském sboru nemohli Jehovův záměr zmařit. Pavel sice přímo nevysvětlil, co je „pevný Boží základ“, ale jeho slova mohla posílit Timoteovu důvěru v Jehovu.

7. Proč si můžeme být jistí, že Jehova bude vždy jednat spravedlivě a věrně?

7 Své zásady Jehova nikdy nemění. V Žalmu 33:11 čteme: „Jehovova rada, ta obstojí na neurčitý čas; myšlenky jeho srdce jsou pro generaci za generací.“ Jiné biblické verše poukazují na to, že věčná je také Jehovova vláda, věrně oddaná láska, spravedlnost a věrnost. (2. Mojž. 15:18; Žalm 106:1; 111:3; 117:2) V Malachiášovi 3:6 jsou zapsaná slova: „Já jsem Jehova, nezměnil jsem se.“ Podobně i Jakub 1:17 uvádí, že u Jehovy „není změna v otáčení stínu“.

NÁPIS, KTERÝ POSILUJE VÍRU V JEHOVU

8., 9. Jaké poučení můžeme vyvodit z nápisu na „pevném Božím základu“?

8 Pavlova slova zapsaná ve 2. Timoteovi  2:19 vyvolávají představu základu, na kterém je nápis jakoby vyražený pečetidlem. Ve starověku bylo poměrně běžné, že na základu budovy bylo něco napsáno, například kdo ji postavil nebo komu patří. Pavel je první pisatel Bible, který tuto metaforu použil. * Na „pevném Božím základu“ je vyražen nápis, který se skládá ze dvou výroků. První zní: „Jehova zná ty, kdo mu patří.“ A druhý výrok je: „Ať každý, kdo jmenuje Jehovovo jméno, se zřekne nespravedlnosti.“ Připomíná nám to už zmíněná slova ze 4. Mojžíšovy 16:5. (Přečti.)

9 Co vyplývá ze dvou výroků napsaných na „pevném Božím základu“? Ti, kdo patří Jehovovi, z nich mohou vyvodit následující poučení. Jehovovy hodnoty a zásady se dají shrnout do dvou základních pravd: (1) Jehova miluje ty, kdo jsou mu věrní, a (2) Jehova nenávidí nespravedlnost. Jak to souvisí s problémem odpadlictví v křesťanském sboru?

10. Jak jednání odpadlíků působilo na věrné křesťany v Pavlově době?

10 Timoteus a další věrní křesťané byli jednáním odpadlíků jistě znepokojení. Možná si říkali: Jak to, že takoví lidé ještě nebyli ze sboru vyloučení? A záleží Jehovovi vůbec na tom, zda mu lidé slouží z čistých pohnutek, nebo zda to jsou pokrytci a odpadlíci? (Sk. 20:29, 30)

Timoteus se nenechal zviklat jednáním těch, kdo začali Jehovu uctívat pokrytecky (10. až 12. odstavec)

11., 12. V čem byl pro Timotea Pavlův dopis posilou?

11 Pavel svým dopisem jistě posílil Timoteovu víru. Připomněl mu totiž, že věrného Árona Jehova ospravedlnil, ale Koracha s ostatními pokrytci odhalil, zavrhl a zničil. Pavel v podstatě říkal, že i když se ve sboru objevili falešní křesťané, Jehova ví, kdo mu doopravdy patří, stejně jako to věděl za dnů Mojžíše.

12 Na Jehovu je možné se spolehnout, protože se nikdy nemění. Nenávidí nespravedlnost a ve svůj čas bude volat nekajícné provinilce k odpovědnosti. Pavel také Timoteovi připomněl, že jeho povinností je vzepřít se vlivu falešných křesťanů, protože každý, kdo  vzývá Jehovovo jméno, má nespravedlnost odmítat. *

JEHOVA VŽDY ODMĚŇUJE TY, KDO HO UCTÍVAJÍ ZE SRDCE

13. Na co se můžeme spolehnout?

13 Pavlova inspirovaná slova mohou dodat sílu i nám. Proč? Je z nich totiž jasně vidět, že Jehova dobře ví, kdo je mu věrný. A nejde pouze o to, že to ví, ale že o takového člověka projevuje hluboký zájem. Bible říká: „Pokud jde . . . o Jehovu, jeho oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ (2. Par. 16:9) Můžeme tedy mít naprostou jistotu, že Jehova nikdy nezapomene na to, co pro něj „z čistého srdce“ děláme. (1. Tim. 1:5; 1. Kor. 15:58)

14. Jaký způsob uctívání Jehova netoleruje?

14 Pavlova slova nám ale také připomínají, že pokrytecké uctívání Jehova netoleruje. „Jeho oči se toulají po celé zemi“ a bez problémů odhalí ty, jejichž srdce vůči němu není úplné. Přísloví 3:32 říkají: „Kdo se odchyluje, je totiž Jehovovi něčím odporným.“ K takovým lidem patří ti, kdo předstírají poslušnost, ale tajně hřeší. Podvodník sice může nějakou dobu úspěšně klamat lidi, ale ne Jehovu, který je všemohoucí a spravedlivý. Proto ten, „kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch“. (Přísl. 28:13; přečti 1. Timoteovi 5:24; Hebrejcům 4:13)

15. Čeho bychom se měli vyvarovat a proč?

15 Drtivá většina Jehovových služebníků má upřímné srdce. V Mojžíšově době a v prvním století se nicméně stalo, že někteří jednotlivci na oko uctívali Jehovu, a přitom vědomě jednali špatně. Výjimečně se to tedy může stát i dnes. (2. Tim. 3:1, 5) Znamená to, že bychom měli být ke spoluvěřícím podezíraví a pochybovat o jejich oddanosti Jehovovi? V žádném případě! Bylo by nesprávné bezdůvodně bratrům a sestrám připisovat špatné pohnutky. (Přečti Římanům 14:10–12; 1. Korinťanům 13:7.) Navíc bychom tím mohli ohrozit svůj vlastní vztah k Bohu.

16. (a) Co může každý z nás udělat, aby mu v srdci nezakořenilo pokrytectví? (b) V čem jsou pro nás poučené myšlenky z rámečku „ Zkoušejte, zda jste ve víře“?

16 Každý křesťan by se měl zamýšlet sám nad sebou. (Gal. 6:4) Kvůli hříšným sklonům vždy existuje nebezpečí, že bychom mohli nevědomky začít uvažovat a jednat nesprávně. (Hebr. 3:12, 13) Proto je dobré čas od času prozkoumat, z jakých pohnutek Jehovovi sloužíme. Můžeme si položit otázky: Opravdu Jehovu uctívám proto, že ho mám rád a že uznávám jeho svrchovanost? Nebo je mojí hlavní pohnutkou to, že v novém světě konečně budu mít všechno, co chci? (Zjev. 4:11) Každému z nás prospěje, když se nad sebou zamyslí a odstraní ze svého srdce i pouhý náznak pokrytectví.

VĚRNOST VEDE KE ŠTĚSTÍ

17., 18. Proč bychom měli Jehovu uctívat z čistých pohnutek?

17 Když se usilovně snažíme uctívat Jehovu z čistých pohnutek, přináší nám to mnoho dobrého. Žalmista napsal: „Šťastný je člověk, jemuž Jehova nepřičítá provinění, a v jehož duchu  není klam.“ (Žalm 32:2) Všichni, kdo ze svého srdce vykoření pokrytectví, jsou šťastnější a navíc mají vyhlídku na trvalé štěstí v budoucnosti.

18 Jehova ve svůj čas odhalí všechny, kdo jednají špatně nebo vedou dvojí život. Pak bude jasně vidět „rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil“. (Mal. 3:18) Ta doba sice ještě nepřišla, ale už teď nás může utěšovat vědomí, že „Jehovovy oči jsou . . . upřeny na spravedlivé a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě“. (1. Petra 3:12)

^ 8. odst. V knize Zjevení napsané desítky let po Pavlově dopisu Timoteovi je zmínka o dvanácti základních kamenech, na kterých jsou jména dvanácti apoštolů. (Zjev. 21:14)

^ 12. odst. V následujícím článku si vysvětlíme, jak můžeme odmítat nespravedlnost a tak napodobovat Jehovu.