Přejít k článku

Přejít na obsah

Pěstujme Kristův názor na velikost

Pěstujme Kristův názor na velikost

 Pěstujme Kristův názor na velikost

„Kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem.“ (MATOUŠ 20:26)

1. Co svět považuje za velikost?

POBLÍŽ starověkého egyptského města Théby (dnešní Karnak), asi 500 kilometrů jižně od Káhiry, stojí osmnáctimetrová socha faraóna Amenhotepa III. Při pohledu na ni se člověk neubrání pocitu, že je ve srovnání s ní zcela nepatrný. Tato monumentální socha, která bezpochyby měla vyvolat posvátnou bázeň před vládcem, je výstižným symbolem toho, co svět považuje za velikost. V očích světa je velký ten, kdo působí dojmem, že je význačný a důležitý, a dosáhne toho, že se druzí cítí bezvýznamní.

2. Jaký příklad dal Ježíš svým následovníkům a jaké otázky bychom si měli položit?

2 Podívejme se na to, k jakému odlišnému názoru na velikost vedl své následovníky Ježíš Kristus. Ačkoli byl jejich ‚Pánem a Učitelem‘, učil je, že velký je ten, kdo slouží druhým. Poslední den svého pozemského života Ježíš názorně předvedl, co jeho učení znamená v praxi. Umyl totiž svým apoštolům nohy.  Tato služba byla projevem opravdu velké pokory. (Jan 13:4, 5, 14) Sloužit, nebo být obsluhován — co se ti víc líbí? Podněcuje tě Kristův příklad k tomu, abys toužil být pokorný právě jako on? Porovnejme tedy Kristův názor na velikost s názorem, který je běžný ve světě.

Odvrhujme světský názor na velikost

3. Které biblické příklady ukazují smutný konec těch, kdo prahnou po slávě od lidí?

3 V Bibli jsou četné příklady, které dokládají, že světský názor na velikost je zhoubný. Vzpomeňme na mocného Hamana, který měl v době, kdy žili Ester a Mordekai, významné postavení na perském královském dvoře. Hamanova žádostivá touha po slávě vedla k jeho pokoření a smrti. (Ester 3:5; 6:10–12; 7:9, 10) A co povýšený Nebukadnecar, který na vrcholu své moci zešílel? Jeho pokřivený názor na velikost se zračí v těchto slovech: „Není tohle Velký Babylón, který jsem sám vystavěl pro královský dům se silou své moci a k důstojnosti svého majestátu?“ (Daniel 4:30) A podobně jednal pyšný Herodes Agrippa I., který se neprávem nechal oslavovat, místo aby vzdal slávu Bohu. „Byl sežrán červy a vydechl naposled.“ (Skutky 12:21–23) Tito lidé nepochopili Jehovův názor na velikost, což mělo za následek jejich pokořující pád.

4. Kdo je původcem pýchy, která panuje ve světě?

4 Není nic nesprávného na tom, že chceme žít tak, abychom získali uznání a úctu druhých. Ďábel však tuto touhu zneužívá a pěstuje v lidech pýchu, která zrcadlí jeho vlastní ctižádostivé touhy. (Matouš 4:8, 9) Nikdy nezapomeňme, že je ‚bohem tohoto systému věcí‘ a že je pevně rozhodnut tady na zemi šířit své smýšlení. (2. Korinťanům 4:4; Efezanům 2:2; Zjevení 12:9) Křesťané vědí, kdo je původcem takového škodlivého uvažování, a proto světský názor na velikost odvrhují.

5. Jsou úspěchy, uznání a bohatství zárukou trvalého uspokojení? Vysvětli to.

5 Jeden z názorů, které Ďábel podporuje, je ten, že velké jméno ve světě, pocty a chvála od lidí a plné kapsy peněz automaticky vedou ke štěstí. Je to pravda? Je úspěch, uznání a bohatství zárukou toho, že nám život přinese uspokojení? Bible nás varuje, abychom se takovým uvažováním nenechali oklamat. Moudrý král Šalomoun napsal: „Viděl jsem všechnu tu tvrdou práci a všechnu tu dovednost v práci, že to znamená soupeření jednoho s druhým; i to je marnost a honba za větrem.“ (Kazatel 4:4) Pravdivost této inspirované rady může potvrdit mnoho lidí, kteří zasvětili svůj život tomu, aby se prosadili ve světě. Jedním z nich je muž, který pomáhal navrhnout, zkonstruovat a vyzkoušet kosmickou loď, jež dopravila člověka na Měsíc. Vzpomíná: „Tvrdě jsem pracoval a byl jsem ve svém povolání velmi zdatný, ale nenašel jsem při tom ani trvalé štěstí, ani pokoj srdce.“ *  Světské pojetí velikosti, ať už je to na poli obchodu, sportu nebo zábavy, není zárukou trvalého uspokojení.

Velikost vyplývá ze služby podněcované láskou

6. Z čeho je vidět, že Jakub a Jan měli nesprávný názor na velikost?

6 To, co opravdová velikost znamená, nám osvětluje jedna událost v Ježíšově životě. Roku 33 n. l. cestoval Ježíš společně se svými učedníky do Jeruzaléma na Pasach. Po cestě se ukázalo, že dva Ježíšovi bratranci, Jakub a Jan, mají na velikost nesprávný názor. Prostřednictvím své matky vznesli k Ježíšovi tuto žádost: ‚Dej slovo, že se posadíme jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici v tvém království.‘ (Matouš 20:21) To, že někdo mohl sedět po pravici nebo po levici nějaké významné osoby, Židé považovali za velkou čest. (1. Královská 2:19) Jakub a Jan se tedy ctižádostivě pokusili uchvátit ta nejvýznamnější místa. Byla spojena s autoritou, a oni na ně chtěli mít nárok. Ježíš si byl vědom, co se v jejich mysli odehrává, a využil této příležitosti, aby jejich nesprávný názor na velikost opravil.

7. Co je podle Ježíšových slov klíčem k pravé křesťanské velikosti?

7 Ježíš věděl, že v tomto pyšném světě je za velkého člověka považován ten, kdo ovládá druhé a dává jim příkazy a na lusknutí prsty má všechno, co chce. Mezi Ježíšovými následovníky se však velikost pozná podle pokorné služby. Ježíš řekl: „Kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.“ (Matouš 20:26, 27)

8. Co znamená být služebníkem a jaké otázky bychom si mohli položit?

8 Řecké slovo, které se v Bibli překládá jako „služebník“, se vztahuje na toho, kdo se pilně a vytrvale snaží vykonávat službu ve prospěch druhých. Ježíš dal svým učedníkům důležité poučení: Velký není ten, kdo přikazuje lidem, aby něco udělali; velký je ten, kdo z lásky slouží druhým. Ptej se sám sebe: ‚Jak bych reagoval, kdybych byl na místě Jakuba a Jana? Pochopil bych, že pravá velikost vyplývá z láskyplné služby pro druhé?‘ (1. Korinťanům 13:3)

9. Jaký příklad dal Ježíš ve svém jednání s druhými lidmi?

 9 Ježíš svým učedníkům ukázal, že křesťanská velikost se hodnotí podle jiných měřítek než velikost světská. K těm, jimž sloužil, se nikdy nechoval nadřazeně ani v nich nevyvolával pocit méněcennosti. Lidé všeho druhu — muži, ženy, děti, bohatí, chudí, mocní lidé i známí hříšníci — se s ním cítili dobře. (Marek 10:13–16; Lukáš 7:37–50) Lidé často bývají netrpěliví vůči těm, kdo mají nějaké omezení. Ježíš byl jiný. I když jeho učedníci občas jednali bezmyšlenkovitě a byli svárliví, trpělivě je vyučoval a dával jim najevo, že je opravdu pokorný a mírný. (Zecharjáš 9:9; Matouš 11:29; Lukáš 22:24–27)

10. Jak je z celého Ježíšova života vidět, že nesobecky sloužil druhým?

10 Z nesobeckého příkladu, který nám tento nejvýznačnější Boží Syn dal, vidíme, co velikost ve skutečnosti znamená. Ježíš nepřišel na zem proto, aby byl obsluhován, ale proto, aby druhým sloužil. Uzdravoval ty, kdo trpěli „různými nemocemi“ a osvobozoval lidi z moci démonů. I když také on býval unavený a potřeboval si odpočinout, vždy kladl potřeby druhých před své vlastní a vynakládal síly na to, aby lidem poskytl útěchu. (Marek 1:32–34; 6:30–34; Jan 11:11, 17, 33) Láska k bližním ho podněcovala, aby jim pomáhal duchovně. Cestoval proto stovky kilometrů po prašných cestách a kázal dobrou zprávu o Království. (Marek 1:38, 39) Ježíš nepochybně bral službu druhým velmi vážně.

Napodobujme Kristovu pokoru

11. Jaké vlastnosti musí mít bratři, kteří jsou jmenováni jako sboroví dozorci?

11 Když byli koncem 19. století vybíráni cestující služebníci, kteří se měli starat o potřeby Božího lidu, byl kladen důraz na to, že křesťanští dozorci mají pěstovat správný postoj. Podle Sionské Strážné věže z 1. září 1894 (angl.) bylo žádoucí, aby tito muži byli „mírní — aby se nenaduli pýchou“ a také „pokorné mysli, kteří nebudou chtít vyvyšovat sami sebe, ale Krista, [a] kteří nebudou hlásat své vlastní poznání, ale Boží slovo v jeho jednoduchosti a s jeho silou“. Je jasné, že praví křesťané by nikdy neměli usilovat o odpovědné postavení proto, aby uspokojili osobní ctižádost, nebo proto, aby se dostali do popředí či získali moc a nadvládu nad druhými. Pokorný dozorce nezapomíná na to, že jeho povinnosti jsou ‚znamenitou prací‘, ne vyvýšeným postavením, které by mu mělo přinášet slávu. (1. Timoteovi 3:1, 2) Všichni starší a služební pomocníci by se měli snažit, aby pokorně sloužili druhým a aby se ujímali vedení v posvátné službě. Tak budou dávat druhým znamenitý příklad. (1. Korinťanům 9:19; Galaťanům 5:13; 2. Timoteovi 4:5)

12. Jaké otázky si mohou položit ti, kdo usilují o výsady ve sboru?

 12 Bude dobré, když se každý bratr, který usiluje o výsady, sám sebe zeptá: ‚Vyhledávám příležitosti sloužit druhým, anebo mám sklon vyžadovat, aby mi bylo slouženo? Vykonávám rád prospěšné práce, kterých si druzí hned nevšimnou?‘ Některý mladý muž například ochotně přednáší proslovy v křesťanském sboru, ale možná už není tolik ochoten pomáhat letitým. Možná je rád ve společnosti mužů, kteří mají ve sboru odpovědnost, ale příliš se mu nechce podílet na kazatelské službě. Takový mladý muž udělá dobře, když si položí otázky: ‚Nezaměřuji se především na ty stránky Boží služby, které přinášejí uznání a chválu? Nejde mi o to, abych se blýskl před druhými?‘ Kdybychom se snažili získat pro sebe slávu, jistě bychom nenapodobovali Kristův příklad. (Jan 5:41)

13. (a) Jak může druhé ovlivnit to, že dozorce projevuje pokoru? (b) Proč je možné říci, že pokud jde o to, zda budeme pokorní čili ponížení v mysli, nemáme jako křesťané na vybranou?

13 Jestliže se usilovně snažíme napodobovat Kristovu pokoru, podněcuje nás to, abychom sloužili druhým. Podívejme se, co udělal jistý zónový dozorce, který se přijel podívat, jak pracuje jedna odbočka svědků Jehovových. I přes to, že měl nabitý časový program a velkou odpovědnost, udělal si čas a pomohl mladému bratrovi, kterému se nedařilo seřídit sešívací stroj. „Nemohl jsem tomu věřit!“ vzpomíná onen bratr. „Řekl mi, že když byl mladý, obsluhoval v betelu stroje stejného typu a pamatuje si, jak obtížné bylo stroj správně seřídit. Pěknou chvíli se mnou na tom stroji pracoval, i když měl tolik jiných důležitých úkolů. Udělalo to na mě velký dojem.“ Tento bratr nyní slouží jako dozorce v jedné odbočce svědků Jehovových a dodnes si tento projev pokory pamatuje. Kéž se ani my nikdy necítíme příliš povznesení na to, abychom se zabývali poníženými věcmi, nebo příliš důležití na to, abychom dělali podřadné práce. Musíme se naopak opásat „ponížeností mysli“. Nemáme na vybranou. Patří to k ‚nové osobnosti‘, kterou si musí obléci každý křesťan. (Filipanům 2:3; Kolosanům 3:10, 12; Římanům 12:16)

Jak získat Kristův názor na velikost

14. Jak nám rozjímání o našem vztahu k Bohu a k bližním pomůže pěstovat správný názor na velikost?

14 Jak můžeme získat správný názor na velikost? Můžeme například rozjímat o našem vztahu k Jehovovi Bohu. Jeho vznešenost, moc a moudrost ho vyvyšují vysoko nad úroveň titěrných lidí. (Izajáš 40:22) Poníženost mysli můžeme pěstovat také tím, že rozjímáme o svém vztahu k bližním. Snad v některých ohledech druhé převyšujeme, ale oni mohou být zase lepší v těch oblastech, které jsou mnohem důležitější. Nebo naši křesťanští bratři mohou mít určité vlastnosti, které nám chybí. Mnozí křesťané, kteří jsou drahocenní v Božích očích, vlastně ani nechtějí být nápadní, protože jsou mírní a pokorní. (Přísloví 3:34; Jakub 4:6)

15. Jak ryzost Božího lidu ukazuje, že nikdo nemá důvod cítit se nadřazený?

15 Zkušenosti svědků Jehovových, kteří byli pronásledováni kvůli své víře, tuto myšlenku pěkně znázorňují. V těžkých zkouškách zachovávali věrnost Bohu lidé, které by svět  velmi často považoval za obyčejné. Když budeme o takových příkladech přemýšlet, pomůže nám to zůstat pokorní a ‚nemyslet si o sobě více, než je nutné si myslet‘. (Římanům 12:3) *

16. Jak mohou všichni členové sboru pěstovat správný názor na velikost a tak napodobovat Kristův příklad?

16 Všichni křesťané bez ohledu na věk by se měli snažit pěstovat Kristův názor na velikost. Ve sboru je třeba vykonávat mnoho různých úkolů. Nebuď nikdy rozmrzelý, když jsi požádán, abys udělal něco, co vypadá jako podřadná práce. (1. Samuelova 25:41; 2. Královská 3:11) Rodiče, povzbuzujete své menší i dospívající děti, aby s radostí plnily jakýkoli úkol, který dostanou? Může to být v sále Království, ve sjezdovém sále nebo při oblastním sjezdu. Vidí vaše děti, že takové obyčejné práce děláte i vy? Jeden bratr, který nyní slouží ve světovém ústředí svědků Jehovových, si živě vzpomíná na to, jaký příklad mu dali rodiče. Řekl: „Z toho, jak přistupovali k úklidu sálu Království nebo místa, kde se konal oblastní sjezd, jsem viděl, že tuto práci považují za důležitou. Často se dobrovolně přihlásili k vykonávání práce, která byla k užitku sboru nebo bratrů, bez ohledu na to, jak obyčejná se zdála. Tento postoj mi pomohl, abych ochotně přijal jakýkoli úkol zde v betelu.“

17. Jak mohou být pokorné ženy požehnáním pro sbor?

17 Vynikajícím příkladem toho, jak klást zájmy druhých před své vlastní, je Ester, která se v pátém století př. n. l stala královnou Perské říše. Ačkoli žila v paláci, byla ochotna nasadit svůj život pro Jehovův lid a jednala tak v souladu s Boží vůlí. (Ester 1:5, 6; 4:14–16) Stejného ducha jako Ester projevují i dnešní křesťanské ženy, když bez ohledu na své ekonomické okolnosti povzbuzují sklíčené, navštěvují nemocné, účastní se kazatelské služby a spolupracují se staršími. Takové pokorné sestry jsou pro sbor opravdu požehnáním!

Požehnání vyplývající z Kristova názoru na velikost

18. Jaký užitek přináší to, že si uchováváme Kristův názor na velikost?

18 Uchováváme-li si Kristův názor na velikost, přináší nám to mnoho požehnání. Jestliže nesobecky sloužíme druhým, působí to radost jim i nám. (Skutky 20:35) Když ochotně a dychtivě vynakládáme síly ve prospěch svých bratrů, budou nás mít za to rádi. (Skutky 20:37) Ještě důležitější však je, že to, co děláme pro blaho svých spoluvěřících, považuje Jehova za oběť chvály a působí mu to radost. (Filipanům 2:17)

19. K čemu bychom měli být odhodláni, pokud jde o Kristův názor na velikost?

19 Je třeba, aby každý z nás prozkoumal své srdce a položil si otázku: ‚Budu o pěstování Kristova názoru na velikost pouze mluvit, anebo se budu usilovně snažit, abych jej uplatňoval v každodenním životě?‘ To, jak Jehova smýšlí o povýšených lidech, je jasné. (Přísloví 16:5; 1. Petra 5:5) Kéž je z našeho jednání patrné, že Kristův názor na velikost s radostí přijímáme. Projevujme to v křesťanském sboru, v rodině i při každodenním jednání s druhými. A dělejme to všechno k Boží slávě a chvále. (1. Korinťanům 10:31)

[Poznámky pod čarou]

^ 5. odst. Viz Strážnou věž č. 12, 1983, strany 13–16, článek „Cestou za úspěchem“.

^ 15. odst. Příklady jsou uvedeny v Ročence svědků Jehovových 1992, na stranách 181, 182, a ve Strážné věži z 1. září 1993, na stranách 27–31.

Umíš to vysvětlit?

• Proč bychom měli odvrhovat světský názor na velikost?

• Podle čeho Ježíš posuzoval velikost?

• Jak mohou dozorci napodobovat Kristovu pokoru?

• Co nám pomůže pěstovat křesťanskou velikost?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 17]

Kdo je velký podle Krista?

Ten, kdo chce být obsluhován, nebo ten, kdo je ochoten sloužit?

Ten, kdo chce být v popředí, nebo ten, kdo plní obyčejné úkoly?

Ten, kdo se vyvyšuje, nebo ten, kdo vyvyšuje druhé?

[Obrázek na straně 14]

Monumentální socha faraóna Amenhotepa III.

[Obrázek na straně 15]

Víš, co vedlo k Hamanovu pádu?

[Obrázky na straně 16]

Hledáš příležitosti, jak sloužit druhým?