Přejít k článku

Přejít na obsah

Otázky čtenářů

Otázky čtenářů

 Otázky čtenářů

Pokud dítě zemře ještě před tím, než se narodí, má naději na vzkříšení?

Pro ty, kdo nikdy nepřišli o své nenarozené dítě, může být těžké vžít se do pocitů lidí, které tato tragédie zasáhla. Někteří rodiče takovou ztrátu hluboce prožívají. Jedné matce zemřelo pět dětí ještě předtím, než se narodily. Ačkoli časem měla dva zdravé syny, na ztrátu žádného z dětí nezapomněla. Až do konce svého života věděla, kolik let by jejím zemřelým dětem bylo, kdyby přišly na svět. Mohou takoví křesťané doufat v to, že jejich děti budou vzkříšeny?

Odpovědí je, že nevíme. Bible se nikde přímo nevyjadřuje k tomu, zda budou vzkříšeny děti, které se narodily mrtvé nebo které matka potratila. Boží Slovo nicméně obsahuje zásady, jež s touto věcí souvisejí a mohou rodičům přinést určitou útěchu.

Uvažujme o dvou otázkách, které se tohoto námětu týkají. Za prvé, kdy z Jehovova stanoviska začíná lidský život — při početí, nebo při narození? Za druhé, jak se Jehova dívá na nenarozené dítě — jako na jedinečnou osobnost, nebo jako na pouhý shluk buněk v děloze matky? Biblické zásady dávají na tyto otázky jednoznačné odpovědi.

Mojžíšský Zákon jasně ukazoval, že život nezačíná při porodu, ale už mnohem dříve. Jak to víme? Zákon stanovoval, že trestem za zabití plodu je smrt. Bylo v něm napsáno: „Dáš duši za duši.“ * (2. Mojž. 21:22, 23) Nenarozené dítě v děloze je tedy živá bytost, je to živá duše. Pochopení této nadčasové pravdy už pomohlo milionům křesťanů, aby odmítli potrat a dívali se na něj jako na vážný hřích proti Bohu.

Jakou hodnotu v Jehovových očích má ale život nenarozeného dítěte? Výše citovaný zákon vyžadoval, aby dospělý člověk, který způsobil smrt nenarozeného dítěte, byl popraven. Z toho je zřejmé, že v Božích očích má život takového dítěte velkou hodnotu. Navíc řada biblických textů ukazuje, že Jehova se na nenarozené dítě dívá jako na jedinečnou osobnost. Například král David pod inspirací o Jehovovi řekl: „Držel jsi mě zastíněného v břiše mé matky. . . . Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy byly utvářeny.“ (Žalm 139:13–16; Job 31:14, 15)

Jehova také vidí, jaké bude mít nenarozené dítě vlastnosti a čeho by mohlo v budoucnu dosáhnout. Když Izákova manželka Rebeka čekala dvojčata, Jehova pronesl o chlapcích bojujících v její děloze proroctví. Z jeho slov bylo patrné, že u nich už viděl vlastnosti, které měly mít zásadní vliv na budoucí události. (1. Mojž. 25:22, 23; Řím. 9:10–13)

Zajímavá je také biblická zpráva o Janu Křtiteli. V evangeliu čteme: „Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, tu děťátko v jejím lůně poskočilo; a Alžběta byla naplněna svatým duchem.“ (Luk. 1:41) Lékař Lukáš na tomto místě použil řecké slovo, které označovalo jak plod, tak dítě po narození. Stejné slovo se objevuje v jeho zprávě o malém Ježíšovi ležícím v jeslích. (Luk. 2:12, 16; 18:15)

 Dělá tedy Bible nějaký zásadní rozdíl mezi dítětem v těle matky a dítětem, které se již narodilo? Zdá se, že ne. Je to navíc v souladu s tím, co zjistila moderní věda. Lékaři již například vědí, že dítě v děloze může vnímat vnější podněty a reagovat na ně. Není proto divu, že si těhotná žena vytvoří tak hluboký vztah k dítěti, které se v ní vyvíjí.

Uvažujme také o následujícím příkladu. Jedna matka předčasně porodí živé dítě, které po několika dnech zemře. Jiná matka dítě donosí, ale dítě zemře těsně před porodem. Znamená to, že první matka se může těšit na to, že její maličké bude vzkříšeno, protože se shodou okolností narodilo předčasně a bylo živé, zatímco druhá matka takovou naději nemá?

Když si to shrneme, Bible jasně učí, že život začíná početím a že Jehova považuje nenarozené dítě za jedinečnou osobnost, jejíž život má v jeho očích velkou hodnotu. Někteří křesťané by se tedy mohli domnívat, že by bylo v rozporu s těmito biblickými pravdami, kdyby někdo tvrdil, že dítě, které zemřelo před porodem, nemá naději na vzkříšení. Mohli by to vnímat tak, že takové tvrzení by zpochybňovalo náš biblický postoj k potratům, který je založený především na těchto pravdách.

V minulosti byly v tomto časopise uvedeny některé otázky, jež do určité míry zpochybňovaly možnost vzkříšení dětí, které zemřely před porodem. Například zda by Bůh vložil i jen částečně vyvinuté embryo do dělohy ženy v obnoveném ráji. Hlubší studium, rozjímání a modlitby však vedly vedoucí sbor k závěru, že takové úvahy s nadějí na vzkříšení vlastně nesouvisí. Ježíš řekl: „U Boha je všechno možné.“ (Mar. 10:27) Pravdivost tohoto výroku je jasně patrná na Ježíšovi samotném — Bůh přenesl jeho život z nebe do dělohy panny, což je z lidského hlediska naprosto nemožné.

Učí tedy Bible, že děti, které před narozením zemřely, budou vzkříšeny? Musíme zdůraznit, že Bible na tuto otázku přímo neodpovídá, a proto není důvod, aby lidé zastávali v této věci nějaký dogmatický názor. V souvislosti s tímto námětem vzniká téměř nekonečné množství otázek. Zdá se proto, že je nejlepší vyvarovat se spekulací. S jistotou můžeme říci, že tato záležitost je v rukou Jehovy Boha, který je hojný v milující laskavosti a milosrdenství. (Žalm 86:15) Není pochyb o tom, že si ze srdce přeje prostřednictvím vzkříšení odstranit následky smrti. (Job 14:14, 15) Můžeme se spolehnout, že Jehova vždy dělá to, co je správné. Uzdraví všechny rány, které nám způsobil život v tomto ničemném systému věcí, až s láskou povede svého Syna, aby „rozbil Ďáblova díla“. (1. Jana 3:8)

[Poznámka pod čarou]

^ 6. odst. Tato pasáž bývá někdy překládána tak, že k trestu smrti by vedla pouze smrt matky. Z původního hebrejského textu však vyplývá, že tento zákon mluví o smrtelném zranění ať už matky nebo jejího nenarozeného dítěte.

[Obrázek na straně 13]

Jehova odstraní následky všech bolestných zážitků