Přejít k článku

Přejít na obsah

Jehova sečetl ‚i vlasy na naší hlavě‘

Jehova sečetl ‚i vlasy na naší hlavě‘

 Jehova sečetl ‚i vlasy na naší hlavě‘

„Ani jeden [vrabec] nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Ale i všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny.“ (MATOUŠ 10:29, 30)

1, 2. (a) Proč si Job myslel, že ho Bůh opustil? (b) Bylo by správné z Jobových výroků vyvozovat, že se stal Jehovovým odpůrcem? Vysvětli to.

„VOLÁM k tobě o pomoc, ale neodpovídáš mi; stojím zde, ale nevšímáš si mne. Stáváš se vůči mně nelítostným. Osočuješ mě silou své ruky.“ Člověk, který tato slova pronesl, prožíval veliká muka. Tomu se nelze divit — vždyť přišel o živobytí, hrůzná katastrofa ho připravila o děti a on sám byl nyní postižen vysilující nemocí. Ten muž se jmenoval Job, a k našemu užitku byla jeho trýznivá zkouška zaznamenána do Bible. (Job 30:20, 21, Kniha Jobova, Jindřich Hrozný)

2 Z Jobových výroků by se mohlo zdát, že tento muž se stal Božím odpůrcem, ale tak tomu nebylo. Job pouze mluvil z hloubi srdce, které bylo naplněno zoufalstvím. (Job 6:2, 3) Nevěděl, že původcem jeho zkoušek je Satan, a tak mylně usuzoval, že ho Bůh opustil. V jednu chvíli dokonce Jehovovi řekl: „Proč skrýváš i svůj obličej a pokládáš mě za svého nepřítele?“ * (Job 13:24)

3. Jaké myšlenky nás mohou napadat, když se dostaneme do těžkostí?

3 Také dnes mnozí Jehovovi ctitelé dlouhodobě strádají v důsledku válek, politických a sociálních převratů, přírodních katastrof, stáří, nemocí, velké chudoby nebo proto, že jim je zakazována jejich křesťanská činnost. I ty pravděpodobně procházíš různými zkouškami. Někdy máš možná pocit, že Jehova před tebou skrývá svůj obličej. Určitě víš, co je napsáno u Jana 3:16. Čteme tam, že „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna“. Ale když trpíš a nevidíš žádné východisko, možná si říkáš: ‚Opravdu Bůh miluje i ? Všímá si toho, co musím snášet? Zajímá se o mě osobně?‘

4. Jakou situaci musel dlouhodobě snášet apoštol Pavel a jak by podobná situace mohla zapůsobit na nás?

4 Zamysleme se nad tím, co zažil apoštol Pavel. Napsal: „Byl mi dán osten do těla, Satanův anděl, aby mě políčkoval.“ A dodal: „Třikrát [jsem] snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo.“ Pavlovy snažné prosby Jehova slyšel. Ukázal mu však, že mu neposkytne žádné zázračné východisko. Pavel se musel spoléhat na to, že mu síla od Boha pomůže s tímto ‚ostnem v těle‘ se vyrovnávat. * (2. Korinťanům 12:7–9) Je možné, že podobně jako Pavel, i ty prožíváš nějakou zkoušku, která už trvá dlouho. Možná si říkáš: ‚Jestliže Jehova s mou situací podle všeho nic nedělá, znamená to, že o ní neví nebo že ho nezajímám?‘ Tak to rozhodně není! Jehova se hluboce zajímá o každého, kdo mu věrně slouží. To je dobře patrné ze slov, která řekl Ježíš svým apoštolům krátce potom, co si je  vybral. Podívejme se, jak mohou tato slova povzbudit nás.

„Nemějte strach“ — Proč ne?

5, 6. (a) Jak Ježíš svým apoštolům pomohl, aby neměli strach z toho, co je čeká? (b) Jak Pavel vyjádřil své přesvědčení, že Jehova o něj pečuje?

5 Apoštolové obdrželi od Ježíše mimořádné schopnosti, mimo jiné dostali „autoritu nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby léčili kdejakou chorobu a kdejaký neduh“. To však neznamenalo, že se nesetkají s žádnými zkouškami a že nebudou nijak strádat. Naopak, takové obtíže je postihnout měly, a Ježíš některé z nich podrobně popsal. Své apoštoly však nabádal: „Nemějte strach z těch, kdo zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ale spíše mějte strach z toho, kdo může zahubit duši i tělo v gehenně.“ (Matouš 10:1, 16–22, 28)

6 Ježíš jim chtěl pomoci pochopit, proč nemusejí mít strach, a tak na svá slova navázal tím, že uvedl dvě přirovnání. Svým apoštolům řekl: „Což se neprodávají dva vrabci za minci malé hodnoty? A přece ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Ale i všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny. Proto nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Matouš 10:29–31) Všimni si, že odvahu tváří v tvář těžkostem Ježíš spojil s přesvědčením, že Jehova o nás osobně pečuje. Apoštol Pavel o tom zjevně přesvědčen byl. Napsal: „Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám? Ten, kdo neušetřil ani svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás všechny, proč by nám s ním také laskavě nedal všechno ostatní?“ (Římanům 8:31, 32) Bez ohledu na to, s jakými problémy bojuješ, můžeš si být jist, že zachováš-li věrnost, Jehova o tebe bude stále pečovat. Ještě lépe to uvidíme, když radu, kterou Ježíš dal svým apoštolům, prozkoumáme podrobněji.

Hodnota vrabce

7, 8. (a) Jak se v Ježíšově době pohlíželo na vrabce? (b) Zjevně proč je v řečtině použita u Matouše 10:29 zdrobnělina slova, jež znamená „vrabci“?

7 Obrazná vyjádření, která Ježíš použil, působivě vystihují Jehovův zájem o každého, kdo mu slouží. Podívejme se nejprve, jak to vyplývá z přirovnání o vrabcích. V Ježíšově době vrabci sloužili k jídlu, ale všeobecně byli považováni za škůdce, protože působili škodu na obilí. Bylo jich tolik a byli tak laciní, že dva ptáky bylo možné koupit za cenu, která odpovídá přibližně jedné koruně. Dvakrát tolik zaplatili lidé ne za čtyři vrabce, ale za pět vrabců — jednoho totiž dostali navíc, jako by neměl vůbec žádnou hodnotu! (Lukáš 12:6)

8 Zamysleme se také nad velikostí tohoto  obyčejného ptáčka. Ve srovnání s mnoha jinými opeřenci je i dospělý vrabec docela malý. Řecké slovo, které je u Matouše 10:29 přeloženo výrazem „vrabci“, však přímo označuje maličké vrabce. Ježíš si zjevně přál, aby si jeho apoštolové představili toho nejdrobnějšího a nejobyčejnějšího ptáčka, jakého znali. Jedno encyklopedické dílo k tomu říká: „Ježíš se zmiňuje o velmi malém ptáku a ještě k tomu používá zdrobnělinu!“

9. Které působivé poučení vyplývá z přirovnání, v němž Ježíš poukazuje na vrabce?

9 Z přirovnání, v němž Ježíš poukazuje na vrabce, vyplývá působivé poučení: To, co se lidem zdá bezcenné, je v očích Jehovy Boha důležité. Tuto skutečnost Ježíš ještě zdůraznil, když dodal, že ani jeden vrabeček „nespadne na zem“, aniž o tom Jehova ví. * Je jasné, co tím Ježíš chtěl říci. Jestliže Jehova Bůh věnuje pozornost tomu nejdrobnějšímu a nejobyčejnějšímu ptáčkovi, oč víc se stará o člověka, který mu dobrovolně slouží a dostal se do obtížné situace.

10. Jaký význam má výrok, že ‚i všechny vlasy na naší hlavě jsou sečteny‘?

10 K přirovnání, v němž mluvil o vrabcích, Ježíš dodal: „I všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny.“ (Matouš 10:30) Tímto krátkým, ale hlubokým výrokem Ježíš ještě podtrhl myšlenku zmíněného znázornění. Jen si to představ! Člověk má na hlavě průměrně 100 000 vlasů. Většinou vypadají všechny stejně a zdá se, že žádný jednotlivý vlas nestojí za zvláštní pozornost. Jehova Bůh však vidí každý z nich a všechny je sečetl. Jestliže to tak je, může snad v našem životě být sebemenší podrobnost, o které by Jehova nemohl vědět? Boží služebníci se jeden od druhého liší, ale Jehova rozumí povaze každého z nich. Dokonce „vidí, jaké je srdce“. (1. Samuelova 16:7)

11. Jak David vyjádřil přesvědčení, že Jehova se o něj zajímá?

11 David, který sám dobře věděl, co je to strádání, byl přesvědčen o tom, že Jehova si ho všímá. „Jehovo, prozkoumal jsi mě a znáš mě,“ napsal. „Sám jsi poznal mé usedání a mé vstávání. Zdaleka jsi uvažoval o mé myšlence.“ (Žalm 139:1, 2) Také ty si můžeš být jist, že tě Jehova zná. (Jeremjáš 17:10) Jeho zraku nic neunikne, a proto nikdy ukvapeně neusuzuj, že jsi příliš obyčejný, než aby ti Jehova věnoval pozornost!

„Vlij přece mé slzy do svého koženého měchu“

12. Jak víme, že Jehova si je dobře vědom těžkostí, jimiž trpí jeho lid?

12 Jehova nejen osobně zná všechny, kdo mu slouží, ale je si dobře vědom i těžkostí, jimiž každý z nich trpí. Například o Izraelitech, kteří byli utlačováni v otroctví, Jehova řekl Mojžíšovi: „Bezesporu jsem viděl trápení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich křik kvůli těm, kdo je pohánějí do práce, protože dobře znám bolesti, jimiž trpí.“ (2. Mojžíšova 3:7) Když tedy snášíme  nějakou zkoušku, může nám být velikou útěchou vědomí, že Jehova naši situaci vidí a že náš křik slyší. To, že trpíme, mu určitě není lhostejné.

13. Z čeho je patrné, že Jehova má se svými služebníky hluboký soucit?

13 Dokladem Jehovovy péče o lidi, kteří k němu navázali vztah, je i to, že měl s Izraelity soucit. Přestože často trpěli v důsledku své vlastní zatvrzelosti, Izajáš o Jehovovi napsal: „Během vší jejich tísně to bylo tísnivé pro něho.“ (Izajáš 63:9) Jakožto Jehovův věrný služebník si tedy můžeš být jist, že prožíváš-li nějakou bolest, Jehova ji prožívá s tebou. Nemotivuje tě to snad, abys obtížím čelil statečně, a dál Jehovovi sloužil ze všech svých sil? (1. Petra 5:6, 7)

14. Za jakých okolností byl složen 56. žalm?

14 Král David byl přesvědčen o tom, že Jehova o něj pečuje a že s ním soucítí. Je to vidět ze slov 56. žalmu. David tento žalm složil v době, kdy byl na útěku před králem Saulem, který ho chtěl zabít. Unikl do Gatu, ale Filištíni odhalili jeho totožnost, a David proto dostal strach, že bude zajat. Napsal: „Moji nepřátelé chňapají po celý den, jsou totiž mnozí, kteří proti mně povýšeně válčí.“ V této nebezpečné situaci hledal David pomoc u Jehovy. „Po celý den ubližují mým osobním záležitostem,“ řekl. „Všechny jejich myšlenky jsou proti mně k špatnému.“ (Žalm 56:2, 5)

15. (a) Co měl David na mysli, když Jehovu žádal, aby jeho slzy vlil do koženého měchu nebo vepsal do knihy? (b) Čím si můžeme být jisti, jestliže vytrváváme v situaci, která je zkouškou naší víry?

15 V Žalmu 56:8 pak David říká něco nesmírně zajímavého: „Sám jsi podal zprávu, že jsem uprchlík. Vlij přece mé slzy do svého koženého měchu. Což nejsou v tvé knize?“ To je opravdu dojemný popis Jehovovy něžné péče. Když jsme v tísni, možná k Jehovovi voláme se slzami. To dělal i dokonalý člověk Ježíš. (Hebrejcům 5:7) David byl přesvědčen o tom, že Jehova mu věnuje pozornost a že na jeho utrpení nezapomene — že takříkajíc uschová jeho slzy v koženém měchu nebo je vepíše do knihy. * Možná máš pocit, že tvých slz by v takovém koženém měchu nebo na stránkách takové knihy mohlo být mnoho. Pokud to tak je, můžeš čerpat útěchu z tohoto biblického ujištění: „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:18)

Můžeme se stát Božími důvěrnými společníky

16, 17. (a) Jak víme, že Jehovovi nejsou lhostejné problémy jeho ctitelů? (b) Co Jehova dělá pro to, aby s ním lidé mohli mít důvěrný vztah?

16 Z toho, že Jehova sečetl ‚i vlasy na naší hlavě‘, získáváme určitou představu o tom, jaký je. Vidíme, že Bůh, kterého smíme uctívat, je velmi pozorný a starostlivý. Je pravda, že na úplný konec bolesti a utrpení si musíme počkat do doby, kdy nastane slíbený nový svět. Už dnes však Jehova dělá pro své ctitele něco úžasného. David napsal: „Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kdo se ho bojí, také jeho smlouva, kterou jim dává poznat.“ (Žalm 25:14)

17 Ano, můžeme mít „důvěrný vztah k Jehovovi“! Už pouhá představa, že by něco takového bylo možné, se nedokonalým lidem zdá neuvěřitelná. Jehova však zve všechny ty, kdo se ho bojí, aby byli hosty v jeho stanu. (Žalm 15:1–5) A co pro své hosty dělá? David říká, že Jehova jim dává poznat svou smlouvu. Svěřuje se jim a skrze proroky jim sděluje svou „důvěrnou záležitost“, aby znali jeho záměry a věděli, jak jim mají přizpůsobit svůj život. (Amos 3:7)

18. Jak víme, že si Jehova přeje, abychom k němu měli blízký vztah?

 18 Je opravdu povzbudivé vědět, že my — nedokonalí lidé — se můžeme stát důvěrnými společníky Nejvyššího, Jehovy Boha. On sám nás k tomu vybízí. „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám,“ čteme v Bibli. (Jakub 4:8) Jehova si přeje, abychom k němu měli blízký vztah. A nejen že si to přeje, ale také už podnikl kroky k tomu, aby takový vztah umožnil. Přáteli Všemohoucího Boha můžeme být díky Ježíšově výkupní oběti. Bible říká: „Pokud jde o nás, my milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ (1. Jana 4:19)

19. Jak se díky vytrvalosti může prohlubovat náš vztah k Jehovovi?

19 Když vytrváváme za nepříznivých okolností, tento blízký vztah se ještě prohlubuje. Učedník Jakub napsal: „Ať . . . vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.“ (Jakub 1:4) Jaké „dílo“ je dokončováno tím, že vytrvale snášíme těžkosti? Vzpomeňme si na Pavlův ‚osten v těle‘. K čemu vedla vytrvalost v Pavlově případě? O svých zkouškách Pavel řekl: „Velmi rád se proto budu spíše chlubit svými slabostmi, aby Kristova moc zůstala nade mnou jako stan. Proto mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ (2. Korinťanům 12:9, 10) Pavel z vlastní zkušenosti věděl, že Jehova mu dodává potřebnou sílu — „moc, která je nad to, co je normální“ —, aby dokázal vytrvat. To ho zase více přibližovalo ke Kristu a k Jehovovi Bohu. (2. Korinťanům 4:7; Filipanům 4:11–13)

20. Proč si můžeme být jisti, že dostaneme-li se do těžkostí, Jehova nás bude podporovat a utěšovat?

20 Je možné, že Jehova připustil, aby tvoje zkoušky nějakou dobu trvaly. Je-li to tak, stále měj na mysli, co slibuje těm, kdo se ho bojí. Říká jim: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ (Hebrejcům 13:5) Takovou podporu a útěchu od něj můžeš dostávat i ty. Jehova sečetl ‚i vlasy na tvé hlavě‘. Vidí tvou vytrvalost. Prožívá s tebou tvou bolest. Opravdově o tebe pečuje. A nikdy ‚nezapomene na tvou práci a na lásku, kterou jsi projevoval k jeho jménu‘. (Hebrejcům 6:10)

[Poznámky pod čarou]

^ 2. odst. Podobně se vyjádřil také spravedlivý David a věrní Korachovi synové. (Žalm 10:1; 44:24)

^ 4. odst. Bible neuvádí, co přesně bylo Pavlovým ‚ostnem v těle‘. Mohla to být nějaká tělesná vada, například slabý zrak. Výraz ‚osten v těle‘ se také mohl vztahovat na falešné apoštoly nebo na jiné osoby, které zpochybňovaly Pavlův apoštolát a službu. (2. Korinťanům 11:6, 13–15; Galaťanům 4:15; 6:11)

^ 9. odst. Podle názoru některých znalců mohlo to, že vrabec spadne na zem, poukazovat na víc než pouze na jeho smrt. Tito znalci tvrdí, že použitý slovní obrat se v původním jazyce může vztahovat na to, že se ptáček snese na zem, aby tam sebral potravu. Je-li tomu tak, znamenalo by to, že Bůh si ptáčka všímá a zajímá se o něj stále, a ne pouze tehdy, když vrabec umírá. (Matouš 6:26)

^ 15. odst. Ve starověku se kožené měchy vyráběly z vyčiněných ovčích, kozích nebo hovězích kůží. Používaly se na mléko, máslo, sýr nebo vodu. Měchy z kůže, která byla zpracována důkladněji, mohly sloužit k uchovávání oleje nebo vína.

Vzpomínáš si?

• Proč si někdy člověk může myslet, že ho Bůh opustil?

• Jaké poučení vyplývá z Ježíšova přirovnání o vrabcích a o tom, že byly sečteny vlasy na naší hlavě?

• Co znamená, že Jehova vlévá naše slzy do „koženého měchu“ nebo že je vpisuje do své „knihy“?

• Jak můžeme získat „důvěrný vztah k Jehovovi“?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 22]

Proč Jehova Pavlovi neodstranil ‚osten z těla‘?

[Obrázek na straně 23]

Jaké poučení vyplývá z Ježíšova přirovnání o vrabcích?

[Podpisek]

© J. Heidecker/VIREO

[Obrázek na straně 25]

Když pravidelně čteme Boží slovo, ujišťujeme se o tom, že Jehova o nás osobně pečuje