Přejít k článku

Přejít na obsah

Projevujme úctu k našim posvátným shromážděním

Projevujme úctu k našim posvátným shromážděním

 Projevujme úctu k našim posvátným shromážděním

„Ty také přivedu ke své svaté hoře a rozradostním je uvnitř svého domu modlitby.“ (IZAJÁŠ 56:7)

1. Jaké biblické důvody máme k tomu, abychom k našim shromážděním projevovali náležitou úctu?

JEHOVA shromáždil svůj lid, pomazané křesťany i jejich společníky, aby jej uctívali na jeho „svaté hoře“. Rozradostňuje je uvnitř „svého domu modlitby“, svého duchovního chrámu, jenž je „domem modlitby pro všechny národy“. (Izajáš 56:7; Marek 11:17) Tento vývoj dokládá, že Jehovovo uctívání je svaté, čisté a vyvýšené. Když k našim shromážděním, kde se scházíme ke studiu Písma a uctívání Jehovy, projevujeme náležitou úctu, dáváme tím najevo, že na posvátné věci pohlížíme stejně jako náš Bůh.

2. Z čeho je vidět, že místo, které si Jehova vybral pro své uctívání, sám považoval za posvátné, a jak dal Ježíš najevo, že se na to dívá stejně?

2 Místo, které Jehova zvolil ve starověkém Izraeli, aby na něm byl uctíván, měl jeho lid považovat za posvátné. Svatostánek a jeho vybavení spolu s náčiním měly být pomazány a posvěceny, „aby se vskutku staly nejsvětějšími“. (2. Mojžíšova 30:26–29) Dvě oddělení svatyně se nazývala „Svaté místo“ a „Nejsvětější“. (Hebrejcům 9:2, 3) Svatostánek byl později nahrazen chrámem v Jeruzalémě. Toto město bylo centrem Jehovova uctívání, a proto bylo označováno jako ‚svaté město‘. (Nehemjáš 11:1; Matouš 27:53) Sám Ježíš během své pozemské služby projevoval k chrámu patřičnou úctu. Rozzlobil se na lidi, kteří se na chrámovém území chovali neuctivě a používali ho k obchodním účelům nebo si tudy zkracovali cestu. (Marek 11:15, 16)

3. Z čeho je vidět, že shromáždění ve starověkém Izraeli byla posvátná?

3 Izraelité se pravidelně shromažďovali k uctívání Jehovy a naslouchali přitom čtení Zákona. Určité dny jejich svátků byly označeny jako svatá nebo slavnostní shromáždění, z čehož byla patrná posvátnost těchto společných setkání. (3. Mojžíšova 23:2, 3, 36, 37) Při veřejném shromáždění za dnů Ezry a Nehemjáše Levité „vysvětlovali zákon lidu“. Jelikož „všechen lid . . . plakal, když slyšel slova zákona“, Levité „nařizovali všemu lidu, aby mlčel, a říkali: ‚Buďte zticha, vždyť tento den je svatý.‘“ Izraelité potom slavili sedmidenní Svátek chýší s ‚velmi velikým radováním‘. Kromě toho „se četla nahlas kniha zákona pravého Boha, od prvního dne až do posledního dne; a svátek drželi sedm dní a osmý den bylo slavnostní shromáždění, podle pravidla“. (Nehemjáš 8:7–11, 17, 18) To byla opravdu svatá shromáždění, a jejich účastníci na nich měli dávat najevo úctu tím, že pozorně naslouchali.

Naše shromáždění jsou posvátná

4, 5. Které rysy našich shromáždění dokládají jejich posvátnost?

4 Je pravda, že Jehova dnes na zemi nemá žádné svaté město s konkrétním chrámem, který by mu byl zasvěcen. Neměli bychom však ztrácet ze zřetele, že když se shromažďujeme k uctívání Jehovy, jsou tato setkání posvátná. Třikrát týdně se scházíme ke čtení  a studiu Písma. Jehovovo slovo je tam ‚objasňováno a vkládá se do něj smysl‘, podobně jako v době Nehemjáše. (Nehemjáš 8:8) Všechna naše shromáždění začínají a končí modlitbou a na většině z nich chválíme Jehovu zpěvem písní. (Žalm 26:12) Sborová shromáždění jsou nedílnou součástí našeho uctívání, a proto bychom k nim měli přistupovat s modlitbou a dávat při nich najevo úctu tím, že pozorně nasloucháme.

5 Když se Jehovovi ctitelé scházejí ke společnému uctívání, studiu Božího slova a povzbudivému křesťanskému společenství, Jehova jim žehná. Když je čas shromáždění, můžeme si být jisti, že právě ‚tam Jehova přikazuje, aby bylo požehnání‘. (Žalm 133:1, 3) Z něho však můžeme mít užitek pouze tehdy, když na shromážděních jsme přítomni a pozorně na nich nasloucháme předkládaným myšlenkám. Ježíš navíc řekl: „Kde se . . . shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ Z kontextu je patrné, že tento výrok se týká situací, kdy se křesťanští starší scházejí k řešení vážných problémů mezi členy sboru. V zásadě se však toto vyjádření vztahuje také na naše shromáždění. (Matouš 18:20) Jestliže je Kristus prostřednictvím svatého ducha mezi křesťany přítomen, když se v jeho jménu společně sejdou, neměli bychom snad taková shromáždění právem považovat za posvátná?

6. Co lze říct o místech, kde uctíváme Boha — bez ohledu na to, kolik se nás na nich sejde?

6 Je pravda, že Jehova nebydlí v chrámech postavených lidmi. Nicméně naše sály Království slouží k pravému uctívání. (Skutky 7:48; 17:24) Scházíme se v nich ke studiu Jehovova slova, k modlitbám a k tomu, abychom Boha chválili zpěvem. Totéž platí i o sjezdových sálech. Také rozsáhlejší objekty,  které si pronajímáme pro oblastní sjezdy — například velké přednáškové sály, výstavní haly nebo sportovní stadiony —, se v průběhu těchto posvátných shromáždění stávají místem, kde uctíváme pravého Boha. Když se tedy scházíme ke společnému uctívání — ať už je nás mnoho, nebo málo —, měla by se v našem postoji i chování zrcadlit úcta.

Jakými způsoby můžeme k našim shromážděním projevovat úctu

7. Jakým viditelným způsobem můžeme k našim shromážděním projevovat úctu?

7 Úctu k našim shromážděním můžeme dávat najevo určitými viditelnými způsoby. Jedním z nich je to, že jsme přítomni při zpěvu písní Království. Mnohé z nich mají formu modlitby, a měli bychom je proto zpívat se zbožným postojem. Když apoštol Pavel psal o Ježíšovi, citoval 22. žalm a uvedl: „Budu oznamovat tvé jméno svým bratrům; budu tě chválit písní uprostřed sboru.“ (Hebrejcům 2:12) Proto bychom si měli dát za cíl, že budeme sedět na svých místech ještě před tím, než předsedající uvede píseň, a že se při zpěvu soustředíme na význam slov. V našem zpěvu by se měly zrcadlit pocity žalmisty, který napsal: „Budu chvalořečit Jehovovi celým svým srdcem v důvěrné skupině přímých a ve shromáždění.“ (Žalm 111:1) Ano, chválení Jehovy zpěvem je velmi dobrým důvodem k tomu, abychom na shromáždění chodili včas a zůstali na nich až do konce.

8. Který biblický příklad ukazuje, že modlitbám na našich shromážděních bychom měli s úctou a pozorně naslouchat?

8 Dalším rysem, který duchovně obohacuje všechna naše shromáždění, jsou vroucí modlitby, které jsou pronášeny jménem všech přítomných. V prvním století se při jedné příležitosti křesťané v Jeruzalémě sešli a „jednomyslně pozvedli své hlasy k Bohu“ ve vroucí modlitbě. Díky tomu pak dokázali i navzdory pronásledování ‚mluvit Boží slovo se smělostí‘. (Skutky 4:24–31) Dovedete si představit, že by mysl kohokoli z tehdy přítomných křesťanů během oné modlitby někde těkala? Ne, modlili se totiž „jednomyslně“. V modlitbách pronášených na našich shromážděních se odrážejí pocity všech přítomných. Proto bychom při společných modlitbách měli s úctou a pozorně naslouchat.

9. Jak můžeme úctu k posvátným shromážděním dávat najevo svým oblečením a chováním?

9 Hlubokou úctu k posvátnosti našich shromáždění můžeme dávat najevo také tím, jak se oblékáme. Svým vzhledem, ať už jde o naše oblečení nebo účes, můžeme k důstojnosti shromáždění velmi přispět. Apoštol Pavel spolukřesťanům radil: „Toužím . . ., aby se muži na každém místě stále modlili a pozvedali věrně oddané ruce, bez zloby a debat. Podobně toužím, aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha.“ (1. Timoteovi 2:8–10) Když se účastníme velkých sjezdů na otevřených stadionech, oblečeme se přiměřeně počasí, ale přesto důstojně. Úcta k dané události nás povede také k tomu, že během programu nebudeme jíst ani žvýkat. Vhodným oblečením i chováním během našich shromáždění vzdáváme čest Jehovovi Bohu a ukazujeme tím, že si vážíme pravého uctívání i našich spolukřesťanů.

V Boží domácnosti se chovejme vhodně

10. Jak apoštol Pavel ukázal, že na křesťanských shromážděních je třeba dodržovat vysoká měřítka chování?

10 Ve 14. kapitole prvního dopisu Korinťanům nacházíme moudré rady apoštola Pavla k tomu, jak by se křesťanská shromáždění měla vést. Své poučení uzavřel slovy: „Ať se všechno děje slušně a uspořádaně.“  (1. Korinťanům 14:40) Naše shromáždění neodmyslitelně patří k důležitým činnostem křesťanského sboru, a proto je třeba se na nich chovat takovým způsobem, který se hodí pro Jehovovu domácnost.

11, 12. (a) Co by měli rodiče vštěpovat svým dětem, pokud jde o naše shromáždění? (b) Jakými způsoby mohou děti vhodně vyjadřovat na shromážděních svou víru?

11 Zvlášť děti se potřebují učit, jak se na našich shromážděních chovat. Křesťanští rodiče by měli svým dětem vysvětlit, že v sále Království ani v bytě, kde se koná sborové studium knihy, si nemohou hrát. Jsou to místa, kde uctíváme Jehovu a kde studujeme jeho Slovo. Moudrý král Šalomoun napsal: „Střež své nohy, kdykoli jdeš do domu pravého Boha; a ať se člověk přibližuje, aby slyšel.“ (Kazatel 5:1) Mojžíš Izraelity učil, aby se shromáždili jak dospělí, tak i ‚maličcí‘. Řekl: „Shromáždi lid, . . . aby naslouchali a aby se učili, jelikož se budou bát Jehovy, vašeho Boha, a dbát, aby prováděli všechna slova tohoto zákona. A jejich synové, kteří to neznají, by měli naslouchat budou se učit bát se Jehovy.“ (5. Mojžíšova 31:12, 13)

12 Podobně dnes naše děti chodí se svými rodiči na shromáždění především proto, aby naslouchaly učily se. Jakmile jsou schopny dávat pozor a chápat alespoň základní biblické pravdy, i ony mohou činit „veřejné prohlášení“ o své víře prostřednictvím krátkých komentářů. (Římanům 10:10) Malé dítě může začít tím, že několika slovy odpoví na otázku, které rozumí. Zprvu možná odpověď přečte, ale časem se pokusí vyjádřit ji svými vlastními slovy. To mu přinese nejen užitek, ale i radost. Navíc takové spontánní vyjádření víry potěší i dospělé posluchače. Rodiče budou přirozeně chtít poskytovat svým dětem dobrý příklad tím, že sami budou komentáře podávat. Je dobré, když děti mají pokud možno svou vlastní Bibli, zpěvník a výtisk publikace, která se právě studuje. Měly by se učit s takovými publikacemi zacházet s patřičnou úctou. Všemi výše uvedenými kroky rodiče dětem vštípí to, že naše shromáždění jsou posvátná.

13. Co si přejeme, pokud jde o lidi, kteří přijdou na naše shromáždění poprvé?

13 Pochopitelně nechceme, aby naše shromáždění připomínala bohoslužby křesťanstva. Ty někdy bývají buď chladné a přepjatě zbožné, nebo naopak hlučné a bujaré jako rockové koncerty. Chceme, aby na shromáždění v našich sálech Království panovala vřelá a přátelská atmosféra, ale ne do té míry, že by to připomínalo nějaký místní společenský klub. Scházíme se společně proto, abychom uctívali Jehovu, a tak by naše shromáždění měla být vždy důstojná. Přejeme si, aby lidé, kteří přijdou poprvé a naslouchají předkládaným myšlenkám a přitom pozorují, jak se chováme my i naše děti, řekli: „Bůh je skutečně mezi vámi.“ (1. Korinťanům 14:25)

Trvalý rys našeho uctívání

14, 15. (a) Co musíme dělat, pokud nechceme „zanedbávat dům našeho Boha“? (b) Jak se už dnes splňuje Izajáš 66:23?

14 Jak jsme si už řekli, Jehova shromažďuje svůj lid a rozradostňuje ho uvnitř svého „domu modlitby“ neboli duchovního  chrámu. (Izajáš 56:7) Věrný Žid Nehemjáš svým současníkům připomněl, aby patřičnou úctu k doslovnému chrámu projevovali tím, že na něj budou hmotně přispívat. Řekl: „Neměli bychom zanedbávat dům našeho Boha.“ (Nehemjáš 10:39) Navíc bychom neměli přehlížet ani Jehovovo pozvání, abychom ho uctívali uvnitř jeho „domu modlitby“.

15 Prorok Izajáš zase vyzdvihl, jak je důležité scházet se k uctívání Boha pravidelně. Předpověděl: „‚Jistě se stane, že od novoluní do novoluní a od sabatu do sabatu bude přicházet všechno tělo, aby se přede mnou klanělo,‘ řekl Jehova.“ (Izajáš 66:23) A to se děje právě dnes. Každý týden v každém měsíci se Bohu zasvěcení křesťané pravidelně scházejí, aby Jehovu uctívali. Dělají to mimo jiné tím, že se účastní křesťanských shromáždění a že se podílejí na veřejné službě. Jsi jedním z těch, kdo pravidelně ‚přicházejí a klanějí se před Jehovou‘?

16. Proč by měla být pravidelná účast na shromážděních trvalým rysem našeho života už dnes?

16 Slova v Izajášovi 66:23 se zcela splní až v novém světě, který Jehova slíbil. V té době bude „všechno tělo“ doslova týden co týden a měsíc co měsíc ‚přicházet, aby se klanělo‘ před Jehovou, neboli aby ho uctívalo, a to po celou věčnost. Společná shromáždění, na nichž budeme uctívat Jehovu, se stanou trvalým rysem našeho duchovního života v novém systému věcí. Neměla by tedy snad být pravidelná účast na posvátných shromážděních trvalým rysem našeho života už dnes?

17. Proč naše shromáždění potřebujeme „tím více, když [vidíme], že se ten den blíží“?

17 S tím, jak se blíží konec, bychom měli být stále pevněji rozhodnuti na naše křesťanská shromáždění chodit a uctívat na nich Jehovu. Z úcty k posvátnosti shromáždění nepřipustíme, abychom kvůli zaměstnání, úkolům do školy nebo nějakým večerním kurzům přicházeli o pravidelná společná setkání s našimi spoluvěřícími. Potřebujeme čerpat sílu ze vzájemného společenství. Na sborových shromážděních máme příležitost lépe jeden druhého poznat, vzájemně se povzbuzovat a jeden druhého podněcovat k „lásce a znamenitým skutkům“. Musíme to dělat „tím více, když [vidíme], že se ten den blíží“. (Hebrejcům 10:24, 25) Kéž proto vždy projevujeme k našim posvátným shromážděním úctu tím, že se jich budeme pravidelně účastnit, že na ně budeme chodit vhodně oblečeni a že se na nich budeme také vhodně chovat. Takovým jednáním dáme najevo, že se na posvátné věci díváme stejně jako Jehova.

Pro zopakování

• Z čeho je vidět, že shromáždění Jehovova lidu bychom měli považovat za posvátná?

• Které rysy našich shromáždění dokládají jejich posvátnost?

• Jak mohou děti dávat najevo, že mají úctu k posvátnosti našich shromáždění?

• Proč by pravidelná účast na shromážděních měla být trvalým rysem našeho života?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 28]

Shromáždění, na nichž uctíváme Jehovu, jsou posvátná, bez ohledu na to, kde se konají

[Obrázek na straně 31]

Naše děti chodí na shromáždění proto, aby naslouchaly a učily se