Přejít k článku

Přejít na obsah

Naděje na jednotný svět — Co se s ní stalo?

Naděje na jednotný svět — Co se s ní stalo?

 Naděje na jednotný svět — Co se s ní stalo?

„Poprvé od 2. světové války je mezinárodní společenství sjednoceno. . . . Svět se proto může chopit této příležitosti a naplnit dávný slib nového světového řádu.“

TATO slova pronesl jeden prezident Spojených států v devadesátých letech 20. století. Mezinárodní události tehdy jako by naznačovaly, že jednotný svět je na obzoru. Totalitní vlády se hroutily jedna za druhou. Byla stržena berlínská zeď, a Evropa tak vstupovala do nové éry svých dějin. Sovětský svaz, který mnozí lidé na Západě považovali za strůjce globálních konfliktů, před očima užaslého světa zmizel. Studená válka skončila a začalo se optimisticky hovořit o tom, že dojde k odzbrojení, včetně odzbrojení jaderného. Vypukla sice válka v Perském zálivu, ale zdálo se, že tato krátká epizoda jen utvrdí většinu světa v tom, že je nutné usilovat o pokojný řád.

Mnoho dobrého slibovaly události nejen v politice, ale i v jiných oblastech života. V mnoha částech světa se zvyšovala životní úroveň. Díky pokroku na poli medicíny mohli lékaři dělat věci, které by jen několik desetiletí předtím vypadaly jako zázrak. Rychlý rozvoj ekonomiky v mnoha zemích jako by dával tušit, že celý svět se dočká velkého rozkvětu. Vypadalo to, že události nabírají ten správný směr.

Uplynulo jen několik let a dnes si člověk musí klást otázku: ‚Co se stalo? Kde je ten slibovaný jednotný svět?‘ Spíše se zdá, že svět se ubírá směrem právě opačným. Na stránkách novin se pravidelně objevují zprávy o sebevražedných atentátnících, teroristických  útocích, zvyšujícím se počtu zbraní hromadného ničení a zneklidňujícím vývoji i v jiných směrech. Takové skutečnosti zřejmě vedou k tomu, že se svět čím dál tím více od jednoty vzdaluje. Jeden významný finančník před nedávnem řekl: „Začínáme se zaplétat do bludného kruhu vzrůstajícího násilí.“

Jednotný svět, anebo celosvětová roztříštěnost?

Když byla ustavena Organizace spojených národů, jedním z jejích oficiálních cílů bylo „rozvíjet mezi národy přátelské vztahy založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů“. Jaká je situace dnes, po téměř šedesáti letech? Bylo tohoto vznešeného cíle dosaženo? Ani zdaleka! Vypadá to tak, že národy myslí více na své „sebeurčení“ než na „přátelské vztahy“. Národy a etnické skupiny bojují o získání vlastní identity a svrchovanosti, a to svět stále více rozděluje. Když byla založena OSN, měla 51 členských států. Dnes jich má 191.

Jak jsme si ukázali, na konci 20. století se lidé kochali nadějí na jednotný svět. Během posledních let se tato naděje rozplynula a vystřídalo ji zklamání. Lidstvo je totiž svědkem toho, že světové společenství se stále více rozpadá. Násilné rozdělení Jugoslávie, konflikty mezi Čečenskem a Ruskem, válka v Iráku, pokračující krveprolévání na Středním východě — to vše je dokladem vzrůstající nejednoty.

Mnohé snahy o nastolení míru jsou bezpochyby upřímné a dobře míněné. Navzdory tomu se zdá, že jednotného světa není možné dosáhnout. Mnozí lidé se ptají: ‚Proč nám celosvětová jednota stále uniká? Kam svět směřuje?‘

[Podpisky obrázku na straně 3]

AP Photo/Lionel Cironneau

Arlo K. Abrahamson/AFP/Getty Images