Přejít k článku

Přejít na obsah

‚Stále choďme duchem‘

‚Stále choďme duchem‘

 ‚Stále choďme duchem‘

„Choďte stále duchem a neprovedete vůbec žádnou tělesnou touhu.“ (GALAŤANŮM 5:16)

1. Jak se můžeme zbavit úzkosti z toho, že jsme snad zhřešili proti duchu?

ÚZKOSTI z toho, že jsme snad zhřešili proti Jehovovu svatému duchu, je možné se zbavit. Jak? Tím, že se řídíme následujícími slovy apoštola Pavla: „Choďte stále duchem a neprovedete vůbec žádnou tělesnou touhu.“ (Galaťanům 5:16) Pokud se necháváme vést Božím duchem, pak nesprávným tělesným touhám nepodlehneme. (Římanům 8:2–10)

2, 3. Jaký užitek nám přinese to, když budeme stále chodit duchem?

2 Když budeme ‚stále chodit duchem‘, tato činná síla nás bude podněcovat, abychom Jehovu poslouchali. Ve službě, ve sboru, doma i jinde budeme projevovat bohulibé vlastnosti. Ovoce Božího ducha bude patrné v tom, jak jednáme se svým manželským partnerem, se svými dětmi, se spoluvěřícími a s dalšími lidmi.

3 Pokud „z Božího stanoviska“ žijeme ‚duchem‘, můžeme díky tomu odolávat hříchu. (1. Petra 4:1–6) Jestliže na nás tento duch působí, určitě nespácháme neodpustitelný hřích. Jaký další užitek nám to přinese, když budeme stále chodit duchem?

Uchovejme si blízký vztah k Bohu a ke Kristu

4, 5. Když chodíme duchem, jak to ovlivňuje náš pohled na Ježíše?

4 Jestliže chodíme svatým duchem, dokážeme si uchovat blízký vztah k Bohu a k jeho Synu. Když Pavel psal o duchovních darech korintským křesťanům, kteří dříve byli modláři, uvedl: „Chtěl [bych], abyste věděli, že nikdo, když mluví Božím duchem, neříká: ‚Ježíš je prokletý!‘, a nikdo nemůže říci: ‚Ježíš je Pán!‘, jedině svatým duchem.“ (1. Korinťanům 12:1–3) Jakákoli síla, která vede lidi k tomu, aby pronesli kletbu nad Ježíšem, musí pocházet od Satana Ďábla. Jsme křesťané, chodíme svatým duchem, a proto jsme přesvědčeni, že Jehova vzkřísil Ježíše ze smrti a vyvýšil ho nad všechno ostatní stvoření. (Filipanům 2:5–11) Máme víru v Kristovu výkupní oběť a uznáváme Ježíše jako Pána, kterého nad námi ustanovil Bůh.

5 Někteří z těch, kdo se v 1. století n. l. prohlašovali za křesťany, popírali, že Ježíš přišel v těle. (2. Jana 7–11) Ti, kdo tento falešný názor přijali, odmítali pravé učení o Ježíši, Mesiášovi. (Marek 1:9–11; Jan 1:1, 14) Pokud chodíme svatým duchem, chrání nás to, abychom takovému odpadlickému smýšlení nepodlehli. Stále přijímat Jehovovu nezaslouženou laskavost a ‚nadále chodit v pravdě‘ však můžeme jen tehdy, když zůstaneme duchovně bdělí. (3. Jana 3, 4) Buďme tedy rozhodnuti odmítat veškeré odpadlické názory, abychom si mohli uchovat pevný vztah k našemu nebeskému Otci.

6. Které vlastnosti vytváří Boží duch v těch, kdo chodí duchem?

6 Pavel zařadil odpadlické modlářství a sekty mezi takové „skutky těla“, jako je smilstvo a nevázané chování. Dále však vysvětlil: „Ti, kdo patří Kristu Ježíši, přibili na kůl tělo spolu s jeho vášněmi a touhami. Jestliže žijeme duchem, také dál řádně duchem choďme.“ (Galaťanům 5:19–21, 24, 25) Které vlastnosti Boží činná síla vytváří v těch, kdo žijí  a chodí duchem? Pavel napsal: „Ovoce ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání.“ (Galaťanům 5:22, 23) Pojďme nyní o ovoci ducha uvažovat.

‚Milujme jeden druhého‘

7. Co je láska a čím se vyznačuje?

7 Láska — jedna z vlastností ovoce ducha — zahrnuje silnou náklonnost a nesobecký zájem o druhé a také vřelé pouto k nim. Písmo říká, že „Bůh je láska“, protože je samotným ztělesněním této vlastnosti. Jedním z projevů hluboké lásky, kterou Bůh a jeho Syn mají k lidstvu, je výkupní oběť Ježíše Krista. (1. Jana 4:8; Jan 3:16; 15:13; Římanům 5:8) Jako Ježíšovy následovníky nás lidé poznají podle toho, že si navzájem projevujeme lásku. (Jan 13:34, 35) Dokonce nám bylo přikázáno, abychom „milovali jeden druhého“. (1. Jana 3:23) A Pavel řekl, že láska je trpělivá a laskavá. Není žárlivá, nevychloubá se, nechová se neslušně ani nevyhledává své vlastní zájmy. Láska se nedá vyprovokovat ani nevypočítává urážky. Raduje se z pravdy, a ne z nespravedlnosti. Láska všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá a ve všem vytrvává. A navíc nikdy neselhává. (1. Korinťanům 13:4–8)

8. Proč bychom měli svým spoluvěřícím projevovat lásku?

8 Pokud dovolíme Božímu duchu, aby v nás vytvářel lásku, tato vlastnost se bude projevovat v našem vztahu k Bohu a k bližním. (Matouš 22:37–39) Apoštol Jan napsal: „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je zabiják, a víte, že žádný zabiják v sobě trvale nemá věčný život.“ (1. Jana 3:14, 15) V Izraeli mohl zabiják najít bezpečí v útočištném městě pouze za předpokladu, že toho, koho zabil, neměl v nenávisti. (5. Mojžíšova 19:4, 11–13) Necháme-li se vést svatým duchem, budeme projevovat lásku Bohu, spolukřesťanům a jiným lidem.

„Jehovova radost je vaše pevnost“

9, 10. Co je radost a z čeho se můžeme radovat?

9 Radost je stav hlubokého štěstí. Jehova je ‚šťastný Bůh‘. (1. Timoteovi 1:11; Žalm 104:31) Jeho Syn má potěšení z toho, že může konat vůli svého Otce. (Žalm 40:8; Hebrejcům 10:7–9) A „Jehovova radost je [naše] pevnost“. (Nehemjáš 8:10)

10 Díky radosti od Boha máme hluboké uspokojení z toho, že činíme jeho vůli, a to dokonce i v dobách, kdy zažíváme těžkosti, bolest nebo pronásledování. Štěstí skutečně pramení z toho, že máme „poznání Boha“. (Přísloví 2:1–5) Náš radostný vztah k Bohu je založen na přesném poznání, víře v něj a v Ježíšovu výkupní oběť. (1. Jana 2:1, 2) Dalším zdrojem radosti je to, že patříme k jedinému pravému celosvětovému společenství bratrů. (Sefanjáš 3:9; Ageus 2:7) Radostní jsme také proto, že máme naději na Království a velkou výsadu ohlašovat dobrou zprávu. (Matouš 6:9, 10; 24:14) Radost vyplývá i z vyhlídky na věčný život. (Jan 17:3) Jelikož máme takovou úžasnou naději, měli bychom být ‚jedině radostní‘. (5. Mojžíšova 16:15)

Buďme pokojní a trpěliví

11, 12. (a) Co je pokoj? (b) Jak na nás působí Boží pokoj?

11 Pokoj — další z vlastností ovoce ducha — je stav ničím nerušeného klidu. Náš nebeský Otec je Bůh pokoje, a proto máme toto ujištění: „Sám Jehova požehná svému lidu mírem.“ (Žalm 29:11; 1. Korinťanům 14:33) Ježíš svým učedníkům řekl: „Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj.“ (Jan 14:27) Jak to může jeho následovníkům pomáhat?

12 Pokoj, který dal Ježíš svým učedníkům, zklidnil jejich srdce a mysl a zmírnil jejich strach. Pokoj cítili zvláště potom, co obdrželi slíbeného svatého ducha. (Jan 14:26) Díky působení ducha a díky tomu, že Jehova vyslýchá naše modlitby, zažíváme nesrovnatelný „Boží  pokoj“, který uklidňuje naše srdce a mysl. (Filipanům 4:6, 7) Jehovův duch nám navíc pomáhá, abychom byli mírní a pokojní ke svým spoluvěřícím i k dalším lidem. (Římanům 12:18; 1. Tesaloničanům 5:13)

13, 14. Co je trpělivost a proč bychom ji měli projevovat?

13 S pokojem souvisí i trpělivost. Tato vlastnost se projevuje tím, že vytrvale snášíme provokace nebo špatnost a doufáme, že se situace zlepší. Bůh je trpělivý. (Římanům 9:22–24) Ježíš tuto vlastnost projevuje také a my z toho můžeme mít užitek. Pavel k tomu napsal: „Bylo [mi] projeveno milosrdenství proto, aby prostřednictvím mne, jako nejpřednějšího případu, Kristus Ježíš mohl projevit celou svou trpělivost jako příklad pro ty, kdo na něm založí svou víru pro věčný život.“ (1. Timoteovi 1:16)

14 Trpělivost nám pomáhá snášet to, když nám druzí řeknou nebo udělají něco nelaskavého nebo bezmyšlenkovitého. Pavel své spolukřesťany vybízel: „Buďte ke všem trpěliví.“ (1. Tesaloničanům 5:14) Jelikož jsme všichni nedokonalí a v jednání s druhými děláme chyby, přejeme si, aby i oni byli trpěliví vůči nám. Buďme tedy rozhodnuti ‚s radostí být trpěliví‘. (Kolosanům 1:9–12)

Projevujme laskavost a dobrotu

15. Co je laskavost a jaké příklady této vlastnosti najdeme v Bibli?

15 Laskavost dáváme najevo tak, že projevujeme zájem o druhé přátelskými a povzbuzujícími slovy a skutky. Jehova i jeho Syn jsou laskaví. (Římanům 2:4; 2. Korinťanům 10:1) Očekává se, že jejich služebníci budou tuto vlastnost projevovat také. (Micheáš 6:8; Kolosanům 3:12) Dokonce i lidé, kteří neměli vztah k Bohu, prokázali „mimořádnou lidskou laskavost“. (Skutky 27:3; 28:2) Tím spíše můžeme tuto vlastnost projevovat my, když ‚stále chodíme duchem‘.

16. Například v jakých situacích můžeme projevovat laskavost?

 16 Laskavost můžeme projevovat i tehdy, když jsme právem rozhněvaní kvůli tomu, že nás někdo zranil slovy nebo bezohlednými skutky. Pavel řekl: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi. . . . Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista.“ (Efezanům 4:26, 27, 32) Laskavost bychom měli prokazovat obzvláště těm, kteří procházejí zkouškami. Pokud by se však křesťan jednoznačně dostal do nebezpečí, že opustí cestu „dobroty, spravedlnosti a pravdy“, projevem laskavosti by nebylo, kdyby mu křesťanský starší nedal biblickou radu jen proto, aby nezranil jeho city. (Efezanům 5:9)

17, 18. Co je dobrota a jakou úlohu by měla hrát v našem životě?

17 Dobrota je ctnost, mravní znamenitost nebo vlastnost či stav toho, kdo je dobrý. Bůh je dobrý v absolutním smyslu. (Žalm 25:8; Zecharjáš 9:17) I Ježíš je ctnostný neboli projevuje mravní znamenitost. Když jej však jeden muž oslovil „Dobrý Učiteli“, Ježíš odmítl být nazýván titulem „dobrý“. (Marek 10:17, 18) Udělal to bezpochyby z toho důvodu, že za nejlepší příklad dobroty považoval Boha.

18 Naše schopnost konat dobro je omezena zděděným hříchem. (Římanům 5:12) Přesto můžeme tuto vlastnost projevovat, pokud se modlíme k Bohu, aby nás ‚dobrotě vyučoval‘. (Žalm 119:66) Spoluvěřícím v Římě Pavel řekl: „Sám jsem také o vás přesvědčen, moji bratři, že i vy jste plni dobroty, protože jste byli naplněni vším poznáním.“ (Římanům 15:14) Křesťanský dozorce musí ‚milovat dobrotu‘. (Titovi 1:7, 8) Jestliže se necháme vést Božím duchem, budeme známí dobrotou a Jehova na nás bude ‚pamatovat pro dobré, co děláme‘. (Nehemjáš 5:19; 13:31)

‚Víra bez pokrytectví‘

19. Co je víra podle slov v Hebrejcům 11:1?

19 Víra — další vlastnost ovoce ducha — „je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze spatřit“. (Hebrejcům 11:1) Pokud máme víru, jsme si jisti, že všechno, co Jehova slibuje, je tak skutečné, jako by se to už stalo. Přesvědčivé důkazy o neviditelných skutečnostech jsou tak silné, že podle tohoto verše je jim víra rovnocenná. Například stvořené věci nás přesvědčují o tom, že existuje jejich Stvořitel. Takovou víru projevujeme, když stále chodíme duchem.

20. Co je „hřích, do něhož se snadno zaplétáme“ a jak se můžeme vyvarovat tohoto hříchu i skutků těla?

20 Nedostatek víry je „hřích, do něhož se  snadno zaplétáme“. (Hebrejcům 12:1) Musíme se spoléhat na Božího ducha, abychom se vyvarovali skutků těla, hmotařství a falešného učení, které mohou víru zničit. (Kolosanům 2:8; 1. Timoteovi 6:9, 10; 2. Timoteovi 4:3–5) Boží duch vytváří v novodobých Jehovových služebnících takovou víru, jakou měli předkřesťanští svědkové a další lidé, o nichž je zmínka v Bibli. (Hebrejcům 11:2–40) Naše vlastní ‚víra bez pokrytectví‘ může velmi posílit víru jiných. (1. Timoteovi 1:5; Hebrejcům 13:7)

Projevujme mírnost a sebeovládání

21, 22. Co je mírnost a proč bychom ji měli projevovat?

21 Mírnost je jemnost v povaze a jednání. Jehova má mírnou povahu. Je to patrné z příkladu Ježíše, který byl mírné povahy, a dokonale tak zrcadlil Jehovovu osobnost. (Matouš 11:28–30; Jan 1:18; 5:19) Co se tedy očekává od nás jako od Božích služebníků?

22 Máme projevovat „veškerou mírnost ke všem lidem“. (Titovi 3:2) Mírnost dáváme najevo v naší službě. Ti, kdo jsou duchovně způsobilí, by měli usměrnit chybujícího křesťana „v duchu mírnosti“. (Galaťanům 6:1) Všichni můžeme přispívat ke křesťanské jednotě a pokoji tím, že jednáme s „ponížeností mysli a mírností“. (Efezanům 4:1–3) Mírní budeme tehdy, pokud stále chodíme duchem a projevujeme sebeovládání.

23, 24. Co je sebeovládání a v čem nám pomáhá?

23 Díky sebeovládání můžeme mít pod kontrolou své myšlenky, slova a skutky. Jehova ‚se ovládal‘, když ve starověku jednal s Babylóňany, kteří zpustošili Jeruzalém. (Izajáš 42:14) Jeho Syn nám ‚zanechal vzor‘, když projevoval sebeovládání, zatímco trpěl. A apoštol Petr radil spolukřesťanům, aby „ke svému poznání [dodali] sebeovládání“. (1. Petra 2:21–23; 2. Petra 1:5–8)

24 Sebeovládání se očekává od křesťanských starších. (Titovi 1:7, 8) Nicméně všichni, kdo jsme vedeni Božím duchem, můžeme projevovat sebeovládání. Díky tomu se vyhneme nemravnosti, vulgární mluvě nebo čemukoli jinému, co by mohlo vést ke ztrátě Jehovovy přízně. Dovolíme-li, aby Boží duch v nás vytvářel sebeovládání, druzí to poznají z toho, jak mluvíme a jednáme.

Stále choďme duchem

25, 26. Když chodíme duchem, jak to ovlivňuje naše vztahy s druhými a naše vyhlídky do budoucna?

25 Pokud budeme chodit duchem, horlivě se budeme podílet na kázání o Království. (Skutky 18:24–26) Budeme příjemnou společností pro druhé, a to především pro ty, kdo projevují zbožnou oddanost. Jestliže se necháme vést svatým duchem, budeme pro své spoluvěřící také zdrojem duchovního povzbuzení. (Filipanům 2:1–4) Není to snad přání všech křesťanů?

26 V tomto světě, který je ovládán Satanem, není snadné chodit duchem. (1. Jana 5:19) Přesto to dnes dělají miliony lidí. Pokud Jehovovi důvěřujeme celým svým srdcem, můžeme se radovat ze života již nyní a po spravedlivých cestách milujícího Dárce svatého ducha budeme moci chodit po celou věčnost. (Žalm 128:1; Přísloví 3:5, 6)

Jak byste odpověděli?

• Když ‚chodíme duchem‘, jak to ovlivňuje náš vztah k Bohu a jeho Synu?

• Z kterých vlastností se skládá ovoce svatého ducha?

• Například v kterých oblastech můžeme projevovat ovoce Božího ducha?

• Když chodíme duchem, jak to ovlivňuje náš současný život a naše vyhlídky do budoucna?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 23]

Jehovův svatý duch nás podněcuje, abychom milovali své spoluvěřící

[Obrázek na straně 24]

Projevujme laskavost povzbudivými slovy a skutky