Přejít k článku

Přejít na obsah

Jaké dědictví dlužíte svým dětem?

Jaké dědictví dlužíte svým dětem?

 Jaké dědictví dlužíte svým dětem?

PAVLOS žije v jižní Evropě a je otcem rodiny. Má dvě dcery, kterým je 13 a 11 let, a sedmiletého syna, ale pro ně a pro svou manželku má sotvakdy čas, protože bývá doma jen zřídka. Pracuje na dvě dlouhé směny všech sedm dnů v týdnu, protože se snaží vydělat dost peněz, aby mohl uskutečnit svůj sen. Chce každé dceři koupit byt a pro syna má v úmyslu založit malou firmu. Jeho manželka Sofia usilovně shromažďuje pro budoucí domácnosti svých dětí ložní prádlo, ubrusy, nádobí, porcelán a stříbrné příbory. Když se těchto manželů někdo zeptá, proč se tak pachtí, odpovědí shodně: „Děláme to pro naše děti!“

Mnozí rodiče na celém světě se — podobně jako Pavlos a Sofia — ze všech sil snaží  poskytnout svým dětem dobrý start do života. Někteří dávají stranou peníze, aby je děti mohly v budoucnu použít. Jiní se starají o to, aby jejich potomci dostali dobré vzdělání a získali dovednosti, které jim mohou být později v životě užitečné. Většina rodičů považuje takové dary za dědictví, které dětem zanechají z lásky. Když to ale všechno připravují, ocitají se často pod velkým tlakem, protože chtějí dostát všemu, co od nich očekávají příbuzní, přátelé i společnost, v níž žijí. Starostliví rodiče se tedy právem ptají: ‚Kolik toho svým dětem dlužíme?‘

Opatření pro budoucnost

To, že křesťanští rodiče činí opatření pro budoucnost svých dětí, je nejen přirozené, ale i biblické. Apoštol Pavel kdysi svým spoluvěřícím v Korintu řekl: „Děti by neměly ukládat pro své rodiče, ale rodiče pro své děti.“ (2. Korinťanům 12:14) Pavel dále prohlásil, že poskytovat rodičovskou péči je závažná povinnost. Napsal: „Jestliže se někdo nestará o ty, kdo jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kdo jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8) V Bibli čteme mnoho zpráv, které názorně ukazují, že otázku dědictví brali Boží služebníci v biblických dobách velmi vážně. (Rut 2:19, 20; 3:9–13; 4:1–22; Job 42:15)

Někteří rodiče však chtějí zajistit svým dětem velké dědictví, a na tento cíl se zaměřují až přespříliš. Proč? Jeden z důvodů objasňuje Manolis, který je sám otcem rodiny a přestěhoval se z jižní Evropy do Spojených států. Říká: „Rodiče, kteří zažili ničivé důsledky druhé světové války, totiž hlad a bídu, jsou rozhodnuti zlepšit úděl svých dětí.“ Dodává:  „Jestliže rodiče mají přehnaný smysl pro odpovědnost a touží dát svým dětem do života co nejvíc, škodí někdy sami sobě.“ Ano, někteří rodiče si věci nezbytné pro život sami odříkají nebo žijí asketicky, jen aby nahromadili hmotný majetek svým potomkům. Je však takové jednání moudré?

„Marnost a velké neštěstí“

Šalomoun, král starověkého Izraele, dal ohledně dědictví výstrahu. Napsal: „A nenáviděl jsem, ano já, všechnu svou tvrdou práci, na níž jsem pod sluncem tvrdě pracoval a kterou zanechám tomu, kdo přijde po mně. A kdo ví, zda se prokáže být moudrý, nebo pošetilý? A přece převezme řízení veškeré mé tvrdé práce, na níž jsem tvrdě pracoval a při které jsem projevoval moudrost pod sluncem. Také to je marnost. . . . Existuje totiž člověk, který tvrdě pracoval s moudrostí a poznáním a s dovedností, ale člověk, který na něčem takovém tvrdě nepracoval, dostane podíl onoho. Také to je marnost a velké neštěstí.“ (Kazatel 2:18–21)

Šalomoun vysvětluje, že lidé, kteří dostanou dědictví, si možná jeho plnou hodnotu ani neuvědomí, protože sami se o ně nijak nezasloužili. Může se tedy stát, že s tím, co rodiče pro své děti pracně nastřádali, tito dědicové zacházejí pošetile. Dokonce možná takový těžce získaný majetek promrhají. (Lukáš 15:11–16) To by byla opravdu „marnost a velké neštěstí“!

Dědictví a chamtivost

Rodiče musí vzít v úvahu ještě něco jiného. V kulturách, v nichž se klade velký důraz na dědičný majetek a na věno, mohou děti podlehnout chamtivosti a vyžadovat věno v podobě pozemkového majetku nebo jiných věcí, jež přesahují možnosti jejich rodičů. „Běda otci, který má dvě nebo tři dcery,“ uštěpačně říká Loukas, který žije v Řecku a sám má děti. Pokračuje: „Dcery možná srovnávají to, co jim může dát jejich otec, s majetkem, který svým dětem ‚štědře‘ nashromáždí jiní rodiče. Mohou zdůrazňovat, že si je nikdo nevezme, pokud nebudou mít dostatečně velké věno.“

Manolis, o němž zde již byla zmínka, říká: „Mladík může známost protahovat, dokud mu otec případné nevěsty něco za svou dceru neslíbí — obvykle nějaký pozemek nebo velký peněžní obnos. Může se z toho stát jakési vydírání.“

Bible varuje před chamtivostí jakéhokoli druhu. Šalomoun napsal: „Dědictví se zprvu získává chamtivostí, ale jeho vlastní budoucnost nebude požehnaná.“ (Přísloví 20:21)  Apoštol Pavel zdůraznil: „Láska k penězům je . . . kořenem škodlivých věcí všeho druhu.“ (1. Timoteovi 6:10; Efezanům 5:5)

„Moudrost společně s dědictvím“

Je pravda, že dědictví určitou hodnotu má, ale daleko cennější než hmotný majetek je moudrost. Král Šalomoun napsal: „Moudrost společně s dědictvím je dobrá a výhodná... Vždyť moudrost je pro ochranu, stejně jako peníze jsou pro ochranu, ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kdo ji vlastní.“ (Kazatel 7:11, 12; Přísloví 2:7; 3:21) Peníze sice poskytují určitou ochranu a umožňují svému majiteli získat to, co potřebuje, ale člověk o ně může přijít. Naproti tomu moudrost — tedy schopnost používat poznání při řešení problémů nebo k dosažení určitých cílů — nás může chránit před pošetilým, riskantním chováním. Jestliže je moudrost založena na správné bázni před Bohem, pomůže nám získat věčný život v Božím novém světě, který zanedlouho přijde. To je opravdu drahocenné dědictví. (2. Petra 3:13)

Křesťanští rodiče projeví takovou moudrost tehdy, jestliže sobě i svým dětem vytvoří správný žebříček hodnot. (Filipanům 1:10) Hmotné věci nahromaděné pro děti by neměly být důležitější než věci duchovní. Ježíš své následovníky vybídl: „Neustále tedy hledejte nejprve [Boží] království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33) Rodiče, kteří své křesťanské rodině staví před oči duchovní cíle, mohou očekávat bohatou odměnu. Moudrý král Šalomoun napsal: „Otec spravedlivého bude mít zcela jistě radost; kdo se stává otcem moudrého, bude se z něho také radovat. Tvůj otec a tvá matka se budou radovat a ta, která tě zrodila, bude mít radost.“ (Přísloví 23:24, 25)

Trvalé dědictví

Všechno, co kdysi souviselo s dědičným vlastnictvím, bylo pro starověké Izraelity velmi důležité. (1. Královská 21:2–6) Jehova je však vybídl: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, se prokážou být na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7) Podobnou radu dostávají křesťanští rodiče: „Dál [své děti] vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4)

Rodiče, kteří se na život dívají z duchovního hlediska, si uvědomují, že k péči o rodinu patří také poučování z Bible. Andreas, otec tří dětí, k tomu říká: „Jestliže se děti naučí uplatňovat v životě Boží zásady, budou lépe vybaveny pro budoucnost.“ Jestliže mají děti dostat takové dědictví, je také třeba jim pomáhat, aby si vytvořily a rozvíjely osobní vztah ke svému Stvořiteli. (1. Timoteovi 6:19)

Přemýšleli jste někdy o tom, jak byste budoucnost svého dítěte zabezpečili z duchovního hlediska? Co například mohou rodiče dělat, jestliže jejich dítě je v celodobé službě? Celodobý služebník by sice neměl vyžadovat ani očekávat finanční podporu, ale láskyplní rodiče se možná rozhodnou, že se ‚s ním budou podle jeho potřeb dělit‘, aby mu pomohli v celodobé službě zůstat. (Římanům 12:13; 1. Samuelova 2:18, 19; Filipanům 4:14–18) Takový druh pomoci se jistě bude Jehovovi líbit.

Co tedy rodiče svým dětem dluží? Křesťanští rodiče nejen zajišťují hmotné potřeby svých dětí, ale také se starají o to, aby děti dostaly bohaté duchovní dědictví, které jim bude přinášet užitek navždy. Tak se splní slova Žalmu 37:18: „Jehova si je vědom dnů bezúhonných a právě jejich dědictví potrvá až na neurčitý čas.“

[Obrázky na straně 26 a 27]

Jak si představujete budoucnost svých dětí?