Přejít k článku

Přejít na obsah

„Bitva patří Jehovovi“

„Bitva patří Jehovovi“

 „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“

„Bitva patří Jehovovi“

DVĚ znepřátelená vojska stojí proti sobě na protilehlých stranách údolí. Přední filištínský bojovník Goliat čtyřicet dní chrlí urážky na Izraelity, kteří jsou ochromeni strachem. (1. Samuelova 17:1–4, 16)

Goliat hlasitě pronáší k Izraelitům svou výzvu. Říká: „Vyvolte si muže, a ať ke mně sejde. Jestliže bude schopen se mnou bojovat a opravdu mě srazí, potom se musíme stát vašimi sluhy. Ale jestliže ho sám zmohu a srazím ho, také se stanete našimi sluhy a budete nám sloužit. . . . Sám opravdu tohoto dne popichuji izraelské bitevní linie. Dejte mi nějakého muže a bojujme spolu!“ (1. Samuelova 17:8–10)

Ve starověku nebylo neobvyklé, že se místo dvou vojsk střetli v boji muže proti muži jejich nejlepší bojovníci. Té straně, z jejíchž řad vzešel vítěz souboje, připadlo vítězství. Vyzývatelem Izraele však není obyčejný řadový voják. Je to muž obří postavy — zuřivý protivník nahánějící hrůzu. Ale tím, že se Goliat posmívá vojsku Jehovova lidu, nad sebou podepisuje ortel smrti.

V boji nejde jen o vítězství vojenské. Je to také střetnutí mezi Jehovou a bohy Filištínů. Izraelský král Saul by měl odvážně vést svá vojska do boje proti Božím nepřátelům, ale místo toho připustí, aby ho ochromil strach. (1. Samuelova 17:11)

Mladík, který důvěřuje Jehovovi

V průběhu tohoto oboustranného vyčkávání přichází navštívit své bratry v Saulově vojsku mladík, který byl již pomazán za budoucího izraelského krále. Jmenuje se David. Když slyší, co Goliat řekl, ptá se: „Kdo je ten neobřezaný Filištín, že musí popichovat bitevní linie živého Boha?“ (1. Samuelova 17:26) V Davidových očích je Goliat představitelem jak Filištínů, tak jejich bohů. David je spravedlivě rozhořčen a dychtí postavit se za Jehovu a za Izrael. Chce se s pohanským obrem utkat v boji. Král Saul mu však říká: „Nejsi schopen jít proti tomu Filištínovi, abys s ním bojoval, neboť jsi jen chlapec.“ (1. Samuelova 17:33)

Pohled Saula a pohled Davida se od sebe liší jako den a noc. Saul vidí mladičkého pastýře, který má čelit krutému obrovi. David však vidí muže, jenž pohrdá Svrchovaným Pánem Jehovou. Davidova odvaha vychází z jeho přesvědčení, že Bůh nedovolí, aby se někdo beztrestně vysmíval Božímu jménu a Božímu lidu. Goliat se chlubí svou silou, David naopak spoléhá na Jehovu a dívá se na věc z Božího stanoviska.

„Přicházím k tobě se jménem Jehovy“

Davidova víra stojí na pevných základech. Mladý pastýř si pamatuje, že Bůh mu pomohl osvobodit ovci z tlamy medvěda i lva. Je si jist, že Jehova mu pomůže i nyní, takže tohoto hrozivého filištínského protivníka dokáže porazit. (1. Samuelova 17:34–37) Vyzbrojen jednoduchým prakem a pěti hladkými kameny se David vydává vstříc Goliatovi.

Mladý David se tohoto zdánlivě nesplnitelného úkolu ujímá proto, že se spoléhá na sílu  od Jehovy. Odvážně Filištínovi říká: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem, ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval. Tohoto dne tě Jehova vydá do mé ruky . . . Lidé celé země poznají, že existuje Bůh, který patří Izraeli. A celý tento sbor pozná, že Jehova nezachraňuje ani mečem, ani kopím, protože bitva patří Jehovovi.“ (1. Samuelova 17:45–47)

Jak to dopadne? Inspirovaná zpráva uvádí: „David [se] s prakem a kamenem prokázal jako silnější než Filištín a srazil Filištína a usmrtil ho; a v Davidově ruce nebyl meč.“ (1. Samuelova 17:50) V jeho ruce sice nebyl meč, ale měl mocnou podporu od Jehovy. *

Tímto soubojem se jasně prokázalo, že Davidova víra v Jehovu byla oprávněná. Když se musíme rozhodnout, zda podlehneme strachu z lidí, nebo budeme důvěřovat v Jehovovu zachraňující moc, naše volba je zřejmá: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) A když se budeme na náročné situace dívat ze stanoviska Jehovy Boha, dokážeme i velké těžkosti vidět ze správného hlediska.

[Poznámka pod čarou]

^ 13. odst. Viz Kalendář svědků Jehovových 2006 na květen a červen.

[Rámeček a obrázek na straně 9]

JAK VELKÝ BYL GOLIAT?

Zpráva v 1. Samuelově 17:4–7 říká, že Goliat měřil více než šest loktů — to znamená asi tři metry. O velikosti a síle tohoto Filištína vypovídá váha jeho měděné drátěné košile. Ta byla těžká 57 kilogramů! Jeho kopí mělo násadu těžkou jako dřevěné vratidlo a mělo železné ostří, které vážilo asi 7 kilogramů. Samotná Goliatova zbroj byla tedy velmi pravděpodobně těžší než David.