Přejít k článku

Přejít na obsah

Svou důstojností projevujme úctu k Jehovovi

Svou důstojností projevujme úctu k Jehovovi

 Svou důstojností projevujme úctu k Jehovovi

„[Jehovova] činnost je důstojnost a nádhera.“ (ŽALM 111:3)

1, 2. (a) Jak byste vysvětlili, co znamená „důstojnost“? (b) O kterých otázkách budeme uvažovat v tomto článku?

DESETILETÁ Madison měla vysvětlit, co znamená slovo „důstojný“. Pohotově řekla: „Pěkně oblečený.“ Možná ani nevěděla, že Bible popisuje Boha jako ‚oděného důstojností‘. (Žalm 104:1) V případě lidí skutečně platí, že k důstojnosti může patřit vhodný oděv. Například apoštol Pavel si přál, aby se křesťanské ženy „zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním“. (1. Tim. 2:9) Důstojnost, ve které se projevuje úcta k Jehovově ‚důstojnosti a nádheře‘, však zahrnuje ještě něco víc. (Žalm 111:3)

2 Hebrejské slovo, které znamená „důstojnost“, je v Bibli přeloženo také jako „nádhera“, „majestát“, „sláva“ a „čest“. Podle jednoho naučného slovníku je důstojnost vlastnost nebo stav toho, kdo si zaslouží uznání, úctu nebo vážnost. Nikdo není hoden větší úcty a vážnosti než Jehova. Jelikož jsme jeho zasvěcenými služebníky, i my bychom měli mluvit a jednat důstojně. Jak je ale vůbec možné, že lidé dokážou jednat důstojně? Jak se projevuje Jehovova důstojnost a nádhera? Jak by na nás měla Boží důstojnost působit? Co se o projevování důstojnosti můžeme naučit od Ježíše Krista? A jak můžeme Boží důstojnost napodobovat?

Jak je možné, že dokážeme jednat důstojně?

3, 4. (a) Jak bychom měli reagovat na to, že máme od Boha důstojné postavení? (b) O kom se prorocky mluví v Žalmu 8:5–9? (Viz poznámku pod čarou.) (c) Koho Jehova v minulosti poctil?

3 Lidé byli vytvořeni k Božímu obrazu, a proto je každý z nás schopen jednat důstojně. Jehova prvního člověka poctil tím, že ho pověřil péčí o zemi. (1. Mojž. 1:26, 27) I potom, co lidé ztratili dokonalost, Jehova prohlásil, že člověku tento důstojný úkol ponechal. Bůh tedy stále ‚korunuje‘ lidi důstojností. (Přečti Žalm 8:5–9.) * Na to, že máme od Boha důstojné postavení, bychom měli reagovat odpovídajícím způsobem — měli bychom uctivě a důstojně chválit Jehovovo vznešené jméno.

 4 Jehova prokazuje čest zvláště těm, kdo mu slouží. Abela poctil tím, že přijal jeho oběť a odmítl oběť, kterou předložil jeho bratr Kain. (1. Mojž. 4:4, 5) Mojžíš dostal pokyn, aby ‚vložil něco ze své důstojnosti‘ na Jozua, který se měl po něm stát vůdcem Izraelitů. (4. Mojž. 27:20) O Davidovu synu Šalomounovi Bible říká: „Jehova dále činil Šalomouna vynikajícím způsobem velkým před očima celého Izraele a kladl na něho takovou královskou důstojnost, jaká nespočinula na žádném králi nad Izraelem před ním.“ (1. Par. 29:25) Zvlášť důstojné postavení dá Bůh vzkříšeným pomazaným křesťanům, kteří věrně oznamují „slávu nádhery jeho kralování“. (Žalm 145:11–13) Díky tomu, že pomazaní takto vyvyšují Jehovu, získává požehnanou a důstojnou úlohu i rostoucí zástup Ježíšových ‚jiných ovcí‘. (Jan 10:16)

Projevy Jehovovy důstojnosti a nádhery

5. Jak velká je Jehovova důstojnost?

5 V písni, která staví do protikladu Boží velikost a lidskou nepatrnost, žalmista David zpíval: „Jehovo, náš Pane, jak majestátní je tvé jméno po celé zemi, ty, o jehož důstojnosti se vypravuje nad nebesy!“ (Žalm 8:1) Jehova Bůh je nejmajestátnější a nejdůstojnější osoba celého vesmíru. Bylo to tak ještě před stvořením ‚nebes a země‘ a bude to tak i po tom, co se slavně splní Boží záměr, tedy až země bude přeměněna v ráj a lidstvo dosáhne dokonalosti. (1. Mojž. 1:1; 1. Kor. 15:24–28; Zjev. 21:1–5)

6. Proč žalmista o Jehovovi řekl, že se oděl důstojností?

6 Na bohabojného žalmistu musela velmi zapůsobit tichá nádhera noční oblohy poseté zářícími „drahokamy“. Byl naplněn úžasem nad tím, jak Bůh „roztáhl nebesa jako stanové plátno“. Právě velkolepá stvořitelská díla vedla žalmistu k tomu, aby o Jehovovi řekl, že se oděl důstojností. (Přečti Žalm 104:1, 2.) Důstojnost a nádhera neviditelného všemohoucího Stvořitele jsou vidět z jeho hmotných výtvorů.

7, 8. Jak se Jehovova důstojnost a nádhera zračí ve vesmíru?

7 Zamysleme se například nad naší galaxií Mléčnou dráhou. V tomto rozlehlém oceánu hvězd, planet a slunečních soustav vypadá Země jako nevýznamné zrnko písku na nekonečné pláži. V této jediné galaxii je více než 100 miliard hvězd. Kdybychom je počítali 24 hodin denně a každou vteřinu bychom připočetli jednu hvězdu, trvalo by nám více než 3 000 let, než bychom je všechny spočítali.

8 Jestliže jen Mléčná dráha obsahuje 100 miliard hvězd, kolik jich je v celém vesmíru? Astronomové odhadují, že existuje 50 miliard až 125 miliard galaxií. Hvězd je tedy tolik, že to přesahuje lidské chápání. Přesto Jehova „sčítá počet hvězd; všechny je nazývá jejich jmény“. (Žalm 147:4) Když si uvědomíme, že Jehova je oděn takovou důstojností a nádherou, jistě nás to podněcuje k tomu, abychom vzývali jeho velké jméno.

9, 10. Jak chléb svědčí o moudrosti našeho Stvořitele?

9 Vesmír je opravdu majestátní. Zamysleme se ale nyní nad něčím tak běžným, jako je chléb. Jehova je totiž nejen ‚Původce nebe a země‘, ale také Ten, „kdo dává chléb hladovým“. (Žalm 146:6, 7) Boží „důstojnost a nádhera“ jsou patrné v jeho úžasných stvořitelských dílech, ke kterým patří i rostliny, z nichž se chléb dělá. (Přečti Žalm 111:1–5.) Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Dej nám dnes náš chléb na tento den.“ (Mat. 6:11) Chléb byl základní složkou potravy mnoha starověkých národů, včetně Izraelitů. I když je považován za běžnou potravinu, chemické procesy, díky kterým se  z několika ingrediencí stane chutný chléb, jsou nesmírně složité.

10 V době, kdy se psala Bible, Izraelité používali k výrobě chleba pšeničnou nebo ječnou mouku a vodu. Někdy do těsta přidávali kvas neboli droždí. Smícháním těchto základních surovin vzniká neuvěřitelné množství chemických sloučenin, které spolu reagují. Těmto procesům se zatím plně nerozumí. Dalším neuvěřitelně složitým procesem je to, jak naše tělo chléb tráví. Není divu, že žalmista zpíval: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti.“ (Žalm 104:24) Podněcuje to i vás, abyste chválili Jehovu?

Jak na vás Boží důstojnost a nádhera působí?

11, 12. K čemu může vést to, když přemýšlíme o Božích stvořitelských dílech?

11 Nemusíme být astronomy, abychom mohli obdivovat noční oblohu, a ani nemusíme být odborníky na chemii, abychom si mohli pochutnat na chlebu. Máme-li si však vážit nádhery našeho Stvořitele, musíme si udělat čas a o jeho výtvorech přemýšlet. Jaký užitek nám takové rozjímání přinese? Stejný, jaký plyne z rozjímání o jiném druhu Jehovových děl.

12 O velkých činech, které Jehova vykonal pro svůj lid, David zpíval: „Slavnou nádherou tvé důstojnosti a záležitostmi tvých podivuhodných děl se budu zabývat.“ (Žalm 145:5) To, že se těmito díly zabýváme, znamená, že studujeme Bibli a že si vyhrazujeme čas na rozjímání o tom, co v ní čteme. K čemu takové rozjímání vede? Naše vděčnost za Boží důstojnost a nádheru se prohlubuje. Jistě nás to pak podněcuje, abychom ctili Jehovu jako David a říkali: „Pokud jde o tvou velikost, tu budu oznamovat.“ (Žalm 145:6) Rozjímáním o Božích podivuhodných dílech by se měl posílit náš vztah k Jehovovi a mělo by nás to podnítit, abychom s nadšením a odhodláním vyprávěli o Jehovovi dalším lidem. Oznamujete horlivě dobrou zprávu a pomáháte lidem, aby si vážili důstojnosti, nádhery a majestátu Jehovy Boha?

Ježíš dokonale zrcadlí Boží důstojnost

13. (a) Čím Jehova obdařil svého Syna, jak se o tom píše v Danielovi 7:13, 14? (b) Jak Ježíš jako Král jedná se svými poddanými?

13 Boží Syn Ježíš Kristus horlivě oznamoval dobrou zprávu a ctil svého důstojného nebeského Otce. Jehova obdařil svého jediného zplozeného Syna zvláštní důstojností, když mu dal ‚panství a království‘. (Přečti Daniela 7:13, 14.) Přesto Ježíš není povýšený ani pyšný. Právě naopak, je soucitným Vládcem,  který chápe omezení svých poddaných a respektuje jejich důstojnost. Na jednom příkladu si ukažme, jak Ježíš jako budoucí Král jednal s lidmi, a to zvláště s těmi, kterými druzí opovrhovali a neměli je rádi.

14. Jak lidé ve starověkém Izraeli pohlíželi na malomocné?

14 Když se ve starověku někdo nakazil malomocenstvím, čekala ho pomalá smrt. Nemoc zasahovala další a další části těla. Vyléčit takového člověka se považovalo za stejně nemožné jako vzkřísit někoho z mrtvých. (4. Mojž. 12:12; 2. Král. 5:7, 14) Malomocní byli označováni za nečisté, museli žít na okraji společnosti a lidé si je ošklivili. Když se blížili ke zdravým lidem, měli na sebe upozorňovat voláním: „Nečistý! Nečistý!“ (3. Mojž. 13:43–46) Na malomocného se pohlíželo jako na mrtvého. Podle rabínských zdrojů se malomocný nesměl k nikomu dostat blíž než na necelé dva metry. Jedna zpráva vypráví o rabínovi, který nechtěl, aby se k němu malomocný přiblížil, a tak po něm házel kameny, i když byl malomocný ještě daleko.

15. Jak se Ježíš zachoval k jednomu malomocnému?

15 Všimněte si, jak naproti tomu reagoval Ježíš, když za ním jeden malomocný přišel a prosil o uzdravení. (Přečti Marka 1:40–42.) Ježíš ho neposlal pryč, ale jednal s tímto opovrhovaným mužem soucitně a respektoval jeho důstojnost. Díval se na něj jako na zoufalého člověka, který potřebuje pomoc. Hluboký soucit podnítil Ježíše k okamžitému činu. Vztáhl ruku, malomocného se dotkl a uzdravil ho.

16. Co se můžeme naučit z toho, jak Ježíš jednal s druhými?

16 Jak můžeme napodobovat způsob, jakým Ježíš zrcadlil důstojnost svého Otce? Budeme mimo jiné pamatovat na to, že všichni lidé, bez ohledu na postavení, zdravotní stav nebo věk, si zaslouží náležitou úctu a čest. (1. Petra 2:17) Zvláště ti, kteří mají autoritu nad druhými, například manželé, rodiče a křesťanští starší, musí respektovat důstojnost těch, kteří jsou v jejich péči, a pomáhat jim, aby si zachovali sebeúctu. Bible však zdůrazňuje, že tento požadavek platí pro všechny křesťany. Uvádí: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Řím. 12:10)

Důstojně uctívejme Jehovu

17. Co se z Bible dozvídáme o souvislosti mezi důstojností a uctíváním Jehovy?

17 Důstojně bychom měli jednat především tehdy, když uctíváme Jehovu. Kazatel 5:1 uvádí: „Střež své nohy, kdykoli jdeš do domu pravého Boha.“ Mojžíš i Jozue dostali příkaz zout si sandály, když byli na svatém místě. (2. Mojž. 3:5; Jozue 5:15) Měli tím dát  najevo úctu k Bohu. Izraelští kněží museli nosit lněné spodky, „aby se přikrylo nahé tělo“. (2. Mojž. 28:42, 43) Tak se zabránilo tomu, aby se neslušně neodhalili, když sloužili u oltáře. Božích měřítek důstojnosti se měl držet každý člen knězovy rodiny.

18. Jak se důstojnost projevuje v našem uctívání Jehovy?

18 K důstojnému uctívání tedy patří projevy úcty. Máme-li být hodni úcty, musíme sami jednat uctivě, ale nesmí to být přetvářka. Důstojnost by se neměla týkat jen toho, co mohou vidět lidé, ale i toho, co vidí Bůh — tedy našeho srdce. (1. Sam. 16:7; Přísl. 21:2) Měla by se stát součástí naší osobnosti a ovlivňovat naše chování, postoje, vztahy k druhým, a dokonce i to, jak se díváme sami na sebe. Měla by vlastně být patrná neustále a ve všem, co říkáme a děláme. Pokud jde o naše chování, způsob oblékání a to, jak se upravujeme, bereme si k srdci slova apoštola Pavla, který napsal: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby se naší službě nic nevyčítalo; ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci.“ (2. Kor. 6:3, 4) ‚Ve všem zdobíme učení našeho Zachránce, Boha.‘ (Tit. 2:10)

Stále napodobujme Boží důstojnost

19, 20. (a) Jak dáváme najevo, že respektujeme důstojnost druhých? (b) K čemu bychom měli být rozhodnuti?

19 Důstojně jednají pomazaní křesťané — „vyslanci, kteří zastupují Krista“. (2. Kor. 5:20) „Jiné ovce“, které je věrně podporují, jsou důstojnými zplnomocněnci mesiášského Království. Vyslanec nebo zplnomocněnec zastupuje svou vládu směle a důstojně. Proto bychom měli směle a důstojně mluvit ve prospěch Boží vlády, tedy Božího Království. (Ef. 6:19, 20) Navíc když druhým přinášíme „dobrou zprávu o něčem lepším“, dáváme tak najevo, že respektujeme jejich důstojnost. (Iz. 52:7)

20 Měli bychom být rozhodnuti oslavovat Boha tím, že se budeme chovat v souladu s jeho důstojností. (1. Petra 2:12) Vždy projevujme hlubokou úctu k Bohu, k jeho uctívání a k našim spoluvěřícím. Kéž Jehova, který se oděl důstojností a nádherou, má radost z toho, že ho důstojně uctíváme!

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. Davidova slova v osmém žalmu také prorocky poukazují na dokonalého člověka Ježíše Krista. (Hebr. 2:5–9)

Jak byste odpověděli?

• Jak by nás mělo ovlivňovat to, že si vážíme nádhery Jehovovy důstojnosti?

• Co se o důstojnosti dozvídáme z toho, jak se Ježíš zachoval k jednomu malomocnému?

• Jak můžeme důstojně uctívat Jehovu?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 12]

Jak Jehova poctil Abela?

[Obrázek na straně 14]

K Jehovovým úžasným dílům patří i chléb

[Obrázek na straně 15]

Co se o důstojnosti dozvídáme z toho, jak se Ježíš zachoval k jednomu malomocnému?

[Obrázek na straně 16]

K důstojnému uctívání patří to, že Jehovovi projevujeme úctu