Přejít k článku

Přejít na obsah

Dobrá zpráva na malebném Haiti

Dobrá zpráva na malebném Haiti

 Dobrá zpráva na malebném Haiti

HAITI a Dominikánská republika se dělí o tropický ostrov Hispaniola, který se může pochlubit nejvyššími horami v karibské oblasti. Několik vrcholů sahá do výšky přes 2 400 metrů. Během „zimních“ měsíců se v těchto horských oblastech někdy objevuje jinovatka a na hladině jezírek se vytváří tenounká vrstva ledu.

Hory a údolí na jihu Haiti jsou pokryté hustým tropickým pralesem. Na většině jiných míst jsou však vidět následky odlesňování. Hory mají ostré tvary a jejich úbočí jsou holá a pustá. Nicméně ať budete cestovat na sever nebo na jih, zjistíte, že Haiti je malebná země. Z některých úzkých a klikatých horských cest se nabízí úchvatné a měnící se panorama země a moře. A všude uvidíte nepřeberné množství rostlin, jejichž květy hýří všemi barvami.

Tato malebná země má asi 8,3 milionu obyvatel. Většina z nich žije na venkově a jejich předkové se na ostrov dostali z Afriky. V hmotném ohledu toho zpravidla mnoho nemají, ale jsou přátelští a pohostinní. Svědkové Jehovovi jim předávají dobrou zprávu o Božím Království už asi 60 let a jsou tu vřele vítáni. (Matouš 24:14)

Kázání v poklidném městečku

Jedna misionářka napsala, jaké to bylo, když na Haiti poprvé navštívila jisté poklidné městečko. Její vyprávění pěkně vystihuje atmosféru této země.

„Naše současné misionářské působiště je ve městě Cabaret, které leží 30 kilometrů severně od hlavního města Port-au-Prince. V březnu roku 2003 jsme se vydali kázat do městečka Casale vzdáleného od nás asi půl hodiny cesty. Svědkové tam naposledy sloužili v roce 1999, takže jsme se už nemohli dočkat, až vyrazíme na cestu. Vyjeli jsme v sedm hodin ráno ve dvou dodávkách s pohonem na všechna čtyři kola. Celkem nás jelo 22 — skoro celý sbor —, a tak v autech nebylo ani k hnutí. Všichni byli nadšení, mluvili jeden přes druhého a smáli se. Jeli jsme po strmých prašných cestách, dokud jsme nedorazili do údolí s mnoha velkými stromy. Údolím protéká řeka a na obou březích leží městečko Casale.

Jeho historie sahá až do počátku 19. století, kdy na Haiti přišli polští vojáci, aby bývalým otrokům pomohli získat nezávislost. Někteří si tu našli manželky a v tomto úrodném údolí se usadili. Z těchto svazků vzešli krásní a různorodí lidé. Někteří venkované mají pleť světlou, jiní zase snědou nebo tmavou a oči mají zelené i tmavě hnědé.

Obyvatel prvního domku, kde jsme zaklepali, neměl zájem. Když jsme odcházeli, šel nám po silnici vstříc nějaký muž. Chtěl vědět, zda věříme, že Ježíš a Bůh jsou jedna osoba. Požádali jsme jej, aby si přinesl Bibli, a pak následoval rozhovor. Na základě Bible se muž přesvědčil, že Ježíš je Boží Syn a že Jehova je  ‚jediný pravý Bůh‘. (Jan 17:3) Mnozí lidé nás zvali, abychom s nimi poseděli a popovídali si. Někteří se ptali, kdy zase přijedeme, abychom s nimi studovali Bibli.

V poledne jsme si našli pěkné místo ve stínu a těšili se na oběd. Dvě sestry uvařily plný hrnec ryb. Bylo to vynikající! Najedli jsme se a popovídali si, ale jelikož jsme se tam chvíli zdrželi, kázali jsme kolemjdoucím. Potom jsme přešli řeku, abychom mohli kázat i v druhé části městečka. Lidé seděli venku pod stromy u svých skromných obydlí a byli velmi přátelští, takže jsme měli mnoho pěkných rozhovorů. Panovala tam velmi příjemná atmosféra — kolem si hrály děti, u řeky ženy praly prádlo a babičky mlely u domků kávová zrna.

Ani jsme se nenadáli, a už byly čtyři hodiny odpoledne, čas, abychom se vydali zpět k autům a vrátili se do Cabaretu. Manželovi i mně se naše první návštěva u pohostinných a přátelských obyvatel Casale moc líbila.“

První misionáři svědků Jehovových přijeli na Haiti v roce 1945. Od té doby zde počet hlasatelů Království stále rostl, takže dnes je jich tu asi 14 000 a vedou více než 22 000 domácích biblických studií. Jejich kazatelská činnost zapůsobila na život 59 372 lidí, kteří v březnu 2005 přišli na Památnou slavnost. Svou službou svědkové dosahují toho, že obyvatelé Haiti mají dobrou zprávu o Božím Království stále jasně před očima. Dále si můžete přečíst, jak dílo svědků Jehovových na lidi působí.

Dobrá zpráva v místním umění

Většina Haiťanů miluje pestré barvy. Svědčí o tom jejich oblečení, nátěry domků, rozmanitost rostlin v zahradách a také místní umění. Všude na ulicích města Port-au-Prince uvidíte pestré látky barvené ve stylu zvaném L’Art Haitien. Nakupují je lidé z celého světa.

Pestré barvy jsou však nejen na látkách. Ulice města jsou zaplněné mikrobusy, kterým se tu říká camionettes nebo tap-taps a které jsou pomalované propracovanými a působivými vzory. Často jsou na nich zobrazeny výjevy z Bible.

 Kráčíte po ulici a najednou se před vámi objeví známá scéna, například Adam a Eva v zahradě Eden. Ano, je namalovaná na zadním skle mikrobusu, který kolem vás právě projel. Mikrobusy jsou běžně ozdobené biblickými verši nebo nápisy, které obsahují jméno Jehova. Boží jméno se často objevuje také v názvech místních firem.

Kázání dobré zprávy ve škole

Mladí svědkové na Haiti mají vynikající příležitost pomáhat spolužákům dozvědět se něco o Bibli. Příkladem je následující vyprávění sedmnáctileté dívky, která je svědkem Jehovovým.

„Jednou za mnou přišel spolužák a ptal se, co znamená slovo ‚smilstvo‘. Myslela jsem si, že chce se mnou flirtovat, a tak jsem ho ignorovala. On se na to ale zeptal i jednoho spolužáka, a tak se o to začala zajímat celá třída. Vyhledala jsem si o tom nějaké informace a o týden později jsem před třídou přednesla referát o tom, proč se svědkové Jehovovi snaží být čistí v mravním, duchovním i tělesném ohledu.

Spolužáci měli hodně otázek a byli spokojeni s odpověďmi, které jsem jim dávala na základě Bible. Dokonce i ředitel, který se zpočátku do diskuse moc nezapojoval, se nakonec ptal na mnoho věcí a zařídil, abych mohla referát přednést i v jiných třídách. Ukázala jsem jim knihu Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi, * a mnozí o ni projevili zájem. Další den jsem jich spolužákům rozdala 45. Mnozí ji hned přečetli a někteří z nich teď studují Bibli se svědky, kteří nedaleko od nich bydlí. Jeden spolužák ze sousedství už chodí na všechna shromáždění.“

Dobrá zpráva v kreolštině

Haitská kreolština je stejná jako místní obyvatelé a jejich země — rozmanitá a zajímavá. Je kombinací francouzských slov a západoafrické mluvnice. Je to mateřština Haiťanů, jazyk, který mluví k jejich srdci. Především v tomto jazyce proto svědkové Jehovovi vykonávají svou službu a snaží se, aby bylo možné vydávat v haitské kreolštině ještě více biblické literatury.

V roce 1987 byla do haitské kreolštiny přeložena brožura Navždy se těšte ze života na zemi! Potom následovala kniha Poznání, které vede k věčnému životu a brožura Co od nás Bůh vyžaduje? Tyto publikace velmi pomohly novým zájemcům, aby mohli získat základní vědomosti o Božím slově. Od 1. září 2002 je v haitské kreolštině vydávána také Strážná věž. Používá se i francouzská literatura, ale mnozí obyvatelé dávají přednost publikacím v rodném jazyce.

Dobrá zpráva se káže i ve věznicích

Svědkové Jehovovi nedávno začali kázat dobrou zprávu mužům a ženám v haitských věznicích. Ti, kdo se této služby účastní, mají radost, že mohou přinášet poselství útěchy lidem, kteří se dostali do takové smutné situace. Jeden ze svědků, kteří ve věznicích slouží, vypráví:

„Při první návštěvě jednoho vězení byli všichni vězňové přivedeni do velké místnosti, aby se s námi mohli setkat. Uvažovali jsme, jak asi budou reagovat. Když jsme vysvětlili, že jsme přišli proto, abychom jim pomohli porozumět Bibli, všech 50 přítomných mělo velkou radost. Nabídli jsme jim brožury Věnuj se čtení a psaní Navždy se těšte ze života na zemi! v kreolštině a s 26 z nich jsme zahájili biblické  studium. Deset vězňů bylo negramotných, ale když jsme ukázali, jak obrázky v brožuře používat k tomu, aby bylo možné rozumět psanému textu, také projevili zájem o pravdu.“

Když svědkové přišli do vězení znovu, jeden muž řekl: „Brožuru jsem si přečetl několikrát. Pořád myslím na to, co je tam napsáno, a už jsem se těšil, až zase přijdete.“ Vězeň, který si odpykával trest za ozbrojenou loupež, řekl, že se chce změnit, a požádal, aby někdo šel za jeho manželkou a začal s ní studovat Bibli. Jiný vězeň, otec dvou dětí, poprosil o totéž. Chtěl totiž, aby jeho manželka mohla vidět rozdíl mezi náboženstvím pravým a falešným. Jeden protestantský duchovní, který byl odsouzený za to, že své farníky podvodem připravil o velkou částku peněz, řekl, že teď poznal pravdu a že až mu vyprší trest, pomůže členům své církve, aby se stali svědky Jehovovými.

Jiný vězeň, který neměl vlastní výtisk brožury Vyžaduje v kreolštině, si ji celou opsal od jednoho spoluvězně a naučil se ji nazpaměť. Jedna žena, která byla v cele s dalšími devíti odsouzenými ženami, jim všem vyprávěla o tom, co se z Bible dozvídala, a začala s nimi dokonce studovat. Jeden vězeň dokončil studium brožury, pokračoval knihou Poznání a začal kázat spoluvězňům. Se čtyřmi z nich brzy vedl biblické studium.

Mercony * kdysi Bibli studoval a jeho příbuzní jsou svědkové Jehovovi. Povzbuzoval ostatní vězně, aby četli biblickou literaturu, kterou mu příbuzní nosili. Vypráví o tom: „Když vězňům nabízím literaturu, říkají mi svědek Jehovův. Já ale vím, co to znamená být svědek, a proto jim říkám, že svědek nejsem. Teď to chci brát vážně, chci studovat a dát se pokřtít. Když jsem byl mladší, měl jsem jednat podle příkladu svých bratrů. Kdybych to dělal, nikdy bych ve vězení neskončil.“

Jeden z vězňů, kteří od Merconyho přijali literaturu, řekl svědkovi, který jej navštívil: „Než jste minulé pondělí přišel, byl jsem v depresi a chtěl jsem spáchat sebevraždu. Když jsem si ale přečetl tyhle časopisy, modlil jsem se k Bohu, aby mi odpustil ty špatnosti, které jsem dělal, a aby poslal někoho, kdo by mi ukázal správnou cestu. Ani nevíte, jakou jsem měl radost, když jste na druhý den přišel a nabízel vězňům možnost studovat Bibli. Chtěl bych, abyste mě učil, jak sloužit Jehovovi.“

Dobrou zprávu přináší časopis Probuďte se!

Články v Probuďte se! z 8. listopadu 2000 pojednávaly o zdravotních sestrách. Jedna žena rozdala 2 000 výtisků zdravotním sestrám na semináři v Port-au-Prince. V Probuďte se! z 8. července 2002 zase byly články o policii a její práci. Mnoho výtisků se podařilo rozšířit mezi policisty v hlavním městě. Byli za to vděční, a dokonce i dnes někteří zastavují svědky na ulici a prosí o další výtisky tohoto čísla.

Jedna pracovnice Světové zdravotnické organizace nedávno připravovala program, který měl informovat o problematice AIDS. Byla pozvána do odbočky svědků Jehovových, kde se dozvěděla, co o tomto námětu zveřejnili svědkové Jehovovi v časopise Probuďte se! Velmi na ni zapůsobilo, když viděla články, které z biblického hlediska pojednávaly o nejlepším způsobu, jak předcházet AIDS a jak pomáhat těm, kdo se již nakazili, aby se dokázali se svou situací vyrovnat. Ta žena prohlásila, že časopis Probuďte se! patří k předním zdrojům informací o tomto námětu.

Ano, svědkové Jehovovi na malebném Haiti mnoha způsoby rozšiřují dobrou zprávu o Království. Stejná činnost probíhá v dalších 234 zemích celého světa. Mnozí lidé příznivě reagují na toto poselství naděje a dostávají pomoc, aby se nenechali zlomit současnými problémy, ale aby vzhlíželi k novému světu, kde všichni budou uctívat pravého Boha Jehovu a budou se radovat ze života v dokonalosti. (Zjevení 21:4)

[Poznámky pod čarou]

^ 20. odst. Publikace, jejichž názvy jsou uvedeny v tomto článku, vydali svědkové Jehovovi.

^ 29. odst. Jméno bylo změněno.

[Podpisek obrázku na straně 9]

Pozadí: ©Adalberto Rios Szalay/photodisc/age fotostock