Přejít k článku

Přejít na obsah

„Tvé plány budou pevně založeny“

„Tvé plány budou pevně založeny“

 „Tvé plány budou pevně založeny“

ŽALMISTA David složil píseň, v níž se modlil: „Stvoř ve mně i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového ducha, stálého. Obnov přece můj jásot ze záchrany od tebe a kéž mě podporuješ dokonce ochotným duchem.“ (Žalm 51:10, 12) David zde po svém hříchu s Bat-šebou kajícně prosil Jehovu Boha, aby očistil jeho srdce a vložil do něj takového ducha, neboli sklon mysli, díky kterému bude jednat správně.

Skutečně v nás Jehova tvoří nové srdce a vkládá do nás nového a ochotného ducha? Nebo se o to, abychom získali čisté srdce a uchovali si je, musíme sami snažit? Je pravda, že ‚Jehova zkoumá srdce‘, ale nakolik do toho, co se v našem srdci děje, přímo zasahuje? (Přísloví 17:3; Jeremjáš 17:10) Do jaké míry ovlivňuje náš život, pohnutky a jednání?

Z prvních devíti veršů 16. kapitoly Přísloví, kde je osmkrát uvedeno Boží jméno, se dozvídáme, jak se v životě můžeme nechat Bohem vést, aby ‚naše plány byly pevně založeny‘. (Přísloví 16:3) Ve verších 10 až 15 je věnována pozornost tomu, jaké odpovědnosti má král nebo jiný vládce.

Komu patří „záměry srdce“?

Příslovích 16:1a se uvádí: „Pozemskému člověku patří záměry srdce.“ Je tedy zřejmé, že utvářet „záměry srdce“ je naší odpovědností. Jehova naše srdce nijak zázračně netvaruje ani nám nedává ducha ochoty. My sami musíme vyvinout úsilí, abychom získali přesné poznání jeho Slova, Bible, rozjímali o tom, co se dozvídáme, a své smýšlení uvedli do souladu s tím, jak smýšlí on. (Přísloví 2:10, 11)

Z toho, že David prosil o „čisté srdce“ a „nového ducha“, je ale vidět, že si uvědomoval své hříšné sklony a chápal, že má-li své srdce očistit, potřebuje k tomu Boží pomoc. Jelikož jsme nedokonalí, možná nás lákají „skutky těla“. (Galaťanům 5:19–21) Abychom dokázali umrtvovat „své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou touhu a chtivost“, potřebujeme pomoc od Jehovy. (Kolosanům 3:5) Chceme-li odolat pokušení a odstranit ze svého srdce hříšné sklony, je nesmírně důležité se o Boží podporu modlit.

Můžeme nějak pomáhat i druhým, pokud jde o „záměry“ jejich srdce? Bible uvádí: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísloví 12:18) V jakém případě může náš jazyk přinášet uzdravení? Pouze tehdy, když ‚je odpověď jazyka od Jehovy‘, což znamená, že správně používáme slova biblické pravdy. (Přísloví 16:1b)

V Bibli se píše: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání.“ (Jeremjáš 17:9) Naše obrazné srdce působí, že máme sklon se ospravedlňovat a podléhat sebeklamu. Před tímto nebezpečím varoval starověký izraelský král Šalomoun, když řekl: „Všechny cesty  muže jsou v jeho vlastních očích ryzí, ale Jehova hodnotí duchy.“ (Přísloví 16:2)

Láska k sobě samému může vést k tomu, že omlouváme své chyby, zakrýváme své nežádoucí vlastnosti a nechceme vidět svou špatnost. Jehovu však oklamat nemůžeme. On totiž hodnotí ducha člověka, což je převládající sklon mysli, který souvisí se srdcem. Tento sklon je do značné míry ovlivňován působením našeho obrazného srdce, tedy například našimi myšlenkami, city a pohnutkami. Právě tohoto ducha hodnotí ten, kdo ‚zkoumá srdce‘, a jeho úsudek není zkreslen nadržováním ani stranickostí. Proto jednáme moudře, když sklon svých myšlenek máme pod kontrolou.

‚Uval svá díla na Jehovu‘

Při plánování je třeba přemýšlet — tedy zapojit své obrazné srdce. Po plánech obvykle přijdou skutky. Budou však naše snahy úspěšné? Šalomoun říká: „Uval svá díla na samotného Jehovu, a tvé plány budou pevně založeny.“ (Přísloví 16:3) Uvalit svá díla na Jehovu znamená vložit v něj důvěru, spolehnout se na něho a podřídit se mu — jakoby své břemeno ze sebe shodit a uvalit ho na Jehovu. Žalmista zpíval: „Uval svou cestu na Jehovu a spolehni se na něho, a on sám bude jednat.“ (Žalm 37:5)

Pokud mají být naše plány pevně založeny, musejí být v souladu s Božím slovem a musejí vycházet z dobrých pohnutek. Navíc bychom se měli k Jehovovi modlit o pomoc a podporu a ze všech sil se snažit řídit biblickými radami. ‚Uvrhnout své břemeno na Jehovu‘ je důležité zejména tehdy, když zažíváme zkoušky nebo těžkosti. Jehova nám totiž slibuje, že ‚nás podpoří‘. Skutečně, „nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel“. (Žalm 55:22)

„Jehova všechno učinil pro svůj záměr“

Co dalšího získáme, když uvrhneme svá díla na Jehovu? Moudrý král říká: „Jehova všechno učinil pro svůj záměr.“ (Přísloví 16:4a) Stvořitelem vesmíru je Bůh, který všechno dělá s nějakým záměrem. Když na něj uvalíme svá díla, bude náš život naplněn činnostmi, jež mají smysl a nejsou marné. Jehovův záměr se zemí a s lidmi je věčný. (Efezanům 3:11) Vytvořil zemi proto, „aby byla obývána“. (Izajáš 45:18) A jeho původní záměr s lidmi a zemí se zcela jistě splní. (1. Mojžíšova 1:28) Lidé zasvěcení pravému Bohu budou moci žít navždy a jejich život nikdy nepřestane mít smysl.

Jehova udělal „i ničemného pro zlý den“. (Přísloví 16:4b) To ale neznamená, že by ničemné lidi stvořil, protože ‚jeho činnost je  dokonalá‘. (5. Mojžíšova 32:4) Nicméně připustil, aby tito lidé začali existovat a žili až do doby, kdy se rozhodne vykonat svůj nepříznivý rozsudek. Egyptskému faraónovi například řekl: „Zachoval jsem tě . . . proto, abych ti ukázal svou moc a aby se mé jméno oznamovalo po celé zemi.“ (2. Mojžíšova 9:16) Deset ran i zničení faraóna s jeho vojskem v Rudém moři bylo skutečně pozoruhodným projevem Boží nesrovnatelné moci.

Jehova také může řídit události tak, aby ničemní lidé nevědomky posloužili jeho záměru. Žalmista řekl: „Právě vztek člověka ti bude chvalořečit; zbytek vzteklosti si [Jehovo] připášeš.“ (Žalm 76:10) Jehova svým nepřátelům možná dovolí, aby vůči jeho služebníkům projevili svůj vztek, ale pouze v takové míře, která je potřebná k tomu, aby svůj lid ukáznil a tak ho školil. Všechno, co je nad to, Bůh bere na sebe neboli to nepřipustí.

Jehova podporuje své pokorné služebníky. Jak se však dívá na lidi, kteří jsou pyšní a arogantní? Izraelský král říká: „Každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným. Ruka se může připojit k ruce, a přece člověk nebude bez trestu.“ (Přísloví 16:5) Ti, kdo jsou ‚pyšní v srdci‘, se sice mohou vzájemně podporovat, ale trestu rozhodně neuniknou. Je proto moudré, když rozvíjíme pokoru, a to bez ohledu na svou inteligenci, schopnosti či výsady, které snad ve službě Bohu máme.

„V bázni před Jehovou“

Jako lidé se rodíme hříšní, a proto máme sklon dopouštět se chyb. (Římanům 3:23; 5:12) Co nám pomůže, abychom nedělali plány, které by nás mohly zavést na scestí? V Příslovích 16:6 se uvádí: „Milující laskavostí a opravdovostí se smiřuje provinění, a v bázni před Jehovou se člověk odvrací od špatného.“ Díky Jehovově milující laskavosti a opravdovosti jsou naše hříchy usmířeny, ale je to bázeň před Jehovou, co nám pomůže se jim vyhnout. Je tedy velmi důležité nejen prohlubovat svou lásku k Bohu a oceňovat jeho milující laskavost, ale i rozvíjet si zdravou bázeň, abychom ho nezarmoutili.

Bázeň před Bohem začíná v našem srdci působit tehdy, když s posvátnou úctou rozjímáme o Boží nesmírné moci. Zamysleme se už jen nad tím, jak se Jehovova moc zračí ve stvoření. Právě na to Jehova poukázal patriarchovi Jobovi, a tím mu pomohl, aby napravil své smýšlení. (Job 42:1–6) Když čteme biblické zprávy o tom, jak Jehova jednal se svým lidem, a když o nich rozjímáme, nepůsobí to snad na nás stejně? Žalmista zpíval: „Pojďte a vizte Boží činnost. Jeho jednání se syny lidí vzbuzuje bázeň.“ (Žalm 66:5) Jehovovu milující laskavost bychom neměli brát jako samozřejmost. Když se Izraelité ‚vzbouřili a ublížili Božímu svatému duchu, Jehova se proměnil v jejich nepřítele; sám s nimi válčil‘. (Izajáš 63:10) Ale „když má Jehova zalíbení v cestách muže, působí, že jsou s ním v míru i jeho nepřátelé“. (Přísloví 16:7) Bázeň před Jehovou je pro nás skutečně velkou ochranou.

„Lepší je málo se spravedlností než hojnost výrobků bez práva,“ říká moudrý král. (Přísloví 16:8) V Příslovích 15:16 se píše: „Lepší je málo v bázni před Jehovou, než hojná zásoba a při ní zmatek.“ Posvátná úcta k Bohu je nezbytná, chceme-li se i nadále držet spravedlivých měřítek.

„Srdce pozemského člověka může vymýšlet jeho cestu“

Člověk byl stvořen se svobodnou vůlí a schopností rozlišovat mezi správným a nesprávným. (5. Mojžíšova 30:19, 20) Naše obrazné srdce může zvažovat různé možnosti a pak si jednu nebo více z nich zvolit. Na skutečnost, že rozhodovat se musíme sami, Šalomoun poukázal slovy: „Srdce pozemského člověka může vymýšlet jeho cestu.“ Potom ‚jeho  kroky řídí sám Jehova‘. (Přísloví 16:9) Jelikož Jehova může naše kroky vést, je moudré hledat jeho pomoc, když chceme, aby ‚naše plány byly pevně založeny‘.

Jak již bylo řečeno, srdce je zrádné a může dojít k nesprávným závěrům. Někdo se například dopustí hříchu a jeho srdce jej snad začne omlouvat. Místo aby svého hříšného jednání zanechal, možná se ospravedlňuje tím, že Bůh je milující, laskavý, milosrdný a ochotný odpouštět. Takový člověk si v srdci říká: „Bůh zapomněl. Skryl svůj obličej. Jistě to nikdy neuvidí.“ (Žalm 10:11) Spoléhat se však na to, že nám Bůh automaticky projeví milosrdenství, je nesprávné a navíc nebezpečné.

„Správný přezmen a váhy patří Jehovovi“

Od srdce a jednání obyčejných lidí nyní Šalomoun přechází k jednání krále a říká: „Na rtech krále by mělo být inspirované rozhodnutí; v soudu by se jeho ústa neměla prokázat jako nevěrná.“ (Přísloví 16:10) Tato slova jistě platí na panujícího krále Ježíše Krista. Jeho vláda nad zemí bude vždy v souladu s Boží vůlí.

Moudrý král poukazuje na to, co je zdrojem práva a spravedlnosti, když říká: „Správný přezmen a váhy patří Jehovovi; všechna kamenná závaží ve váčku jsou jeho dílem.“ (Přísloví 16:11) Jehova je tím, kdo určil správný přezmen a váhy, neboli spravedlivá měřítka. Nemůže o nich podle své libosti rozhodovat král. Když byl Ježíš na zemi, prohlásil: „Nemohu dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy; právě jak slyším, soudím; a soud, který vykonávám, je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, který mě poslal.“ Od Syna, jemuž Otec „svěřil všechno souzení“, můžeme očekávat dokonalou spravedlnost. (Jan 5:22, 30)

Co dalšího můžeme od krále, který zastupuje Jehovu, čekat? „Činit ničemnost je pro krále něčím odporným, neboť trůn je pevně založen spravedlností,“ říká Šalomoun. (Přísloví 16:12) Mesiášské Království se řídí Božími spravedlivými zásadami. Nemá nic společného s ‚trůnem působícím strasti‘. (Žalm 94:20; Jan 18:36; 1. Jana 5:19)

Získávejme dobrou vůli Krále

Jak by měli poddaní vznešeného krále jednat? Šalomoun uvádí: „Vznešený král má zalíbení ve spravedlivých rtech a miluje toho, kdo mluví přímé věci. Vztek krále znamená posly smrti, ale moudrý muž je ten, kdo jej odvrátí.“ (Přísloví 16:13, 14) Jehovovi služebníci si dnes berou tato slova k srdci a horlivě káží o Království a pomáhají druhým stát se Kristovými učedníky. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Uvědomují si, že když své rty používají tímto způsobem, mesiášský Král Ježíš Kristus v tom má zalíbení. Odvracet nelibost mocného lidského krále a hledat jeho přízeň je jistě moudré. Oč moudřejší je usilovat o schválení mesiášského Krále!

Šalomoun pokračuje: „Ve světle králova obličeje je život, a jeho dobrá vůle je jako oblak jarního deště.“ (Přísloví 16:15) ‚Světlo králova obličeje‘ znamená jeho přízeň, stejně jako ‚světlo Jehovova obličeje‘ představuje Boží přízeň. (Žalm 44:3; 89:15) Právě jako jsou oblaka předzvěstí deště, který přispívá k dozrávání úrody, dobrá vůle krále je příslibem dobrých věcí, jež mají přijít. Život pod vládou mesiášského Krále bude naplněn radostí, štěstím a blahobytem, podobně jako tomu bylo v malém měřítku za vlády krále Šalomouna. (Žalm 72:1–17)

Zatímco čekáme na dobu, kdy Boží Království začne panovat nad celou zemí, usilujme o to, aby nám Jehova pomáhal očistit naše srdce. Vkládejme v něj také svou důvěru a pěstujme zbožnou bázeň. Pak si můžeme být naprosto jisti, že ‚naše plány budou pevně založeny‘. (Přísloví 16:3)

[Obrázek na straně 18]

Co to znamená, že Jehova vytvořil „ničemného pro zlý den“?