Přejít k článku

Přejít na obsah

Přátelé Boha na „Přátelských ostrovech“

Přátelé Boha na „Přátelských ostrovech“

 Přátelé Boha na „Přátelských ostrovech“

V roce 1932 přivezla na Tongu jedna plachetnice semena nedocenitelné hodnoty. Kapitán této lodi dal Charlesi Vetemu brožuru „Kde jsou mrtví?“. Charles pochopil, že našel pravdu. O něco později dostal od světového ústředí svědků Jehovových schválení, aby tuto brožuru přeložil do svého rodného jazyka. Když překlad dokončil, obdržel tisíc výtisků a mohl se pustit do jejich rozšiřování. A tak se v Království Tonga začaly rozsévat semena pravdy o Jehovově Království.

TONGU byste na mapě jižního Pacifiku našli mírně na západ od místa, kde mezinárodní datová hranice protíná obratník Kozoroha. Největší ostrov tohoto státu, Tongatapu, leží asi 2 000 kilometrů severovýchodně od novozélandského města Auckland. Tongu tvoří 171 ostrovů, z nichž je 45 obydlených. James Cook, slavný britský objevitel z osmnáctého století, nazval tyto odlehlé ostrůvky Přátelskými ostrovy.

Na Tonze žije asi 106 000 lidí a tvoří ji tři hlavní ostrovní skupiny, které se jmenují Tongatapu, Ha’apai a Vava’u. Nejvíce obyvatel má Tongatapu, kde jsou také tři z pěti místních sborů svědků Jehovových. Zbývající dva jsou na Ha’apai a na Vava’u. Blízko hlavního města Nuku’alofa zřídili svědkové Jehovovi misionářský domov a překladatelskou kancelář, aby pomohli lidem stát se Božími přáteli. (Izajáš 41:8)

Už od třicátých let byl Charles Vete znám v širokém okolí jako svědek Jehovův, i když byl pokřtěn až roku 1964. Ve vydávání svědectví se k němu přidali i další lidé. V roce 1966 byl postaven sál Království pro 30 osob. O čtyři roky později vznikl v Nuku’alofě první sbor, který měl dvacet zvěstovatelů Království.

Od té doby je jasně vidět, jak se na ostrovech Tonga splňují Izajášova prorocká slova: „Ať připisují Jehovovi slávu a na ostrovech ať  vyprávějí dokonce o jeho chvále.“ (Izajáš 42:12) Dílo Království vzkvétá a mnozí lidé díky němu získávají vztah k Jehovovi. V roce 2003 se v Nuku’alofě pořádal oblastní sjezd s vrcholnou účastí 407 osob, na němž bylo pokřtěno 5 lidí. O rok později se Památné slavnosti účastnilo 621 lidí, což je vyhlídka na další vzrůst.

Vedou jednoduchý život

Mimo hlavní město je však hlasatelů Království stále nedostatek. Příkladem může být šestnáct obydlených ostrovů ve skupině Ha’apai. Biblickou pravdu musí více poznat zdejších 8 500 obyvatel. Většina ostrovů v Ha’apai, vyčnívajících jen nízko nad mořskou hladinu, má dlouhé, bílé písečné pláže a je porostlá palmami. Mořská voda je zde nápadně průzračná, často je vidět až do hloubky kolem 30 metrů. Plavat kolem korálových útesů ve společnosti více než sta druhů pestrobarevných tropických ryb je opravdu nezapomenutelný zážitek. Lidé žijí obvykle v malých vesničkách. Domy, v nichž bydlí, jsou prosté, ale schopné odolat i náporu tropické bouře.

Chlebovníky a mangovníky poskytují jak stín, tak i jídlo. Právě sbíráním potravin a přípravou jídla tráví místní obyvatelé velkou část dne. Lidé jedí vepřové maso, ale často využívají i bohatý jídelníček, který jim nabízí moře. Na svých zahrádkách pěstují různé kořenové plodiny a zeleninu. Bohatou úrodu dávají i kokosové a banánové plantáže, stejně jako planě rostoucí citrusy. Z jedné generace na druhou se předávají znalosti o léčivých bylinách, listech, kůře a kořenech.

Nejcennějším pokladem na Ha’apai jsou ovšem přátelští obyvatelé, kteří se do pokojné krajiny opravdu hodí. Jednoduchost je zde způsobem života. Většina žen se tu věnuje nějakému řemeslu — výrobě košů, látky zvané tapa nebo rohoží. Při práci sedí tonžské ženy pohromadě ve stínu pod stromem, klábosí, zpívají a smějí se, zatímco někde v blízkosti spí nebo si hrají děti různého věku. A většinou právě ženy obcházejí při odlivu korálové útesy a hledají korýše i jiné jedlé mořské tvory a také křupavé mořské řasy, ze kterých připravují výtečný salát.

Většina mužů přes den pracuje na zahradě, chytá ryby nebo opravuje rybářské sítě. Také vyrábějí čluny a vyřezávají různé předměty. Muži, ženy i děti cestují mezi ostrovy v malých, uzavřených rybářských člunech, aby něco nakoupili či prodali, aby dostali lékařské ošetření nebo aby navštívili příbuzné.

Dobrá zpráva se dostává i na ta nejodlehlejší místa

Právě do tohoto idylického prostředí přicestovala roku 2002 dvojice misionářů s dvěma průkopníky. Bylo to v době Památné slavnosti. Lidé na Ha’apai se již v minulosti s pravdou setkali, také už četli literaturu svědků Jehovových, a někteří dokonce se svědky dříve studovali Bibli.

Čtyři zmínění učitelé Bible přijeli se třemi úkoly. Chtěli zde zanechat biblickou literaturu, zahájit domácí biblická studia a pozvat ty, kdo projeví zájem, na oslavu Pánovy večeře. Všech tří cílů se podařilo dosáhnout. Pozvání na Památnou slavnost přijalo 97 lidí. Přišli navzdory silnému dešti a prudkému větru,  přestože někteří cestovali v otevřených člunech. Vzhledem ke špatnému počasí mnozí přenocovali v místě, kde se konala slavnost, a domů se vrátili až následující den.

Do nelehké situace se však na slavnosti dostal i samotný řečník. „Nemusím vám říkat, jak je to náročné mít během jednoho večera dvě přednášky k Památné slavnosti v cizím jazyce,“ vzpomíná misionář, který tímto řečníkem byl. „Umíte si představit, jak jsem byl nervózní. Ale modlitba mi velice pomohla. Na mysl mi pak přicházela slova a větná spojení, o kterých jsem ani nevěděl, že je znám.“

Díky tomu, že kazatelé rozvíjeli na ostrovní skupině Ha’apai zájem lidí, dva manželské páry se nechaly pokřtít. Jedna z těchto dvojic poznala pravdu díky tomu, že pozornost manžela upoutaly publikace, které dostal od svědků právě v době, kdy se školil, aby se mohl stát kazatelem v tamní církvi.

Tito manželé byli chudí, ale když během výroční bohoslužby spojené se získáváním finančních prostředků zaznělo v kostele jejich jméno, vždy přispívali poměrně velkou částkou. Jeden ze svědků, který už ostrov dříve navštívil, vyzval tohoto muže, aby otevřel svou Bibli a přečetl si 1. Timoteovi 5:8, kde apoštol Pavel napsal: „Jestliže se někdo nestará o ty, kdo jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kdo jsou členy jeho domácnosti, . . . zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ Tato biblická zásada zapůsobila na srdce tohoto muže. Uvědomil si, že dával nepřiměřené částky církvi, zatímco rodině nemohl zajistit ani to nejnutnější. Když se konala další každoroční sbírka, měl sice peníze v kapse, ale na slova v 1. Timoteovi 5:8 nezapomněl. Jakmile zaznělo jeho jméno, odvážně knězi oznámil, že potřeby své rodiny považuje za přednější. Manželé pak kvůli tomu museli od církevních starších snášet veřejné ponižování a nadávky.

Začali studovat Bibli se svědky Jehovovými a později se stali zvěstovateli dobré zprávy. Manžel říká: „Díky biblické pravdě jsem se změnil. Se svou rodinou už nejednám hrubě a drsně. Přestal jsem s nadměrným pitím. A ten rozdíl, který v mém životě pravda způsobila, mohou vidět i lidé z naší vesnice. Doufám, že si zamilují pravdu stejně jako já.“

Quest šíří dobrou zprávu

V roce 2002, několik měsíců po Památné slavnosti, přivezla na odlehlé ostrovy Ha’apai vzácný náklad jiná plachetnice. Osmnáctimetrová jachta Quest z Nového Zélandu podnikla trasu po tonžských ostrovech. Na palubě byli Gary a Hetty spolu se svou dcerou Katií. Na jejich dvou cestách je doprovázela dvojice misionářů a devět bratrů a sester z Tongy, kteří jim pomáhali zvládnout nelehkou navigaci lodi. Mnohdy se museli vyhýbat útesům, které ani nebyly značené na mapě. Nejednalo se o nějaké výletní plavby — osazenstvo lodi přišlo vyučovat biblickou pravdu. Při svých cestách urazili po oceánu mnoho kilometrů a navštívili celkem 14 ostrovů. Na některých z těchto ostrovů se dobrá zpráva o Království předtím nikdy nekázala.

Jaká byla odezva u obyvatel? Kazatelé, kteří sem připluli, se setkali především se směsicí zvědavosti, vřelosti a pohostinnosti, která je pro ostrovany typická. Jakmile lidé na ostrovech uslyšeli, proč je zvěstovatelé navštívili, projevili upřímné ocenění. Svědkové, kteří sem  přijeli, se přesvědčili o tom, že obyvatelé ostrovů mají úctu k Božímu slovu a uvědomují si svou duchovní potřebu. (Matouš 5:3)

Častokrát zvěstovatelé seděli pod tropickými stromy a kolem nich stál hlouček lidí, kteří kladli spoustu biblických otázek. Jakmile se setmělo, biblické rozhovory se přesunuly do domů. Na jednom ostrově lidé volali na odplouvající svědky: „Neopouštějte nás! Kdo nám odpoví na naše otázky, když tu nebudete?“ Jedna zvěstovatelka vypráví: „Bylo vždycky velmi těžké opustit tolik lidí podobných ovcím, kteří hladověli po pravdě. Zaseli jsme mnoho semen pravdy.“ Když Quest dorazila na jeden ostrov, svědkové viděli, že všichni obyvatelé chodí ve smutečním oděvu. Krátce předtím zemřela starostova žena. Tento muž bratrům osobně poděkoval za to, že jim přinesli biblické poselství útěchy.

Na některé ostrovy nebylo jednoduché se dostat. Hetty vysvětluje: „Na jednom ostrově nebylo žádné vhodné místo, kde bychom mohli přistát. Několik metrů od břehu čněly z oceánu jen útesy. Na ostrov jsme se mohli dostat pouze v našem malém gumovém člunu. Nejdřív jsme několika ochotným lidem na břehu hodili své batohy. A potom, v okamžiku, kdy příboj zvedl náš člun nad vrcholek útesu, jsme museli skočit na břeh, a to dříve než byl člun vržen zpět do vzdouvajících se vln.“

Ne všichni zvěstovatelé na palubě však byli nebojácní námořníci. Když se po dvoutýdenní plavbě vracela loď zpět na hlavní ostrov Tongatapu, kapitán lodi napsal: „Čeká nás ještě 18 hodin plavby. Cestou ale budeme muset dělat přestávky, protože někteří z nás mají mořskou nemoc. Už se těšíme domů, ale zároveň je nám těžko u srdce z toho, že opouštíme tolik lidí, kterým jsme vydali svědectví o Království. Svěřujeme je do Jehovovy péče a doufáme, že s pomocí svatého ducha a také andělů budou tito lidé dál duchovně růst.“

Vyhlídka na další vzrůst

Přibližně šest měsíců po odjezdu lodi Quest byli na ostrovy Ha’apai přiděleni dva zvláštní průkopníci, Stephen a Malaki, aby se podíleli na kazatelské činnosti. V biblickém vyučování se zde připojili ke dvěma již pokřtěným manželským párům. Vedou s druhými živé rozhovory o naukových otázkách a zručně používají Bibli.

Na Haʹapai vznikl 1. prosince 2003 celkově pátý tonžský sbor. Na shromáždění tohoto sboru chodí i mnoho dětí. Naučily se tiše sedět a pozorně poslouchat. Nadšeně se také na programu podílí svými komentáři. Cestující dozorce poznamenal, že „jejich znalosti z publikace Moje kniha biblických příběhů ukazují, s jakou vážností plní jejich rodiče svou odpovědnost a vštěpují dětem biblickou pravdu“. Na ostrovech je bezpochyby vyhlídka na další vzrůst. Jistě zde bude stále více Jehovových přátel.

Když před sedmdesáti lety Charles Vete přeložil brožuru Kde jsou mrtví? do svého rodného jazyka, tonžštiny, nedokázal si ani představit, do jaké míry se semeno Království uchytí v srdci jeho krajanů. Už od těchto skromných začátků Jehova žehná dílu, které ve vzrůstající míře přináší dobrou zprávu do tohoto odlehlého koutu světa. Dnes můžeme po pravdě říci, že Tonga patří mezi ty vzdálené mořské ostrovy, které se jakoby obracejí k Jehovovi. (Žalm 97:1; Izajáš 51:5) „Přátelské ostrovy“ jsou nyní domovem mnoha přátel Jehovy.

[Obrázek na straně 8]

Charles Vete v roce 1983

[Obrázek na straně 9]

Výroba látky tapa

[Obrázek na straně 10]

Plachetnice Quest sloužila při rozšiřování dobré zprávy na Tonze

[Obrázek na straně 11]

Překladatelský tým v Nukuʹalofě

[Podpisky obrázku na straně 9]

Výroba látky tapa: © Jack Fields/CORBIS; obrázky za textem na stranách 8 a 9, rybaření: © Fred J. Eckert