Přejít k článku

Přejít na obsah

‚Vyvol si život, abys zůstal naživu‘

‚Vyvol si život, abys zůstal naživu‘

 ‚Vyvol si život, abys zůstal naživu‘

„Předložil [jsem ti] život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu.“ (5. MOJŽÍŠOVA 30:19)

1, 2. V jakých směrech byl člověk stvořen k Božímu obrazu?

„UDĚLEJME člověka k našemu obrazu, podle naší podoby.“ Tento Boží výrok je zaznamenán v první kapitole Bible. A tak „Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu,“ čteme v 1. Mojžíšově 1:26, 27. První člověk se tedy lišil ode všech ostatních tvorů na zemi. Podobal se svému Stvořiteli a byl schopen zrcadlit to, jak Bůh smýšlí a jak projevuje lásku, smysl pro právo, moudrost a moc. Dostal svědomí, aby mohl dělat rozhodnutí, která by byla k jeho vlastnímu dobru a s nimiž by byl spokojen jeho nebeský Otec. (Římanům 2:15) Stručně řečeno, Adam měl svobodnou vůli. Když si Jehova svého pozemského syna prohlédl, zhodnotil výsledek své tvůrčí činnosti takto: „Pohleďme, [je] to velmi dobré.“ (1. Mojžíšova 1:31; Žalm 95:6)

2 My jsme Adamovými potomky, a jsme tedy rovněž vytvořeni k obrazu Boha a podle jeho podoby. Máme však opravdu možnost rozhodovat o svém jednání? Ano. Jehova je sice schopen vědět, co se stane v budoucnosti, ale nerozhoduje předem o činech a osudech jednotlivých lidí, tedy ani o našich. Nikdy by nedovolil, aby jeho pozemské děti byly bezmocnými loutkami v rukou osudu. Proto bychom měli používat svou svobodnou vůli a správně se rozhodovat. Abychom pochopili, proč je to důležité, vezměme si nejprve ponaučení  z dějin izraelského národa. (Římanům 15:4)

Svoboda rozhodování v Izraeli

3. Co bylo prvním z Deseti přikázání a jak se věrní Izraelité rozhodli je poslouchat?

3 „Já jsem Jehova, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků,“ řekl Jehova Izraelitům. (5. Mojžíšova 5:6) V roce 1513 př. n. l. národ zažil zázračné vysvobození z egyptského područí, a tak Izraelité neměli sebemenší důvod o těchto slovech pochybovat. V prvním z Deseti přikázání Jehova prostřednictvím svého mluvčího Mojžíše prohlásil: „Nebudeš mít žádné jiné bohy proti mému obličeji.“ (2. Mojžíšova 20:1, 3) Při této příležitosti se izraelský národ rozhodl poslouchat. Izraelité se z vlastní vůle Jehovovi bezvýhradně oddali. (2. Mojžíšova 20:5; 4. Mojžíšova 25:11)

4. (a) Jakou volbu Mojžíš postavil před Izraelity? (b) Mezi čím se můžeme rozhodnout my dnes?

4 Asi o 40 let později Mojžíš důrazně připomněl jiné generaci Izraelitů, že se budou muset rozhodnout. „Dnes proti vám opravdu beru za svědky nebesa a zemi, že jsem ti předložil život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo.“ (5. Mojžíšova 30:19) Podobné je to dnes — i my si můžeme zvolit. Můžeme se rozhodnout, že budeme Jehovovi věrně sloužit s vyhlídkou na věčný život, nebo se můžeme rozhodnout, že ho nebudeme poslouchat, a poneseme následky. Uvažujme o dvou příkladech lidí, kteří udělali protikladné rozhodnutí.

5, 6. Jak se rozhodl Jozue a k čemu to vedlo?

5 V roce 1473 př. n. l. Izraelité pod Jozuovým vedením vešli do Zaslíbené země. Jozue krátce před svou smrtí pronesl burcující řeč, ve které na celý národ naléhal: „Jestliže je ve vašich očích špatné sloužit Jehovovi, vyvolte si dnes, komu budete sloužit, zda bohům, jimž sloužili vaši praotcové, kteří byli na druhé straně Řeky, nebo bohům Amorejců, v jejichž zemi bydlíte.“ Potom poukázal na svou rodinu a pokračoval: „Pokud jde o mne a mou domácnost, my budeme sloužit Jehovovi.“ (Jozue 24:15)

6 Již dříve Jehova kladl Jozuovi na srdce, aby byl odvážný a silný, a řekl mu, že má důsledně poslouchat Boží Zákon. Když bude knihu Zákona číst polohlasem dnem a nocí, bude schopen učinit svou cestu úspěšnou. (Jozue 1:7, 8) A to se také stalo. Jozue za své rozhodnutí sklidil požehnání. „Neselhal ani jeden slib z celého dobrého slibu, který Jehova dal izraelskému domu,“ prohlásil. „Všechno se splnilo.“ (Jozue 21:45)

7. Jak se v době Izajáše rozhodli někteří Izraelité a jaké to mělo následky?

7 Jako protiklad si uveďme situaci, která panovala v Izraeli asi o 700 let později. Mnozí Izraelité mezitím přejali pohanské zvyky. Například poslední den v roce se lidé scházeli, aby hodovali u stolu s nejrůznějšími pochoutkami a sladkým vínem. Nebylo to pouhé rodinné setkání, ale byl to náboženský obřad k uctění dvou pohanských božstev. Prorok Izajáš zaznamenal, jak na tuto nevěrnost pohlížel Jehova. „To vy . . . opouštíte Jehovu, zapomínáte na mou svatou horu, prostíráte stůl pro boha Štěstí a naléváte míchané víno pro boha Osudu.“ Izraelité věřili, že jejich dobrá úroda během roku nezávisí na tom, zda budou mít Jehovovo požehnání, ale na tom, zda si nakloní „boha Štěstí“ a „boha Osudu“. Svou vzpurností a svévolí však zpečeťovali svůj osud sami. „Přisoudím vás meči,“ prohlásil Jehova, „a všichni se skloníte, abyste byli pobiti; protože jsem volal, ale neodpovídali jste; mluvil jsem, ale nenaslouchali jste; a stále jste dělali, co je v mých očích špatné, a zvolili jste si to, v čem nemám potěšení.“ (Izajáš 65:11, 12) Svým nerozumným rozhodnutím si Izraelité přivodili zničení a jejich bůh Osudu ani bůh Štěstí tomu nemohli zabránit.

 Co máme dělat, abychom si zvolili správně

8. Co je podle 5. Mojžíšovy 30:20 potřeba k tomu, abychom si zvolili správně?

8 Když Mojžíš nabádal Izraelity, aby si vyvolili život, poukázal na tři kroky, které by měli udělat. Řekl: „Tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, tím, že budeš naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidržíš.“ (5. Mojžíšova 30:20) Prozkoumejme nyní, co každý z těchto kroků znamená, protože to nám pomůže zvolit si správně.

9. Jak můžeme dávat najevo lásku k Jehovovi?

9 Tím, že budeme milovat Jehovu, svého Boha. Ke službě Jehovovi jsme se rozhodli proto, že ho milujeme. Bereme vážně výstražné příklady z doby izraelského národa, a proto odoláváme každému pokušení dopustit se nemravnosti a vyhýbáme se životnímu stylu, který by nás mohl zatáhnout do bludného kruhu hmotařství, v němž se pohybuje tento svět. (1. Korinťanům 10:11; 1. Timoteovi 6:6–10) Lpíme na Jehovovi a dodržujeme jeho předpisy. (Jozue 23:8; Žalm 119:5, 8) Než Izraelité vešli do Zaslíbené země, Mojžíš je nabádal: „Vidíte, naučil jsem vás předpisy a soudcovská rozhodnutí, právě jak mi přikázal Jehova, můj Bůh, abyste tak činili uprostřed země, do které jdete, abyste ji vzali do vlastnictví. A budete je dodržovat a činit, protože to je moudrost z vaší strany a porozumění z vaší strany před očima národů, jež o všech těchto předpisech uslyší.“ (5. Mojžíšova 4:5, 6) Pokud jde o nás, nyní je zvlášť vhodné, abychom lásku k Jehovovi projevovali tím, že budeme jeho vůli stále dávat na první místo v životě. Jestliže se k tomu rozhodneme, můžeme si být jisti, že nám Bůh požehná. (Matouš 6:33)

10–12. Proč je poučné uvažovat o tom, co se stalo v Noemových dnech?

10 Tím, že budeme naslouchat Božímu hlasu. Noe byl ‚kazatelem spravedlnosti‘. (2. Petra 2:5) Prakticky všichni lidé před potopou byli natolik zaneprázdnění, že si Noemových výstrah „nepovšimli“. A jak to dopadlo? ‚Přišla potopa a všechny je smetla.‘ Ježíš varoval, že „přítomnost Syna člověka“ — tedy doba, v níž žijeme — bude obdobná. To, co se stalo v Noemových dnech, je i v dnešní době vážnou výstrahou pro ty, kdo se rozhodli Boží poselství ignorovat. (Matouš 24:39)

11 Ti, kdo se posmívají Božím výstrahám, kterým dávají zaznívat Boží novodobí služebníci, by si měli uvědomit, že přehlížení těchto výstrah se neobejde bez následků. Apoštol Petr o takových posměvačích napsal: „Podle jejich přání uniká . . . jejich pozornosti ta skutečnost, že nebesa byla odedávna, a země, která Božím slovem celistvě vystupovala z vody a uprostřed vody; a těmito prostředky tehdejší svět utrpěl zničení, když byl zatopen vodou. Týmž slovem jsou však nynější nebesa a země schraňovány k ohni a jsou zachovány ke dni soudu a zničení bezbožných lidí.“ (2. Petra 3:3–7)

12 Naproti tomu Noe a jeho rodina se rozhodli úplně jinak. „Vírou Noe, potom, co dostal božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo spatřeno, projevil zbožnou bázeň a postavil archu.“ Díky tomu, že Noe dbal na Boží výstrahu, byla jeho domácnost zachráněna. (Hebrejcům 11:7) Kéž jsme i my rychlí k slyšení Božího poselství a pak na ně poslušně dbáme. (Jakub 1:19, 22–25)

13, 14. (a) Proč je tak důležité ‚přidržet se‘ Jehovy? (b) Co bychom měli dělat, aby nás Jehova jako „náš Hrnčíř“ mohl tvarovat?

13 Tím, že se Jehovy přidržíme. Máme-li si ‚vyvolit život a zůstat naživu‘, musíme Jehovu nejen milovat a naslouchat mu, ale musíme se ho také ‚přidržet‘ neboli vytrvat v konání jeho vůle. „Svou vytrvalostí získáte své duše,“ řekl Ježíš. (Lukáš 21:19) Z toho, jak se v tomto směru rozhodneme, je patrné, co máme v srdci. „Šťastný je člověk, který ustavičně cítí děs, ale ten, kdo zatvrzuje své srdce, upadne do neštěstí,“ je napsáno v Příslovích 28:14.  Pravdivost těchto slov potvrzuje příklad faraóna ve starověkém Egyptě. Místo aby ho deset ran, které postihly Egypt, vedlo ke zbožné bázni, faraón po každé ráně zatvrdil své srdce. Jehova ho nenutil jednat neposlušně, ale nechal tohoto pyšného panovníka, aby se rozhodl sám. Jehovova vůle se v každém případě splnila. Ohledně Jehovova názoru na faraóna totiž Pavel napsal: „Právě proto jsem tě ponechal, abych ukázal ve spojitosti s tebou svou moc a aby mé jméno bylo oznamováno po celé zemi.“ (Římanům 9:17)

14 Staletí po tom, co byl izraelský národ osvobozen od faraónovy nadvlády, prorok Izajáš prohlásil: „Jsi náš Otec, Jehovo. Jsme hlína a ty jsi náš Hrnčíř; a všichni jsme dílo tvé ruky.“ (Izajáš 64:8) Když studujeme Boží slovo a uplatňujeme je, dovolujeme tím Jehovovi, aby nás tvaroval, a postupně si oblékáme novou osobnost. Stáváme se mírnějšími a poddajnějšími, a díky tomu je pro nás snazší věrně se Jehovy držet. Ze srdce si totiž přejeme dělat mu radost. (Efezanům 4:23, 24; Kolosanům 3:8–10)

„Budeš je dávat na vědomí“

15. Co bylo podle 5. Mojžíšovy 4:9 dvojím závazkem, který Mojžíš připomněl izraelskému národu?

15 Když byli Izraelité na prahu Zaslíbené země, Mojžíš celému shromáždění řekl: „Jenom se měj na pozoru a dobře pečuj o svou duši, abys nezapomněl na věci, které viděly tvé oči, a aby se nevzdálily z tvého srdce po všechny dny tvého života; a budeš je dávat na vědomí svým synům a svým vnukům.“ (5. Mojžíšova 4:9) Aby Izraelité mohli mít Jehovovo požehnání a aby se jim v zemi, kterou zakrátko zdědí, mohlo dobře vést, museli dostát dvojímu závazku vůči svému Bohu Jehovovi. Nesměli zapomenout na podivuhodné věci, které Jehova udělal před jejich očima, a měli o nich poučovat příští generace. My jako Boží lid musíme dnes jednat stejně, chceme-li si ‚zvolit život a zůstat naživu‘. Které činy, jež Jehova vykonal v náš prospěch, viděly naše oči?

16, 17. (a) Jak se misionáři, kteří absolvovali školu Gilead, zapsali do historie díla kázání o Království? (b) Jaké příklady Božích služebníků, jejichž horlivost nezeslábla, znáš ty?

16 Je vzrušující se ohlédnout do minulosti a vidět, jak Jehova žehná našemu dílu kázání a činění učedníků. Od roku 1943, kdy zahájila činnost biblická škola Strážné věže Gilead, byli v mnoha zemích v čele tohoto díla misionáři. Někteří z těch, kdo tuto školu absolvovali brzy po jejím otevření, jsou dodnes horlivými hlasateli Království, přestože již jsou v pokročilém věku a někdy se musí vyrovnávat se značnými zdravotními omezeními. Takovým krásným příkladem je Mary Olsonová, která školu Gilead absolvovala v roce 1944. Jako misionářka sloužila nejprve v Uruguayi, potom v Kolumbii a nyní na Portoriku. Přestože sestru Olsonovou poněkud omezují zdravotní obtíže způsobené stářím, je stále nadšenou kazatelkou. Na každý týden si plánuje kazatelskou službu s místními  zvěstovateli a využívá při ní svoji znalost španělštiny.

17 Nancy Porterová absolvovala školu Gilead v roce 1947 a dosud slouží na Bahamách, i když mezitím ovdověla. Také ona je misionářkou, která se stále intenzivně věnuje kazatelské činnosti. „Když mohu učit druhé lidi o biblické pravdě, je to pro mě mimořádným zdrojem radosti,“ vypráví sestra Porterová ve svém životním příběhu. * „Moje duchovní činnost tedy má určitý řád, takže můj život je uspořádaný a ustálený.“ Sestra Porterová a jiní věrní Boží služebníci nezapomínají na to, co Jehova udělal. A jak je to s námi? Přemýšlíme s vděčností o tom, jak Jehova požehnal dílu Království v místě, kde žijeme? (Žalm 68:11)

18. Proč je poučné číst životní příběhy misionářů?

18 Když přemýšlíme o tom, kolik dobré práce již tito pamětníci vykonali a konají dodnes, naplňuje nás to radostí. Je velmi povzbudivé číst jejich životní příběhy. Když si totiž uvědomíme, co Jehova pro tyto věrné lidi udělal, jsme ještě více odhodláni mu sloužit. Čteš si pravidelně taková poutavá vyprávění uveřejňovaná ve Strážné věži a rozjímáš o nich?

19. K čemu mohou křesťanští rodiče využívat životní příběhy uvedené ve Strážné věži?

19 Mojžíš Izraelity upozornil, že by neměli zapomenout na nic z toho, co pro ně Jehova udělal, a že tyto věci by se neměly vzdálit z jejich srdce po všechny dny jejich života. Potom připojil ještě jeden krok: „Budeš je dávat na vědomí svým synům a svým vnukům.“ (5. Mojžíšova 4:9) Příběhy ze života mají zvláštní půvab. Když děti vyrůstají, potřebují dobré příklady. Z příkladu věrných starších sester, jejichž životní příběhy vycházejí ve Strážné věži, mohou svobodné sestry načerpat mnoho poučení. Služba v cizojazyčném obvodu ve vlastní zemi nabízí bratrům a sestrám nové příležitosti k intenzivnímu kázání dobré zprávy. Křesťanští rodiče, co kdybyste zážitky věrných absolventů Gileadu, kteří působili jako misionáři, a také jiných Božích služebníků využili k tomu, abyste své děti podnítili k rozhodnutí věnovat se celodobé službě?

20. Co musíme dělat, abychom si ‚vyvolili život‘?

20 Jak si tedy může každý z nás ‚vyvolit život‘? Tak, že úžasný dar svobodné vůle budeme používat k tomu, abychom Jehovovi dávali najevo lásku a abychom se nadále ze všech sil věnovali službě pro něj, dokud nám tuto mimořádnou výsadu nabízí. Jehova „je totiž“ — slovy Mojžíše — „tvým životem a délkou tvých dnů“. (5. Mojžíšova 30:19, 20)

[Poznámka pod čarou]

^ 17. odst. Viz článek „Navzdory zdrcující ztrátě cítím radost a vděčnost“, který vyšel ve Strážné věži z 1. června 2001, na stranách 23–27.

Vzpomínáš si?

• Jaké poučení sis vzal z příkladu protikladných rozhodnutí, o nichž jsme uvažovali?

• Které kroky musíme udělat, abychom si ‚vyvolili život‘?

• Kterému dvojímu závazku bychom měli dostát?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 26]

‚Předložil jsem ti život a smrt‘

[Obrázek na straně 29]

Noe a jeho rodina si zachránili život díky tomu, že naslouchali Božímu hlasu

[Obrázek na straně 30]

Mary Olsonová

[Obrázek na straně 30]

Nancy Porterová