Přejít k článku

Přejít na obsah

Vzkříšení — Nauka, která se týká každého z nás

Vzkříšení — Nauka, která se týká každého z nás

 Vzkříšení — Nauka, která se týká každého z nás

„Mám naději v Boha, . . . že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (SKUTKY 24:15)

1. Jak se vzkříšení stalo předmětem sporu před Sanhedrinem?

V ROCE 56 n. l. apoštol Pavel ukončil v Jeruzalémě svou třetí misionářskou cestu. Poté, co ho zatkli Římané, mu bylo dovoleno, aby předstoupil před Sanhedrin, židovský nejvyšší soud. (Skutky 22:29, 30) Když Pavel pozoroval členy tohoto soudu, všiml si, že jsou mezi nimi saduceové i farizeové. Tyto dvě skupiny se různily v názoru na jednu významnou otázku. Zatímco saduceové popírali vzkříšení, farizeové v něj věřili. Pavel chtěl dát najevo, se kterým z těchto názorů se ztotožňuje, a tak prohlásil: „Muži, bratři, jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen pro naději na vzkříšení mrtvých.“ Jeho slova vyvolala ve shromáždění vřavu. (Skutky 23:6–9)

2. Proč Pavel bez váhání obhajoval svou víru ve vzkříšení?

2 Když byl před lety Pavel na cestě do Damašku, obdržel vidění, v němž slyšel Ježíšův hlas. Pavel se Ježíše dokonce zeptal: „Co mám dělat, Pane?“ Ježíš mu odpověděl: „Vstaň, jdi do Damašku a tam ti povědí o všem, co je ustanoveno, abys udělal.“ Když Pavel do Damašku přicestoval, vyhledal ho tam jeden ochotný křesťanský učedník, který se jmenoval Ananiáš, a vysvětlil mu: „Bůh našich praotců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, viděl Toho spravedlivého [vzkříšeného Ježíše] a slyšel hlas z jeho úst.“ (Skutky 22:6–16) Není tedy divu, že svou víru ve vzkříšení Pavel neváhal obhajovat. (1. Petra 3:15)

Veřejně oznamovali naději na vzkříšení

3, 4. Jak se Pavel projevil jako neochvějný zastánce vzkříšení a jak se z jeho příkladu můžeme poučit?

3 Pavel byl později předveden před místodržitele Felixe. ‚Veřejný řečník‘ Tertullus, který jménem Židů přednesl žalobu, obvinil Pavla z toho, že je vůdcem sekty a že se provinil pobuřováním. Pavel na to pohotově řekl: „Opravdu . . . přiznávám, že podle té cesty, kterou nazývají ‚sektou‘, tímto způsobem prokazuji posvátnou službu Bohu svých praotců.“ Potom přešel k hlavnímu spornému bodu a pokračoval: „Mám naději v Boha, naději, kterou tito muži také sami chovají, že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 23:23, 24; 24:1–8, 14, 15)

4 Asi o dva roky později pozval Felixův nástupce Porcius Festus krále Heroda Agrippu, aby uvězněného Pavla společně podrobili výslechu. Festus vysvětlil, že žalobci mají s Pavlem spory „ohledně jistého Ježíše, který je mrtev, ale o kterém Pavel tvrdil, že je naživu“. Pavel se na svou obhajobu zeptal: „Proč se mezi vámi považuje za neuvěřitelné, že  Bůh budí mrtvé?“ Potom prohlásil: „Protože jsem . . . obdržel pomoc, která je od Boha, dodnes stále vydávám svědectví malým i velkým, ale neříkám nic kromě toho, o čem prohlašovali Proroci i Mojžíš, že se stane, že Kristus má trpět a jako první, který bude vzkříšen z mrtvých, bude zvěstovat světlo tomuto lidu a národům.“ (Skutky 24:27; 25:13–22; 26:8, 22, 23) Pavel se vzkříšení zastával opravdu neochvějně. Podobně jako on, můžeme i my s přesvědčením prohlašovat, že nastane vzkříšení. Jakou odezvu však můžeme očekávat? Pravděpodobně takovou, s jakou se setkal Pavel.

5, 6. (a) Jakou odezvu to vyvolalo, když se apoštolové zastávali vzkříšení? (b) Co je důležité vzhledem k tomu, že o své naději na vzkříšení mluvíme s druhými?

5 Podívejme se, co Pavel zažil dříve. Během své druhé misionářské cesty (asi 49–52 n. l.) navštívil Atény a rozmlouval tam s lidmi, kteří věřili v mnoho božstev. Své posluchače důrazně vybízel, aby si uvědomili, že Bůh zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého k tomu ustanovil. Tímto mužem nebyl nikdo jiný než Ježíš. Jak Pavel vysvětlil, Bůh opatřil záruku tím, že Ježíše vzkřísil. Jakou odezvu Pavlova slova vyvolala? Čteme: „A když slyšeli o vzkříšení mrtvých, někteří se začali posmívat, zatímco jiní řekli: ‚Vyslechneme si to od tebe i jindy.‘“ (Skutky 17:29–32)

6 S podobnou odezvou se krátce po Letnicích roku 33 n. l. setkali Petr a Jan. Ke sporu opět významně přispěli saduceové. Ve Skutcích 4:1–4 čteme o tom, co se stalo: „Zatímco ti dva mluvili k lidem, přišli na ně přední kněží a chrámový velitel a saduceové a zlobili se, protože vyučovali lid a jasně oznamovali vzkříšení z mrtvých v Ježíšově případě.“ Jiní lidé však zareagovali příznivě. „Mnozí z těch, kdo naslouchali té řeči, uvěřili, a počet mužů dosáhl asi pěti tisíc.“ Když tedy mluvíme o naději na vzkříšení, zjevně se můžeme setkat s různými reakcemi. Je proto velmi důležité, abychom svou víru v tuto nauku posilovali.

Vzkříšení a víra

7, 8. (a) Za jakých okolností může být víra marná, jak je to ukázáno v dopisu korintskému sboru v prvním století? (b) Proč správné porozumění naději na vzkříšení je měřítkem, podle něhož lze rozpoznat pravé křesťany?

7 Mezi těmi, kdo se v prvním století n. l. stali křesťany, byli i lidé, pro které bylo těžké naději na vzkříšení přijmout. Někteří z nich byli spojeni se sborem v Korintu. Pavel jim napsal: „Mezi prvními věcmi jsem vám . . . předal, co jsem i já přijal, že Kristus zemřel podle Písem za naše hříchy; a že byl pohřben, ano, že byl třetí den vzbuzen podle Písem.“ Na doložení této skutečnosti Pavel uvedl, že vzkříšený Kristus „se objevil více než pěti stům bratrů“, z nichž — jak dodal — byla většina ještě naživu. (1. Korinťanům 15:3–8) Pavel dále argumentoval: „Jestliže se . . . o Kristu káže, že byl vzbuzen z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých? Není-li skutečně vzkříšení mrtvých, ani Kristus nebyl vzbuzen. Jestliže však Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra.“ (1. Korinťanům 15:12–14)

8 Nauka o vzkříšení je natolik důležitá, že pokud vzkříšení nepřijímáme jako skutečnost, naše křesťanská víra je marná. A nejen to. Správné porozumění této nauce je měřítkem, podle něhož lze rozpoznat pravé křesťany od falešných. (1. Mojžíšova 3:4; Ezekiel 18:4) Pavel proto nauku o vzkříšení uvádí mezi ‚prvotními naukami‘ křesťanství. Kéž jsme odhodláni ‚usilovně spět ke zralosti‘. „A to budeme dělat,“ v souladu s Pavlovou vybídkou, „jestliže Bůh opravdu dovolí.“ (Hebrejcům 6:1–3)

 Naděje na vzkříšení

9, 10. Co je tím míněno, když Bible mluví o vzkříšení?

9 Abychom svou víru ve vzkříšení ještě více posílili, zamysleme se znovu například nad těmito otázkami: Co je tím míněno, když Bible mluví o vzkříšení? Jak nauka o vzkříšení vyvyšuje Jehovovu lásku? Když si na tyto otázky odpovíme, přiblíží nás to k Bohu a zároveň nám to pomůže vyučovat druhé. (2. Timoteovi 2:2; Jakub 4:8)

10 Slovo „vzkříšení“ je překladem řeckého výrazu, který doslova znamená „opětovné vstání“. Co je tím míněno? Naděje na vzkříšení je podle Bible přesvědčení, že mrtvý člověk může opět žít. Bible dále ukazuje, že takový člověk se vrací k životu buď v lidském, nebo v duchovním těle, podle toho, zda má pozemskou, nebo nebeskou naději. Tato podivuhodná vyhlídka svědčí o Jehovově lásce, moudrosti a moci a naplňuje nás úžasem.

11. Na co mají v souvislosti se vzkříšením vyhlídku Boží pomazaní služebníci?

11 Ježíš a jeho pomazaní bratři dostávají při vzkříšení duchovní tělo, které je vhodné pro službu v nebi. (1. Korinťanům 15:35–38, 42–53) Společně budou sloužit jako panovníci v mesiášském Království, což povede k tomu, že na zemi nastanou rajské podmínky. Ježíš je Veleknězem a pomazaní tvoří jemu podřízené královské kněžstvo. Ti v novém světě spravedlnosti uplatní ve prospěch lidstva dobrodiní Kristovy výkupní oběti. (Hebrejcům 7:25, 26; 9:24; 1. Petra 2:9; Zjevení 22:1, 2) Než k tomu dojde, ti z pomazaných, kteří dosud žijí na zemi, touží zůstat přijatelní Bohu. Až zemřou, obdrží svou „odměnu“ prostřednictvím vzkříšení k nesmrtelnému duchovnímu životu v nebi. (2. Korinťanům 5:1–3, 6–8, 10; 1. Korinťanům 15:51, 52; Zjevení 14:13) „Jestliže jsme s ním . . . byli sjednoceni v podobě jeho smrti,“ napsal Pavel, „budeme jistě také s ním sjednoceni v podobě jeho vzkříšení.“ (Římanům 6:5) Co však ti, pro které bude vzkříšení znamenat, že budou znovu přivedeni k životu na zemi jako lidé? Jak je může naděje na vzkříšení přiblížit k Bohu? Mnoho se o tom můžeme dozvědět z příkladu Abrahama.

Vzkříšení a přátelství s Jehovou

12, 13. Který pádný důvod pro svou víru ve vzkříšení měl Abraham?

12 Abraham, který je v Bibli označován jako ‚Jehovův přítel‘, byl mužem neobyčejné víry. (Jakub 2:23) O jeho víře se Pavel třikrát zmínil ve svém výčtu věrných mužů a žen zaznamenaném v 11. kapitole dopisu Hebrejcům. (Hebrejcům 11:8, 9, 17) Ve třetí zmínce se Pavel soustřeďuje na víru, kterou Abraham projevil tehdy, když se poslušně chystal obětovat svého syna Izáka. Abraham byl přesvědčen, že slib o semeni, jež má přijít skrze Izáka, Jehova zaručeně splní. I kdyby Izák měl zemřít jako oběť, Abraham „počítal . . ., že Bůh je schopen dokonce ho vzbudit z mrtvých“.

 13 Nakonec Jehova viděl, jak velkou má Abraham víru, a postaral se o to, aby místo Izáka mohlo být obětováno zvíře. Událost s Izákem přesto znázorňovala vzkříšení. Pavel to vysvětlil, když napsal: „Odtud ho [Abraham Izáka] také obrazným způsobem skutečně přijal.“ (Hebrejcům 11:19) Abraham kromě toho už měl pádný důvod, aby ve vzkříšení věřil. Cožpak Jehova neoživil Abrahamovu rozmnožovací schopnost, když Abraham a jeho manželka Sára přivedli ve svém stáří na svět syna Izáka? (1. Mojžíšova 18:10–14; 21:1–3; Římanům 4:19–21)

14. (a) Co podle Hebrejcům 11:9, 10 očekával Abraham? (b) Co se ještě musí s Abrahamem stát, aby v novém světě mohl obdržet požehnání, které přinese Království? (c) Jak můžeme požehnání Království obdržet my?

14 Pavel napsal, že Abraham jako cizí usedlík bydlel ve stanech a že „očekával . . . město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh“. (Hebrejcům 11:9, 10) To nebylo doslovné město jako například Jeruzalém, v němž stál Boží chrám. Bylo to symbolické město — Boží nebeské Království tvořené Kristem Ježíšem a jeho 144 000 spoluvládci. Oněch 144 000 ve své nebeské slávě je mimo jiné označováno jako „svaté město, Nový Jeruzalém“, Kristova „nevěsta“. (Zjevení 21:2) V roce 1914 Jehova dosadil Ježíše na trůn jako mesiášského Krále nebeského Království a přikázal mu, aby vládl uprostřed svých nepřátel. (Žalm 110:1, 2; Zjevení 11:15) Má-li ‚Jehovův přítel‘ Abraham obdržet požehnání, které přinese vláda Království, bude muset opět žít. Máme-li toto požehnání obdržet my, musíme být také naživu v Božím novém světě, ať již jako členové velkého zástupu lidí, kteří přežijí Armagedon, nebo jako ti, kdo budou vzkříšeni z mrtvých. (Zjevení 7:9, 14) Uvažujme však nyní o tom, co je základem naděje na vzkříšení.

Boží láska — základ naděje na vzkříšení

15, 16. (a) Jak byl prvním biblickým proroctvím položen základ pro naši naději na vzkříšení? (b) Jak nás víra ve vzkříšení může přibližovat k Jehovovi?

15 Jestliže máme k našemu milujícímu nebeskému Otci blízký vztah, jestliže máme silnou víru jako Abraham a jestliže posloucháme Boží příkazy, Jehova nás může prohlásit za spravedlivé a může na nás pohlížet jako na své přátele. Tak máme vyhlídku, že budeme mít užitek, který přinese vláda Království. Základ pro naději na vzkříšení a pro přátelství s Bohem byl ve skutečnosti položen prvním proroctvím zaznamenaným v Božím slově v 1. Mojžíšově 3:15. Zde je předpověděno nejen to, že bude Satanovi rozdrcena hlava, ale i to, že Semenu Boží ženy bude zhmožděna pata. Ke zhmoždění paty v obrazném smyslu došlo tím, že byl Ježíš usmrcen na kůlu. Když byl třetí den vzkříšen, zmíněná rána se uzdravila a rovněž byla připravena půda k rozhodujícímu zásahu proti ‚tomu, kdo má prostředek k působení smrti, totiž Ďáblovi‘. (Hebrejcům 2:14)

16 Pavel připomenul, že „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky“. (Římanům 5:8) Za tuto nezaslouženou laskavost jsme vděční, a právě to nás velmi  přibližuje k Ježíšovi i k našemu milujícímu nebeskému Otci. (2. Korinťanům 5:14, 15)

17. (a) Jakou naději vyjádřil Job? (b) Co slova u Joba 14:15 říkají o Jehovovi, a jak to na tebe působí?

17 Na vzkříšení se těšil také Job. Tento věrný muž z předkřesťanské doby velmi trpěl v důsledku toho, co mu způsobil Satan. Jobovi falešní těšitelé se o vzkříšení ani jednou nezmínili, ale Job čerpal z této naděje útěchu. Zeptal se: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít?“ Job na tuto otázku sám odpověděl. Prohlásil: „Všechny dny své povinné služby budu čekat, dokud mi nepřijde úleva.“ Na svého Boha Jehovu se obrátil se slovy: „Zavoláš, a já ti odpovím.“ O pocitech našeho milujícího Stvořitele řekl: „Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (Job 14:14, 15) Ano, Jehova se velmi těší na dobu, kdy se všichni věrní lidé vrátí k životu při vzkříšení. To nás k němu jistě velmi přibližuje! Jen si představme, jak velikou lásku a nezaslouženou laskavost nám Jehova projevuje, ačkoli jsme nedokonalí! (Římanům 5:21; Jakub 4:8)

18, 19. (a) Jak víme, že Daniel bude opět žít? (b) Čím se budeme zabývat v následujícím článku?

18 Prorok Daniel, kterého Boží anděl označil jako ‚velmi žádoucího muže‘, sloužil Jehovovi věrně celý svůj dlouhý život. (Daniel 10:11, 19) Neochvějně zůstával ryzí od začátku svého vyhnanství v roce 617 př. n. l. až do své smrti. Daniel zemřel nějaký čas poté, co ve třetím roce perského krále Kýra, roku 536 př. n. l., dostal vidění od Jehovy. (Daniel 1:1; 10:1) Někdy v průběhu třetího roku Kýrovy vlády Daniel spatřil ve vidění, jak budou po sobě následovat světové velmoci, dokud události nevyvrcholí v přicházejícím velkém soužení. (Daniel 11:1–12:13) Daniel tomuto vidění plně nerozuměl, a proto andělskému poslu, který mu je sděloval, položil otázku: „Můj pane, jaká bude konečná část těchto věcí?“ Anděl odpověděl tím, že Danielovu pozornost obrátil k „času konce“, během něhož „ti, kdo mají pochopení, porozumějí“. A jakou vyhlídku měl samotný Daniel? Anděl jej ujistil: „Budeš odpočívat, ale vstaneš ke svému losu na konci dnů.“ (Daniel 12:8–10, 13) Ano, Daniel se vrátí „při vzkříšení spravedlivých“ v průběhu Kristovy Tisícileté vlády. (Lukáš 14:14)

 19 My žijeme hluboko v čase konce. Začátek Kristova Tisíciletého panství je nyní blíže než v době, kdy jsme se stali věřícími. Proto si musíme klást otázku: ‚Budu žít v novém světě, a setkám se tak s Abrahamem, Jobem, Danielem a dalšími věrnými muži a ženami?‘ Opravdu tam žít budeme, ovšem za předpokladu, že si zachováváme blízký vztah k Jehovovi a že posloucháme jeho příkazy. V následujícím článku se budeme nadějí na vzkříšení zabývat dále a ukážeme si, kdo vlastně bude vzkříšen.

Vzpomínáte si?

• S jakou odezvou se Pavel setkal, když oznamoval svou naději na vzkříšení?

• Proč je naděje na vzkříšení měřítkem, podle kterého lze rozpoznat pravé křesťany od falešných?

• Jak víme, že Abraham, Job a Daniel věřili ve vzkříšení?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 8]

Když byl Pavel předveden před místodržitele Felixe, s přesvědčením mluvil o naději na vzkříšení

[Obrázek na straně 10]

Proč Abraham věřil ve vzkříšení?

[Obrázek na straně 12]

Job čerpal útěchu z naděje na vzkříšení

[Obrázek na straně 12]

Daniel se vrátí při vzkříšení spravedlivých