Přejít k článku

Přejít na obsah

Otázky čtenářů

Otázky čtenářů

 Otázky čtenářů

Co měl Ježíš na mysli, když Nikodémovi řekl: „Žádný člověk . . . nevystoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.“ (Jan 3:13)

Ježíš byl tehdy na zemi a ještě nevystoupil neboli nevrátil se do nebe. Význam těchto slov však můžeme pochopit z toho, co o Ježíšovi víme, a také z kontextu.

Předtím žil Syn se svým Otcem v duchovní říši, ale ve stanovený čas byl jeho život přenesen do lůna Marie, a narodil se jako člověk. V tom smyslu Ježíš „sestoupil z nebe“. (Lukáš 1:30–35; Galaťanům 4:4; Hebrejcům 2:9, 14, 17) Po své smrti měl být Ježíš vzkříšen jako duchovní tvor a vrátit se k Jehovovi. Krátce před tím, než byl usmrcen, se tedy mohl modlit: „Otče, . . . oslav [mě] vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“ (Jan 17:5; Římanům 6:4, 9; Hebrejcům 9:24; 1. Petra 3:18)

Když Ježíš mluvil s Nikodémem, farizeem a učitelem v Izraeli, ještě se nevrátil do nebe. Je zřejmé, že do duchovní říše do té doby nevystoupil po své smrti ani žádný jiný člověk. Samotný Ježíš uvedl, že Jan Křtitel je sice výjimečný Boží prorok, ale „kdo je menší v nebeském království, je větší než on“. (Matouš 11:11) A apoštol Petr vysvětlil, že dokonce i věrný král David, který zemřel, je stále ve své hrobce a do nebe nevystoupil. (Skutky 2:29, 34) To, že David, Jan Křtitel ani jiní muži víry, kteří zemřeli dříve než Ježíš, nešli do nebe, mělo svůj důvod. Zemřeli totiž před tím, než Ježíš lidem otevřel cestu, neboli příležitost, ke vzkříšení k nebeskému životu. Apoštol Pavel napsal, že Ježíš, jakožto předchůdce, „zasvětil . . . novou a živou cestu“ do nebe. (Hebrejcům 6:19, 20; 9:24; 10:19, 20)

V době, kdy mluvil s Nikodémem, Ježíš ještě nezemřel a nebyl vzkříšen. Co měl tedy na mysli, když řekl: „Žádný člověk . . . nevystoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.“ (Jan 3:13) Uvažujme o kontextu těchto slov — podívejme se o čem Ježíš s Nikodémem mluvil.

Když za Ježíšem tento vládce Židů přišel pod rouškou tmy, Ježíš mu řekl: „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ (Jan 3:3) Nikodém se zeptal: ‚Jak by se to mohlo stát? Jak by se mohl člověk narodit podruhé?‘ Nikodém tuto božskou nauku o možnosti být v Božím Království nechápal. Existoval nějaký způsob, jak by se o této věci mohl něco dozvědět? Z lidského pohledu ne; žádný člověk by ho o tom nemohl poučit, protože nikdo z lidí v nebeské říši nebyl, a nemohl tedy nijak vysvětlit, jak se do Království dostat. Jedinou výjimkou byl Ježíš. On mohl Nikodéma i ostatní poučit, protože sestoupil z nebe, a byl tedy schopen takové věci lidem vysvětlovat.

Na rozboru této otázky je dobře vidět jedna cenná zásada týkající se studia Božího slova. Je nerozumné klopýtat o některé pasáže z Písma jen proto, že se nám zdají těžko pochopitelné. To, co Bible uvádí na jednom místě, musí být chápáno ve světle jiných biblických textů a musí s nimi být v souladu. Také kontext, neboli to, o jakou situaci šlo nebo co bylo předmětem úvahy, nám může často pomoci najít správný a logický význam méně srozumitelné pasáže.