Přejít k článku

Přejít na obsah

„Stan přímých bude vzkvétat“

„Stan přímých bude vzkvétat“

 „Stan přímých bude vzkvétat“

AŽ VYPUKNE armagedonská bouře a ukončí Satanův ničemný systém věcí, „dům ničemných lidí bude vyhlazen“. A co „stan přímých“? Ten bude v Božím novém světě „vzkvétat“. (Přísloví 14:11)

Dokud však nebudou ‚ničemní právě ze země odříznuti a zrádní z ní nebudou vytrženi‘, bezúhonní budou muset žít mezi nimi. (Přísloví 2:21, 22) Mohou i v takové situaci přímí lidé vzkvétat? V prvním až jedenáctém verši 14. kapitoly biblické knihy Přísloví je ukázáno, že pokud dovolíme, aby moudrost vedla naši řeč a jednání, můžeme být do určité míry úspěšní a vyrovnaní i dnes.

Když je domácnost budována moudrostí

Šalomoun, král starověkého Izraele, pojednával o tom, jaký vliv má manželka na blaho rodiny. Řekl: „Opravdu moudrá žena vybudovala svůj dům, ale pošetilá jej strhává svýma vlastníma rukama.“ (Přísloví 14:1) Jakým způsobem moudrá žena buduje svou domácnost? Taková žena respektuje Boží zásadu vedení prostřednictvím hlavy. (1. Korinťanům 11:3) Nenechá se ovlivnit duchem nezávislosti, kterým je nasáklý Satanův svět. (Efezanům 2:2) Podřizuje se svému manželovi a mluví o něm dobře, a tak přispívá k tomu, že druzí lidé k němu mají ještě větší úctu. Moudrá žena se aktivně podílí na duchovním i praktickém vzdělávání svých dětí. Usilovně pracuje ve prospěch své domácnosti a pro její rodinu se tak domov stává příjemným a útulným místem. Počíná si rozvážně a hospodárně. Skutečně moudrá žena přispívá k tomu, že je domácnost prosperující a stabilní.

Pošetilá žena však Boží zásadu vedení prostřednictvím hlavy nerespektuje. O svém manželovi bez ostychu mluví špatně. Není šetrná, a tudíž mrhá těžce vydělanými prostředky, které má rodina k dispozici. Také plýtvá časem. Výsledkem je, že domácnost je zanedbaná a děti duševně i duchovně strádají. Ano, pošetilá žena strhává svou domácnost.

Podle čeho se však pozná, zda je někdo moudrý, nebo pošetilý? Přísloví 14:2 uvádějí: „Kdo chodí ve své přímosti, bojí se Jehovy, ale kdo je pokřivený ve svých cestách, pohrdá jím.“ Přímý člověk se bojí pravého Boha a „bázeň před Jehovou je počátek moudrosti“. (Žalm 111:10) Skutečně moudrý člověk ví, že je jeho povinností ‚bát se pravého Boha a dodržovat jeho přikázání‘. (Kazatel 12:13)  Naproti tomu pošetilý člověk jedná způsobem, který Božím měřítkům přímosti neodpovídá. Jeho cesty jsou pokřivené. Pohrdá Bohem a ve svém srdci si říká: „Není žádný Jehova.“ (Žalm 14:1)

Když moudrost vede naše rty

Čím se vyznačuje řeč toho, kdo se bojí Jehovy, a jaká je řeč toho, kdo Jehovou pohrdá? „Prut domýšlivosti je v ústech pošetilého,“ říká král, „ale moudré budou střežit právě jejich rty.“ (Přísloví 14:3) Pošetilý člověk nemá moudrost shora, a není tedy ani pokojný, ani rozumný. Moudrost, která vede jeho kroky, je zemská, živočišná, démonská. Mluví povýšeně a jeho slova vyvolávají hádky. Svou domýšlivostí, kterou má v ústech, působí sobě i druhým mnoho problémů. (Jakub 3:13–18)

Moudré lidi jejich rty střeží neboli chrání a přispívají k jejich pohodě. Jak? Písmo vysvětluje: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísloví 12:18) Moudrý člověk nemluví ukvapeně ani sarkasticky. Jeho srdce rozjímá o tom, co odpovědět. (Přísloví 15:28) Jeho dobře promyšlená slova uzdravují — jsou povzbuzením pro sklíčené duše a občerstvením pro ty, kdo jsou zdeptaní. Svými rty nikoho nedráždí, ale naopak přispívá k pokoji a klidné atmosféře.

Když moudrost řídí naše snahy

Šalomoun dále uvádí velmi zajímavé přísloví, které zřejmě ukazuje, že je nutné výhody a nevýhody zvažovat dříve, než uděláme nějaké důležité rozhodnutí. Říká: „Kde není skot, jsou jesle čisté, ale pro sílu býka je úroda hojná.“ (Přísloví 14:4)

Jedna biblická příručka toto přísloví vysvětluje: „Prázdné koryto [jesle] naznačuje, že tam není dobytek, který by se musel krmit, a tak odpadávají starosti s čištěním a s péčí o zvířata, čímž se zmenší výdaje. Avšak tato ‚výhoda‘ má i svou nevýhodu, která vyplývá z druhé části 4. verše: jestliže se nepoužije dobytek, málo se sklidí.“ Sedlák se musí rozhodnout moudře.

Nedala by se snad zásada vyjádřená v tomto přísloví také použít tehdy, když uvažujeme o změně zaměstnání, o výběru nějakého typu bydlení, o koupi auta, o tom, zda si pořídíme nějaké domácí zvířátko, a o podobných věcech? Moudrý člověk zváží výhody i nevýhody a posoudí, zda se mu jeho námaha a výdaje vyplatí.

Když je svědek moudrý

„Věrným svědkem je ten, kdo nebude lhát,“ pokračuje Šalomoun, „ale falešný svědek šíří pouhé lži.“ (Přísloví 14:5) Lži falešného svědka mohou rozhodně napáchat mnoho škody. Jezreelita Nabot byl ukamenován, protože proti němu falešně svědčili dva neužiteční muži. (1. Královská 21:7–13) A nevedlo snad i k Ježíšově smrti to, že proti němu vystoupili falešní svědkové? (Matouš 26:59–61)  Falešní svědkové vystoupili i proti Štěpánovi, který byl potom jako první z Ježíšových učedníků zabit kvůli své víře. (Skutky 6:10, 11)

Muž nepravdy snad zůstává nějakou dobu neodhalen, ale co ho čeká v budoucnosti? Bible říká, že Jehova nenávidí ‚falešného svědka, který šíří lži‘. (Přísloví 6:16–19) Takový muž bude mít svůj podíl v jezeře, které hoří ohněm a sírou — což znamená druhou smrt — spolu s provinilci, jako jsou vrazi, smilníci a modláři. (Zjevení 21:8)

Když je třeba něco dosvědčit, věrný svědek se nedopustí křivé přísahy. Jeho svědectví není poskvrněno žádnou lží. To však neznamená, že je povinen poskytnout úplné informace těm, kdo možná chtějí nějak poškodit Jehovův lid. Patriarchové Abraham a Izák zatajili určité skutečnosti lidem, kteří neuctívali Jehovu. (1. Mojžíšova 12:10–19; 20:1–18; 26:1–10) Raab, která žila v Jerichu, poslala královy muže špatným směrem. (Jozue 2:1–7) Ani samotný Ježíš Kristus neřekl v určité situaci všechno, protože to mohlo zbytečně způsobit škodu. (Jan 7:1–10) Řekl: „Nedávejte psům, co je svaté.“ Proč? ‚Aby se snad někdy neobrátili a neroztrhali vás.‘ (Matouš 7:6)

Když „je poznání snadná věc“

Je moudrost vlastnictvím všech lidí? Přísloví 14:6 uvádějí: „Posměvač se snažil najít moudrost, a není žádná; ale pro toho, kdo má porozumění, je poznání snadná věc.“ Posměvač možná po moudrosti pátrá, ale pravá moudrost mu uniká. Nadutě si tropí posměšky z Božích věcí, a proto nemůže získat přesné poznání pravého Boha, což je základním předpokladem moudrosti. Pýcha a arogance mu brání učit se o Bohu, a on proto nemůže moudrosti dosáhnout. (Přísloví 11:2) Proč se tedy vůbec namáhá ji hledat? Přísloví nám to neříká, ale možná to ten člověk dělá proto, aby byl moudrý v očích druhých lidí.

‚Poznání je snadná věc‘ pro toho, kdo má porozumění. Porozumění je definováno jako „pochopení“, „schopnost chápat vzájemné vztahy mezi jednotlivostmi“. Je to schopnost propojit si různá hlediska a vidět celý obraz, ne jen jednotlivé části. Přísloví nám tedy ukazuje, že člověk s touto schopností získává poznání snadno.

Vzpomeň si v této souvislosti na svou vlastní zkušenost s poznáváním biblické pravdy. Když jsi začal Bibli studovat, prvními pravdami, které jsi poznal, byly velmi pravděpodobně základní nauky o Bohu, jeho slibech a jeho Synu. Po nějakou dobu to pro tebe byly pouze jednotlivé poznatky bez vzájemné souvislosti. V průběhu studia však začaly tyto části zapadat do sebe, a tak jsi mohl jasně vidět, jak se jednotlivé podrobnosti vztahují k celkovému Jehovovu záměru se zemí a lidstvem. Biblická pravda  se pak jevila v logických souvislostech. Učit se a zapamatovat si nové poznatky potom bylo snazší, protože už jsi věděl, jak zapadají do celkového obrazu.

Moudrý král upozorňuje na to, kde člověk poznání nenajde. „Odejdi od hloupého muže,“ říká, „vždyť si jistě nevšimneš rtů poznání.“ (Přísloví 14:7) Hloupý člověk nemá pravé poznání. Jeho rty poznání nepronášejí. Dostáváme radu, abychom se od takového člověka vzdálili, a je moudré zůstat od něj daleko. Kdokoli „jedná s hlupáky, pochodí špatně“. (Přísloví 13:20)

„Moudrost chytrého je v tom, aby rozuměl své cestě,“ pokračuje Šalomoun, „ale pošetilost hlupáků je podvod.“ (Přísloví 14:8) Moudrý člověk jedná promyšleně. Zvažuje všechny možnosti, které má k dispozici, a bedlivě přemýšlí o tom, k jakému výsledku mohou jednotlivá rozhodnutí vést. Rozhoduje se moudře. A co hloupý člověk? Ten si vybírá pošetilou cestu, přičemž je přesvědčen, že ví, co dělá, a že jeho rozhodnutí je to nejlepší. Je podváděn svou pošetilostí.

Když moudrost řídí naše vztahy

Člověk, který se nechává vést moudrostí, má pokojné vztahy s druhými. „Pošetilí jsou ti, kdo se vysmívají vině,“ poznamenal izraelský král, „ale mezi přímými je souhlas.“ (Přísloví 14:9) Hlupákovi je k smíchu představa, že by měl pocit viny neboli výčitky svědomí. Takový člověk poškozuje vztahy v rodině i jinde, protože „je příliš zpupný, než aby se polepšil“ a hledal pokoj. (The New English Bible) Přímý člověk je ochoten brát ohled na nedostatky druhých. Je připraven se omluvit a polepšit se, když udělá něco nesprávného. Protože usiluje o pokoj, jeho vztahy s druhými jsou příjemné a pevné. (Hebrejcům 12:14)

Šalomoun dále ukazuje, že vztahy mezi lidmi mají určité omezení. Říká: „Srdce si uvědomuje hořkost duše člověka, a do jeho radování se nebude vměšovat žádný cizí člověk.“ (Přísloví 14:10) Jsme vždy schopni vyjádřit druhým své nejvnitřnější pocity — ať už radost nebo smutek — a sdělit jim přesně, co prožíváme? A může člověk vždy plně pochopit, jak se někdo jiný cítí? Odpověď na obě otázky zní ‚ne‘.

Příkladem toho mohou být sebevražedné pocity. Ten, kdo takové pocity má, se s nimi často nedokáže svěřit nikomu z rodiny ani žádnému příteli. A lidé v jeho okolí u něj nemusí příznaky takových pocitů vždy rozpoznat. Nevyčítejme si tedy, jestliže tyto příznaky nevidíme a nic pro toho člověka neuděláme. Z uvedeného přísloví také poznáváme, že člověku se sice uleví, když požádá chápajícího přítele o citovou podporu, ale že povzbuzení, které mohou lidé poskytnout, má své meze. Když se tedy snažíme zvládat nějaké těžkosti, možná se budeme muset spoléhat jen na Jehovu.

„V jeho domě jsou hodnotné věci a bohatství“

„Dům ničemných lidí bude vyhlazen,“ prohlašuje izraelský král, „ale stan přímých bude vzkvétat.“ (Přísloví 14:11) Ničemnému člověku se možná v tomto systému věcí daří dobře a snad žije v krásném domě, ale jaký z toho bude mít prospěch, až on sám nebude existovat? (Žalm 37:10) Ale místo, kde přebývá přímý, může být naproti tomu docela skromné, ale „v jeho domě jsou hodnotné věci a bohatství,“ říká Žalm 112:3. Jaké jsou to věci?

Pokud moudrost vede naše slova a skutky, máme ‚bohatství i slávu‘, které moudrost doprovázejí. (Přísloví 8:18) Patří k tomu pokojný vztah s Bohem a s našimi bližními, pocit uspokojení a pohody a také určitá míra stability v životě. Ano, „stan přímých“ může vzkvétat už dnes.

[Obrázek na straně 27]

Moudrá žena buduje svůj dům

[Obrázek na straně 28]

„Jazyk moudrých je uzdravení“