Přejít k článku

Přejít na obsah

Práce — Požehnání, nebo prokletí?

Práce — Požehnání, nebo prokletí?

 Práce — Požehnání, nebo prokletí?

„Pro člověka není nic lepšího, než . . . aby dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci.“ (Kazatel 2:24)

V JEDNOM nedávném průzkumu uvedl každý třetí zaměstnanec, že velmi často je „na konci pracovního dne úplně vyčerpaný“. Tomu se nelze divit. Vždyť lidé často bývají na pracovišti vystaveni stresu, tráví tam stále více času a odnášejí si stále více práce domů, a k tomu všemu sotvakdy slyší od svých nadřízených slůvko uznání.

Se zavedením velkovýroby vzniklo pracovní prostředí, ve kterém si mnozí pracovníci připadají jen jako jedno z ozubených koleček obrovského necitelného stroje. Nápaditost a kreativita mnohdy nejsou vítány. To má ovšem nepříznivý vliv na postoj lidí k práci. Možná o ni zpočátku měli osobní zájem, ale jejich motivace byla ubita. Možná zprvu toužili stát se mistry svého řemesla, ale jejich nadšení bylo zchlazeno.  Za těchto okolností se v lidech může vyvinout nechuť k samotné práci a někteří svou práci začnou přímo nenávidět.

Prozkoumejme svůj postoj

Je samozřejmé, že nemůžeme vždy změnit svou situaci. Určitě však je v naší moci, abychom změnili svůj postoj. Pokud si uvědomujete, že jste do určité míry ovlivněni negativními názory na práci, měli byste se zamyslet nad tím, jaký názor na práci má Bůh. Také byste měli prozkoumat zásady, které s tímto tématem souvisejí. (Kazatel 5:18) Mnohým lidem taková úvaha pomohla, aby měli ze své práce určitou míru radosti a uspokojení.

Bůh pracuje dokonale. Bůh pracuje. Možná nám to připadá zvláštní, ale právě to o sobě Bůh říká v úvodních slovech Bible. Zpráva v 1. Mojžíšově začíná tím, že Jehova stvořil nebesa a zemi. (1. Mojžíšova 1:1) Představte si, kolik různých úloh Bůh zastal při stvoření — například úlohu projektanta, organizátora, technika, umělce, znalce materiálů, architekta, chemika, biologa, zoologa, programátora a lingvisty. (Přísloví 8:12, 22–31)

Jaká byla kvalita Boží práce? Biblická zpráva říká, že to, co vytvořil, bylo „dobré“, dokonce „velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:4, 31) Stvoření opravdu ‚oznamuje Boží slávu‘, a chválit Boha bychom měli i my. (Žalm 19:1; 148:1)

Bůh však nepřestal pracovat, jakmile stvořil hmotná nebesa a zemi a první lidskou dvojici. Jeho Syn Ježíš Kristus o něm řekl: „Můj Otec stále pracuje až dosud.“ (Jan 5:17) Ano, Jehova stále pracuje — stará se o své tvory, udržuje své stvoření a zachraňuje své věrné ctitele. (Nehemjáš 9:6; Žalm 36:6; 145:15, 16) Pro některé úkoly dokonce používá lidi, kteří jsou tudíž ‚Božími spolupracovníky‘. (1. Korinťanům 3:9)

Práce může být požehnáním. Neříká snad Bible, že práce je prokletím? Ze slov v 1. Mojžíšově 3:17–19 by se mohlo zdát, že práce byla trestem, který Bůh uložil Adamovi a Evě za jejich vzpouru. Když totiž nad těmito prvními lidmi vynášel rozsudek, řekl Adamovi: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy.“ Odsoudil tím Bůh práci jako takovou?

Ne, ve skutečnosti měla tato slova jiný význam. Kvůli nevěrnosti Adama a Evy bylo rozšíření edenského ráje odsunuto na pozdější dobu. Bůh proklel zemskou půdu. K tomu, aby z ní člověk těžce vydobyl to, co potřeboval k životu, musel pracovat v potu tváře. (Římanům 8:20, 21)

Bible neříká, že práce je prokletím, ale naopak ukazuje, že je požehnáním, kterého bychom si měli vážit. Jak bylo uvedeno výše, sám Bůh tvrdě pracuje. Lidi stvořil ke svému obrazu a dal jim schopnost a autoritu potřebnou k tomu, aby spravovali jeho pozemské stvoření. (1. Mojžíšova 1:26, 28; 2:15) Tento pracovní úkol lidé dostali před tím, než Bůh pronesl slova zaznamenaná v 1. Mojžíšově 3:19. Kdyby práce byla prokletím a něčím zlým, Jehova by lidi nikdy nevybízel k tomu, aby se jí věnovali. Noe se svou rodinou měl před potopou i po ní mnoho práce. Později, když vzniklo křesťanství, byli také Ježíšovi učedníci vybízeni k tomu, aby pracovali. (1. Tesaloničanům 4:11)

Přesto všichni víme, že práce dnes může být těžkým břemenem. Bývá spojena se stresem, s nebezpečím, s nudou, se zklamáním, se soupeřením, s podvody a s křivdami — a to jsou jen některé příklady „trní a bodláčí“, které v dnešní době práci znesnadňuje. Práce samotná však není prokletím. U Kazatele 3:13 Bible říká, že práce a její ovoce jsou darem od Boha. (Viz rámeček „Jak se vyrovnávat s pracovním stresem“.)

Svou prací můžeme oslavovat Boha. Dobří pracovníci a mistrní řemeslníci se odjakživa  těšili vážnosti. Kvalita je jedním z důležitých hledisek biblického názoru na práci. Sám Bůh koná svou práci mistrovským způsobem. Dal nám různé vlohy a schopnosti a přeje si, abychom své dovednosti dobře využívali. Například když byl ve starověkém Izraeli stavěn svatostánek, lidé jako Becalel a Oholiab obdrželi od Jehovy moudrost, porozumění a poznání potřebné k tomu, aby vyrobili určité umělecké i užitkové předměty. (2. Mojžíšova 31:1–11) Je z toho patrné, že Bůh se velmi zajímal o funkčnost, řemeslnou kvalitu, design a další jednotlivé rysy jejich výrobků.

Tato skutečnost může významně ovlivnit náš názor na naše vlastní schopnosti a pracovní návyky. V určitém smyslu bychom je měli vidět jako dary od Boha, které nejsou samozřejmostí. Křesťané proto mají pracovat tak, jako by jejich pracovní výkon posuzoval sám Bůh. Jsou vybízeni: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi.“  (Kolosanům 3:23) Boží služebníci mají pracovat kvalitně. Když to dělají, mohou mít díky tomu jejich spolupracovníci i jiní lidé větší zájem o poselství, které křesťané káží. (Viz rámeček „Když na pracovišti uplatňujeme biblické zásady“.)

Uvědomíme-li si, že svou prací můžeme oslavovat Boha, mělo by nás to vést k zamyšlení nad tím, jak dobře a jak pilně pracujeme. Byl by s tím, jak pracujeme, Bůh spokojen? Máme my sami dobrý pocit z toho, jakým způsobem plníme své úkoly? Pokud ne, pak máme na čem pracovat. (Přísloví 10:4; 22:29)

Usilujme o vyrovnanost mezi prací a duchovním smýšlením. Ačkoli tvrdě pracovat je chvályhodné, má-li práce i život přinášet uspokojení, musí člověk pamatovat ještě na jinou důležitou věc. Je to duchovní smýšlení, spiritualita. Král Šalomoun tvrdě pracoval a měl všechno bohatství a pohodlí, které život mohl nabídnout. Přitom dospěl k tomuto závěru: „Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kazatel 12:13)

Ať tedy děláme cokoli, měli bychom přitom brát v úvahu, co je Boží vůlí. Vznikají proto otázky. Jednáme skutečně v souladu s jeho vůlí, anebo snad v rozporu s ní? Snažíme se Bohu dělat radost, anebo nám jde pouze o to, abychom byli spokojeni my sami? Pokud se Boží vůlí neřídíme, nakonec nás dostihnou  bolestné následky v podobě zoufalství, osamělosti a pocitu prázdnoty.

Steven Berglas doporučuje „vyhořelým“ manažerům, aby ‚nalezli nějakou vznešenou věc, pro kterou se nadchnou a začlení ji do svého života‘. Není nic vznešenějšího než sloužit Tomu, kdo nám dal dovednosti a schopnosti, abychom mohli smysluplně pracovat. Věnovat se činnosti, která rozradostňuje Stvořitele, je velmi uspokojující. Pro Ježíše byla práce, kterou ho Jehova pověřil, jako výživný pokrm — přinášela mu uspokojení a osvěžení. (Jan 4:34; 5:36) A nezapomeňme na to, že Bůh, který sám pracuje dokonale, nás zve, abychom se stali jeho ‚spolupracovníky‘. (1. Korinťanům 3:9)

Když uctíváme Boha a prohlubujeme své duchovní smýšlení, je pravděpodobnější, že nám naše práce a povinnosti budou přinášet radost. Pracovní prostředí se dnes často vyznačuje stresem, konflikty a vysokými nároky, ale naše hluboká víra a duchovní smýšlení nám mohou dodávat sílu, kterou při své snaze být lepšími zaměstnanci nebo zaměstnavateli tolik potřebujeme. Na druhé straně, když v práci zažíváme nepříjemnosti, které jsou spjaty s životem v tomto bezbožném světě, může nám to odhalit, ve kterých směrech musíme svou víru ještě prohlubovat. (1. Korinťanům 16:13, 14)

Jednou bude práce jen požehnáním

Ti, kdo se dnes namáhají ve službě Bohu, se mohou těšit na dobu, kdy Bůh obnoví ráj a všichni lidé budou mít skutečně smysluplnou práci. O tom, jak v té době bude vypadat život, Jehovův prorok Izajáš napsal: „Jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. . . . Moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ (Izajáš 65:21–23)

V té době bude práce jen požehnáním! Jestliže se nyní seznámíte s Boží vůlí a budete v souladu s ní jednat, můžete patřit k lidem, kterým Jehova požehná a kteří budou stále „vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci“. (Kazatel 3:13)

[Praporek na straně 8]

Bůh pracuje dokonale: 1. Mojžíšova 1:1, 4, 31; Jan 5:17

[Praporek na straně 8]

Práce může být požehnáním: 1. Mojžíšova 1:28; 2:15; 1. Tesaloničanům 4:11

[Praporek na straně 8]

Svou prací můžeme oslavovat Boha: 2. Mojžíšova 31:1–11; Kolosanům 3:23

[Praporek na straně 8]

Usilujme o vyrovnanost mezi prací a duchovním smýšlením: Kazatel 12:13; 1. Korinťanům 3:9

[Rámeček a obrázek na straně 6]

JAK SE VYROVNÁVAT S PRACOVNÍM STRESEM

Odborníci v medicíně považují pracovní stres za riziko povolání. Takový stres může mít za následek žaludeční vředy, depresi a může vést až k sebevraždě. V japonštině existuje termín, který to vystihuje — karoši neboli „smrt z přepracování“.

K pracovnímu stresu mohou přispívat různé okolnosti. Patří k nim změna pracovní doby nebo pracovních podmínek, potíže s nadřízenými, změna druhu práce nebo postavení a s ním spojených odpovědností, odchod do důchodu a výpověď. Někteří chtějí pracovnímu stresu uniknout tím, že mění zaměstnání nebo pracovní prostředí. Jiní se snaží stres potlačit, ale pouze ho přenášejí do jiné oblasti života, nejčastěji na svou rodinu. Někteří lidé dokonce trpí v důsledku stresu vážnými citovými problémy a propadají sklíčenosti a zoufalství.

Křesťané jsou pro boj s pracovním stresem dobře vyzbrojeni. Bible obsahuje mnoho důležitých zásad, díky kterým můžeme náročná období zvládnout tak, že se to pozitivně projeví na našem duchovním i citovém stavu. Ježíš například řekl: „Nikdy . . . nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti. Každý den má dost své vlastní špatnosti.“ Podle této vybídky se máme soustředit na problémy dnešního dne, a ne na problémy, které mohou nastat zítra. Když to děláme, vyvarujeme se toho, že bychom své starosti nafukovali, čímž by pocit úzkosti jen vzrůstal. (Matouš 6:25–34)

Křesťané se nesmí spoléhat na své vlastní síly, ale na sílu od Boha. Když máme pocit, že jsme na pokraji zhroucení, Bůh může naplnit naše srdce pokojem a radostí a dát nám moudrost, abychom se mohli vypořádat s jakýmikoli těžkostmi. „Dál získávejte moc v Pánu a v mohutnosti jeho síly,“ napsal apoštol Pavel. (Efezanům 6:10; Filipanům 4:7)

Konečně pamatujme na to, že i stresové situace nám mohou přinést něco dobrého. Zkoušky nás mohou vést k tomu, že budeme hledat pomoc u Jehovy a důvěřovat mu. Mohou nám také připomínat, že musíme dále pěstovat křesťanskou osobnost, a schopnost vydržet tlak. Pavel nás vybízí: „Jásejme, i když jsme v souženích, protože víme, že soužení plodí vytrvalost, vytrvalost zase schválený stav, schválený stav zase naději.“ (Římanům 5:3, 4)

Stres tedy nemusí nutně vést k zoufalství a trápení, ale může působit jako katalyzátor duchovního růstu.

[Rámeček a obrázek na straně 7]

KDYŽ NA PRACOVIŠTI UPLATŇUJEME BIBLICKÉ ZÁSADY

Když k práci přistupujeme jako křesťané a když jsme na pracovišti známi svým křesťanským chováním, naši spolupracovníci i jiní lidé mohou mít díky tomu větší zájem o biblické poselství. Ve svém dopise Titovi vybízel apoštol Pavel ty, kdo byli v podobné situaci jako dnešní zaměstnanci, ať se „ve všem podřizují svým [nadřízeným] a líbí se jim tím, že neodmlouvají, nekradou, ale plně projevují dobrou věrnost, aby ve všem zdobili učení našeho Zachránce, Boha“. (Titovi 2:9, 10)

Povšimněte si například, co jeden podnikatel napsal do světového ústředí svědků Jehovových: „Píši Vám, abych Vás požádal o svolení zaměstnávat svědky Jehovovy. Chci je zaměstnávat proto, že jsem si naprosto jist jejich poctivostí, upřímností, důvěryhodností a tím, že člověka nepodvedou. Svědkové Jehovovi jsou jedinými lidmi, kterým opravdu věřím. Prosím vyjděte mi vstříc.“

Kyle je křesťanka a pracuje jako recepční na jisté soukromé škole. Jednou došlo k nějakému nedorozumění a její kolegyně ji vynadala před zraky několika žáků. „Musela jsem se hlídat, abych neuvedla pohanu na Jehovovo jméno,“ vzpomíná Kyle. Během následujících pěti dní potom přemýšlela, jak by v této situaci mohla uplatnit biblické zásady. Jednu nalezla v Římanům 12:18: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ Kyle své kolegyni napsala e-mail, ve kterém se jí omluvila za to, že mezi nimi vzniklo napětí. Nabídla jí, že si o tom mohou po práci popovídat a problém urovnat. Když to udělaly, kolegyně se uklidnila a uznala, že Kyle vzniklou situaci vyřešila moudře. Řekla jí: „To musí nějak souviset s tvým náboženstvím.“ Když se loučily, vřele ji objala. Jaký závěr z toho Kyle udělala? „Uplatnit biblické zásady je vždycky to nejlepší, co člověk může udělat.“

[Obrázek na straně 4 a 5]

Mnozí pracovníci si připadají jako ozubená kolečka necitelného stroje

[Podpisek]

Japan Information Center, Consulate General of Japan in NY

[Podpisek obrázku na straně 8]

Zeměkoule: fotografie NASA