Přejít k článku

Přejít na obsah

Žijte tak, aby vás zítřek nepřekvapil

Žijte tak, aby vás zítřek nepřekvapil

 Žijte tak, aby vás zítřek nepřekvapil

„NEBUĎTE úzkostliví o příští den,“ řekl Ježíš Kristus lidem, kteří naslouchali jeho slavnému kázání na úbočí jisté hory v Galileji. Celý jeho výrok zní v jednom překladu Bible takto: „Nestarejte se tedy o zítřek, neboť zítřek se bude o sebe starati sám.“ (Matouš 6:34; Pavlík)

Co podle vás znamenají slova, že „zítřek se bude o sebe starati sám“? Měli bychom z nich usuzovat, že je rozumné vůbec se o zítřek nezajímat a žít jen pro dnešek? Opravdu se takový přístup k životu shoduje s tím, čemu věřil Ježíš a jeho následovníci?

„Přestaňte být úzkostliví“

Přečtěte si ve své Bibli Matoušovo evangelium 6:25–32 a všimněte si, v jakém kontextu byl výše uvedený výrok pronesen. Ježíš mimo jiné řekl: „Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst nebo co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat. . . . Bedlivě pozorujte nebeské ptáky, protože ti nesejí semeno ani nežnou ani neshromažďují do zásobáren; a přesto je váš nebeský Otec živí. . . . Kdo z vás může přidat jeden loket k délce svého života tím, že je úzkostlivý? Proč jste také úzkostliví v záležitosti oblékání? Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou . . . Nikdy tedy nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“

Tuto část svého kázání Ježíš uzavřel dvěma radami. Tou první bylo: „Neustále tedy hledejte  nejprve [Boží] království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ Druhá rada zněla: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti. Každý den má dost své vlastní špatnosti.“ (Matouš 6:33, 34)

Váš Otec ví, co potřebujete

Myslíte si, že Ježíš svým učedníkům, mezi nimiž byli i zemědělci, radil, ať „nesejí semeno ani nežnou ani neshromažďují do zásobáren“? Chtěl jim snad říci, ať se „nelopotí . . . ani nepředou“, aby měli co na sebe? (Přísloví 21:5; 24:30–34; Kazatel 11:4) To pochopitelně ne. Kdyby přestali pracovat, pak by téměř jistě ‚v čase sklizně žebrali‘, protože by neměli co jíst a co si obléknout. (Přísloví 20:4)

A jak chápat Ježíšova slova o úzkosti? Chtěl Ježíš svým posluchačům říci, že se mohou úzkosti úplně zbavit? To by bylo nerealistické, vždyť on sám tu noc, kdy byl zatčen, prožíval hlubokou citovou tíseň a úzkost. (Lukáš 22:44)

Svým výrokem Ježíš jen vyjádřil jeden důležitý fakt. Přehnaná úzkost vám nikdy nepomůže vyřešit problémy, ať jsou jakékoli. Například vám nepomůže, abyste žili déle. Když budete úzkostliví, nepřidáte tím ani „jeden loket k délce svého života“. (Matouš 6:27) Ve skutečnosti je to spíše naopak, dlouhodobá intenzivní úzkost vám může život zkrátit.

To, co Ježíš řekl, je velmi praktické. Často se trápíme nad věcmi, které se beztak nikdy nestanou. Britský státník Winston Churchill k tomuto závěru dospěl, když vzpomínal na temné roky druhé světové války. O tom, co v něm tehdy vyvolávalo úzkost, napsal: „Když se ohlédnu na všechny ty obavy, vzpomenu si na příběh o jednom starém muži, který na své smrtelné posteli prohlásil, že ve svém životě měl spoustu problémů, z nichž většina nikdy nenastala.“ Brát každý den takový, jaký je, může být opravdu moudré, zejména pokud by v nás problémy, které musíme řešit, měly vyvolávat velkou úzkost.

‚Neustále hledejte nejprve Boží království‘

Ježíšovi však šlo o mnohem víc než jen o tělesné zdraví a psychickou pohodu jeho  posluchačů. Uvědomoval si, že úzkost o zajištění životních potřeb, podobně jako stravující touha po majetku a požitcích, může odvádět pozornost od důležitějších věcí. (Filipanům 1:10) Možná vás napadne: ‚Co může být důležitější než zajištění životních potřeb?‘ Odpověď zní: Důležitější jsou duchovní věci, které souvisejí s naší vírou v Boha. Ježíš zdůraznil, že alfou i omegou našeho života by mělo být ‚neustále hledat nejprve Boží království a Otcovu spravedlnost‘. (Matouš 6:33)

V době, kdy byl Ježíš na zemi, mnozí lidé dychtivě usilovali o hmotné věci. Všechno podřídili tomu, aby byli bohatší. Ježíš však své posluchače nabádal, aby měli na zřeteli něco jiného. Patřili k národu, který slavnostně slíbil poslušnost Bohu, a proto jejich ‚celým závazkem‘ bylo ‚bát se pravého Boha a dodržovat jeho přikázání‘. (Kazatel 12:13)

Ježíšovým posluchačům hrozilo, že jejich zaujetí pro hmotné věci — neboli „úzkost tohoto systému věcí a podvodná moc bohatství“ — je přivede k duchovní zkáze. (Matouš 13:22) Apoštol Pavel napsal: „Ti, kdo se rozhodli, že zbohatnou, upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých tužeb, které vrhají lidi do zničení a zkázy.“ (1. Timoteovi 6:9) Ježíš nechtěl, aby jeho následovníci do této „léčky“ padli, a proto jim připomínal, že jejich nebeský Otec ví, co potřebují. Bůh se o ně postará, tak jako se stará o „nebeské ptáky“. (Matouš 6:26, 32) Neměli propadat úzkosti, ale dělat, co bylo v jejich silách, aby se uživili, a pak měli svou situaci s důvěrou svěřit do Jehovových rukou. (Filipanům 4:6, 7)

Slovy „zítřek se bude o sebe starati sám“ chtěl Ježíš říci jen tolik: Neměli bychom ke svým dnešním problémům přidávat další tím, že bychom byli nepřiměřeně úzkostliví o to, co se může stát zítra. V jiném překladu Bible znějí Ježíšova slova takto: „Nezatěžujte se zítřejšími starostmi. Ty patří k zítřku. Každý den má dost svých problémů.“ (Matouš 6:34; Slovo na cestu)

„Ať přijde tvé království“

Nedělat si nepřiměřené starosti o to, co bude zítra, je však něco úplně jiného, než se o to nezajímat vůbec. Ježíš své učedníky nikdy nepovzbuzoval, aby zítřek ignorovali. Naopak je vedl k tomu, aby o budoucnost měli živý zájem. Je pravda, že se měli modlit o denní chléb, tedy o to, co bezprostředně potřebovali. Ale především se měli modlit o věci, které ještě ležely v budoucnosti — o to, aby přišlo Boží Království a aby se na zemi děla Boží vůle. (Matouš 6:9–11)

Neměli bychom být jako lidé, kteří žili v Noemově době. „Jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly“, a byli tím tak zaneprázdněni, že si „nepovšimli“, co se blíží. Jak to s nimi dopadlo? ‚Přišla potopa a všechny je smetla.‘ (Matouš 24:36–42) Apoštol Petr se na tuto historickou událost odvolal a připomněl nám, že je třeba žít tak, aby nás zítřek nepřekvapil. Napsal: „Protože se to všechno má takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne!“ (2. Petra 3:5–7, 11, 12)

Střádejte si poklady v nebi

Ano, ‚pevně chovejme v mysli‘ Jehovův den. Takové očekávání zásadně ovlivní to, jak budeme využívat svůj čas, síly, prostředky, talent a dovednosti. Neměli bychom být tak zaneprázdněni úsilím o hmotné věci — ať jde o životní potřeby nebo o požitky —, že by nám téměř nezbýval čas na skutky, které jsou projevem „zbožné oddanosti“. Mohlo by se zdát, že když se soustředíme pouze na dnešek, přinese to okamžité výsledky. Ale i kdyby to tak bylo, tyto výsledky budou mít krátké trvání. Mnohem moudřejší než střádat si poklady  na zemi, je střádat si je v nebi, jak to řekl Ježíš. (Matouš 6:19, 20)

Tuto myšlenku ještě zdůraznil tím, že vyprávěl podobenství o muži, který spřádal velkolepé plány do budoucnosti. Při svém plánování nebral v potaz Boha. Ten muž vlastnil kus země, který byl velmi úrodný. Rozhodl se zbourat své zásobárny a postavit větší, aby mohl vést pohodlný život, jíst, pít a užívat si. V čem byl problém? Zemřel dříve, než se mohl z výsledků své práce těšit. Ještě vážnější však bylo, že si nevytvořil vztah k Bohu. Ježíš podobenství uzavřel slovy: „Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ (Lukáš 12:15–21; Přísloví 19:21)

Pro co budete žít vy?

Neudělejte podobnou chybu jako muž, o kterém mluvil Ježíš. Zajímejte se o to, co Bůh zamýšlí do budoucnosti, a přizpůsobte tomu svůj život. Bůh nenechal lidi v nevědomosti ohledně toho, co udělá. Starověký prorok Amos napsal: „Svrchovaný Pán Jehova . . . neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům.“ (Amos 3:7) To, co Jehova zjevil prostřednictvím svých proroků, si dnes můžete přečíst na stránkách jeho inspirovaného Slova, tedy v Bibli. (2. Timoteovi 3:16, 17)

Bible mezi jiným zjevuje, že v blízké budoucnosti nastane něco mimořádného, co v nebývalé míře zasáhne celou zemi. Ježíš řekl: „Bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud.“ (Matouš 24:21) Tuto událost nemůže nikdo z lidí odvrátit. Praví Boží služebníci by ji ani odvrátit nechtěli. Proč ne? Protože při ní bude ze země odstraněno veškeré zlo a pak přijde ‚nové nebe a nová země‘, to znamená nová nebeská vláda a nová pozemská společnost. V tomto novém světě Bůh lidem „setře . . . každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. (Zjevení 21:1–4)

Co myslíte, nebylo by rozumné udělat si už nyní čas a s tím, co o tomto budoucím dění Bible říká, se lépe seznámit? Chtěli byste, aby vám v tom někdo pomohl? Pak o to můžete sami požádat svědky Jehovovy nebo můžete napsat vydavatelům tohoto časopisu. A pamatujte, že stojí za to žít nejen pro dnešek, ale i pro nádhernou budoucnost.

[Obrázky na straně 7]

„Přestaňte být úzkostliví . . . Příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti“