Přejít k článku

Přejít na obsah

Buďme šťastní, zatímco čekáme na Jehovu

Buďme šťastní, zatímco čekáme na Jehovu

 Buďme šťastní, zatímco čekáme na Jehovu

JEDLI jste někdy nezralé ovoce? Nepochybně vám vůbec nechutnalo. Ovoce totiž potřebuje určitý čas, aby uzrálo, a jistě stojí za to počkat. Existují i jiné situace, kdy se vyplatí čekat. „Je dobré, aby člověk čekal, dokonce mlčky, na Jehovovu záchranu,“ říká Bible. (Nářky 3:26; Titovi 2:13) Kdy a jak musí křesťané čekat na Jehovu? A jaký užitek to může přinést?

Co znamená čekat na Boha?

Jako křesťané ‚očekáváme a pevně chováme v mysli přítomnost Jehovova dne‘. Těšíme se na úlevu, kterou přinese „zničení bezbožných lidí“. (2. Petra 3:7, 12) I sám Jehova si přeje ukončit všechno zlo, ale čeká, protože chce záchranu křesťanů provést způsobem, který povede k oslavě jeho jména. Bible říká: „Bůh, ačkoli měl vůli projevit svou zlobu a dát na vědomí svou moc, snášel s mnohou trpělivostí nádoby zloby hodící se ke zničení, aby dal na vědomí bohatství své slávy na nádobách milosrdenství.“ (Římanům 9:22, 23) Stejně jako v Noemově době Jehova věděl, kdy je správná doba pro záchranu jeho lidu, ví to i nyní. (1. Petra 3:20) Takže čekat na Boha znamená čekat na to, až nastane čas, kdy bude jednat.

Zatímco očekáváme Jehovův den, stává se, že jsme občas pohoršeni tím, jak se morální měřítka ve světě kolem nás stále snižují. V takové chvíli je dobré uvažovat o slovech Božího proroka Micheáše, který napsal: „Věrně oddaný vyhynul ze země a v lidstvu není nikdo přímý.“ Pak ale dodal: „Ale pokud jde o mne, já budu stále vyhlížet Jehovu. Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany.“ (Micheáš 7:2, 7) Co znamená „postoj očekávání“ a jak bychom jej měli rozvíjet? Vzhledem k tomu, že čekání bývá často frustrující, jak můžeme při čekání na Boha nalézat radost?

Při čekání buďme šťastní

Správnému postoji se můžeme naučit od Jehovy. Nikdy nepřestal být ‚šťastným Bohem‘. (1. Timoteovi 1:11) Je šťastný i v situaci, kdy čeká, protože nečeká nečinně. Stále pracuje na splnění svého záměru, aby ty, kdo ho milují, povznesl k dokonalosti, jakou dal lidem při stvoření. (Římanům 5:12; 6:23) Raduje se z toho, že jeho práce přináší výsledky — k pravému uctívání jsou přitahovány miliony lidí. Ježíš řekl: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:17) Dělat něco pro druhé je základním předpokladem ke štěstí. (Skutky 20:35) Podobně i praví křesťané nečekají nečinně, ale snaží se neustále pomáhat druhým, aby poznali Boží záměr s lidstvem.

Věrní lidé vždy nalézali spokojenost v tom, že čekání na dobu, kdy Bůh začne jednat, využívali k tomu, aby Boha chválili. Vezměme si jako příklad žalmistu Davida — pronásledoval ho tehdejší král, zradil ho blízký přítel a obrátil se proti němu i vlastní syn. Ve všech těchto situacích David čekal, až v Jehovově patřičném čase přijde úleva.  Mohl přitom být šťastný? V 71. žalmu, který zřejmě napsal právě David, se říká: „Pokud jde o mne, já budu neustále čekat a budu přidávat ke vší tvé chvále. Má vlastní ústa budou líčit tvou spravedlnost, po celý den tvou záchranu.“ (Žalm 71:14, 15) David nečekal netrpělivě, ale projevoval radost, protože svůj čas využíval tím, že chválil Jehovu a upevňoval druhé v pravém uctívání. (Žalm 71:23)

Čekání na zpožděný autobus může být frustrující, ale čekání na Jehovu takové není. Spíše se to podobá radostnému čekání rodičů na to, až se z jejich dítěte stane dospělý člověk, na kterého mohou být hrdí. Léta čekání jsou v tomto případě naplněna činností — výchovou, poučováním a ukázňováním —, a cílem je dosažení žádoucího výsledku. Podobně i my, kdo čekáme na Jehovu, nacházíme štěstí v tom, že pomáháme druhým přimknout se k Bohu. Chceme tak získat Boží schválení a nakonec záchranu.

Neztrácejme naději

Čekat na Jehovu znamená milovat ho a sloužit mu, aniž bychom ztráceli naději. To může být obtížné. Mnozí Boží služebníci dnes žijí v místech, kde se lidé posmívají každému, kdo v životě plně spoléhá na Boží sliby. Uvažujme proto o příkladu věrných Izraelitů, kteří si živou víru zachovali po celých 70 let vyhnanství v Babylóně. Co jim v tom pomáhalo? Nepochybně je posilovalo čtení žalmů. V jednom povzbudivém žalmu, který možná pochází právě z této doby, se říká: „Čekám na jeho slovo. Má duše čeká na Jehovu více než strážní na jitro, když vyhlížejí jitro. Ať Izrael čeká na Jehovu.“ (Žalm 130:5–7)

Židé, kteří si uchovali živou naději tím, že o ní četli a mluvili, byli nakonec odměněni, když byl Babylón dobyt. Tisíce věrných Židů se rychle vrátily do Jeruzaléma. O této době je napsáno: „Když Jehova opět shromáždil sionské zajaté, . . . naše ústa [se] naplnila smíchem.“ (Žalm 126:1, 2) Tito Židé to v zajetí nevzdali a neustále svou víru posilovali. A nikdy Jehovu nepřestali chválit v písních.

Stejně jednají i praví křesťané, kteří v „závěru systému věcí“ čekají na Boha — neustále se snaží svou víru posilovat. Studují Boží slovo, povzbuzují jeden druhého a stále chválí Jehovu tím, že kážou dobrou zprávu o jeho Království. (Matouš 24:3, 14)

Buďme ochotni čekat, aby ukáznění přineslo ovoce

Boží prorok Jeremjáš napsal: „Je dobré, aby člověk čekal, dokonce mlčky, na Jehovovu záchranu.“ (Nářky 3:26) Jeremjáš chtěl těmito slovy říct, že když Jehova Izraelity ukáznil tím, že připustil zničení Jeruzaléma, neměli by si na to stěžovat. Naopak si z toho měli vzít poučení a přemýšlet  o své neposlušnosti a o tom, že je nutné, aby svůj postoj změnili. (Nářky 3:40, 42)

Proces, kdy člověk získává užitek z ukázňování od Jehovy, lze přirovnat k procesu zrání ovoce. Ohledně ukázňování od Boha je v Bibli řečeno: „Těm, kdo jím byli cvičeni, dává potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ (Hebrejcům 12:11) Stejně jako ovoce potřebuje určitý čas, aby uzrálo, i my potřebujeme určitý čas k tomu, abychom na ukázňování od Boha reagovali tím, že své postoje změníme. Například když kvůli nesprávnému jednání přijdeme o některé výsady ve sboru, pak nám ochota čekat na Boha pomůže, abychom neztratili odvahu a nevzdali se. V takové situaci nás mohou povzbudit Davidova inspirovaná slova: „Být pod [Božím] hněvem je jen na okamžik, být pod jeho dobrou vůlí je na celý život. Večer se snad ubytuje pláč, ale ráno je tu radostné volání.“ (Žalm 30:5) Když stále projevujeme postoj očekávání a uplatňujeme rady z Bible a od Boží organizace, nastane i pro nás doba ‚radostného volání‘.

Zralost vyžaduje čas

Pokud jsi mladý nebo krátce pokřtěný, možná toužíš mít nějaké odpovědné úkoly v křesťanském sboru. K dosažení nezbytné duchovní zralosti je však zapotřebí čas. Využij tedy toto období k tomu, aby se z tebe stal duchovně smýšlející člověk. Mládí je příznivou dobou k tomu, aby sis například přečetl celou Bibli, pracoval na křesťanských vlastnostech a získal obratnost ve službě. (Kazatel 12:1) Pokud pokorně projevuješ postoj očekávání, pak Jehovův čas pro to, aby ti byla svěřena větší odpovědnost, určitě přijde.

Trpělivost musíme projevovat také, když pomáháme lidem, aby se stali Kristovými učedníky. Stejně jako zemědělec musí stále zalévat, dokud Bůh nezpůsobí vzrůst, musíme i my při vyučování lidí v kazatelské službě jednat podobně. (1. Korinťanům 3:7; Jakub 5:7) Mají-li další lidé získat víru a ocenění pro Jehovu, je zapotřebí, aby s nimi někdo měsíce, a někdy dokonce roky trpělivě studoval Bibli. Čekat na Jehovu znamená, že budeme vytrvávat, i když zpočátku zájemci nereagují na to, co se učí. Jestliže však projeví alespoň nějaké ocenění, může to znamenat, že působení Jehovova ducha vnímají. Budeme-li mít trpělivost, můžeme zažít radost z toho, že uvidíme, jak Jehova způsobí vzrůst, a ze zájemce se stane Kristův učedník. (Matouš 28:20)

Čekáním projevujeme lásku

To, že čekání je projevem lásky a důvěry, ukazuje jednání letité sestry, která žije ve vyprahlé oblasti And v Jižní Americe. Ona a ještě jedna žena jsou jedinými svědky Jehovovými v celé vesnici. Dovedete si asi představit, že každou návštěvu svých spoluvěřících dychtivě očekávají. Jednou se za nimi vypravil cestující dozorce, ale jel tam poprvé a zabloudil. Aby našel správnou cestu, musel se vrátit zpátky, a proto se o několik hodin opozdil. Bylo již hluboko po půlnoci, když v dálce spatřil hledanou vesnici. V té oblasti nebyla zavedena elektřina, a tak ho překvapilo, že zahlédl nějaké světlo. Když přišel na začátek vesnice a uviděl, že světlo pochází z olejové lampy, kterou tato letitá sestra držela nad hlavou, byl velmi šťastný. Sestra na něj čekala, protože si byla zcela jista, že přijde.

Když budeme takovou trpělivost projevovat i my, budeme při čekání na Jehovu šťastní. Jsme si totiž jisti, že On své sliby splní. Podobně jako uvedený cestující dozorce, i my si vážíme těch, kdo na nás s láskou čekají. Není tedy divu, že stejný postoj má i Bůh. Bible říká: „Jehova nachází zalíbení v těch, . . . kdo čekají na jeho milující laskavost.“ (Žalm 147:11)

[Obrázek na straně 18]

Lidem, kteří využívají čas tím, že chválí Boha, přináší čekání na Jehovu radost