Přejít k článku

Přejít na obsah

Otázky čtenářů

Otázky čtenářů

 Otázky čtenářů

Co je zapečeťování, o němž se mluví ve Zjevení 7:3?

Ve Zjevení 7:1–3 je uvedeno: „Potom jsem viděl čtyři anděly, jak stojí na čtyřech rozích země a drží pevně čtyři zemské větry, aby nevál žádný vítr na zem ani na moře ani na žádný strom. A viděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečeť živého Boha; a volal silným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno, aby škodili zemi a moři, a říkal: ‚Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech.‘“

Až budou ‚čtyři větry‘ uvolněny, vypukne „velké soužení“ — zničení falešného náboženství a zbytku tohoto ničemného světa. (Zjevení 7:14) ‚Otroci našeho Boha‘ jsou Kristovi pomazaní bratři zde na zemi. (1. Petra 2:9, 16) Toto proroctví tedy znamená, že až vypukne velké soužení, zapečeťování Kristových bratrů už bylo dokončeno. Další biblické verše však ukazují, že existuje i jiné, dřívější zapečetění pomazaných. Někdy tedy mluvíme o počátečním zapečetění a jindy o konečném zapečetění. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Zamysleme se nad významem slova „zapečetit“. Pečeť byla ve starověku předmět, který se používal k vytvoření otisku například na nějakém dokumentu. Tímto slovem se však označuje především samotný otisk. V dávných dobách bylo běžné připojit k dokumentu pečeť na znamení pravosti nebo vlastnictví. (1. Královská 21:8; Job 14:17)

K pečeti Pavel přirovnal svatého ducha, když napsal: „Ten, kdo zaručuje, že vy a my patříme Kristu, a kdo nás pomazal, je Bůh. Také na nás vložil svou pečeť a dal nám do  srdce závdavek toho, co má přijít, totiž ducha.“ (2. Korinťanům 1:21, 22) Jehova tedy pomazává tyto křesťany svatým duchem, aby ukázal, že jsou jeho vlastnictvím.

Zapečeťování pomazaných křesťanů však má dvě fáze. Počáteční zapečetění se od konečného liší ve dvou věcech — (1) v účelu a (2) v čase. Počáteční zapečetění znamená, že člověk byl vybrán, aby se připojil ke skupině pomazaných křesťanů. Konečné zapečetění potvrzuje, že vybraný a zapečetěný křesťan plně prokázal svou věrnost. Teprve tehdy, při konečném zapečetění, bude ‚na jeho čelo‘ trvale vtištěna pečeť, která jej definitivně označí za vyzkoušeného věrného ‚Božího otroka‘. Zapečetění, o němž se mluví v 7. kapitole knihy Zjevení, se vztahuje právě na toto konečné zapečetění. (Zjevení 7:3)

O tom, kdy dochází k počátečnímu zapečetění, apoštol Pavel pomazaným křesťanům napsal: „Vy jste v něj také doufali, když jste slyšeli slovo pravdy, dobrou zprávu o své záchraně. Jeho prostřednictvím, když jste uvěřili, jste byli také zapečetěni slíbeným svatým duchem.“ (Efezanům 1:13, 14) Biblická zpráva skutečně ukazuje, že v mnoha případech byli křesťané v prvním století zapečetěni krátce po tom, co uslyšeli dobrou zprávu a uvěřili v Krista. (Skutky 8:15–17; 10:44) Takové zapečetění bylo znamením, že mají Boží schválení. Neznamenalo to však, že mají Boží konečné schválení. Z jakého důvodu?

Pavel uvedl, že pomazaní křesťané jsou „zapečetěni pro den propuštění“. (Efezanům 4:30) To ukazuje, že od počátečního zapečetění musí uběhnout určitý čas, obvykle mnoho let. Pomazaní musí zůstat věrní ode dne, kdy byli svatým duchem zapečetěni, až do ‚dne, kdy jsou propuštěni‘ ze svého hmotného těla, tedy až do dne své smrti. (Římanům 8:23; Filipanům 1:23; 2. Petra 1:10) Až na samém konci svého života mohl tedy Pavel říci: „Běh jsem dokončil, zachoval jsem víru. Od tohoto času je pro mne vyhrazena koruna spravedlnosti.“ (2. Timoteovi 4:6–8) Ježíš kromě toho pomazaným křesťanům řekl: „Prokaž se jako věrný až do smrti a já ti dám korunu života.“ (Zjevení 2:10; 17:14)

Také slovo „koruna“ je dalším důkazem toho, že mezi počátečním a konečným zapečetěním uběhne určitý čas. Proč to můžeme říci? Ve starověku bylo zvykem dávat korunu vítězi běžeckého závodu. Pokud ji měl získat, pak samozřejmě nestačilo, aby v závodě pouze odstartoval. Musel doběhnout až do cíle. Podobně i pomazaní křesťané budou korunováni nesmrtelným životem v nebi pouze tehdy, pokud ve věrnosti vytrvají až do konce svého pozemského života, od počátečního zapečetění až po konečné. (Matouš 10:22; Jakub 1:12)

Členové ostatku pomazaných křesťanů již tedy počáteční zapečetění obdrželi. Ale kdy dostanou to konečné? Ti, kdo budou ještě na zemi, budou zapečetěni ‚na svých čelech‘ ještě před vypuknutím velkého soužení. Až budou čtyři větry tohoto soužení uvolněny, všichni členové duchovního Izraele už budou s konečnou platností zapečetěni, i když několik málo z nich bude ještě žít na zemi a bude muset dokončit svůj pozemský běh.