Přejít k článku

Přejít na obsah

Důležité myšlenky z knihy Ozeáš

Důležité myšlenky z knihy Ozeáš

 Jehovovo slovo je živé

Důležité myšlenky z knihy Ozeáš

ZE SEVERNÍHO desetikmenného království Izraele pravé uctívání téměř vymizelo. Pod vládou Jeroboama II. se Izraelité sice těší z blahobytu, ale po jeho smrti se situace rychle mění. Následuje období nepokojů a politické nestability. Čtyři ze šesti následujících králů jsou zavražděni. (2. Královská 14:29; 15:8–30; 17:1–6) Období dlouhé 59 let, v němž prorokuje Ozeáš a které začalo v roce 804 př. n. l., sahá až do této neklidné doby.

Jehovovy pocity vůči odpadlému izraelskému národu jsou barvitě znázorněny tím, co se odehrává v Ozeášově manželství. Námětem Ozeášova poselství je odhalování chyb Izraele a prorocké rozsudky proti němu i proti judskému království. Ozeáš v knize, která nese jeho jméno, používá takový jazyk, z něhož je patrná něha a vnímavost, a jeho slova jsou zároveň působivá a barvitá. Jeho kniha je součástí inspirovaného Božího slova, a je tedy živá a vykonává moc. (Hebrejcům 4:12)

„VEZMI SI MANŽELKU SMILSTVA“

(Ozeáš 1:1–3:5)

Jehova Ozeášovi říká: „Jdi, vezmi si manželku smilstva.“ (Ozeáš 1:2) Ozeáš poslechne a má s Gomer syna. Další dvě děti, které Gomer porodí, jsou však zřejmě nemanželské. Jejich jména Lo-ruchama a Lo-ami poukazují na to, že Jehova odňal Izraeli své milosrdenství a že nevěrný lid zavrhl.

Co Jehova ke svému vzpurnému lidu vlastně cítí? Ozeášovi říká: „Jdi ještě jednou, miluj ženu, kterou miluje druh a která se dopouští cizoložství, jako v případě Jehovovy lásky k izraelským synům, zatímco se obracejí k jiným bohům.“ (Ozeáš 3:1)

Odpovědi na biblické otázky:

1:1 — Proč Ozeáš vyjmenovává všechny čtyři krále, kteří během jeho služby vládli v Judě, ale zmiňuje se jen o jednom panovníkovi v Izraeli? Je to tak proto, že za právoplatné panovníky nad Božím vyvoleným národem byli považováni jen králové z Davidovy rodové linie. Králové severního království nebyli na rozdíl od judských panovníků potomky Davida.

1:2–9 — Vzal si Ozeáš opravdu manželku smilstva? Ano, Ozeáš se oženil s ženou, která se později stala cizoložnicí. Prorok nikde nenaznačuje, že by popis jeho rodinné situace byl snem nebo viděním.

1:7 — Kdy bylo judskému domu projeveno milosrdenství a kdy byl zachráněn? Tato slova se splnila v roce 732 př. n. l. za vlády krále Ezekjáše. Tehdy Jehova odvrátil hrozbu, kterou pro Jeruzalém představovala asyrská armáda. Vyslal svého anděla, který za jedinou noc pobil 185 000 nepřátelských vojáků. (2. Královská 19:34, 35) Jehova tak Judu neosvobodil „lukem ani mečem ani válkou, koňmi ani jezdci na koních“, ale prostřednictvím anděla.

1:10, 11 — Vzhledem k tomu, že severní izraelské království bylo zničeno v roce 740 př. n. l., v jakém smyslu byli izraelští synové „sebráni v jednotu“ se syny Judy?  Ještě před odvedením Židů do zajetí v Babylóně, k němuž došlo v roce 607 př. n. l., odešli mnozí obyvatelé severního království do Judy. (2. Paralipomenon 11:13–17; 30:6–12, 18–20, 25) Když se Židé v roce 537 př. n. l. vrátili do své vlasti, byli mezi navrátilci i potomci oněch obyvatel někdejšího severního izraelského království. (Ezra 2:70)

2:2123 — Co Jehova předpovídal slovy „a jistě [Jezreel] pro sebe zaseji do země jako semeno a projevím [mu] milosrdenství“? Jméno prvorozeného syna, kterého Ozeášovi Gomer porodila, bylo Jezreel. (Ozeáš 1:2–4) Význam tohoto jména je „Bůh zaseje semeno“ a prorocky je jím poukázáno na to, že Jehova v roce 537 př. n. l. shromáždí věrný ostatek a zaseje ho v Judě jako semeno. Země, která ležela 70 let zpustošená, měla nyní rodit obilí, sladké víno a olej. V uvedeném proroctví se poetickými slovy poukazuje na to, že tyto dobré věci si vyžádají od země živiny a že země si zase vyžádá déšť od nebes. Nebesa zase jakoby požádají Jehovu, aby poskytl dešťové mraky. To všechno Jehova udělá proto, aby se o vracející se ostatek štědře postaral. Apoštolové Pavel a Petr vztáhli Ozeáše 2:23 na shromažďování ostatku duchovního Izraele. (Římanům 9:25, 26; 1. Petra 2:10)

Poučení pro nás:

1:2–9; 3:1, 2Představme si, jakou osobní oběť pro Ozeáše znamenalo to, že zůstal v manželství, aby se tak přizpůsobil Boží vůli. Pokud jde o konání Boží vůle, do jaké míry jsme ochotni přinášet osobní oběti my?

1:6–9Duchovní smilstvo Jehova nenávidí stejně jako to doslovné.

1:7, 10, 11; 2:14–23To, co Jehova předpověděl o Izraeli a Judě, se splnilo. Jehovovo slovo se splní vždy.

2:16, 19, 21–23; 3:1–4Těm, kdo projevují upřímné pokání, Jehova ochotně odpouští. (Nehemjáš 9:17) Podobně i my bychom měli být při jednání s druhými soucitní a milosrdní.

„JEHOVA MÁ PRÁVNÍ PŘI“

(Ozeáš 4:1–13:16)

„Jehova má právní při s obyvateli země.“ Proč? „Neboť v zemi není pravda ani milující laskavost ani poznání Boha.“ (Ozeáš 4:1) Odpadlý izraelský národ se dopouští podvádění, krveprolévání a také doslovného i duchovního smilstva. Místo aby Izraelité vzhlíželi o pomoc k Bohu, „volali k Egyptu; odešli do Asýrie“. (Ozeáš 7:11)

 Jehova tedy nad národem vynáší svůj rozsudek. Říká: „Izrael bude spolknut.“ (Ozeáš 8:8) Ani judské království není bez viny. Ozeáš 12:2 uvádí: „Jehova má právní při s Judou, dokonce aby účtoval s Jákobem podle jeho cest; oplatí mu podle jeho jednání.“ Bůh však lid ujišťuje o obnově slovy: „Vyplatím je z ruky šeolu; získám je zpět ze smrti.“ (Ozeáš 13:14)

Odpovědi na biblické otázky:

6:1–3 — Kdo byl autorem slov „pojďte a vraťme se přece k Jehovovi“? K návratu k Jehovovi se možná vzájemně vybízeli nevěrní Izraelité. Pokud to tak opravdu bylo, pak své pokání pouze předstírali. Jejich milující laskavost byla tak pomíjivá a prchavá jako „ranní oblaka a jako rosa, která brzy sejde“. (Ozeáš 6:4) Mluvčím však mohl být také Ozeáš, který lid naléhavě prosil, aby se vrátil k Jehovovi. Ať už to bylo jakkoli, zvrácení obyvatelé desetikmenného izraelského království měli projevovat upřímné pokání a měli se k Jehovovi vrátit s opravdovostí.

7:4 — V jakém smyslu byli cizoložní Izraelité podobní ‚zapálené peci‘? Tímto přirovnáním Jehova znázornil intenzitu jejich ničemných tužeb.

Poučení pro nás:

4:1, 6Pokud se dál chceme těšit z Jehovovy přízně, musíme o něm neustále přijímat poznání a v souladu s tím i žít.

4:9–13Jehova bude účtovat s lidmi, kteří se dopouštějí sexuální nemravnosti a praktikují nečisté uctívání. (Ozeáš 1:4)

5:1Muži, kteří Jehovovu lidu poskytují vedení, by měli z duše nenávidět odpadlictví. Jinak by mohli některé Boží ctitele zavést k falešnému uctívání a tak se jim stát jakoby ‚pastí a sítí‘.

6:1–4; 7:14, 16Když někdo dává najevo pokání pouze svými slovy, je to od něj pokrytecké a navíc zbytečné. Má-li Bůh provinilci projevit milosrdenství, musí pokání takového člověka vycházet ze srdce a on svým jednáním musí dokazovat, že se vrací k „něčemu vyššímu“, tedy k vyvýšenému způsobu uctívání. Jeho skutky proto musejí být v souladu s vysokými Božími měřítky. (Ozeáš 7:16, poznámka pod čarou)

6:6Člověk, který se opakovaně dopouští hříchu, tím dává najevo nedostatek věrně oddané lásky vůči Bohu. Takový nedostatek se nedá nahradit žádnými duchovními oběťmi.

8:7, 13; 10:13Zásada, že „cokoli člověk rozsévá, to také sklidí“, se prokázala jako pravdivá i v případě Izraelitů, kteří uctívali modly. (Galaťanům 6:7)

8:8; 9:17; 13:16Proroctví proti severnímu království se naplnila tehdy, když jeho hlavní město, Samaří, dobyli Asyřané. (2. Královská 17:3–6) Můžeme si být jistí, že to, co Bůh řekl, také udělá a že provede to, o čem mluvil. (4. Mojžíšova 23:19)

8:14Jehova do judských měst ‚poslal oheň‘ v roce 607 př. n. l. rukou Babylóňanů a tím přivodil zničení jak Jeruzalému, tak i celé judské zemi. (2. Paralipomenon 36:19) Boží slovo nemůže nikdy selhat. (Jozue 23:14)

9:10Izraelité sice byli zasvěceni pravému Bohu, ale „vešli k Baalovi z Peoru a přistoupili k tomu, aby se zasvětili té hanebné věci“. Je od nás moudré, když si z jejich špatného příkladu bereme ponaučení a dáváme si pozor na to, abychom se svému zasvěcení se Jehovovi nezpronevěřili. (1. Korinťanům 10:11)

 10:1, 2, 12Boha bychom měli uctívat ze srdce a bez pokrytectví. Když ‚si zaséváme semeno ve spravedlnosti, sklízíme ve shodě s Boží milující laskavostí‘.

10:5Bet-aven (což znamená „Dům škodlivosti“) je hanlivé označení pro Betel (jehož název znamená „Dům Boží“). Když byla modla telete z Bet-avenu odnesena do vyhnanství, obyvatelé Samaří nad ztrátou tohoto předmětu uctívání truchlili. Bylo od nich opravdu pošetilé, že důvěřovali v bezduchou modlu, která nedokázala ochránit ani sama sebe. (Žalm 135:15–18; Jeremjáš 10:3–5)

11:1–4Jehova jedná se svým lidem vždy láskyplně. Podřizovat se Bohu není pro člověka nikdy tíživým jhem.

11:8–11; 13:14Jehovovo slovo, že svému lidu umožní obnovit pravé uctívání, ‚se k němu nevrátilo bez výsledků‘. (Izajáš 55:11) V roce 537 př. n. l. vyhnanství v Babylóně skončilo a ostatek Židů se vrátil do Jeruzaléma. (Ezra 2:1; 3:1–3) Všechno, co Jehova mluvil prostřednictvím svých proroků, se dozajista splní.

12:6Měli bychom být pevně rozhodnuti projevovat milující laskavost, vykonávat právo a neustále doufat v Jehovu.

13:6Izraelité se „nasytili . . . a jejich srdce se začalo vyvyšovat. Proto na [Jehovu] zapomněli.“ Měli bychom si tedy dávat pozor na jakýkoli sklon k sebevyvyšování.

„JEHOVOVY CESTY JSOU PŘÍMÉ“

(Ozeáš 14:1–9)

Ozeáš lid vybízí: „Vrať se přece zpět, Izraeli, k Jehovovi, svému Bohu, neboť jsi klopýtl ve svém provinění.“ Naléhá na Izraelity, aby Jehovovi řekli: „Kéž promineš provinění; a přijmi, co je dobré, a na oplátku budeme obětovat mladé býky svých rtů.“ (Ozeáš 14:1, 2)

Kajícný provinilec by měl přijít k Jehovovi, přijmout jeho cesty a předkládat mu oběti chvály. Proč? Protože „Jehovovy cesty jsou přímé a chodit po nich budou spravedliví“. (Ozeáš 14:9) Máme opravdu velkou radost z toho, že ještě mnozí lidé „jistě přijdou s třesením k Jehovovi a k jeho dobrotě v konečné části dnů“. (Ozeáš 3:5)

[Obrázek na straně 15]

Na Ozeášově rodinné situaci Jehova znázornil své jednání s Izraelem

[Obrázek na straně 17]

Při pádu Samaří v roce 740 př. n. l. zaniklo i desetikmenné izraelské království