Přejít k článku

Přejít na obsah

To nejcennější dědictví

To nejcennější dědictví

 To nejcennější dědictví

LETITÝ apoštol Jan na sklonku svého života napsal: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4)

Tento věrný apoštol se zde zmiňoval o lidech, kteří byli jeho dětmi v duchovním smyslu. Mnozí rodiče by však mohli tato apoštolova slova opakovat. Tvrdě pracovali, aby vychovali své děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“, a nyní s radostí pozorují, jak jejich dospělé děti „chodí v pravdě“. (Efezanům 6:4) Naučit děti, jak mají jít po cestě k věčnému životu, je opravdu tím nejcennějším dědictvím, které jim rodiče mohou dát. Zbožná oddanost — tedy způsob života, jaký od nás očekává Jehova — totiž „má slib života nynějšího a toho, který má přijít“. (1. Timoteovi 4:8)

Bohabojní rodiče se usilovně snaží poskytovat dětem duchovní výchovu a Jehova, dokonalý Otec, si toho velmi váží. Když děti reagují kladně, budou se na pravém uctívání podílet společně se svými rodiči a budou z toho mít velkou radost. Když tyto děti dospívají, do paměti se jim ukládají příjemné vzpomínky. Někdo rád vzpomíná na svůj první úkol v teokratické škole. * Někteří křesťané si možná pamatují na první biblický text, který dokázali přečíst, když byli s rodiči ve službě dům od domu. A jak by mohli zapomenout na chvíle, kdy jim rodiče předčítali z Mojí knihy biblických příběhů nebo z knihy Naslouchat velkému Učiteli? * Gabriel vypráví o písni, kterou si zamiloval: „Vzpomínám si na to, jak mi maminka každý den při vaření zpívala — byly mi tehdy asi čtyři roky. Jedna z těch písní Království ve mně vyvolává hluboké dojetí až dodnes. Později mi tato píseň pomohla pochopit, proč je důležité sloužit Jehovovi.“ Možná i ty si vybavíš tu krásnou píseň, kterou má Gabriel na mysli. Ve zpěvníku Chvalte Jehovu zpěvem má číslo 157 a jmenuje se „Uctívej Jehovu ve dnech svého mládí“.

Píseň začíná slovy: „Chválu Bůh opatřil dětskými rty, když děti Ježíše uvítaly.“ Ano, kdysi měly určité děti výsadu být v Ježíšově společnosti a pravděpodobně jej svým upřímným chováním potěšily a občerstvily. Ježíš dokonce  řekl, že si jeho následovníci mají vzít z učenlivých malých dětí příklad. (Matouš 18:3, 4) Je tedy vhodné, jestliže se na uctívání Jehovy podílejí i děti. A text té písně o tom říká: „I děti Jehovu smí velebit.“

Svým vzorným chováním — doma, ve škole i jinde — mnohé děti přinášejí čest jak Bohu, tak své rodině. „Svým dětem rodiče když vzorem jsou“, je to pro děti skutečným požehnáním. (5. Mojžíšova 6:7) Bůh jakožto láskyplný Otec učí své tvory chodit po cestě, po které by měli jít, a zbožní rodiče dělají to, co si Bůh přeje. Mohou se pak těšit z opravdu velkého požehnání. A když své děti vyučují a ty je poslouchají a ‚nechávají se ukázňovat‘, mají z toho rodiče nesmírnou radost. (Izajáš 48:17, 18) Angélica, jež nyní slouží v odbočce svědků Jehovových v Mexiku, říká: „Moji rodiče se vždy snažili v životě uplatňovat biblické zásady. Měla jsem proto velmi krásné dětství. Byla jsem šťastná.“

Takoví křesťané souhlasí s tím, že se vyplatí dobře pečovat o své duchovní dědictví. Možná patříte k mladým lidem vychovávaným v rodině, která uznává křesťanské hodnoty. V tom případě vás píseň vybízí: „Svou cestu čistou si zachovejte.“ Přijde doba, kdy se budete muset sami rozhodovat, a proto „na Boží pomoc vždy spoléhejte“ „slávy se chraňte, co svět nabízí“.

Pokud byste udělali tu chybu, že byste na prvním místě usilovali o slávu, kterou nabízí svět, pak by veškerá výchova, které se vám dostalo, mohla přijít vniveč a vaše vyhlídka do budoucnosti by byla ztracena. Touha po uznání ve světě by vás mohla dovést k tomu, že byste na sebe přestali dávat pozor. Někteří mladí křesťané se nakonec začali stýkat s lidmi, kteří se sice zdáli hodní, a dokonce velmi příjemní, ale o křesťanská měřítka se vůbec nezajímali. Příkladem toho je Tara, jedna z hlavních postav videonahrávky Mladí lidé se ptají — Jak mohu získat pravé přátele? Jestliže mladý křesťan, podobně jako Tara, pěstuje společnost s lidmi, kteří si neváží pravého uctívání, přesvědčí se o tom, že mu špatná společnost dříve nebo později „návyky dobré . . . jen pokazí“, jak říká píseň. Vypěstovat si dobré návyky vyžaduje dlouholeté úsilí, ale pokazit se tyto návyky dají velmi rychle.

Je pravda, že projevovat v životě zbožnou bázeň není vždy snadné. Uposlechnete-li však další slova písně, totiž „na Boha v mládí svém pamatujte, jej duchem a pravdou uctívejte“, vytvoříte si pevný základ pro život, který bude  opravdu úspěšný. A postupem času „dál mnoho radosti budete mít“. Budete si ještě víc uvědomovat, že pokud zůstanete v Jehovově láskyplné péči, nic vám nezabrání dělat věci, které jsou v Božích očích správné. Tak se stanete zralými, bohabojnými dospělými křesťany. A jestliže moudře využijete křesťanské výchovy, budete mít příležitost „Boha . . . rozradostnit“. Může snad člověk mít nějakou větší výsadu? (Přísloví 27:11)

Mladí křesťané, nikdy tedy nezapomeňte na to, jak cenná je výchova, kterou vám poskytuje Jehova a vaši křesťanští rodiče. Kéž vás jejich velká láska stále podněcuje k tomu, abyste jednali způsobem, jenž přináší radost Jehovovi. Stejně jako Ježíš Kristus nebo jako věrný mladý Timoteus, i vy budete obšťastňovat našeho nebeského Otce i své rodiče. A pokud snad jednou sami budete mít děti, pravděpodobně budete souhlasit se slovy Angéliky, o níž zde již byla zmínka. Říká: „Jestliže někdy budu mít dítě, ze všech sil se vynasnažím, abych mu od nejútlejšího věku vštěpovala do srdce lásku k Jehovovi, aby se tato láska pro něho stala světlem, které ho povede.“ Ano, cesta, která je určena přímým lidem a která vede k věčnému životu, je tím nejcennějším dědictvím!

[Poznámky pod čarou]

^ 4. odst. To je součást biblického vzdělávacího programu, který probíhá ve sborech svědků Jehovových a kterého se mohou účastnit jak mladí, tak letití.

^ 4. odst. Zmíněné publikace vydali svědkové Jehovovi.