Přejít k článku

Přejít na obsah

Jehova vykoná soud nad ničemnými

Jehova vykoná soud nad ničemnými

 Jehova vykoná soud nad ničemnými

„Přichystej se, aby ses setkal se svým Bohem.“ (AMOS 4:12)

1, 2. Proč si můžeme být jisti, že Bůh ukončí ničemnost?

UKONČÍ někdy Jehova ničemnost a utrpení, k nimž zde na zemi dochází? Dnes, na začátku 21. století, je tato otázka palčivější než kdy dříve. Zdá se, že kamkoli se podíváme, jsme svědky nelidského jednání člověka s člověkem. Jak krásný by byl svět bez násilí, terorismu a korupce!

2 Můžeme si však být naprosto jisti, že Jehova ničemnost odstraní. Zárukou toho, že proti ničemným zasáhne, jsou samotné jeho vlastnosti. Jehova je spravedlivý. V Žalmu 33:5 nám jeho Slovo říká: „Miluje spravedlnost a právo.“ A v jiném žalmu se dozvídáme: „Každého, kdo miluje násilí, [Jehovova] duše jistě nenávidí.“ (Žalm 11:5) Jehova, všemohoucí Bůh, jenž miluje spravedlnost a právo, rozhodně nebude věčně tolerovat jednání, které nenávidí.

3. Co bude zdůrazněno v následující úvaze o Amosově proroctví?

3 Zamysleme se ještě nad jedním důvodem, proč se můžeme spolehnout na to, že Jehova odstraní ničemnost. Zárukou jsou zprávy o jeho dřívějších skutcích. Pozoruhodné příklady toho, jak Jehova jedná s ničemnými, nacházíme právě v biblické knize Amos. V úvaze o Amosově proroctví budeme nyní pokračovat tím, že si zdůrazníme tři charakteristické rysy Božího rozsudku. Za prvé, je vždy zasloužený. Za druhé, je nevyhnutelný. A za třetí, je selektivní, což znamená, že Jehova vykonává rozsudek nad špatnými lidmi, ale těm, kdo činí pokání a chtějí jednat správně, projevuje milosrdenství. (Římanům 9:17–26)

Boží rozsudky jsou vždy zasloužené

4. Kam Jehova poslal Amose a proč?

4 V Amosově době již byl izraelský národ rozdělen na dvě království. Jedním bylo jižní dvoukmenné judské království a druhým severní desetikmenné izraelské království. Jehova Amose pověřil, aby působil jako prorok, a z jeho rodného města, které leželo v Judě, ho poslal do Izraele. Tam ho Bůh používal k oznamování svých rozsudků.

5. O kterých národech Amos prorokoval nejprve a co bylo jedním z důvodů, proč si zasloužily Boží nepříznivý rozsudek?

5 Amos svou činnost nezačal oznamováním Jehovova soudu nad vzpurným severním královstvím Izraele. Začal ohlášením Božího nepříznivého rozsudku nad šesti národy, které s Izraelem sousedily. Byly to Sýrie, Filistea, Tyros, Edom, Ammon a Moab.  Opravdu si ale tyto národy zasloužily Boží nepříznivý rozsudek? Zcela nepochybně. Už proto, že to byli zapřisáhlí nepřátelé Jehovova lidu.

6. Proč se Jehova chystal způsobit neštěstí Sýrii, Filisteji a Tyru?

6 Například Syřany Jehova odsoudil „kvůli tomu, že mlátili Gilead“. (Amos 1:3) Syřané obsadili část Gileadu, což bylo území v Izraeli na východ od řeky Jordánu, a Božímu lidu tam způsobili těžké ztráty. A co Filistea a Tyros? Filištíni se provinili tím, že chytali izraelské vyhnance, tedy že brali Izraelity do zajetí, a prodávali je Edomitům. Někteří Izraelité se dostali i do rukou tyrských obchodníků s otroky. (Amos 1:6, 9) Představte si to — Boží lid prodávali do otroctví! Nepřekvapuje nás tedy, že se Jehova chystal Sýrii, Filisteji a Tyru způsobit neštěstí.

7. Co měly s Izraelem společného Edom, Ammon a Moab, ale jak tyto národy s Izraelity jednaly?

7 Edom, Ammon, Moab a Izrael měly něco společného. Všechny tyto národy byly totiž v příbuzenském vztahu. Edomité byli potomky Abrahama — jejich předkem totiž byl Jákobův bratr Esau. V určitém smyslu tedy Izraelité byli jejich bratry. Předkem Ammonitů a Moabitů byl Abrahamův synovec Lot. Jednal však Edom, Ammon a Moab se svými izraelskými příbuznými opravdu bratrsky? Vůbec ne. Edom nemilosrdně pozvedal meč proti ‚svému vlastnímu bratrovi‘ a Ammonité zacházeli s izraelskými zajatci velmi krutě. (Amos 1:11, 13) Amos sice přímo neříká, jakého špatného jednání se vůči Božímu lidu dopustil Moab, ale tento národ se proti Izraeli dlouhou dobu stavěl nepřátelsky. Tyto tři příbuzné národy měly být potrestány opravdu tvrdě. Jehova na ně sešle ohnivé zničení.

Božím rozsudkům nelze uniknout

8. Proč šest národů sousedících s Izraelem nemohlo uniknout Božímu rozsudku?

8 Není pochyb o tom, že těchto šest národů, ke kterým se Amos ve svém proroctví obrátil nejprve, si Boží rozsudek zasloužilo. Tomuto soudu navíc nemohli nijak uniknout. V úseku od třetího verše 1. kapitoly do prvního verše 2. kapitoly Jehova šestkrát říká: „Neobrátím [to] zpět.“ V souladu s těmito slovy Jehova neobrátil zpět svou ruku, která byla namířena proti těmto národům. Historie potvrzuje, že každý z nich později postihlo neštěstí. Přinejmenším čtyři — Filistea, Moab, Ammon a Edom — nakonec úplně přestaly existovat.

9. Co si zasloužili obyvatelé Judy a proč?

 9 Amosovo proroctví dále obrací pozornost na sedmý národ, kterým byla Juda, Amosovo domovské území. Jeho posluchači ze severního izraelského království možná byli překvapeni, když slyšeli, jak ohlašuje rozsudek nad judským královstvím. Proč si obyvatelé Judy zasloužili nepříznivý rozsudek? „Kvůli tomu, že zavrhli Jehovův zákon,“ čteme u Amose 2:4. Svévolné porušování svého Zákona Jehova nenechal bez povšimnutí. U Amose 2:5 předpovídá: „Pošlu oheň do Judy a pohltí obytné věže Jeruzaléma.“

10. Proč se Juda nemohla vyhnout neštěstí?

10 Nevěrná Juda se tomuto neštěstí nemohla vyhnout. Jehova posedmé řekl: „Neobrátím [to] zpět.“ (Amos 2:4) Ohlášený trest přišel v roce 607 př. n. l., kdy byla Juda zpustošena Babylóňany. Znovu vidíme, že ničemní lidé nemohou Božímu soudu uniknout.

11–13. Proti kterému národu bylo Amosovo prorokování namířeno především a k jakým formám útlaku tam docházelo?

11 Prorok Amos právě oznámil Jehovův soud nad sedmi národy. Pokud se někdo z Amosových posluchačů domníval, že tím je proroctví u konce, mýlil se. Amos ještě zdaleka neskončil. Jeho úkol totiž spočíval především v tom, aby oznámil sžíravé poselství soudu nad severním izraelským královstvím. Izrael si Boží odsouzení zasloužil kvůli svému mravnímu a duchovnímu úpadku.

12 Amosovo prorokování otevřeně poukazovalo na útlak, který byl v Izraeli na denním pořádku. U Amose 2:6, 7 o tom čteme: „Tak řekl Jehova: ‚Kvůli třem vzbouřením Izraele a kvůli čtyřem to neobrátím zpět, kvůli tomu, že prodávali někoho spravedlivého za pouhé stříbro a někoho chudého za cenu páru sandálů. Prahnou po prachu země na hlavě ponížených osob; a cestu mírných odvracejí.‘“

13 Spravedliví byli prodáváni „za pouhé stříbro“, což možná znamená, že soudci přijímali stříbro jako úplatek, aby odsoudili nevinné. Věřitelé prodávali chudé lidi do otroctví „za cenu páru sandálů“, tedy možná kvůli nějakému nepatrnému dluhu. Bezcitní muži ‚prahli‘ po tom, aby ‚ponížené osoby‘ pokořili do takové míry, že si tito chudí lidé budou sypat prach na hlavu, což bylo znamením tísně, zármutku nebo pokoření. Korupce byla tak rozšířená, že ‚mírní‘ neměli nejmenší naději dovolat se spravedlnosti.

14. S kým bylo v desetikmenném izraelském království špatně zacházeno?

 14 Povšimněte si, s kým se zacházelo špatně. Byli to spravedliví, chudí, ponížení a mírní obyvatelé země. Smlouva Zákona, kterou Jehova uzavřel s Izraelem, vyžadovala, aby chudým a bezbranným byl projevován soucit. Na území desetikmenného izraelského království však takoví lidé žili v otřesných poměrech.

„Přichystej se, aby ses setkal se svým Bohem“

15, 16. (a) Proč se Izraelité měli ‚přichystat, aby se setkali se svým Bohem‘? (b) Jak ze slov u Amose 9:1, 2 vyplývá, že ničemní nemohou uniknout vykonání Božího rozsudku? (c) Co se s desetikmenným izraelským královstvím stalo v roce 740 př. n. l.?

15 Nemravnost a jiné hříchy byly v Izraeli něčím naprosto běžným. Amos měl proto pádný důvod, aby vzpurný národ varoval: „Přichystej se, aby ses setkal se svým Bohem.“ (Amos 4:12) Nevěrný Izrael nemohl uniknout blížícímu se vykonání Božího rozsudku, protože Jehova poosmé prohlásil: „Neobrátím [to] zpět.“ (Amos 2:6) O ničemných, kteří by se snažili schovat, Bůh říká: „Žádnému z nich, kdo prchá, se útěk nezdaří, a žádný z nich, kdo uniká, neunikne. Jestliže se zakopou do šeolu, má vlastní ruka je odtamtud vezme; a jestliže vystoupí do nebes, snesu je odtamtud dolů.“ (Amos 9:1, 2)

16 I kdyby se ničemní snažili zakopat „do šeolu“ neboli schovat se v nejhlubších místech země, přesto nemohou vykonání Jehovova rozsudku uniknout. Božímu soudu se nemohou vyhnout ani tím, že by vystoupili „do nebes“, tedy hledali útočiště ve vysokých horách. Jehovova výstraha je jasná. Neexistuje žádné místo, kde by se člověk mohl před Bohem skrýt. V souladu s božskou spravedlností muselo být izraelské království za své ničemné skutky voláno k odpovědnosti. A ten čas opravdu přišel. V roce 740 př. n. l. — přibližně 60 let poté, co Amos zaznamenal své proroctví — izraelské království padlo do rukou Asyřanů.

Boží rozsudky jsou selektivní

17, 18. Co ukazuje 9. kapitola Amose, pokud jde o Boží milosrdenství?

17 Amosovo proroctví nám pomáhá pochopit, že Boží soud je vždy zasloužený a že je nevyhnutelný. Z Amosovy knihy kromě toho jasně vyplývá, že Jehovův soud je selektivní. Ničemné lidi dokáže Bůh najít, ať se schovají kamkoli, a vykoná nad nimi rozsudek. Dokáže ale najít i lidi kajícné a přímé — ty, kterým chce projevit milosrdenství. Tato skutečnost je působivě zdůrazněna v závěrečné kapitole knihy Amos.

18 Amose v 9. kapitole, 8. verši Jehova říká: „Nevyhladím Jákobův dům úplně.“ Ve verších 13 až 15 Jehova slibuje, že ze svého lidu ‚sebere zpět zajaté‘. Bude jim projeveno milosrdenství a budou se těšit z bezpečí a blahobytu. Jehova předpovídá: „Oráč skutečně dostihne žence.“ Představte si to — úroda bude tak bohatá, že ještě nebude ani sklizena a už bude čas znovu orat a sít.

19. Co se stalo s ostatkem z Izraele a Judy?

 19 Jak v případě soudu nad Judou, tak v případě potrestání Izraele můžeme říci, že Jehovův rozsudek byl selektivní. Těm, kdo činili pokání a chtěli jednat správně, bylo totiž projeveno milosrdenství. Proroctví o obnově zaznamenané v Amosově 9. kapitole se splnilo, když se v roce 537 př. n. l. kajícný ostatek z Izraele a Judy vrátil ze zajetí v Babylóně. Ve své milované vlasti Izraelité obnovili čisté uctívání. Navíc mohli v pokojných podmínkách znovu vystavět své domy a vysázet vinice a zahrady.

Jehovův nepříznivý soud jistě přijde

20. Čím bychom si měli být jisti, když jsme uvažovali o poselstvích, jimiž ohlašoval Boží rozsudky Amos?

20 Úvaha o poselstvích, jimiž ohlašoval Boží rozsudky Amos, by měla prohloubit naši důvěru v to, že Jehova ukončí ničemnost i v naší době. Proč tomu můžeme věřit? Za prvé, názorné příklady toho, jak Bůh jednal s ničemnými v minulosti, ukazují, jak bude jednat v dnešní době. Za druhé, z toho, že Jehova vykonal rozsudek nad odpadlým izraelským královstvím, je jasně patrné, že Bůh zničí také křesťanstvo, které je nejhanebnější částí ‚Velkého Babylónu‘, světové říše falešného náboženství. (Zjevení 18:2)

21. Proč si křesťanstvo zaslouží Boží nepříznivý rozsudek?

21 Nelze pochybovat o tom, že křesťanstvo si Boží nepříznivý rozsudek zaslouží. Bídný stav, ve kterém se nachází, a to jak v náboženském, tak v morálním ohledu, mluví sám za sebe. Jehovův rozsudek nad křesťanstvem i nad zbylou částí Satanova světa je zasloužený. Navíc mu nelze uniknout. Až totiž přijde čas, aby byl rozsudek vykonán, splní se slova z Amose 9. kapitoly, 1. verše: „Žádnému z nich, kdo prchá, se útěk nezdaří, a žádný z nich, kdo uniká, neunikne.“ Ano, ať se ničemní lidé schovají kamkoli, Jehova je najde.

22. Které rysy Božího rozsudku jasně vyplývají z 2. Tesaloničanům 1:6–8?

22 Boží rozsudky jsou vždy zasloužené, nelze jim uniknout a jsou selektivní. To je patrné ze slov apoštola Pavla: „Je od Boha spravedlivé, aby oplatil soužením těm, kdo vám působí soužení, ale vám, kdo trpíte soužení, úlevou spolu s námi při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly v planoucím ohni, až uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha, a na ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši.“ (2. Tesaloničanům 1:6–8) Jistě „je od Boha spravedlivé“, aby oplatil těm, kdo působí soužení jeho pomazaným. Za takové jednání si nepříznivý rozsudek zaslouží. Tomuto soudu nebude možné uniknout, protože žádný ničemný nepřežije ‚zjevení Ježíše s jeho mocnými anděly v planoucím ohni‘. A Boží rozsudek bude také selektivní, protože Ježíš uvede pomstu jen „na ty, kdo neznají Boha, a na ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu“. Zbožným lidem, kteří trpí soužením, přinese vykonání Božího rozsudku úlevu.

Naděje pro přímé

23. Jakou naději a útěchu můžeme získat z knihy Amos?

23 V Amosově proroctví je obsaženo nádherné poselství útěchy a naděje pro lidi, kteří chtějí jednat správně. Jak Amos předpověděl, Jehova svůj starověký lid nevyhladil úplně. Nakonec izraelské a judské zajatce shromáždil, uvedl je zpět do jejich vlasti a požehnal jim životem v bezpečí a blahobytu. Co to znamená pro nás dnes? Můžeme si být jisti, že Jehova nejen vykoná soud nad ničemnými, ať se schovají kamkoli, ale že najde i každého, kdo si podle jeho názoru zaslouží milosrdenství, ať takový člověk žije kdekoli na zemi.

24. V jakých směrech Jehova žehná svým novodobým služebníkům?

 24 Na dobu, kdy Jehova vykoná svůj rozsudek nad ničemnými, nyní čekáme. A co jakožto jeho věrní služebníci dnes prožíváme? Jehova nám žehná duchovním blahobytem. Jsme šťastní, že můžeme Boha uctívat způsobem oproštěným od lží a zkreslených představ, jež pramení z falešného učení křesťanstva. Jehova nám žehná také tím, že máme dostatek duchovního pokrmu. Jednu věc však musíme mít na paměti. S tímto bohatým požehnáním od Jehovy souvisí i velká zodpovědnost. Jehova očekává, že budeme ostatní lidi varovat před nadcházejícím soudem. Chceme se ze všech sil snažit, abychom nalezli ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48) Ano, chceme co největšímu počtu lidí pomoci, aby se z duchovního blahobytu těšili spolu s námi a aby mohli přežít blížící se vykonání Božího rozsudku nad ničemnými. Je pochopitelné, že k tomu, abychom slíbená požehnání obdrželi, musíme mít správný stav srdce. Jak uvidíme v následujícím článku, také tato myšlenka je zdůrazněna v Amosově proroctví.

Jak byste odpověděli?

• Jak Amosovo proroctví ukazuje, že Jehovův rozsudek je vždy zasloužený?

• Jak Amos dokazuje, že Božímu rozsudku nelze uniknout?

• Jak z Amosovy knihy vyplývá, že vykonání Božího rozsudku je selektivní?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 16 a 17]

Izraelské království neuniklo Božímu soudu

[Obrázek na straně 18]

V roce 537 př. n. l. se ostatek z Izraele a Judy vrátil ze zajetí v Babylóně