Přejít k článku

Přejít na obsah

Rozvíjej opravdovou pokoru

Rozvíjej opravdovou pokoru

 Rozvíjej opravdovou pokoru

„Pokorný lid zachráníš.“ (2. SAMUELOVA 22:28)

1, 2. Co mají společného mnozí panovníci ve světě?

PYRAMIDY jsou výmluvným svědectvím o někdejších vládcích Egypta. K postavám, které se zapsaly do dějin, patří také asyrský král Senacherib, řecký vojevůdce Alexandr Veliký a římský státník Julius Caesar. Všichni takoví panovníci mají jedno společné. Nevzpomíná se na ně jako na opravdově pokorné lidi. (Matouš 20:25, 26)

2 Umíš si představit, že by kterýkoli z výše uvedených vládců měl ve zvyku hledat ve své říši ponížené poddané, kteří potřebují utěšit? Ovšemže ne! Sotva si je také dovedeme představit, jak navštěvují skromné příbytky občanů, kteří jsou zdrceni, a snaží se takové lidi povzbudit. Jejich postoj se opravdu velmi liší od toho, jak se na ponížené lidi dívá Svrchovaný Panovník vesmíru, Jehova Bůh.

Největší příklad pokory

3. Jak zachází Svrchovaný Panovník Jehova se svými pozemskými poddanými?

3 Jehovova velikost a vznešenost jsou nevyzkoumatelné. Přesto se „jeho oči . . . toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné“. (2. Paralipomenon 16:9) A jak Jehova jedná, když najde ponížené ctitele,  kteří jsou kvůli různým zkouškám zdrceni na duchu? V určitém smyslu s nimi „přebývá“ prostřednictvím svého svatého ducha, aby „oživil ducha ponížených a oživil srdce zdrcených“. (Izajáš 57:15) Posiluje své ctitele a pomáhá jim tak, aby mu dál radostně sloužili. Bůh je opravdu pokorný!

4, 5. (a) Co žalmista napsal o Božím způsobu vlády? (b) Co znamená, že Bůh ‚se snižuje‘, aby pomohl ‚poníženému‘?

4 Nikdo ve vesmíru se nepokořuje v takové míře, v jaké se pokořuje Svrchovaný Pán Jehova, aby pomáhal hříšným lidem. Žalmista proto mohl napsat: „Jehova se stal vysokým nad všemi národy; jeho sláva je nad nebesy. Kdo je jako Jehova, náš Bůh, ten, který si dělá obydlí ve výši? Snižuje se, aby shlédl na nebe a zemi, pozvedá poníženého až z prachu; vyvyšuje chudého z jámy s popelem.“ (Žalm 113:4–7)

5 Výraz „snížit se“, který je v tomto verši použit, může mít význam slevit ze své společenské důstojnosti vzhledem k někomu nižšímu. Inspirovaný výrok uvedený v Žalmu 113:6 tedy znamená, že při jednání s lidmi se Bůh pokořuje nebo snižuje na jejich úroveň. Tato slova opravdu výstižně charakterizují našeho pokorného Boha, který s láskou věnuje pozornost potřebám svých nedokonalých pozemských ctitelů! (2. Samuelova 22:36)

Proč byl pokorný Ježíš?

6. Co bylo největším projevem Jehovovy pokory?

6 Největším projevem Boží pokory a lásky bylo to, že kvůli záchraně lidstva poslal svého milovaného prvorozeného Syna, aby se na zemi narodil a byl vychován jako člověk. (Jan 3:16) Ježíš vyučoval pravdu o svém nebeském Otci a potom se vzdal svého dokonalého života, aby sňal „hřích světa“. (Jan 1:29; 18:37) Byl ochoten udělat všechno, co od něj Bůh žádal, protože dokonale zrcadlil vlastnosti svého Otce včetně jeho pokory. To byl největší příklad pokory a lásky, jaký kdy dal kdokoli z Božích tvorů. Ne všichni si Ježíšovy pokory vážili, a jeho nepřátelé Ježíše dokonce pokládali za „nejponíženějšího z lidstva“. (Daniel 4:17) Apoštol Pavel si však uvědomoval, že jeho spoluvěřící by Ježíše měli napodobovat a chovat se jeden k druhému pokorně. (1. Korinťanům 11:1; Filipanům 2:3, 4)

7, 8. (a) Jak se Ježíš naučil být pokorný? (b) Jaké pozvání pronesl Ježíš ke svým budoucím učedníkům?

7 Ježíšův vynikající příklad vyzdvihl Pavel těmito slovy: „Zachovejte si takový myšlenkový postoj, jaký měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl roven Bohu. Ne, ale zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to: Když se nalézal v lidské podobě, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu.“ (Filipanům 2:5–8)

8 Někoho by mohla napadnout otázka, jak se Ježíš naučil být pokorný. Byl to úžasný výsledek blízkého společenství, které měl se svým nebeským Otcem. Strávili spolu dlouhé věky, během nichž Ježíš sloužil jako Boží „mistr v díle“ při stvoření všech věcí. (Přísloví 8:30) Po vzpouře v Edenu mohl Boží Prvorozený dobře vidět, jak pokorně jeho Otec jedná s hříšnými lidmi. Když pak byl na zemi, Otcovu pokoru zrcadlil a pronesl toto  pozvání: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:29; Jan 14:9)

9. (a) Co se Ježíšovi líbilo na dětech? (b) Jaké poučení dal Ježíš na příkladu jednoho malého dítěte?

9 Díky tomu, že Ježíš byl opravdově pokorný, malé děti z něj neměly strach. Naopak, cítily se k němu přitahovány. A Ježíš dětem projevoval náklonnost a věnoval se jim. (Marek 10:13–16) Co se mu na dětech tak líbilo? Určitě měly žádoucí vlastnosti, jež někteří z jeho dospělých učedníků ne vždy projevovali. Je známé, že malé děti se na dospělé lidi dívají jako na nadřazené. Pozná se to podle toho, že od nich stále něco chtějí vědět. Ano, ve srovnání s mnoha dospělými jsou děti učenlivější a nemají takový sklon k pýše. Ježíš při jisté příležitosti vzal jedno malé dítě a řekl svým následovníkům: „Jestliže se neobrátíte a nebudete jako malé děti, rozhodně nevstoupíte do nebeského království.“ A dodal: „Kdokoli se pokoří jako toto malé dítě, ten je největší v nebeském království.“ (Matouš 18:3, 4) Ježíš vyjádřil také toto pravidlo: „Každý . . ., kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Lukáš 14:11; 18:14; Matouš 23:12)

10. Kterými otázkami se budeme zabývat?

10 Z této skutečnosti vyplývají důležité otázky. Vezmeme-li v úvahu, že naše vyhlídky na věčný život zčásti závisí na tom, zda rozvíjíme opravdovou pokoru, proč je někdy pro křesťany těžké být pokorní? Proč je tak náročné potlačovat pýchu a v obtížných situacích reagovat pokorně? A co nám pomůže, aby se nám dařilo rozvíjet opravdovou pokoru? (Jakub 4:6, 10)

Proč je těžké být pokorný?

11. Proč není překvapivé, že musíme se sebou bojovat, abychom byli pokorní?

11 Jestliže musíš sám se sebou bojovat, abys byl pokorný, pak nejsi jediný. Už v roce 1920 se v tomto časopise rozebíralo, co Bible říká o potřebě pokory. Bylo zde uvedeno: „Vidíme-li tudíž, jakou cenu Pán připisuje pokoře, mělo by to všem pravým následovníkům ku povzbuzení býti, by tuto vlastnost každého dne posilňovali.“ Dále bylo možné číst toto poctivé přiznání: „Vzdor těmto napomenutím z Písma zvrácenost lidské přirozenosti zdá se býti takovou, že oni, kdož jsou lidem Páně a kdož chtějí touto cestou kráčeti, mají v této věci patrně více soužení, většího boje, než v čemkoli jiném.“ Tato slova ukazují na jeden důvod, proč praví křesťané musí se sebou bojovat, aby byli pokorní — naše hříšná lidská přirozenost totiž dychtí po nevhodné slávě. Příčinou je to, že jsme potomky hříšné dvojice, Adama a Evy, kteří sami podlehli sobecké dychtivosti. (Římanům 5:12)

12, 13. (a) Jak svět křesťanům brání projevovat pokoru? (b) Kdo nám ztěžuje naše úsilí rozvíjet pokoru?

12 Jiným důvodem, proč pro nás může být těžké projevovat pokoru, je všudypřítomný vliv světa, který lidi vede k tomu, aby se snažili vynikat nad ostatními. V tomto světě je  běžné, že se lidé ženou za uspokojením ‚touhy hříšného těla a touhy očí a za okázalým vystavováním prostředků, které má někdo k životu‘. (1. Jana 2:16) Ježíšovi učedníci by se takovými světskými touhami neměli nechat ovládnout, ale měli by si zachovat prosté oko a zaměřovat se na činění Boží vůle. (Matouš 6:22–24, 31–33; 1. Jana 2:17)

13 Třetím důvodem, proč je těžké rozvíjet a projevovat pokoru, je skutečnost, že tomuto světu vládne Satan Ďábel, samotný původce domýšlivosti. (2. Korinťanům 4:4; 1. Timoteovi 3:6) Satan v lidech podporuje ničemné povahové rysy, které jsou mu vlastní. Například když chtěl, aby ho Ježíš uctíval, nabídl mu za to „všechna království světa a jejich slávu“. Ježíš však byl jako vždy pokorný, a tak Ďáblovu nabídku rozhodně odmítl. (Matouš 4:8, 10) Také křesťany Satan láká, aby hledali slávu sami pro sebe. Pokorní křesťané se však snaží napodobovat Ježíšův příklad a připisují chválu a čest Bohu. (Marek 10:17, 18)

Jak rozvíjet a projevovat opravdovou pokoru?

14. Co je ‚zdánlivá pokora‘?

14 Ve svém dopise Kolosanům apoštol Pavel varoval před předstíranou pokorou, která má udělat dojem na lidi. Tento postoj Pavel označil jako ‚zdánlivou pokoru‘. Ti, kdo pokoru pouze předstírají, nejsou duchovně smýšlejícími lidmi. Spíše tím prozrazují, že ve skutečnosti jsou ‚nadutí‘ pýchou. (Kolosanům 2:18, 23) Na příklady takové falešné pokory poukazoval Ježíš. Odsoudil farizey za to, že se okázale modlí, a za to, že se při postu smutně tváří a znetvořují svůj obličej, aby se na ně lidé dívali. Mají-li naše soukromé modlitby mít hodnotu v Božích očích, měli bychom je naopak pronášet pokorně. (Matouš 6:5, 6, 16)

15. (a) Co můžeme dělat proto, abychom vždy byli ponížené mysli? (b) Uveď nějaký příklad pokory.

15 Křesťanům, kteří se snaží být opravdu ponížené mysli, pomáhá, když mají před očima nejlepší příklady pokory, Jehovu Boha a Ježíše Krista. Mimo jiné to znamená pravidelně studovat Bibli a biblické studijní pomůcky poskytované ‚věrným a rozvážným otrokem‘. (Matouš 24:45) Pro křesťanské dozorce je takové studium nezbytné, „aby se [jejich] srdce nevyvýšilo nad [jejich] bratry“. (5. Mojžíšova 17:19, 20; 1. Petra 5:1–3) Uvažuj o příkladech pokorných lidí, kteří byli za svůj postoj odměněni. Patřila k nim Rut, Hana, Alžběta a mnozí další. (Rut 1:16, 17; 1. Samuelova 1:11, 20; Lukáš 1:41–43) Také přemýšlej o vynikajících příkladech těch, kdo získali významné postavení, a přesto dál pokorně sloužili Jehovovi. Byl to například David, Josijáš, Jan Křtitel a apoštol Pavel. (2. Paralipomenon 34:1, 2, 19, 26–28; Žalm 131:1; Jan 1:26, 27; 3:26–30; Skutky 21:20–26; 1. Korinťanům 15:9) A co mnohé novodobé příklady pokory, které vidíme v křesťanském sboru? Když praví křesťané budou o takových příkladech přemýšlet,  pomůže jim to chovat se ‚k sobě navzájem s ponížeností mysli‘. (1. Petra 5:5)

16. Jak nám při rozvíjení pokory pomáhá křesťanská služba?

16 Další věcí, která nám může pomoci, abychom byli pokorní, je pravidelná účast v křesťanské službě. Ve službě dům od domu i jinde oslovujeme cizí lidi, a děláme-li to s ponížeností mysli, můžeme mít dobré výsledky. Platí to zejména v případě, kdy oslovený zpočátku na poselství o Království reaguje lhostejně nebo hrubě. Lidé často mají námitky proti tomu, čemu věříme, a pokora může křesťanovi pomoci, aby na otázky vždy odpovídal „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15) Někteří pokorní Boží služebníci se přestěhovali do jiných oblastí a věnují se tam lidem s odlišnou kulturou a životní úrovní. Pokud mají lidem, kterým chtějí předat dobrou zprávu, lépe sloužit, musí se v některých případech naučit nějaký cizí jazyk. To je náročný úkol, který vyžaduje pokoru. Takoví služebníci si opravdu zaslouží ocenění. (Matouš 28:19, 20)

17. Které křesťanské závazky od nás vyžadují pokoru?

17 Mnozí z nás pokorně plní své křesťanské závazky a staví přitom zájmy druhých před své vlastní. Pokud například křesťanský otec má dát stranou své vlastní zájmy a věnovat čas přípravě a vedení kvalitního biblického studia se svými dětmi, vyžaduje to od něj pokoru. Pokora také pomáhá dětem, aby ctily a poslouchaly své nedokonalé rodiče. (Efezanům 6:1–4) Do pokořujících situací se často dostávají ženy, které mají nevěřícího manžela a snaží se ho získat svým ‚cudným chováním spolu s hlubokou úctou‘. (1. Petra 3:1, 2) Pokora a obětavá láska nám také pomáhají, když se staráme o potřeby svých nemocných a zestárlých rodičů. (1. Timoteovi 5:4)

Pokora — klíč k řešení problémů

18. Jak nám pokora pomůže, abychom vyřešili problémy?

18 Všichni Boží pozemští služebníci jsou nedokonalí. (Jakub 3:2) Může se stát, že mezi dvěma křesťany vznikne neshoda nebo nedorozumění. Je možné, že jeden z nich má oprávněný důvod ke stížnosti na toho druhého. Takové situace je obvykle možné vyřešit tím, že uplatníme tuto radu: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kolosanům 3:13) Je ovšem pravda, že řídit  se podle této rady není snadné. Člověku, který je pokorný, to však půjde lépe.

19. Na co musíme pamatovat při rozhovoru s člověkem, který se nás dotkl?

19 Někdy může mít křesťan pocit, že jeho oprávněný důvod ke stížnosti je příliš závažný, než aby bylo možné ho přejít. Pak mu pokora pomůže, aby se pokusil s člověkem, který mu podle jeho názoru ublížil, pohovořit, a to s úmyslem obnovit pokojné vztahy. (Matouš 18:15) Problémy mezi křesťany někdy přetrvávají z toho důvodu, že jeden nebo snad oba jsou příliš pyšní, než aby uznali svou chybu. Může se také stát, že ten, který se ujme iniciativy a s tím druhým pohovoří, to udělá samospravedlivě a kriticky. Když naproti tomu budeme opravdově pokorní, mnoho neshod se nám nakonec podaří urovnat.

20, 21. Co nám při rozvíjení pokory může významně pomoci?

20 Zásadním krokem při rozvíjení pokory je modlit se o Boží pomoc a Božího ducha. Pamatuj ale, že „Bůh . . . dává nezaslouženou laskavost“ — včetně svého svatého ducha — „pokorným“. (Jakub 4:6) Jestliže tedy mezi tebou a tvým spoluvěřícím došlo k nějaké neshodě, modli se k Jehovovi, aby ti pomohl pokorně uznat jakoukoli chybu na tvé straně, ať je menší nebo větší. Jestliže se tě někdo dotkl a upřímně se ti omluvil, potom mu pokorně odpusť. Pokud je to těžké, v modlitbě pros Jehovu, aby ti pomohl odstranit z tvého srdce všechny stopy domýšlivosti.

21 Když vidíme, kolik dobrého pokora přináší, mělo by nás to podněcovat, abychom tuto drahocennou vlastnost rozvíjeli a uchovali si ji. Nádherný příklad nám dávají Jehova Bůh a Ježíš Kristus. Nikdy nezapomeň, že Bůh nás ujišťuje: „Výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život.“ (Přísloví 22:4)

Myšlenky k rozjímání

• Koho lze označit za nejlepší příklady pokory?

• Proč je těžké rozvíjet pokoru?

• Co nám pomáhá k pokoře?

• Proč je tak důležité, abychom zůstali pokorní?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 26]

Ježíš byl opravdově pokorný

[Obrázek na straně 28]

Svět vede lidi k tomu, aby se snažili vynikat nad ostatními

[Podpisek]

Foto WHO: L. Almasi/K. Hemzǒ

[Obrázek na straně 29]

Pokora nám pomáhá ve službě mluvit s cizími lidmi

[Obrázky na straně 30]

Neshody je často možné urovnat, když záležitost pokorně přikryjeme láskou

[Obrázky na straně 31]

Křesťané projevují pokoru mnoha způsoby