Přejít k článku

Přejít na obsah

Učte své děti milovat Jehovu

Učte své děti milovat Jehovu

 Učte své děti milovat Jehovu

„Jako šípy v ruce silného muže, takoví jsou synové mládí.“ (ŽALM 127:4)

1, 2. V jakém smyslu jsou děti jako „šípy v ruce silného muže“?

LUKOSTŘELEC se chystá zasáhnout cíl. Pečlivě šíp klade na tětivu a se zaťatými svaly napíná luk. I navzdory pnutí si najde čas na to, aby dobře zamířil. A pak šíp vystřelí. Zasáhne cíl? O výsledku rozhoduje několik faktorů, mezi něž patří schopnosti lukostřelce, povětrnostní vlivy a stav šípu.

2 K ‚šípům v ruce silného muže‘ přirovnal král Šalomoun děti. (Žalm 127:4) Zamysleme se nad tím, jak lze toto znázornění převést do praxe. Lukostřelec má šíp v luku jen relativně krátkou dobu. Aby zasáhl cíl, musí šíp vystřelit rychle. Podobně i rodiče mají jen relativně krátké období na to, aby svým dětem pomohli vypěstovat si k Jehovovi vřelou lásku. Léta dětství a dospívání utečou jako voda, a než se rodiče nadějí, děti vyrostou a odejdou z domu. (Matouš 19:5) Zasáhnou svůj cíl? Budou i nadále milovat Boha a sloužit mu, i když opustí domov? Odpověď závisí na mnoha faktorech. Ke třem z nich patří schopnosti rodičů, prostředí, v němž jsou děti vychovávány, a způsob, jímž ‚šíp‘ neboli dítě reaguje na výchovu, které se mu dostává. Rozeberme si každý z uvedených činitelů podrobněji. Nejprve budeme uvažovat o některých charakteristických rysech, podle nichž se pozná schopný rodič.

Schopní rodiče dávají svým dětem dobrý příklad

3. Proč musí rodiče svá slova podložit skutky?

3 Pro rodiče je příkladem Ježíš, protože sám dělal to, co kázal. (Jan 13:15) Ježíš naproti tomu odsoudil farizeje, kteří sice ‚mluvili‘, ale ‚nekonali‘. (Matouš 23:3) Chtějí-li tedy rodiče své děti motivovat k tomu, aby si Jehovu zamilovaly, musí svá slova podložit skutky. Slova bez skutků jsou stejně neúčinná jako luk bez tětivy. (1. Jana 3:18)

4. Jaké otázky by si měli rodiče klást a proč?

 4 Proč je příklad rodičů tak důležitý? Stejně jako se dospělí mohou naučit milovat Boha tím, že pozorují příklad Ježíše, tak i děti si mohou Jehovu zamilovat, když napodobují dobrý příklad svých rodičů. Vrstevníci dítěte jej v tom mohou buď posilovat, anebo mohou jeho ‚užitečné návyky kazit‘. (1. Korinťanům 15:33) Po většinu života dítěte a rozhodně během těch důležitých let, kdy se formuje jeho osobnost, jsou pro dítě těmi nejbližšími a nejvlivnějšími společníky jeho rodiče. Proto udělají dobře, když si budou klást otázky: ‚Jakým společníkem jsem? Pomáhám svým příkladem dítěti k tomu, aby si osvojilo užitečné návyky? Jaký příklad mu dávám v takových důležitých věcech, jako je modlitba a studium Bible?‘

Schopní rodiče se se svými dětmi modlí

5. Co se mohou děti naučit z modliteb rodičů?

5 Děti se mohou o Jehovovi mnoho dozvědět už z toho, že naslouchají vašim modlitbám. Když slyší, jak Bohu děkujete před jídlem a jak se k němu modlíte při rodinném studiu Bible, k jakým závěrům je to zřejmě povede? Pravděpodobně se naučí, že Jehova se stará o naše tělesné potřeby, za což bychom mu měli děkovat, a že nám sděluje duchovní pravdy. To jsou cenná poučení. (Jakub 1:17)

6. Jak mohou rodiče svým dětem pomáhat, aby si uvědomovaly, že Jehova se o ně osobně zajímá?

6 Když se však se svými dětmi modlíte i při jiných příležitostech než jen u jídla nebo rodinného studia a když se v modlitbách zmiňujete o konkrétních věcech, které se vás nebo vašich dětí týkají, bude to mít na děti ještě hlubší vliv. Pomůžete jim tak, aby cítily, že Jehova je součástí vaší rodiny a že se o každého z vás stará jako o jednotlivce. (Efezanům 6:18; 1. Petra 5:6, 7) Jeden otec říká: „S naší dcerou jsme se modlili už od jejího narození. Jak rostla, modlili jsme se s ní ohledně vztahů s druhými lidmi a ohledně dalších věcí, které se jí týkaly. Dokud se neprovdala a neodešla z domu, modlili jsme se s ní každý den.“ Mohli byste se s dětmi modlit každý den i vy? Můžete jim nějak pomoct, aby se na Jehovu dívaly jako na svého Přítele, který se stará nejen o naše tělesné a duchovní potřeby, ale i o potřeby citové? (Filipanům 4:6, 7)

7. Mají-li být rodiče ve svých modlitbách konkrétní, co musí vědět?

7 Máte-li být ovšem ve svých modlitbách konkrétní, musíte samozřejmě vědět, co se v životě vašich dětí odehrává. Všimněte si postřehu jednoho otce, který vychoval dvě děti: „Na konci každého týdne jsem si položil dvě otázky: ‚S čím se děti tento týden potýkaly? A co zažily pěkného?‘“ Rodiče, nemohli byste si podobné otázky klást i vy, a pak některé odpovědi na ně zahrnout do společných modliteb s dětmi? Pokud to uděláte, naučíte je nejen to, že se k Jehovovi — k Tomu, který slyší modlitbu — mají modlit, ale že si jej mají také zamilovat. (Žalm 65:2)

Schopní rodiče povzbuzují své děti k dobrým studijním návykům

8. Proč musí rodiče své děti vést k tomu, aby si zvykly studovat Boží slovo?

8 Jak mohou rodiče svým postojem ke studiu Bible dítěti pomáhat, aby prohlubovalo svůj vztah k Bohu? Má-li se vztah mezi dvěma lidmi udržovat a prohlubovat, musí spolu ti dva nejen mluvit, ale také jeden druhému naslouchat. Jedním ze způsobů, jímž nasloucháme Jehovovi, je studium Bible pomocí publikací vydávaných ‚věrným otrokem‘. (Matouš 24:45–47; Přísloví 4:1, 2)  Chtějí-li tedy rodiče svým dětem pomáhat, aby si k Jehovovi vytvořily trvalý, láskyplný vztah, měli by je vést k tomu, aby si zvykly studovat Boží slovo.

9. Jak rodiče mohou svým dětem pomáhat vytvořit si dobré studijní návyky?

9 Jak ale rodiče mohou svým dětem pomáhat vytvořit si dobré studijní návyky? Opět platí to, co jsme si už řekli, totiž že nejlepší vyučovací metodou je vlastní příklad. Vidí vás děti pravidelně číst a studovat Bibli? A vidí, že vás to těší? Je pravda, že péče o děti vás asi stojí mnoho času a energie, a tak si možná říkáte, kde ještě brát čas na čtení a studium. Ale zkuste se sami sebe zeptat: ‚Vidí mě děti pravidelně sledovat televizi?‘ Pokud ano, mohli byste určité množství takto stráveného času věnovat osobnímu studiu a dát svým dětem v tomto směru dobrý příklad?

10, 11. Proč by rodiče měli se svými dětmi vést pravidelné biblické rozhovory?

10 Další praktický způsob, jak mohou rodiče své děti učit naslouchat Jehovovi, se jim naskýtá při vedení pravidelného rodinného studia Bible. (Izajáš 30:21) Někdo si však může říkat: ‚Proč by se s dětmi mělo vést ještě rodinné studium, když je rodiče pravidelně vodí na sborová shromáždění?‘ Je pro to několik pádných důvodů. Prvořadou odpovědností, kterou Jehova rodičům svěřil, je své děti poučovat. (Přísloví 1:8; Efezanům 6:4) Díky rodinnému studiu Bible se děti učí, že uctívání Boha není žádný formální rituál prováděný jen na veřejnosti, ale že je to součást běžného rodinného života. (5. Mojžíšova 6:6–9)

11 Díky kvalitnímu rodinnému studiu mají rodiče také možnost nahlédnout dětem do srdce a vidět, co si myslí o duchovních záležitostech a morálních měřítkách. Když jsou děti malé, mohou rodiče používat například knihu Co se dozvídáme od Velkého učitele. * Téměř v každém odstavci této biblické studijní pomůcky jsou děti vybízeny, aby se k probíranému námětu vyjádřily. Když rodiče se svými dětmi rozebírají verše uvedené v knize, mohou jim tak pomáhat, aby rozvíjely svou vnímavost a ‚rozlišovaly mezi správným a nesprávným‘. (Hebrejcům 5:14)

12. Jak mohou rodiče přizpůsobit rodinné studium potřebám dítěte a co se vám v tomto směru osvědčilo?

12 S tím, jak vaše děti rostou, přizpůsobujte studium jejich potřebám. Všimněte si, jak  jedni manželé pomohli svým dospívajícím dětem uvažovat o tom, zda jít na školní taneční večírek. Otec vzpomíná: „Našim děvčatům jsme řekli, že část příštího rodinného studia věnujeme tomu, že my s manželkou budeme představovat děti a že ony budou hrát rodiče. Dcery si mohly vybrat, která z nich bude hrát otce a která matku, a měly za úkol společně podniknout výzkum a dát nám rady ohledně tanečního večírku.“ Jaký byl výsledek? Otec pokračuje: „Žasli jsme, jak odpovědné naše dcery (v roli rodičů) byly, když nám (jakožto dětem) vysvětlovaly biblické důvody, proč by jít na takový večírek bylo nemoudré. Také na nás velmi zapůsobilo, s jakými návrhy přišly, pokud jde o přijatelné alternativy. Díky tomu jsme lépe pochopili, jak smýšlejí a po čem touží.“ Je pravda, že vést rodinné studium pravidelně a udržet ho smysluplné sice vyžaduje vytrvalost a představivost, ale odměna, která z toho plyne, stojí za to. (Přísloví 23:15)

Vytvářejte doma pokojné prostředí

13, 14. (a) Jak mohou rodiče doma vytvořit pokojnou atmosféru? (b) Co dobrého může vyplynout z toho, že rodič uzná svou chybu?

13 Je pravděpodobnější, že šíp zasáhne cíl, pokud lukostřelec míří a střílí v klidných podmínkách. Podobně i děti se spíše naučí Jehovu milovat, pokud rodiče doma vytvářejí pokojnou atmosféru. Jakub napsal: „Semeno ovoce spravedlnosti se rozsévá v pokojných podmínkách pro ty, kdo působí pokoj.“ (Jakub 3:18) Jak mohou rodiče doma vytvářet pokojnou atmosféru? Manželé si mezi sebou musejí udržovat pevné pouto. Manžel a manželka, kteří jeden druhého milují a mají k sobě vzájemnou úctu, budou zřejmě úspěšněji učit své děti milovat druhé a vážit si jich, Jehovu nevyjímaje. (Galaťanům 6:7; Efezanům 5:33) Láska a úcta jsou nezbytnými předpoklady k pokoji. A manželé, kteří mají pokojný vztah, se lépe vyrovnají s konflikty, jež mohou v rodině nastat.

14 Dnes na zemi nejsou žádná dokonalá manželství, a stejně tak na ní neexistují ani dokonalé rodiny. Rodičům se při jednání s dětmi možná někdy nedaří projevovat ovoce ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Když se to stane, co by měli rodiče udělat? Pokud uznají svou chybu, zmenší se tím snad úcta, kterou k nim dítě má? Uvažujme o příkladu apoštola Pavla. Pro mnohé křesťany byl jakoby duchovním otcem. (1. Korinťanům 4:15) Přesto však otevřeně přiznával své chyby. (Římanům 7:21–25) Svou pokorou a upřímností úctu druhých neztratil, ale naopak si ji získal.  I navzdory svým nedostatkům mohl Pavel sboru v Korintu s čistým svědomím napsat: „Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův.“ (1. Korinťanům 11:1) Pokud i vy své chyby uznáte, děti vám je pravděpodobně odpustí.

15, 16. Proč by měli rodiče své děti vést k tomu, aby milovaly své spolukřesťany, a jak to mohou dělat?

15 Co ještě mohou rodiče udělat pro to, aby doma vytvořili takové prostředí, díky němuž si jejich děti Jehovu zamilují? Apoštol Jan napsal: „Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ (1. Jana 4:20, 21) Když tedy děti vedete k tomu, aby milovaly své křesťanské bratry a sestry, učíte je tím vlastně milovat Boha. Rodiče by si proto měli klást otázku: ‚Když mluvím o sboru, jsou má slova především povzbudivá, nebo naopak kritická?‘ Jak to můžete zjistit? Pozorně naslouchejte, jak o shromážděních a členech sboru mluví vaše děti. V jejich vyjádřeních pravděpodobně uslyšíte své vlastní názory.

16 Co mohou rodiče udělat pro to, aby jejich děti své spolukřesťany milovaly? Peter, otec dvou dospívajících synů, říká: „Už když byli kluci malí, jsme k nám na jídlo pravidelně zvali duchovně zralé křesťany a trávili jsme s nimi u nás čas. Užili jsme si přitom spoustu legrace. Kluci tak vyrůstali po boku lidí, kteří Jehovu milují, a dnes vidí, že sloužit Bohu je příjemné.“ Dennis, otec pěti dcer, říká: „Vedli jsme naše děvčata k tomu, aby se ve sboru spřátelila se staršími průkopnicemi, a vždy jsme se snažili projevovat pohostinnost cestujícím dozorcům a jejich manželkám.“ Mohli byste i vy udělat něco pro to, aby se vaše děti dívaly na sbor jako na svou širší rodinu? (Marek 10:29, 30)

Odpovědnost dítěte

17. Jaké rozhodnutí musí děti nakonec samy udělat?

17 Vraťme se teď k našemu znázornění o lukostřelci. I když je možná schopný, je jen málo pravděpodobné, že se mu podaří zasáhnout cíl, pokud je šíp ohnutý nebo zkroucený. Rodiče se pochopitelně budou usilovně snažit takové prohnutí obrazně řečeno vyrovnat tím, že nesprávné názory svého dítěte budou usměrňovat. Děti se však nakonec musí samy rozhodnout, zda se nechají utvářet tímto světem, nebo zda dovolí Jehovovi, aby ‚napřímil jejich stezky‘. (Přísloví 3:5, 6; Římanům 12:2)

18. Jaký vliv na druhé může mít volba, kterou dítě udělá?

18 I když rodiče mají závažnou odpovědnost vychovávat své děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“, konečné rozhodnutí ohledně toho, jakou cestou se vydat, musí udělat dítě samo. (Efezanům 6:4) Proto si, děti, položte otázku: ‚Přijmu láskyplnou výchovu, kterou mi rodiče poskytují?‘ Pokud ano, vyberete si tím tu nejlepší životní dráhu. Vaši rodiče se z toho budou jistě velmi radovat. A co je nejdůležitější, bude se z toho radovat sám Jehova. (Přísloví 27:11)

[Poznámka pod čarou]

^ 11. odst. Vydali svědkové Jehovovi.

Vzpomínáte si?

• Jak mohou rodiče svým dětem dávat dobrý příklad, pokud jde o modlitbu a studium Bible?

• Jak mohou rodiče doma vytvářet pokojné prostředí?

• Před jakou volbou děti stojí a jak tím ovlivní druhé?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 28]

Dáváte svému dítěti dobrý příklad v osobním studiu?

[Obrázek na straně 29]

Pokojné prostředí v rodině přispívá ke štěstí