Přejít k článku

Přejít na obsah

„Neznáte den ani hodinu“

„Neznáte den ani hodinu“

„Zůstaňte proto bdělí, protože neznáte den ani hodinu.“ (MAT. 25:13)

1.–3. (a) Jaké situace nám pomohou pochopit smysl dvou Ježíšových podobenství? (b) Na které otázky si odpovíme?

PŘEDSTAV si, že tě vysoký státní úředník požádá, abys ho odvezl na důležité jednání. Na poslední chvíli si však všimneš, že na cestu nemáš dost benzinu. Musíš rychle odjet a někde ho koupit. Krátce potom se objeví úředník a všude tě hledá. Jelikož nemůže dál čekat, požádá někoho jiného. Když se vrátíš, zjistíš, že úředník je pryč. Jak se budeš cítit?

2 Teď si představ, že jsi v úloze úředníka a vybral jsi tři schopné lidi, aby vykonali důležitou práci. Vysvětlíš jim, o co se jedná, a všichni tři úkol ochotně přijmou. Když se ale po nějaké době vrátíš, zjistíš, že ho vykonali pouze dva. Ten, který úkol nesplnil, se o to vlastně ani nesnažil, a ještě ke všemu se vymlouvá. Jak by ti bylo?

3 O obdobných situacích Ježíš mluvil ve svých podobenstvích o pannách a talentech. Chtěl znázornit, proč se někteří pomazaní křesťané v čase konce prokážou jako věrní a rozvážní, zatímco jiní ne. * (Mat. 25:1–30) Poučení z těchto podobenství shrnul slovy: „Zůstaňte proto bdělí, protože neznáte den ani hodinu“ — tedy den ani hodinu, kdy bude nad Satanovým světem vykonán Boží rozsudek. (Mat. 25:13) Ježíšova rada je dnes velmi aktuální. V čem je pro nás užitečné, když v souladu s jeho vybídkou zůstáváme bdělí? Kdo se jako bdělý prokázal v minulosti? A co k bdělosti pomůže nám?

 PROČ JE DOBRÉ ZŮSTÁVAT BDĚLÍ

4. Proč k tomu, abychom zůstali bdělí, nepotřebujeme vědět, kdy přesně konec přijde?

4 Když pracujeme v továrně, jsme objednaní u lékaře nebo chceme cestovat veřejnou dopravou, je dodržování času velmi důležité. Při jiných činnostech, například při hašení požáru nebo při záchranných pracích po nějaké katastrofě, ale může být sledování hodinek rozptylující, nebo dokonce nebezpečné. V takových chvílích je mnohem důležitější soustředit se na práci, a ne na to, kolik je hodin. Podobnou práci vykonáváme i my — upozorňujeme lidi na Jehovova opatření k záchraně. Jak se konec Satanova systému přibližuje, je tato činnost čím dál naléhavější. Bdělost tedy v našem případě neznamená neustále sledovat čas. To, že neznáme den ani hodinu, kdy konec přijde, pro nás dokonce může být nejméně v pěti ohledech užitečné.

5. Proč je pro nás užitečné, že neznáme den ani hodinu?

5 Za prvé, díky tomu, že neznáme den ani hodinu, můžeme prokázat, co je v našem srdci. To, že nám Jehova nezjevil, kdy konec přijde, je z jeho strany vlastně projev úcty. Umožňuje nám tím, abychom se svobodně rozhodli, zda ho chceme uctívat. Ačkoli se těšíme, až tento systém skončí a budeme zachráněni, sloužíme Jehovovi hlavně proto, že ho milujeme. (Přečti Žalm 37:4.) Jeho vůli konáme rádi a uvědomujeme si, že nás vyučuje k našemu prospěchu. (Iz. 48:17) A jeho přikázání rozhodně nepovažujeme za přítěž. (1. Jana 5:3)

6. Když Jehovovi sloužíme z lásky, jak to na něj působí a proč?

6 Za druhé, to, že nevíme, kdy konec přijde, nám dává příležitost dělat Jehovovi radost. Když mu sloužíme z lásky, a ne kvůli nějakému datu nebo jenom kvůli odměně, přispíváme k tomu, že může odpovědět na bezdůvodné popichování ze strany svého úhlavního nepřítele. (Job 2:4, 5; přečti Přísloví 27:11) Uvědomujeme si, kolik utrpení a bolesti už Satan lidstvu způsobil, a proto se hrdě zastáváme Jehovovy svrchovanosti a Satanovu ničemnou vládu zavrhujeme.

7. Proč chceš žít obětavě?

7 Za třetí, když se při službě Jehovovi neupínáme ke konkrétnímu datu, pomáhá nám to žít obětavě. I lidé, kteří neznají Boha, si myslí, že tento svět nemůže v současné podobě dlouho existovat. Obávají se, že dojde k nějaké katastrofě, a tak se řídí heslem: „Jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít.“ (1. Kor. 15:32) My se ale budoucnosti nebojíme, nežijeme sami pro sebe ani se nezaměřujeme na uspokojování vlastních přání. (Přísl. 18:1) Nejdůležitější je pro nás Boží vůle, a proto ochotně využíváme vše, co máme, včetně našeho času a energie, abychom s druhými mluvili o dobré zprávě. (Přečti Matouše 16:24.) Služba Bohu, a zejména to, že ho druhým pomáháme poznat, nám přináší velkou radost.

8. Z jaké situace v minulosti je vidět, že se na Jehovu a na jeho Slovo musíme plně spoléhat?

8 Za čtvrté, to, že neznáme den ani hodinu, nás učí plně se spoléhat na Jehovu a svědomitě se řídit radami z jeho Slova. Jsme hříšní, a proto máme sklon spoléhat se sami na sebe. Apoštol Pavel všechny křesťany vybízel: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ Těsně předtím než Jozue dovedl Boží lid do Zaslíbené země, 23 000 Izraelitů neuposlechlo Jehovu a ztratilo jeho  přízeň. Pavel pokračoval: „To je postihovalo jako příklady a ty byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí.“ (1. Kor. 10:8, 11, 12)

9. Jak zkoušky působí na naši víru a vztah k Bohu?

9 Za páté, díky tomu, že nevíme, kdy konec přijde, můžeme ve zkouškách přečišťovat svou víru. (Přečti Žalm 119:71.) Poslední dny současného systému věcí se opravdu dají označit za „kritické časy, s nimiž [je] těžké se vyrovnat“. (2. Tim. 3:1–5) Mnozí v Satanově světě nás nenávidí, a proto kvůli své víře možná zažíváme pronásledování. (Jan 15:19; 16:2) Pokud se ve zkouškách nevzdáme, ale pokoříme se a budeme hledat Boží vedení, naše víra bude jakoby přečištěná ohněm a náš vztah k Jehovovi bude pevnější, než jsme si kdy dokázali představit. (Jak. 1:2–4; 4:8)

10. Díky čemu nám bude čas rychle ubíhat?

10 Vnímání času je relativní. Když máme hodně práce a jsme do ní zabraní, nemáme potřebu sledovat hodinky a čas nám rychle utíká. Pokud se zabereme do jedinečného úkolu, který nám Jehova svěřil, ani se nenadějeme a konec tohoto systému bude tady. V tomto ohledu nám dala většina pomazaných křesťanů vynikající příklad. Krátce si připomeňme, co se stalo po roce 1914, kdy byl Ježíš dosazen za krále, a ukažme si, jak se někteří prokázali jako připravení, zatímco jiní ne.

POMAZANÍ KŘESŤANÉ JSOU DOBRÝM PŘÍKLADEM

11. Proč se někteří pomazaní domnívali, že se Pánův příchod zpozdil?

11 Vraťme se k Ježíšovým podobenstvím o pannách a talentech. Kdyby panny a otroci věděli, kdy ženich nebo jejich pán přijde, nemuseli by zůstávat po celou dobu bdělí. Oni to ale nevěděli, a tak museli být na jeho příchod neustále připravení. Ačkoli pomazaní křesťané dlouho vzhlíželi k roku 1914, nebyli si jistí, co přesně se stane. Když se věci nevyvinuly podle jejich očekávání, mohlo se zdát, že se Ženichův příchod zpožďuje. Jeden bratr později vzpomínal: „Několik z nás si zcela vážně myslelo, že během prvního říjnového týdne [roku 1914] půjdeme do nebe.“

12. Jak pomazaní křesťané prokázali, že jsou věrní a rozvážní?

12 Představme si, jak museli být bratři zklamaní, když očekávaný konec nepřišel. V důsledku první světové války navíc zažívali pronásledování. V tomto období téměř přestali kázat a takříkajíc usnuli. V roce 1919 ale nastal čas, aby se ze spánku probudili. Už předtím přišel Ježíš k Božímu duchovnímu chrámu, aby ho prohlédl. Někteří však při této prohlídce neobstáli, a proto ztratili výsadu věnovat se Pánovu dílu. (Mat. 25:16) Podobně jako pošetilé panny totiž svědomitě nedoplňovali své zásoby duchovního oleje. A stejně jako líný otrok nebyli ochotní přinášet v zájmu Božího království osobní oběti. Většina pomazaných však během těchto obtížných válečných let prokázala, že jsou svému Pánu neochvějně oddaní a že mu touží sloužit.

13. Jaký postoj měla třída otroka po roce 1914 a jaký postoj má dnes?

13 Ve Strážné věži z 1. února 1916 se objevilo toto zásadní vyjádření: „Bratří, ti z nás, kteří mají správný postoj k Bohu, nejsou zklamáni žádným jeho uspořádáním. Nepřáli jsme si, aby se  děla naše vůle; proto když jsme zjistili, že jsme v říjnu 1914 očekávali nesprávnou věc, byli jsme rádi, že Pán nezměnil Svůj Plán, aby nám vyhověl. Nepřáli jsme si, aby to udělal. Přejeme si jen to, abychom byli schopni porozumět Jeho plánům a předsevzetím.“ Pokorou a oddaností se pomazaní vyznačují až dodnes. Netvrdí, že jsou Bohem inspirovaní, ale jsou rozhodnutí plně se věnovat práci, kterou jim Pán zde na zemi svěřil. Jejich bdělost a horlivost napodobuje „velký zástup“ tvořený „jinými ovcemi“, tedy křesťany s pozemskou nadějí. (Zjev. 7:9; Jan 10:16)

CO POMŮŽE K BDĚLOSTI NÁM

I v obtížných dobách vyhledávej duchovní pokrm

14. Jak nás chrání to, že s oceněním přijímáme duchovní pokrm od věrného otroka?

14 Bůh pověřil věrného a rozvážného otroka, aby jeho lidu poskytoval duchovní pokrm. Bdělí členové velkého zástupu, podobně jako pomazaní křesťané, tento pokrm s oceněním přijímají a tak i oni prostřednictvím Božího Slova a svatého ducha jakoby doplňují své zásoby duchovního oleje. (Přečti Žalm 119:130; Jana 16:13.) Díky tomu získávají sílu, aby byli na Kristův příchod připravení a zůstali aktivními svědky i za velmi obtížných okolností. V jednom nacistickém koncentračním táboře měli bratři k dispozici pouze jednu Bibli, a proto se modlili o další duchovní pokrm. Krátce nato zjistili, že se jednomu nově uvězněnému bratrovi podařilo v dřevěné noze propašovat několik nových čísel Strážné věže. Ernst Wauer, který patřil k pomazaným křesťanům a byl jedním z uvězněných svědků, vzpomínal: „Jehova nám podivuhodně pomáhal, abychom si zapamatovali posilující myšlenky z článku.“ Pak dodal: „Dnes je snadné dostávat duchovní pokrm. Oceňujeme jej však vždy? Pevně důvěřuji v to, že Jehova nachystal hojná požehnání pro ty, kteří mu důvěřují, zůstávají věrně oddaní a sytí se u jeho stolu.“

15., 16. Jak byli za svou horlivost odměněni jedni manželé a co se z podobných zkušeností můžeš naučit?

15 K bdělosti nám pomáhá také to, že se naplno věnujeme kazatelské činnosti a tím podporujeme Kristovy bratry. (Mat. 25:40) Na rozdíl od líného otroka  z Ježíšova podobenství jsme ochotní žít obětavě a ze všech sil dávat zájmy Království na první místo. Když Jon a Masako dostali pozvání, aby kázali čínsky mluvícím lidem v Keni, zpočátku trochu váhali. Uvažovali ale o svých okolnostech, modlili se a pak se rozhodli přestěhovat.

16 Za své úsilí byli bohatě odměněni. „Služba je tu úžasná,“ říkají. Zahájili sedm biblických studií a ve službě mají i další skvělé zážitky. „Každý den děkujeme Jehovovi za to, že tady můžeme být.“ I mnozí další bratři a sestry dávají svými rozhodnutími najevo, že se chtějí zcela zaměřovat na službu bez ohledu na to, kdy přijde konec. Uvažuj například o těch tisících křesťanech, kteří absolvovali školu Gilead a nyní slouží jako misionáři. Co kdyby sis přečetl článek „Snažíme se ze všech sil“ ze Strážné věže z 15. října 2001 a dozvěděl se tak o misionářské službě něco víc? Při čtení o fascinujícím dni misionářů můžeš přemýšlet, jak bys i ty mohl svůj podíl na službě zvýšit. Přispěješ tím k Boží chvále a zažiješ větší radost.

ZŮSTAŇ BDĚLÝ

Když jsme zabraní do křesťanských činností, čas nám rychle utíká

17. Proč je k našemu užitku, že neznáme den ani hodinu?

17 To, že neznáme den ani hodinu, kdy tento systém skončí, je tedy k našemu užitku. Místo abychom z toho byli zklamaní či frustrovaní, plně se věnujme konání Boží vůle a vytvářejme si k Jehovovi stále bližší vztah. Když máme obrazně řečeno ruku na pluhu a vyhýbáme se rozptylujícím vlivům, zažíváme ve službě pocit hlubokého uspokojení. (Luk. 9:62)

18. Proč chceme Bohu dál věrně sloužit?

18 Boží den soudu se rychle blíží. Nikdo z nás by nechtěl Jehovu ani Ježíše zklamat. Svěřili nám vzácnou výsadu — v těchto posledních dnech se věnovat svaté službě. Důvěry, kterou v nás vložili, si velmi vážíme. (Přečti 1. Timoteovi 1:12.)

19. Jak můžeme dávat najevo, že jsme na Jehovův den připravení?

19 Ať už máme naději na život v nebi, nebo v ráji na zemi, buďme rozhodnutí nikdy nepřestat plnit úkol, který jsme od Boha dostali, totiž kázat dobrou zprávu a činit učedníky. Stále sice nevíme, v který den a hodinu Jehovův den přijde, ale potřebujeme to vůbec vědět? Chceme být na tento den dobře připravení. (Mat. 24:36, 44) Nepochybujeme o tom, že pokud se budeme spoléhat na Jehovu a budeme dávat zájmy jeho království na první místo, nikdy nás nezklame. (Řím. 10:11)

^ 3. odst. Viz Strážnou věž z 1. března 2004, strany 14–18.