Přejít k článku

Přejít na obsah

Otázky čtenářů

Otázky čtenářů

 Otázky čtenářů

Žalmu 102:26 je napsáno, že země a nebesa „zaniknou“. Znamená to, že planeta Země bude zničena?

Žalmista řekl v modlitbě k Jehovovi tato slova: „Dávno jsi položil základy země a nebesa jsou dílem tvých rukou. Ony zaniknou, ale ty budeš dále stát; a právě jako oděv se všechny obnosí. Právě jako oblečení je vyměníš, a ukončí svůj běh.“ (Žalm 102:25, 26) Kontext těchto veršů ukazuje, že nepojednávají o zničení země, ale o tom, že Bůh je věčný. Z kontextu také vyplývá, proč je tato důležitá skutečnost útěchou pro Boží služebníky.

Žalmista, pravděpodobně jeden z vyhnanců v Babylóně, nejprve popisuje své strasti. Běduje nad tím, že jeho život je pomíjivý „právě jako dým“. Tělo mu sžírá palčivá úzkost, takže má pocit, jako by se mu kosti „rozžhavily do ruda jako ohniště“. Je vyčerpaný, „vysušený jako pouhé rostlinstvo“, a cítí se osamělý jako ‚pták odloučený na střeše‘. Kvůli zkouškám, které prožívá, ztratil chuť k jídlu a od rána do večera truchlí. (Žalm 102:3–11) Přesto žalmista úplně neztratil naději. Proč ne? Věděl totiž, co Jehova slíbil udělat se Sionem neboli Jeruzalémem.

Sion byl sice zničen, ale Jehova slíbil, že bude obnoven. (Izajáš 66:8) Pisatel žalmu proto s důvěrou říká Jehovovi: „Smiluješ se nad Sionem, neboť je období, abys mu byl příznivě nakloněn, neboť ustanovený čas přišel. Vždyť Jehova jistě vystaví Sion.“ (Žalm 102:13, 16) Potom se žalmista vrací ke svému vlastnímu trápení. V podstatě usuzuje, že když může Boží silou být obnoven zpustošený Jeruzalém, je Jehova jistě schopen pomoci i jemu samotnému z jeho žalostné situace. (Žalm 102:17, 20, 23) Žalmista má pro naprostou důvěru v Jehovu ještě jiný důvod. Co je tímto důvodem? Skutečnost, že Bůh je věčný.

Jehovova věčná existence vyniká ve srovnání s krátkostí žalmistova vlastního života. „Tvé roky jsou po všechny generace,“ říká Jehovovi. (Žalm 102:24) Žalmista dále prohlašuje: „Dávno jsi položil základy země a nebesa jsou dílem tvých rukou.“ (Žalm 102:25)

Ani nesmírné stáří země a nebes však nelze srovnat s věčností, po kterou existuje Jehova. Žalmista dodává: „Ony [země a nebesa] zaniknou, ale ty budeš dále stát.“ (Žalm 102:26) Hmotná země a hmotná nebesa nejsou nezničitelné. Je pravda, že na jiném místě Jehova prohlásil, že budou trvat navždy. (Žalm 119:90; Kazatel 1:4) Ale mohly by být zničeny, kdyby to bylo Božím záměrem. Naproti tomu Bůh nemůže zemřít. Hmotné výtvory zůstávají „stát navždy“ jen díky tomu, že Jehova se o ně stará. (Žalm 148:6) Jestliže Jehova přestane hmotné výtvory obnovovat, pak se „právě jako oděv . . . všechny obnosí“. (Žalm 102:26) Kdyby se pro to rozhodl, pak by své výtvory mohl přežít, tak jako člověk přežívá své oblečení. Z jiných biblických textů však víme, že to Boží vůlí není. Jak nás Boží slovo ujišťuje, Jehova rozhodl, že doslovná země a doslovná nebesa zůstanou navždy. (Žalm 104:5)

Vědomí, že Jehova bude existovat vždy, takže bude moci plnit všechny své sliby, nás může utěšovat. Bez ohledu na to, jaké zkoušky nás možná postihnou, můžeme se spolehnout, že budeme-li k Bohu volat o pomoc, „jistě se obrátí k modlitbě těch úplně obnažených a neopovrhne jejich modlitbou“. (Žalm 102:17) Ve 102. žalmu tedy nacházíme ujištění o tom, že nás Jehova bude podporovat. A toto ujištění je ještě spolehlivější než země, po které chodíme.