Přejít k článku

Přejít na obsah

„Jako v nebi, tak i na zemi“

„Jako v nebi, tak i na zemi“

 „Jako v nebi, tak i na zemi“

„Katolická víra vypočítává čtyři poslední věci: smrt, soud, peklo, nebe.“ (Catholicism, George Brantl, editor)

POVŠIMNĚME si, že mezi těmito čtyřmi posledními věcmi, jež mohou čekat člověka, není uvedena země. To není nic překvapujícího, protože katolická církev, podobně jako řada dalších náboženství, zastává názor, že země bude jednou zničena. Jasně to je vyjádřeno v díle Dictionnaire de Théologie Catholique pod heslem „Konec světa“: „Katolická církev věří a učí, že nynější svět, jak jej Bůh vytvořil a jaký je, nebude trvat věčně.“ Tuto myšlenku vyjadřuje i jeden nedávno vydaný katolický katechismus, který říká: „Náš svět . . . je určen k tomu, aby zmizel.“ Jestliže však naše planeta zmizí, jak by se splnily biblické sliby, že na zemi bude ráj?

O budoucím pozemském ráji mluví Bible jasně. Například prorok Izajáš popsal zemi  a její obyvatele těmito slovy: „Jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ (Izajáš 65:21, 22) Židé, jimž Bůh dal tyto sliby, si byli jisti, že jejich země — a ve skutečnosti celá země — se jednou stane rájem a že z toho lidé budou mít užitek navždy.

Tuto naději potvrzuje 37. žalm, kde je uvedeno: „Mírní, ti budou vlastnit zemi.“ (Žalm 37:11) Tento verš nemluví o pouhém dočasném návratu izraelského národa zpět do Zaslíbené země. Tentýž žalm výslovně říká: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) * Povšimněme si, že podle tohoto žalmu má být věčný život na zemi odměnou pro ‚mírné‘. Komentář, který je k tomuto textu uveden v jedné francouzské Bibli, říká, že hebrejský výraz překládaný slovem „mírní“ „má daleko širší význam, než by se zdálo z překladů; zahrnuje lidi, které potkalo nějaké neštěstí, kteří jsou nějak postiženi nebo pronásledováni kvůli Jahvemu, lidi pokorného srdce, kteří se podřizují Bohu“.

Na zemi, nebo v nebi?

V Kázání na hoře dal Ježíš slib, který nám připomíná výše uvedené biblické texty. Řekl: „Blahoslavení mírní, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ (Matouš 5:5, Nová smlouva, poznámka pod čarou) Opět vidíme, že místem, kde věřící lidé obdrží trvalou odměnu, má být země. Ježíš však svým učedníkům jasně řekl, že jim připravuje místo „v domě [svého] Otce“ a že s ním budou v nebi. (Jan 14:1, 2; Lukáš 12:32; 1. Petra 1:3, 4) Jak tedy máme rozumět slibům, že lidi čeká požehnání na zemi? Mají dnes nějaký význam? A na koho se vztahují?

Někteří znalci Bible říkají, že ‚země‘, o níž mluvil Ježíš v Kázání na hoře, a dokonce i země, o níž se zmiňuje 37. žalm, není země doslovná. F. Vigouroux ve svých komentářích v Bible de Glaire uvádí, že v těchto verších lze vidět „symbol nebe a Církve“. Francouzský biblista M. Lagrange tvrdí, že těmito slovy „je mírným lidem slíbeno nikoli vlastnictví země, na které žijí — ať už v nynějším systému, nebo v nějakém dokonalejším zřízení —, ale místo, jež je královstvím nebeským, ať je kdekoli“. Podle jiného znalce Bible to je „popis nebe, přičemž jsou symbolicky použity pozemské hodnoty“. Podle názoru ještě dalších znalců je „zaslíbená země, Kanaán, použita v duchovním smyslu a představuje vlast tam nahoře, Boží království, jehož vlastnictví je zaručeno těm, kdo jsou mírní. To je také význam tohoto obrazu v Žalmu 37 a na jiných místech.“ Měli bychom však doslovnou zemi bryskně z Božích příslibů vyřadit?

Věčný záměr se zemí

Na počátku byla země přímo spjata s Božím záměrem s lidmi. „Pokud jde o nebesa, ta patří Jehovovi, ale zemi dal lidským synům,“ napsal žalmista. (Žalm 115:16) Záměr, který měl Bůh původně s lidstvem, byl tedy spojen se zemí, a ne s nebem. První lidské dvojici dal Bůh za úkol rozšířit zahradu  Eden po celé zemi. (1. Mojžíšova 1:28) To nebyl záměr jen na přechodnou dobu. Jehova ve svém Slovu prohlašuje, že země bude trvat navždy. „Generace odchází a generace přichází; ale země zůstává až na neurčitý čas.“ (Kazatel 1:4; 1. Paralipomenon 16:30; Izajáš 45:18)

Boží sliby nikdy neupadnou v zapomnění. Bůh je totiž Nejvyšší a stará se o to, aby se splnily. Bible poukazuje na koloběh vody v přírodě a používá jej jako znázornění toho, že Boží sliby se nevyhnutelně splní: „Právě jako sestupuje lijící se déšť a sníh z nebes a nevrací se na to místo, ledaže skutečně prosytí zemi a přiměje ji rodit a rašit, . . . takové se prokáže být mé slovo [Boží slovo], jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:10, 11) Bůh dává lidem sliby. Než se tyto sliby splní, může uplynout určitý čas, ale nezůstanou nesplněné. ‚Vrátí se‘ k němu, až bude splněno vše, co Bůh prohlásil.

Když Jehova tvořil pro lidi zemi, jistě ho to ‚těšilo‘. Na konci šestého stvořitelského dne prohlásil, že všechno je „velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:31) To, že země má být natrvalo přeměněna v ráj, je součástí Božího záměru, která ještě splněna nebyla. Boží sliby se však k Bohu ‚nevrátí bez výsledků‘. Bůh slíbil, že život na zemi bude dokonalý a že lidé zde budou žít věčně v míru a bezpečí — a všechny tyto sliby se splní. (Žalm 135:6; Izajáš 46:10)

Boží záměr neselže

Boží původní záměr, že se země má stát rájem, byl dočasně narušen hříchem našich prvních rodičů, Adama a Evy. Když se dopustili neposlušnosti, byli ze zahrady vyhnáni. Mít podíl na splňování Božího záměru, aby dokonalí lidé žili v pozemském ráji, mělo být pro Adama a Evu výsadou, ale oni ji ztratili. Bůh však přesto zařídil věci tak, aby se jeho záměr splnil. Co pro to udělal? (1. Mojžíšova 3:17–19, 23)

Situace v Edenu se podobala situaci muže, který na velmi dobrém pozemku začíná stavět dům. Buduje základy, a náhle někdo přijde a to, co bylo postaveno, zničí. Ten muž se svého plánu nevzdá, ale podnikne kroky, aby byl dům dostavěn. Znamená to sice práci navíc, a tudíž další náklady, ale to, že původní projekt byl dobrý, tím není zpochybněno.

Podobně učinil Bůh opatření, aby zajistil uskutečnění svého záměru. Krátce poté, co naši první rodiče zhřešili, oznámil, že pro jejich potomky je naděje — a to díky „semenu“, které způsobenou škodu odčiní. Ukázalo se, že při splňování tohoto proroctví je prvotní částí onoho semene Boží Syn Ježíš, který přišel na zem a obětoval svůj život, aby lidstvo vykoupil. (Galaťanům 3:16; Matouš 20:28) Ježíš byl vzkříšen do nebe a měl se stát Králem Božího Království. Především on je tím mírným, jenž zdědí zemi společně s vybranými věrnými, kteří jsou vzkříšeni do nebe, aby se v tomto Království stali spoluvládci. (Žalm 2:6–9) Až přijde čas, tato vláda se ujme záležitostí země, aby byl původní Boží záměr splněn a aby země byla přeměněna v ráj. Nespočetné miliony mírných lidí ‚zdědí zemi‘ v tom smyslu, že z vlády tohoto Království, v němž bude panovat Ježíš Kristus se svými spoluvládci, budou mít užitek. (1. Mojžíšova 3:15; Daniel 2:44; Skutky 2:32, 33; Zjevení 20:5, 6)

„Jako v nebi, tak i na zemi“

O této záchraně, s níž je spojen dvojí úděl, totiž nebeský a pozemský, je zmínka  ve vidění, které měl apoštol Jan. Viděl na nebeských trůnech krále, kteří byli vybráni z Kristových věrných učedníků. Bible výslovně říká, že tito Kristovi společníci „mají kralovat nad zemí“. (Zjevení 5:9, 10) Povšimněme si, že splnění Božího záměru má dvě stránky — obnovenou zemi a nebeské Království, které bude nad touto zemí vládnout a které tvoří Ježíš Kristus se svými spoludědici. Díky všem těmto Božím opatřením může být nakonec na zemi obnoven ráj, a to v souladu s Božím původním záměrem.

Svou vzorovou modlitbou Ježíš učedníkům ukázal, že se mají modlit, aby se děla Boží vůle „jako v nebi, tak i na zemi“. (Matouš 6:9, 10) Měla by tato slova nějaký smysl, kdyby měla země zmizet nebo kdyby jen symbolizovala nebe? A měla by tato slova nějaký smysl, kdyby všichni spravedliví šli do nebe? Z Písma — od zprávy o stvoření až do vidění popsaných v knize Zjevení — je jasně patrné, jaká je Boží vůle, pokud jde o zemi. Země se má stát tím, co si Bůh přál, totiž rájem. To je jeho vůle, a Bůh slibuje, že ji splní. To je vůle, o jejíž splnění se modlí věřící lidé na zemi.

Právě věčný život na zemi byl původním záměrem Stvořitele, Boha, který ‚se nezměnil‘. (Malachiáš 3:6; Jan 17:3; Jakub 1:17) Časopis Strážná věž vysvětluje tyto dvě stránky splnění Božího záměru už déle než sto let. Proto můžeme rozumět biblickým slibům, jež se týkají obnovení země. Doporučujeme vám, abyste tuto otázku zkoumali dál. Můžete si o tom pohovořit se svědky Jehovovými, nebo se můžete obrátit na vydavatele tohoto časopisu.

[Poznámka pod čarou]

^ 5. odst. Hebrejský výraz ’eʹrec bývá překládán slovem, které znamená „území“, a ne slovem, které znamená „země“. Není však žádný důvod, proč by se měl výraz ’eʹrec použitý v Žalmu 37:11, 29 vztahovat jen na území, jež bylo dáno izraelskému národu. V díle Old Testament Word Studies od Williama Wilsona je výraz ’eʹrec definován takto: „Země v nejširším smyslu, jak obydlená, tak i neobydlená; s omezujícím přívlastkem se používá na část zemského povrchu, na území nebo pozemek.“ Hebrejské slovo tedy ve svém prvním a hlavním významu označuje naši planetu neboli zeměkouli. (Viz Strážnou věž z 1. srpna 1986, stranu 32.)

[Obrázek na straně 4]

Bible jasně mluví o tom, že na zemi bude vytvořen ráj

[Obrázek na straně 7]

Měla by Ježíšova vzorová modlitba smysl, kdyby měla země zmizet?