Přejít k článku

Přejít na obsah

Co vám pomůže rozhodovat se v souladu s Boží vůlí?

Co vám pomůže rozhodovat se v souladu s Boží vůlí?

 Co vám pomůže rozhodovat se v souladu s Boží vůlí?

JISTÝ muž ve Spojených státech přišel do banky s šekem na 25 000 dolarů. Chtěl si tyto peníze uložit na vklad s výpovědní lhůtou. Pracovník banky mu však poradil, aby je investoval na trhu cenných papírů. Tvrdil, že z dlouhodobého hlediska trh cenných papírů nikdy neztrácí svou hodnotu. Muž se rozhodl jeho radu poslechnout. Zanedlouho hodnota jeho investic velmi klesla.

Uvedený příběh je ukázkou toho, že činit moudrá rozhodnutí není snadné. Neplatí to pouze ve finančních otázkách, ale také v mnoha jiných oblastech života. Často může na takovém rozhodnutí záviset náš úspěch či neúspěch a dříve nebo později i život či smrt. Jak tedy získat jistotu, že se rozhodujeme moudře?

„To je ta cesta“

Každý den se rozhodujeme, co budeme jíst, co si vezmeme na sebe, kam půjdeme a tak dále. Některá rozhodnutí mohou být na první pohled bezvýznamná, a přesto mohou mít závažné důsledky. Například rozhodnutí poprvé si zapálit může způsobit celoživotní závislost na cigaretách. Nikdy bychom neměli podceňovat význam zdánlivě méně důležitých rozhodnutí.

Když činíme nějaké rozhodnutí, i ve zdánlivě nepodstatné záležitosti, kde můžeme hledat vedení? Bylo by skvělé, kdybychom se při každém náročném rozhodování mohli obrátit na spolehlivého rádce. Takový rádce skutečně existuje. V jedné starověké knize, která je i dnes praktická, se píše: „Tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste měli jít doprava, nebo v případě, že byste měli jít doleva.“ (Izajáš 30:21) Kdo tato slova říká? A co nám dá jistotu, že se na jeho vedení můžeme spolehnout?

Výše uvedené ujištění nalézáme v Bibli. Miliony lidí, kteří tuto knihu prozkoumali, došly k závěru, že je inspirovaná naším Stvořitelem, Jehovou Bohem. (2. Timoteovi 3:16, 17) Jehova ví, jak jsme utvořeni, a proto je to právě on, kdo nám může dát ty nejlepší rady. Také dokáže vidět do budoucnosti — je popsán jako „Ten, kdo od počátku sděluje ukončení a odedávna věci, které ještě nejsou učiněny; Ten, kdo říká: ‚Má vlastní rada obstojí.‘“ (Izajáš 46:10) Jehovovu slovu tedy  důvěřoval i žalmista, který se vyjádřil následovně: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě.“ (Žalm 119:105) Jak nám však Jehova pomáhá, abychom se moudře rozhodovali v obtížných situacích, které dnešní svět přináší? Co můžeme udělat pro to, aby naše rozhodnutí byla v souladu s Boží vůlí?

Uplatňujte biblické zásady

K tomu, aby se mohli křesťané správně rozhodovat, jim Jehova Bůh zjevil své zásady. Učit se biblické zásady a řídit se jimi je podobné, jako když se člověk učí nějaký jazyk a používá ho. Jakmile jazyk ovládnete, dokážete rozpoznat, když někdo udělá gramatickou chybu, protože to, co řekl, vám jaksi neznělo správně. Možná nedokážete konkrétně vyjádřit gramatickými pojmy, co přesně řekl špatně, ale víte, že to řekl špatně. Když poznáte biblické zásady a osvojíte si je, obvykle už dovedete určit, jaké rozhodnutí by bylo s biblickými zásadami v rozporu, a tudíž nesprávné.

Představte si například mladíka, který se rozhoduje, jaký bude nosit účes. V Bibli není žádné konkrétní nařízení, které by určitý účes zakazovalo. Uvažujte však o následující biblické zásadě. Apoštol Pavel napsal: „Toužím, aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha, totiž dobrými skutky.“ (1. Timoteovi 2:9, 10) Pavel zde sice mluví o ženách, ale uvedená zásada se vztahuje jak na ženy, tak na muže. Co je to za zásadu? V našem vzhledu by se měla zračit skromnost a zdravá mysl. Mladík se tedy může sám sebe ptát: ‚Bude se v mém účesu zračit skromnost, která přísluší křesťanům?‘

A jakou užitečnou zásadu může mladý člověk odvodit z následujících slov učedníka Jakuba? „Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ (Jakub 4:4) Pro křesťany je nemyslitelné, že by byli přáteli světa, což by znamenalo být v nepřátelství s Bohem. Pokud by onen mladík nosil účes, který je v oblibě u jeho vrstevníků, jevil by se jako přítel Boha, nebo jako přítel světa? Mladý muž, který zvažuje, jaký účes bude nosit, se může za pomoci takových biblických zásad rozhodnout moudře. Ano, při rozhodování nám pomáhají zásady od Boha. A když se pro nás to, že při rozhodování bereme v úvahu Boží zásady, stane zvykem, bude pro nás snazší rozhodovat se moudře a tak se vyhnout špatným následkům.

V Božím slově je zapsáno mnoho zásad. Pochopitelně je možné, že nenajdeme takový verš, který by mluvil konkrétně o naší situaci.  Můžeme se však dočíst o tom, jak někteří lidé poslouchali Boží vedení a jak jiní přehlíželi to, když je Bůh varoval. (1. Mojžíšova 4:6, 7, 13–16; 5. Mojžíšova 30:15–20; 1. Korinťanům 10:11) Když budeme o takových lidech číst a budeme přemýšlet o tom, jaké důsledky mělo jejich jednání, najdeme v těchto příbězích Boží zásady, jež nám pomohou činit bohulibá rozhodnutí.

Jako příklad nám poslouží krátký rozhovor Ježíše Krista s apoštolem Petrem. Muži, kteří vybírali daň dvě drachmy, se předtím Petra zeptali: „Váš učitel neplatí daň dvě drachmy?“ Petr odpověděl, že ano. Krátce poté Ježíš položil Petrovi otázku: „Od koho dostávají králové země poplatky nebo daň z hlavy? Od svých synů, nebo od cizích lidí?“ Petr řekl: „Od cizích lidí.“ A Ježíš pokračoval: „Synové jsou tedy skutečně zproštěni daně. Ale abychom jim nezpůsobili klopýtání, jdi k moři, hoď udici a vezmi první rybu, která se vynoří, a když jí otevřeš ústa, najdeš minci stater. Vezmi ji a dej jim ji za mne a za sebe.“ (Matouš 17:24–27) Jaké zásady nacházíme v této zprávě?

Ježíš položil Petrovi několik otázek, kterými vedl jeho uvažování. Ježíš byl Boží Syn, a proto byl zproštěn daně. Petrovi to sice zpočátku nedošlo, ale Ježíš mu laskavě pomohl, aby záležitost pochopil. Když někdo udělá chybu, jistě se stejně jako Ježíš rozhodneme jednat s ním soucitně a nebudeme na jeho chybu nemilosrdně poukazovat ani ho nebudeme odsuzovat.

Petr pak mohl pochopit důvod, proč platit daň z hlavy — proto, aby kvůli tomu druzí neklopýtali. A to je další zásada, kterou se z tohoto příběhu učíme. Brát v úvahu svědomí druhých je důležitější než trvat na svých právech.

Co nás podněcuje k tomu, abychom při svém rozhodování respektovali svědomí druhých? Máme lásku ke svým bližním. Ježíš Kristus učil, že milovat své bližní jako sami sebe je druhé nejdůležitější přikázání, hned po přikázání, abychom milovali Boha celou svou duší. (Matouš 22:39) Žijeme však v sebestředné společnosti a k sobectví nás také vedou naše hříšné sklony. Má-li tedy člověk milovat své bližní jako sám sebe, musí předělat svou mysl. (Římanům 12:2)

Mnozí lidé již takové změny udělali. Když se rozhodují, ať už v závažné nebo zdánlivě nepodstatné záležitosti, berou ohled na druhé. Pavel napsal: „Byli jste ovšem povoláni ke svobodě, bratři; jen této svobody nepoužívejte jako popudu pro tělo, ale láskou služte jeden druhému jako otroci.“ (Galaťanům 5:13) Jak můžeme tato slova uplatnit? Uvažujme o jisté mladé ženě, která se přestěhovala na maloměsto, aby tam pomáhala lidem poznat Boží slovo. Po nějaké době si všimla, že její oblečení, i když bylo podle měřítek velkoměsta decentní, budí ve městě pohoršení. Na jejím oblečení a úpravě zevnějšku nebylo nic špatného, ale přesto se rozhodla nosit oblečení, kterým nebude poutat takovou  pozornost, „aby se o Božím slově nemluvilo utrhačně“. (Titovi 2:5)

Jak byste se vy zachovali v případě, že byste činili rozhodnutí týkající se vašeho vzhledu nebo jiné záležitosti, při níž jde o osobní vkus? Pokud se bude ve vašich rozhodnutích zračit ohled na svědomí druhých, můžete si být jisti, že Jehova z toho bude mít radost.

Myslete na dlouhodobé důsledky

Co dalšího kromě biblických zásad a svědomí druhých bychom měli při rozhodování brát v úvahu? Křesťanská cesta je sice hrbolatá a úzká, ale Bůh nám dává v rámci stanovených mezí značnou volnost. (Matouš 7:13, 14) Musíme zvažovat, jak nás naše rozhodnutí ovlivní po duchovní, duševní, citové a tělesné stránce z dlouhodobého hlediska.

Dejme tomu, že zvažujete, zda přijmout určité zaměstnání. Na práci samotné není možná nic nemorálního ani nevhodného. Umožňovala by vám chodit na křesťanská shromáždění a sjezdy. Plat by byl vyšší, než jste kdy vůbec doufali. Zaměstnavatel velmi oceňuje vaše schopnosti a hodlá je naplno využít. A práce, kterou byste dělali, se vám kromě toho líbí. Mělo by vám něco bránit, abyste takovou nabídku přijali? Co když například tušíte, že byste se do té práce mohli zamilovat? Sice vám bylo řečeno, že vás nikdo nebude nutit pracovat přesčas, ale nemohlo by se vám stát, že při dokončování nějakého projektu byste se práci sami ochotně věnovali více, než byste měli? Nemohlo by takových přesčasů začít přibývat? Nemohlo by to způsobit, že se přestanete náležitě věnovat rodině a nakonec i duchovním činnostem, které byste rozhodně zanedbávat neměli?

Zamyslete se nad tím, jak muž jménem Jim dospěl k závažnému rozhodnutí ohledně svého zaměstnání. Byl neúnavným pracovníkem a stoupal po firemním žebříčku. Nakonec se ve své společnosti stal vedoucím ředitelem pro oblast Orientu, zaujímal vysoké vedoucí postavení v její pobočce ve Spojených státech a byl členem správní rady pro její činnost v Evropě. Když však došlo v Japonsku k ekonomickému propadu, uvědomil si, jak bylo marné honit se za penězi a vlivným postavením. Jeho těžce vydělané peníze byly ty tam. Najednou nevěděl, kam směřovat svůj život. ‚Co budu dělat za deset let?‘ ptal se sám sebe. Potom si uvědomil, že jeho žena a děti mají smysluplnější životní cíle. Již před lety se začali stýkat se svědky Jehovovými. Jim si přál být stejně šťastný a spokojený jako ostatní členové jeho rodiny. A tak začal studovat Bibli.

Brzy Jim pochopil, že jeho životní styl mu brání vést smysluplný křesťanský život. Byl stále na cestách mezi Asií, Spojenými státy a Evropou, a tak neměl dost času na studium Bible a na to, aby se scházel se spoluvěřícími. Stál před rozhodnutím: ‚Povedu dále stejný život jako posledních padesát let, nebo svůj způsob života změním?‘ Na modlitbách zvážil dlouhodobé důsledky možných rozhodnutí a pak se rozhodl, že všechny své pracovní závazky až na jeden zruší, aby měl více času na duchovní zájmy. (1. Timoteovi 6:6–8) Díky tomuto rozhodnutí se z něj stal šťastnější člověk a může se horlivě věnovat křesťanským činnostem.

Ať už stojíte před rozhodnutím ve věci závažné nebo méně závažné, na tom, jak se rozhodnete, určitě záleží. Na rozhodnutích, která dnes děláte, může záviset úspěch či neúspěch, a v budoucnosti dokonce život či smrt. Když budete brát v úvahu biblické zásady, svědomí druhých a dlouhodobé důsledky svých činů, pomůže vám to rozhodovat se moudře. Kéž se vám daří rozhodovat se v souladu s Boží vůlí!

[Obrázek na straně 13]

Zdánlivě bezvýznamná rozhodnutí mohou mít závažné důsledky

[Obrázek na straně 14]

Jak jí mohou biblické zásady pomoci, aby se rozhodla moudře?

[Obrázek na straně 15]

Ježíš mluvil s Petrem soucitně