Přejít k článku

Přejít na obsah

Směřujeme ke světlu

Směřujeme ke světlu

 Směřujme ke světlu

MAJÁKY už zachránily bezpočet lidských životů. Světlo, které znavený cestovatel vidí v dálce, je pro něj víc než jen výstraha před nebezpečnými útesy. Je také znamením, že cíl jeho cesty je už blízko. Křesťané jsou na tom dnes podobně. Blíží se totiž ke konci dlouhé cesty, která je vedla potemnělým světem a v duchovním ohledu byla nebezpečná. Masy lidí odcizených Bohu — tedy lidstvo jako celek — jsou v Bibli přirovnány k ,moři, které je rozbouřené, když není schopné se uklidnit, jehož vody vyhazují vzhůru chaluhy a bláto‘. (Izajáš 57:20) Takovým prostředím jsou obklopeni Boží ctitelé. Mají však nádhernou naději na záchranu, a tato vyhlídka je pro ně spolehlivým obrazným světlem. (Micheáš 7:8) Díky Jehovovi a jeho psanému Slovu „světlo vyšlehlo pro spravedlivého, a radování dokonce pro přímé v srdci“. (Žalm 97:11) *

Někteří křesťané se však dali různými rozptylujícími vlivy odlákat od Jehovova světla, takže jejich víra ztroskotala na něčem, co lze přirovnat ke zrádným útesům — zničilo ji hmotařství, nemravnost nebo dokonce odpadlictví. Ano, i dnes někteří lidé „zakusili ztroskotání své víry“, stejně jako se to stalo v prvním století. (1. Timoteovi 1:19; 2. Petra 2:13–15, 20–22) Nový svět můžeme přirovnat k domovskému přístavu, k němuž směřujeme. Když jsme nyní tak blízko, bylo by opravdu tragické přijít o Jehovovu přízeň!

Ať naše víra neztroskotá

V minulých staletích se mohlo stát, že loď, která bezpečně absolvovala plavbu na otevřeném moři, nakonec ztroskotala nedaleko přístavu. Ten nejzrádnější úsek cesty měla často před sebou teprve tehdy, když se blížila k pevnině. Podobně pro mnohé lidi jsou ‚poslední dny‘ nynějšího systému věcí tím nejnebezpečnějším obdobím lidských dějin. Bible výstižně říká, že s těmito dny „bude těžké se vyrovnat“, a bude to těžké zejména pro zasvěcené křesťany. (2. Timoteovi 3:1–5)

Proč jsou tyto poslední dny tak obtížné? Satan ví, že k boji proti Božímu lidu mu zbývá už jen „krátké časové období“. Proto stupňuje svou podlou kampaň, jejímž cílem je zničit jejich víru. (Zjevení 12:12, 17) Nejsme však ponecháni bez pomoci ani bez vedení. Jehova je pro ty, kdo se řídí jeho radami, stále útočištěm. (2. Samuelova 22:31) Poskytl nám výstražné příklady odhalující Satanovy chytré, ale zlomyslné plány. Podívejme se nyní na dva takové příklady, totiž na situace, do nichž se dostal izraelský národ, když se blížil k Zaslíbené zemi. (1. Korinťanům 10:11; 2. Korinťanům 2:11)

Blízko Zaslíbené země

Pod Mojžíšovým vedením se izraelskému národu podařilo uniknout z Egypta. Zanedlouho se přiblížili k jižní hranici Zaslíbené země. Mojžíš potom poslal 12 mužů do té země na výzvědy. Deset z nich nemělo dost víry, a vrátili se s negativními zprávami. Tito zvědové tvrdili, že Kananejci jsou „mimořádné  velikosti“, že z vojenského hlediska jsou silní a že je Izraelité nepřemohou. Jak to na Izraelity zapůsobilo? Ze zprávy se dozvídáme, že začali reptat proti Mojžíšovi a Áronovi. Říkali: „Proč nás Jehova přivádí do téhle země, abychom padli mečem? Naše manželky a naši maličcí se stanou předmětem drancování. . . . Ustanovme si hlavu a vraťme se do Egypta!“ (4. Mojžíšova 13:1, 2, 28–32; 14:1–4)

Jen si to představte! Tito lidé předtím viděli, jak Jehova deseti ničivými ranami a bázeň vzbuzujícím zázrakem u Rudého moře srazil na kolena tehdejší světovou velmoc, totiž mocný Egypt. A Zaslíbená země leží přímo před nimi, takže stačí jen k ní zamířit, jako když loď zamíří ke světlu, které označuje cíl její cesty. Ale oni se domnívají, že nevýznamná, nejednotná městská království v Kanaánu jsou nepřátelé, které Jehova není schopen porazit. Takový projev nedůvěry jistě velmi zklamal jak Boha, tak i dva statečné zvědy, Jozua a Kaleba, kteří byli přesvědčeni, že Kananejci „jsou pro [Izrael] chlebem“. Oba tito muži dobře věděli, jak to v Kanaánu doopravdy vypadá, protože tu zemi osobně prochodili. Národ do Zaslíbené země nevstoupil, a také Jozue s Kalebem museli zůstat v pustině desítky let. Na rozdíl od těch, kteří byli nevěrní, tam však nezemřeli. Dokonce pomohli vyvést z pustiny další generaci. (4. Mojžíšova 14:9, 30) Když se Izraelité přiblížili k Zaslíbené zemi podruhé, čekala je jiná zkouška. Obstojí v ní?

 Moabský král Balak se pokoušel prostřednictvím falešného proroka Baláma izraelský národ proklít. Jehova však tento úkladný plán zmařil, když přiměl Baláma, aby místo prokletí pronesl požehnání. (4. Mojžíšova 22:1–7; 24:10) Balám se tím nedal odradit a zosnoval jiný ničemný plán, jehož cílem bylo dosáhnout toho, aby se Boží lid stal nezpůsobilým získat Zaslíbenou zemi. Jak toho chtěl Balám dosáhnout? Chtěl je zlákat k nemravnosti a přimět je k uctívání Baala. Celkově sice byla i tato strategie neúspěšná, ale podařilo se svést 24 000 Izraelitů. Ti měli nemravné styky s Moabkami a přimkli se k Baalovi z Peoru. (4. Mojžíšova 25:1–9)

Stěží se to dá pochopit. Mnozí z těchto Izraelitů viděli, jak je Jehova bezpečně provedl „tou velkou a bázeň vzbuzující pustinou“. (5. Mojžíšova 1:19) Ale na prahu země, kterou měli zdědit, 24 000 členů Božího lidu podlehlo tělesným žádostem a zemřelo Jehovovou rukou. To je dnes vážná výstraha pro Boží ctitele. Vždyť dědictví, které mají na dosah, je daleko větší!

Ve svém posledním zoufalém pokusu připravit dnešní Jehovovy služebníky o jejich odměnu nepotřebuje Satan žádnou novou strategii. Používá strategii, která nám připomíná to, co se stalo, když byli Izraelité poprvé na prahu Zaslíbené země. I dnes se totiž často snaží vyvolat v Božích služebnících strach a pochybnosti a používá při tom hrozby, pronásledování nebo posměch. Někteří křesťané před takovým zastrašováním ustoupili. (Matouš 13:20, 21) Další osvědčenou zákeřnou metodou je zničit některé jednotlivce morálně. Občas se stává, že se někdo vloudí do křesťanského sboru a snaží se zkazit jednotlivce, kteří jsou duchovně slabí a nemají pevnou důvěru ve světlo od Boha. (Juda 8, 12–16)

Pro duchovně vyspělé a bdělé křesťany je rychlý morální úpadek světa přesvědčivým důkazem Satanova zoufalého úsilí. Ano, Satan ví, že Boží věrní služebníci budou už brzy mimo jeho dosah. Žijeme tedy v době, kdy musíme zůstat duchovně bdělí a plně si uvědomovat, o co se Satan snaží.

Co nám pomáhá zůstat duchovně bdělí

Apoštol Petr se o Božím prorockém slovu vyjádřil, že je jako ,lampa, která svítí na temném místě‘. Pomáhá totiž křesťanům vidět, jak se splňuje Boží záměr. (2. Petra 1:19–21) Ti, kdo si zamilují Boží slovo a stále se jím nechávají vést, poznají, že Jehova napřímí jejich stezky. (Přísloví 3:5, 6) Takoví vděční lidé jsou naplněni nadějí a ‚radostně volají kvůli dobrému stavu srdce‘, zatímco ti, kteří Jehovu neznají nebo opouštějí jeho cestu, cítí nakonec ‚bolest srdce‘ a „zhroucení ducha“. (Izajáš 65:13, 14) Jestliže tedy pilně studujeme Bibli a uplatňujeme to, co se učíme, dokážeme upírat oči k naší spolehlivé naději a nehoníme se za prchavými požitky nynějšího systému věcí.

Jestliže chceme zůstat duchovně bdělí, nutně se musíme také modlit. Když Ježíš mluvil o konci nynějšího systému, řekl: „Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly, a stát před Synem člověka.“ (Lukáš 21:34–36) Povšimněme si, že Ježíš použil slova „úpěnlivě proste“. Úpěnlivá prosba je velmi vroucí modlitba. Ježíš věděl, že v dnešní kritické době bude v sázce věčný život. Svědčí vaše modlitby o tom, že si vroucně přejete zůstat duchovně naprosto bdělí?

Nezapomeňme na to, že nejnebezpečnější částí naší cesty za dědictvím může být její poslední úsek. Proto tedy nesmíme ztrácet ze zřetele světlo, které nás může dovést k tomu, abychom zůstali naživu.

Pozor na falešná světla

V dobách, kdy se používaly plachetnice, hrozilo námořníkům obzvláštní nebezpečí ze strany zlých lidí. Ti prováděli svoji činnost  nejraději za bezměsíčných nocí, kdy nebylo z lodí dobře vidět na břeh. Ničemové umísťovali na pobřeží světla u nebezpečných míst, aby tak kapitány lodí oklamali a přiměli je změnit kurz. Ti, kdo se dali oklamat, možná se svou lodí ztroskotali, náklad jim byl uloupen a sami přišli o život.

Podobně jedná Satan. Jako zdánlivý „anděl světla“ chce oloupit Boží služebníky o jejich vztah k Jehovovi. K oklamání neobezřetných lidí může Ďábel použít ‚falešné apoštoly‘ a odpadlické „služebníky spravedlnosti“. (2. Korinťanům 11:13–15) Ale stejně jako zkušený, bdělý kapitán a jeho posádka se pravděpodobně nedají podvést klamnými světly, ani křesťané, kteří „používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“, se nenechají svést lidmi, kteří propagují falešné nauky a škodlivé filozofie. (Hebrejcům 5:14; Zjevení 2:2)

Námořníci byli vybaveni soupisem majáků, s nimiž se cestou setkají. V soupisu byla uvedena charakteristika každého jednotlivého majáku, včetně jeho specifického signálu. Dílo The World Book Encyclopedia o tom uvádí: „Námořníci pozorují charakteristické znaky majáku a nahlížejí do soupisu světel a podle toho určí, který maják vidí. Tím stanoví místo, kde právě jsou.“ Podobně i Boží slovo pomáhá upřímným lidem rozpoznat pravé uctívání a ty, kdo se mu věnují. To platí zejména nyní, v posledních dnech, kdy Jehova pozvedl pravé uctívání vysoko nad falešné náboženství. (Izajáš 2:2, 3; Malachiáš 3:18) Výrazný kontrast mezi pravým a falešným uctíváním je patrný z popisu u Izajáše 60:2, 3, kde čteme: „Tma . . . přikryje zemi a hustá temnota národnostní skupiny; tebe však bude ozařovat Jehova a bude na tobě vidět jeho vlastní sláva. A národy jistě půjdou k tvému světlu a králové k jasu tvé záře.“

Miliony lidí ze všech národů se dále nechávají vést Jehovovým světlem, a proto se nestane, že by v tomto posledním úseku cesty jejich víra ztroskotala. Bezpečně proplují zbývajícími dny nynějšího systému věcí a dostanou se do pokojného přístavu — do nového světa.

[Poznámka pod čarou]

^ 2. odst. V Písmu se výraz „světlo“ používá v mnoha symbolických neboli obrazných významech. Ukažme si to na příkladech. O světle se v Bibli mluví v souvislosti s Bohem. (Žalm 104:1, 2; 1. Jana 1:5) Ke světlu je přirovnáváno duchovní osvícení z Božího slova. (Izajáš 2:3–5; 2. Korinťanům 4:6) Světlem byl Ježíš během své pozemské služby. (Jan 8:12; 9:5; 12:35) A Ježíšovi následovníci dostali příkaz, aby nechávali zářit své světlo. (Matouš 5:14, 16)

[Obrázek na straně 15]

Křesťané — podobně jako námořníci — dávají pozor, aby se nenechali oklamat falešnými světly