Přejít k článku

Přejít na obsah

Nikdy se nerozvztekli proti Jehovovi

Nikdy se nerozvztekli proti Jehovovi

„Je to pošetilost pozemského člověka, jež překrucuje jeho cestu, a tak se jeho srdce rozvzteklí přímo proti Jehovovi.“ (PŘÍSL. 19:3)

1., 2. Proč bychom z problémů ve světě neměli obviňovat Jehovu? Znázorni to.

DEJME tomu, že jsi už mnoho let šťastně ženatý. Jednou ale přijdeš domů a všechno je vzhůru nohama. Nábytek je rozbitý, z nádobí zbyly jen střepy a koberec je na vyhození. Vypadá to tam jako po výbuchu. Co by tě v tu chvíli napadlo? Zeptal by ses: „Co to ta moje žena udělala?“ Nebo spíš: „Kdo to udělal?“ Svou milovanou manželku bys z něčeho takového určitě nepodezříval.

2 V podobně žalostném stavu je i naše planeta, domov lidstva. Je znečišťována a plná násilí a nemravnosti. Díky studiu Bible víme, že příčinou těchto problémů není Jehova. Naši zemi stvořil tak, aby byla nádherným rájem. (1. Mojž. 2:8, 15) Jehova je Bohem lásky. (1. Jana 4:8) Bible jasně ukazuje, že skutečnou příčinou mnoha problémů je Satan Ďábel, „panovník světa“. (Jan 14:30; 2. Kor. 4:4)

3. V jakém smyslu by se náš pohled na těžkosti mohl pokřivit?

3 Satan však nezpůsobuje všechny naše těžkosti. Některé si vlastními chybami způsobujeme sami. (Přečti 5. Mojžíšovu 32:4–6.) S tím pravděpodobně souhlasíme. Vlivem nedokonalosti by se ale mohl náš pohled pokřivit, což by mohlo být duchovně nebezpečné. (Přísl. 14:12) V jakém smyslu by se mohl pokřivit? Když bojujeme s nějakými těžkostmi, mohli bychom z nich místo sebe nebo Satana začít obviňovat Jehovu. Dokonce bychom se proti němu mohli rozvzteklit. (Přísl. 19:3)

4., 5. Jak by se křesťan mohl rozvzteklit proti Jehovovi?

4 Je vůbec možné, že bychom se rozvzteklili proti Jehovovi? Asi si uvědomujeme, že hněvat se na Boha  by bylo naprosto zbytečné. (Iz. 41:11) Mohli bychom tím snad něco získat? Jeden básník kdysi řekl: „Máš příliš krátkou paži, než abys udeřil Boha.“ Možná bychom nikdy nezašli tak daleko, že bychom si na Jehovu nahlas stěžovali. V Příslovích 19:3 je ale řečeno, že pošetilost člověka „překrucuje jeho cestu, a tak se jeho srdce rozvzteklí přímo proti Jehovovi“. Z těchto slov je vidět, že člověk se proti Bohu může rozvzteklit ve svém srdci, tedy cítit vůči němu určitou zášť. Tento postoj může mít vliv i na jeho jednání. Možná začne ztrácet horlivost ve službě nebo přestane chodit na shromáždění.

5 Co by mohlo vést k tomu, že bychom se rozvzteklili proti Jehovovi? A jak tomu můžeme předejít? Znát odpověď na tyto otázky je velmi důležité. V sázce je totiž náš vztah s Jehovou Bohem.

JAK BY SE MOHLO STÁT, ŽE BYCHOM SE ROZVZTEKLILI PROTI JEHOVOVI?

6., 7. Proč si Izraelité v Mojžíšově době začali na Jehovu stěžovat?

6 Co by mohlo vést k tomu, že by si věrný Jehovův služebník začal v srdci na Boha stěžovat? Zamysleme se nad pěti možnými příčinami a zároveň nad biblickými příklady lidí, kteří se do této pasti chytili. (1. Kor. 10:11, 12)

Pokud budeš naslouchat negativním řečem druhých, může tě to nepříznivě ovlivnit (7. odstavec)

7 Negativní vyjádření druhých. (Přečti 5. Mojžíšovu 1:26–28.) Izraelité byli osvobozeni z egyptského otroctví. Národ, který je utlačoval, Jehova postihl deseti ranami a faraona a jeho vojsko potom zahubil v Rudém moři. (2. Mojž. 12:29–32, 51; 14:29–31; Žalm 136:15) Ve chvíli, kdy měli Izraelité vstoupit do Zaslíbené země, si však začali na Jehovu stěžovat. Proč ztratili víru? Jejich „srdce roztála“ kvůli nepříznivé zprávě některých zvědů. (4. Mojž. 14:1–4) K čemu to vedlo? Příslušníkům celé generace Jehova nedovolil vejít do Zaslíbené země. (5. Mojž. 1:34, 35) Mohlo by se i nám stát, že by v důsledku negativních vyjádření druhých slábla naše víra a my bychom si začali stěžovat na to, jak s námi Jehova jedná?

8. Co vedlo k tomu, že obyvatelé Judy v Izajášově době Jehovu obviňovali?

8 Skličující těžkosti. (Přečti Izajáše 8:21, 22.) V Izajášově době byli obyvatelé Judy v mimořádně svízelné situaci. Ze všech stran je ohrožovali nepřátelé. V zemi byl nedostatek jídla a mnozí hladověli. A ještě závažnější bylo, že hladověli duchovně. (Amos 8:11) Obyvatelé Judy však nehledali pomoc u Jehovy. Místo toho začali na svého krále i na Boha „svolávat zlo“. Ze svých problémů obviňovali Jehovu. Pokud nás postihla nějaká tragédie nebo nás trápí osobní těžkosti, možná bychom si i my mohli pomyslet: Kde byl Jehova, když jsem ho potřeboval?

9. Proč Izraelité v době Ezekiela nesprávně posuzovali Jehovovo jednání?

9 Neznalost všech skutečností. Izraelité v době Ezekiela neznali všechny skutečnosti, a proto dospěli k závěru, že „Jehovova cesta není správně urovnaná“. (Ezek. 18:29) Ačkoli jejich pochopení bylo omezené, v podstatě si přisvojovali právo soudit Boha a hodnotit jeho způsob jednání. Do podobné situace se můžeme dostat i my. Možná někdy plně nerozumíme určité biblické zprávě nebo nechápeme, proč se nám něco přihodilo. Dojdeme v tu chvíli  k závěru, že Jehova jedná nespravedlivě, tedy že jeho cesta „není správně urovnaná“? (Job 35:2)

10. V jakém smyslu bychom mohli jednat podobně jako Adam?

10 Sklon svalovat vinu na druhé. Na počátku lidské historie Adam ze svého hříchu obvinil Boha. (1. Mojž. 3:12) Udělal to i přesto, že Boží zákon porušil úmyslně a s plným vědomím následků. V podstatě řekl, že mu Jehova dal špatnou manželku. Od té doby jednají mnozí lidé stejně jako Adam – i oni svalují vinu za své chyby na Boha. Zeptejme se tedy sami sebe: Mohlo by zklamání z vlastních chyb vést k tomu, že Jehovova měřítka začnu považovat za příliš omezující?

11. Jaké poučení si můžeme vzít od Jonáše?

11 Přílišné zaměření na sebe sama. Prorok Jonáš se nemohl smířit s tím, že Jehova obyvatelům Ninive projevil milosrdenství. (Jon. 4:1–3) Proč? Očividně měl pocit, že když se jeho proroctví o zničení nenaplnilo, ztratil tím tvář. Obava o vlastní pověst v něm potlačila veškerý soucit, který s kajícnými Ninivany měl mít. Mohlo by se nám stát něco podobného? Mohli bychom být natolik zaměření sami na sebe, že bychom se proti Jehovovi rozvzteklili, protože konec tohoto systému ještě nepřišel? To, že Jehovův den je blízko, možná kážeme už celá desetiletí, a někteří lidé se nám kvůli tomu posmívají. Mohlo by to způsobit, že začneme být netrpěliví? (2. Petra 3:3, 4, 9)

CO MŮŽEME DĚLAT PRO TO, ABYCHOM SE PROTI JEHOVOVI NEROZVZTEKLILI?

12., 13. Co nám pomůže, abychom se nerozvzteklili proti Jehovovi?

12 V některých situacích bychom si mohli říkat, proč Jehova něco takového způsobil nebo připustil. Co bychom v té chvíli měli dělat? Pamatujme na to, že takové uvažování není moudré. Zamysleme se nad pěti zásadami, které  nám pomohou, abychom ze svých těžkostí a nezdarů nezačali obviňovat Jehovu.

13 Nezanedbávej svůj vztah k Jehovovi. K tomu, abychom se nerozvzteklili proti Bohu, nám pomáhá, když si k němu udržujeme blízký vztah. (Přečti Přísloví 3:5, 6.) Musíme Jehovovi důvěřovat. Zároveň je potřeba, abychom nebyli moudří ve svých vlastních očích a příliš se nezaměřovali sami na sebe. (Přísl. 3:7; Kaz. 7:16) Když se nám pak stane něco špatného, nebudeme mít sklon obviňovat z toho Jehovu.

14., 15. Co můžeme dělat pro to, aby nás neovlivňovala negativní vyjádření druhých?

14 Nedovol, aby tě ovlivňovala negativní vyjádření druhých. Izraelité v Mojžíšově době měli mnoho důvodů věřit, že Jehova je dovede do Zaslíbené země. (Žalm 78:43–53) Když ale slyšeli nepříznivou zprávu deseti nevěrných zvědů, zapomněli na to, co všechno pro ně vykonal. Bible říká, že „nevzpomínali na jeho ruku“. (Žalm 78:42) Pokud přemýšlíme o tom, co dobrého už pro nás Jehova udělal, prohlubujeme tím svůj vztah k němu. Negativní vyjádření druhých pak mezi nás a Jehovu nevrazí klín. (Žalm 77:11, 12)

15 Narušit náš vztah k Jehovovi by mohlo i to, kdybychom měli negativní postoj ke spoluvěřícím. (1. Jana 4:20) Když například Izraelité zpochybňovali Áronovo jmenování a postavení, Jehova to vnímal tak, jako by reptali proti němu samotnému. (4. Mojž. 17:10) Podobně pokud bychom si začali stěžovat na ty, jejichž prostřednictvím Jehova vede pozemskou část své organizace, v podstatě bychom si tím stěžovali na Jehovu. (Hebr. 13:7, 17)

16., 17. Na co musíme pamatovat, když se potýkáme s problémy?

16 Pamatuj na to, že příčinou tvých problémů není Jehova. Přestože se Izraelité v Izajášově době od Jehovy odvrátili, on jim stále nabízel svou pomoc. (Iz. 1:16–19) Ať už se potýkáme s jakýmikoli problémy, může nás utěšovat vědomí, že Jehovovi na nás záleží a chce nám pomáhat. (1. Petra 5:7) Slibuje nám, že nás posílí, abychom dokázali vytrvat. (1. Kor. 10:13)

17 Pokud jsme v nějakém ohledu obětí nespravedlnosti – podobně jako věrný Job –, pamatujme na to, že Jehova tu situaci nezpůsobil. Jehova bezpráví nenávidí, naopak miluje spravedlnost. (Žalm 33:5) Snažme se mít stejný postoj jako Jobův přítel Elihu, který řekl: „Ať je vzdáleno od pravého Boha, že by jednal ničemně, a od Všemohoucího, že by jednal protiprávně.“ (Job 34:10) Jehovovi naopak vděčíme za „každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování“. (Jak. 1:13, 17)

18., 19. Proč bychom Jehovovi měli vždycky důvěřovat? Znázorni to.

18 Vždycky Jehovovi důvěřuj. Bůh je dokonalý a jeho myšlenky jsou vyšší než naše. (Iz. 55:8, 9) Měli bychom tedy pokorně a skromně uznávat, že některým věcem plně nerozumíme. (Řím. 9:20) Jen málokdy víme o určité situaci úplně všechno. Nepochybně sis sám ověřil pravdivost tohoto přísloví: „Při každé rozepři se zdá, že právo je na straně toho, kdo mluví první, odpůrce však prokáže, jestli má pravdu.“ (Přísl. 18:17, Slovo na cestu)

19 Představ si, že by někdo z tvých dobrých přátel jednal způsobem, který je nezvyklý nebo kterému úplně  nerozumíš. Obvinil bys ho bez váhání z toho, že se zachoval špatně? Nebo bys došel k závěru, že zkrátka neznáš všechny skutečnosti? Pokud máme takovou důvěru ke svým nedokonalým přátelům, oč víc bychom měli důvěřovat svému nebeskému Otci, jehož cesty a myšlenky jsou nesrovnatelně vyšší než naše!

20., 21. Co je důležité mít na mysli?

20 Měj na mysli skutečné příčiny. Musíme pamatovat na to, že za některé problémy si můžeme sami. (Gal. 6:7) Neměli bychom z nich tedy obviňovat Jehovu. Uveďme si příklad: Dnešní auta dokážou jet velmi rychle. Představme si, že nějaký řidič při průjezdu ostré zatáčky výrazně překročí doporučenou rychlost a havaruje. Je snad za nehodu zodpovědný výrobce auta? Samozřejmě že ne. Podobný princip můžeme uplatnit i v našem případě. Jehova nás vytvořil se svobodnou vůlí. Zároveň nám ale dal pokyny, abychom se dokázali rozhodovat moudře. Měli bychom ho tedy obviňovat ze svých chyb?

21 Je pravda, že ne všechny problémy si působíme sami svými chybami nebo nesprávným jednáním. Příčinou některých těžkostí může být „čas a nepředvídaná událost“. (Kaz. 9:11) Nikdy ale nezapomínejme, že hlavní příčinou špatnosti je Satan Ďábel. (1. Jana 5:19; Zjev. 12:9) On je naším nepřítelem – ne Jehova. (1. Petra 5:8)

STŘEŽME SVŮJ DRAHOCENNÝ VZTAH S JEHOVOU

Jozue a Kaleb důvěřovali Jehovovi, a ten je za to odměnil (22. odstavec)

22., 23. Na co bychom měli pamatovat, když nás skličují problémy?

22 Když se potýkáš s problémy, připomínej si příklad Jozua a Kaleba. Na rozdíl od ostatních deseti zvědů přinesli tito věrní muži dobrou zprávu. (4. Mojž. 14:6–9) Dali najevo víru v Jehovu. Přesto museli spolu s dalšími Izraelity 40 let putovat pustinou. Stěžovali si snad na svůj úděl? Byli zahořklí a měli pocit, že je to nespravedlivé? Ne. Důvěřovali v Jehovu – a ten jim za to bohatě požehnal. Přestože celá jejich generace zemřela v pustině, Jozue i Kaleb nakonec do Zaslíbené země vstoupili. (4. Mojž. 14:30) Pokud v konání Boží vůle neochabneme, Jehova požehná i nám. (Gal. 6:9; Hebr. 6:10)

23 Co bys měl dělat, když tě skličují nejrůznější problémy, nedokonalost druhých nebo tvé vlastní chyby? Přemýšlej o Jehovových úžasných vlastnostech. Představuj si nádhernou budoucnost, kterou máš před sebou. Ptej se sám sebe: Kde bych byl bez Jehovy? Stále mu zůstávej nablízku a nikdy se proti němu ve svém srdci nerozvztekli.