Přejít k článku

Přejít na obsah

Uplatňování biblických zásad vede ke spokojenosti

Uplatňování biblických zásad vede ke spokojenosti

 Uplatňování biblických zásad vede ke spokojenosti

JISTĚ jsi už viděl kočku, která odpočívá stočená do klubíčka a přitom přede — je to obrázek naprosté spokojenosti. Takovou pohodu a spokojenost by rád zažíval asi každý z nás. Avšak najít spokojenost je pro mnoho lidí náročné. A navíc může tato spokojenost rychle pominout. Proč to tak je?

Jedním z důvodů je, že kvůli své nedokonalosti často děláme chyby a že také musíme snášet chyby druhých. Další důvod spočívá v tom, že žijeme v období, které Bible nazývá ‚poslední dny‘. Ty jsou výstižně popsány jako „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1–5) I na ty z nás, kdo měli spokojené dětství, nyní zpravidla působí mimořádné tlaky těchto ‚kritických časů‘. Je v této době vůbec možné spokojenosti dosáhnout?

Všimni si, že podle Písma sice bude těžké se s těmito kritickými časy vyrovnat, ale nebude to nemožné. Můžeme to zvládnout díky uplatňování biblických zásad. Možná, že ne vždy svoje problémy vyřešíme, ale určité míry spokojenosti dosáhneme. Tři takové zásady nyní prozkoumáme.

Pohlížej na sebe realisticky

Pokud chceme být spokojení, musíme mít realistickou představu o tom, co je v našich možnostech a také co mohou zvládnout druzí. Apoštol Pavel ve svém dopise Římanům uvádí: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Římanům 3:23) Mnohé stránky Jehovovy slávy natolik převyšují naše možnosti, že si je ani neumíme představit. Jedním příkladem jsou známá slova v 1. Mojžíšově 1:31: „Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré.“ Kdykoli se Jehova rozhodne ohlédnout za tím, co udělal, vždy může říci, že ‚to bylo velmi dobré‘. To žádný člověk pokaždé prohlásit nemůže. Když si svá omezení uvědomujeme, je to první krok k tomu, abychom dosáhli spokojenosti. Je však zapotřebí ještě něčeho dalšího. Musíme pochopit a také přijmout to, jak se na celou věc dívá Jehova.

Řecké slovo přeložené jako „hřích“ je odvozeno z kořene, který znamená „minout cíl“. (Římanům 3:9, poznámka pod čarou) Uveďme si jeden příklad: Představ si lukostřelce, který doufá, že získá cenu díky přesnému zásahu do terče. Má tři pokusy. Vystřelí první šíp a míjí cíl o celý metr. Zamíří lépe, ale přesto je druhý šíp od středu terče ještě půl metru. Plně soustředěný pak vypustí třetí šíp. Ten mine cíl o pouhý centimetr. Bylo to sice velmi blízko, ale nebyl to přímý zásah.

Všichni jsme jako ten zklamaný lukostřelec. Někdy se nám zdá, že ‚cíl míjíme‘ o velký  kus. Jindy jsme cíli blíže, ale i tak jej míjíme. Cítíme se bezmocní, protože jsme se usilovně snažili, ale ani tak to nestačilo. Nyní se vraťme zpět k lukostřelci.

Pomalu odchází a je sklíčený, protože si cenu pro vítěze opravdu velmi přál. Náhle jej však pořadatel závodu zavolá zpátky, podává mu cenu a říká: „Rád bych vám ji věnoval, protože jste na mě udělal dobrý dojem a také jsem viděl, jak moc se snažíte.“ Lukostřelec cítí obrovskou radost.

Obrovskou radost bude cítit také každý, kdo od Boha obdrží „dar“ věčného života v dokonalosti. (Římanům 6:23) Lidé pak budou všechno dělat dobře — již nikdy neminou cíl. Budou dokonale spokojení. Pokud do té doby budeme mít stále na mysli, jak se na nás dívá Jehova, pak budeme vidět v lepším světle jak sebe, tak i druhé.

Pamatuj, že všechno nějakou dobu trvá

Je zřejmé, že všechno nějakou dobu trvá. Všiml sis však, jak těžké je zůstat spokojený, když na nějakou věc musíš čekat déle, než sis představoval? Anebo když se zdá, že nějaká nepříjemná situace nemá konce? Přesto se i za takových okolností některým lidem daří zůstat spokojení. Zamysli se nad příkladem Ježíše.

Než Ježíš přišel na zem, byl v nebi vzorem poslušnosti. Přesto je o něm řečeno, že zde na zemi se „naučil poslušnosti“. Jak? „Z toho, co vytrpěl.“ Předtím sice utrpení viděl, ale nikdy ho sám nezakusil. Mnoho těžkých situací zažil až na zemi, zvláště v období od svého křtu v Jordánu do své smrti na Golgotě. Neznáme všechny podrobnosti toho, jak byl Ježíš v tomto ohledu „učiněn dokonalým“, ale víme, že to nějakou dobu trvalo. (Hebrejcům 5:8, 9)

Ježíš byl úspěšný, protože rozjímal o ‚radosti, jež mu byla předložena‘ — o odměně za svou věrnost. (Hebrejcům 12:2) Občas však „předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami“. (Hebrejcům 5:7) Možná i my se někdy takto úpěnlivě modlíme. Jak na to Jehova pohlíží? Tentýž verš ukazuje, že Jehova Ježíše „příznivě“ vyslyšel. Bůh udělá to samé pro nás. Proč?

Jehova totiž ví, kolik toho můžeme snést, a vždy nám přijde na pomoc. Každý má hranice, pokud jde o to, co může unést. Lidé v Beninu říkají: „Když je vody příliš mnoho, utopí se nakonec i žáby.“ Jehova ví lépe než my sami, kdy už jsme téměř na hranici svých možností. Láskyplně projevuje „milosrdenství a . . . nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas“. (Hebrejcům 4:16) Právě to Jehova udělal v případě Ježíše i mnoha svých dalších služebníků. Uvažuj o tom, jak takovou podporu pocítila Monika.

Monika byla bezstarostné, energické děvče s veselou povahou. V roce 1968, kdy jí bylo něco málo přes dvacet let, zažila otřes,  když se dozvěděla, že trpí roztroušenou sklerózou — nemocí, jež obvykle vede k částečnému ochrnutí. Její život se tím úplně změnil. Musela udělat řadu úprav, aby mohla pokračovat v celodobé službě. Monika si uvědomila, že její nemoc bude vleklá. O šestnáct let později řekla: „Moje nemoc je stále nevyléčitelná a pravděpodobně se to nezmění, dokud Boží nový systém věcí neučiní všechny věci nové.“ Připustila, že žít s nemocí pro ni není snadné: „I když moji přátelé říkají, že jsem stále usměvavá a veselá stejně jako dřív, . . . ti nejbližší přátelé vědí, že někdy dlouho a usedavě pláču.“

Nicméně zároveň napsala: „Naučila jsem se být trpělivá a mít radost i z nepatrného zlepšení mého zdraví. Když jsem viděla, jak bezmocný je člověk v boji s nemocí, můj osobní vztah k Jehovovi se posílil. Pouze Jehova může lidi zcela uzdravit.“ Díky Jehovově pomoci zůstala Monika spokojená a může nyní vzpomínat na více než čtyřicet let, jež strávila v celodobé službě.

Vyrovnávat se s podobnými situacemi bezpochyby není snadné. Jistě však budeš spokojenější, když budeš pamatovat na to, že některé věci možná budou trvat delší dobu, než jsi očekával. Stejně jako Monika si můžeš být jistý, že Jehova ti poskytne „pomoc v pravý čas“.

Nesrovnávej se, ale dávej si rozumné cíle

Každý z nás je jedinečný. Neexistuje nikdo úplně stejný jako ty. Tuto skutečnost jednoduše vyjadřuje jedno africké přísloví v gunštině: „Všechny prsty nejsou stejně dlouhé.“ Bylo by pošetilé srovnávat jeden prst s druhým. Jistě bys nechtěl, aby tě Jehova srovnával s někým jiným, a on to nikdy dělat nebude. Mezi lidmi je však sklon srovnávat se rozšířený a může nás okrádat o pocit spokojenosti. Povšimni si, jak to Ježíš působivě znázornil v podobenství u Matouše 20:1–16.

Ježíš hovořil o ‚pánu vinice‘, který na ni potřeboval najmout dělníky. „Časně ráno“ — pravděpodobně v šest hodin — našel několik mužů bez práce a najal je. Dohodli se na tehdejší běžné denní mzdě — jednom denáru za dvanáctihodinový pracovní den. Muži byli nepochybně šťastní, protože našli práci a navíc byla za obvyklou mzdu. Pán vinice později našel další skupiny mužů bez zaměstnání a přidělil jim práci — jednu skupinu poslal na vinici v devět hodin, další ve dvanáct, v patnáct, a poslední dokonce až v sedmnáct hodin. Žádný z těchto mužů nemohl na vinici odpracovat celý den. Pán jim jako mzdu slíbil, „co odpovídá právu“, a oni s tím souhlasili.

Na konci dne pán přikázal muži, který to měl u něho na starosti, aby vyplatil mzdu. Řekl mu, aby zavolal dělníky a zaplatil nejprve těm, kteří byli najati jako poslední. Ti pracovali pouze jednu hodinu, ale kupodivu dostali mzdu za celodenní práci. Jistě si dokážeme představit živý rozhovor, jenž následoval. Dělníci, kteří pracovali celých dvanáct hodin, usoudili, že dostanou úměrně více. Ale dostali mzdu ve stejné výši.

Jaká byla jejich reakce? „Když [denár] dostali, začali reptat proti hospodáři a řekli: ‚Ti poslední odevzdali práci za jednu hodinu; přesto jsi je učinil rovnými nám, kteří jsme nesli břemeno dne a palčivý žár!‘“

Pán se však na celou situaci díval jinak. Upozornil je, že dostali to, na čem se dohodli, o nic méně. Pokud šlo o ostatní dělníky, rozhodl se dát jim celodenní mzdu — nepochybně více, než očekávali. Ve skutečnosti nikdo neobdržel méně, než bylo dohodnuto. Mnozí z nich naopak dostali více, než předpokládali. Pán se tedy nakonec zeptal: „Není snad zákonné, abych dělal se svými vlastními věcmi, co chci?“

 Nyní si představ, že by muž, který to měl na starosti, nejprve zaplatil první skupině dělníků a ti by ihned odešli. Byli by spokojení. Nespokojení začali být teprve tehdy, když viděli, že dostali stejnou mzdu jako ti, kdo odvedli méně práce. To je rozhněvalo natolik, že dokonce začali reptat proti pánovi, jemuž byli původně tak vděční za to, že je najal.

Toto podobenství dobře vystihuje, k čemu to vede, když se s někým srovnáváme. Pokud budeš rozjímat o svém osobním vztahu k Jehovovi a budeš vděčný za to, jak ti žehná, v tom případě budeš spokojený. Nesrovnávej svoji situaci se situací druhých. Jestliže se zdá, že Jehova se rozhodl udělat pro druhé něco navíc, buď šťastný a raduj se s nimi.

Jehova však od tebe něco očekává. Co to je? V dopise Galaťanům 6:4 se říká: „Ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému.“ Jinými slovy, stanov si rozumné cíle. Naplánuj si, čeho můžeš opravdu dosáhnout, a pak na tom pracuj. Jestliže bude tvůj cíl rozumný a ty jej dosáhneš, budeš „mít příčinu k jásání“. Budeš se cítit spokojený.

Odměna je na dosah

Uvažovali jsme o třech příkladech toho, že uplatňování biblických zásad skutečně vede ke spokojenosti, dokonce i v těchto posledních dnech a navzdory naší nedokonalosti. Mohl bys po takových zásadách — ať už jsou jasně vyjádřené, anebo ukryté ve vyprávěních a podobenstvích — pátrat během svého každodenního čtení Bible?

Pokud cítíš, že se tvá spokojenost vytrácí, snaž se rozpoznat, co je toho pravou příčinou. Potom hledej zásady, které by ti mohly pomoci, abys svou situaci změnil. Můžeš například prozkoumat strany 110 a 111 v publikaci „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné“. * Zde se pojednává o knize Přísloví a pod dvanácti mezititulky tu nalezneš široký výběr zásad a rad. Skvělým zdrojem informací je také Index publikací Watch Tower Society *Watchtower Library na CD-ROM *. Pokud je budeš často používat, naučíš se vyhledávat zásady, které se hodí na tvou situaci.

Jehova již brzy daruje těm, kdo si to zaslouží, věčný život v dokonalosti na rajské zemi. Tam jim ke spokojenosti nebude chybět vůbec nic.

[Poznámky pod čarou]

^ 30. odst. Vydali svědkové Jehovovi.

^ 30. odst. Vydali svědkové Jehovovi.

^ 30. odst. Vydali svědkové Jehovovi.

[Praporek na straně 12]

„Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Římanům 3:23)

[Praporek na straně 13]

Ježíš se „naučil . . . poslušnosti z toho, co vytrpěl“. (Hebrejcům 5:8, 9)

[Praporek na straně 15]

„Bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s někým jiným.“ (Galaťanům 6:4)