Přejít k článku

Přejít na obsah

Dobré chování přináší ovoce

Dobré chování přináší ovoce

 Dobré chování přináší ovoce

NA MALÉM ostrově nedaleko jižního cípu Japonska začala jedna matka spolu se třemi malými dětmi studovat Bibli se svědky Jehovovými. Když se o tom v této odloučené a velmi konzervativní oblasti dozvěděli sousedé, začali se k matce chovat, jako by ji neznali. „Víc než to, že přehlížejí mě samotnou, mě mrzelo, že se chovají chladně k mému manželovi a k dětem,“ vypráví matka. Přesto svým dětem říkávala: „Musíme naše sousedy dál zdravit kvůli Jehovovi.“ (Matouš 5:47, 48)

Doma je učila, že mají být zdvořilé, i když je lidé odbývají. Když se spolu jezdívali koupat do místních horkých pramenů, děti si cestou v autě nacvičovaly, jak pozdraví. Při vstupu do budovy vždy srdečně a nahlas řekly: „Koničiva!“ — „Dobrý den!“ Rodina dál trpělivě zdravila každého kolemjdoucího, přestože sousedé zůstávali chladní. Zdvořilé chování dětí však nemohlo uniknout pozornosti okolí.

Za nějaký čas se tu a tam stalo, že jim někdo ze sousedů na pozdrav také řekl „koničiva“. Po dvou letech už na pozdravy členů této rodiny odpovídali téměř všichni obyvatelé města. Také začali zdravit jeden druhého a být k sobě přátelštější. Zástupce starosty chtěl dětem udělit vyznamenání za to, jak k této změně přispěly. Jejich matka ho však ujistila, že dělají jen to, co by křesťané dělat měli. Později se jeden ze synů účastnil řečnické soutěže, do které byli přihlášeni soutěžící z celého ostrova. Ve svém příspěvku vyprávěl o tom, jak jeho matka učila členy rodiny, aby zdvořile zdravili druhé lidi, bez ohledu na jejich reakci. Získal první cenu a jeho projev byl otištěn v městských novinách. Členové rodiny jsou dnes velmi rádi, že uplatňování křesťanských zásad přineslo takové pěkné výsledky. Když jsou lidé přátelští, je mnohem snazší mluvit s nimi o dobré zprávě.