Přejít k článku

Přejít na obsah

Stvoření oznamuje Boží slávu

Stvoření oznamuje Boží slávu

 Stvoření oznamuje Boží slávu

„Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou.“ (ŽALM 19:1)

1, 2. (a) Proč lidé nemohou vidět Boží slávu přímo? (b) Jak dvacet čtyři starších vzdává slávu Bohu?

JEHOVA upozornil Mojžíše na tuto skutečnost: „Nejsi schopen vidět můj obličej, protože žádný člověk mě nemůže vidět, a přesto žít.“ (2. Mojžíšova 33:20) Lidé mají křehkou tělesnou konstrukci, a proto nemohou přežít přímý pohled na Boží slávu. Apoštol Jan však Jehovu na jeho slavném trůnu spatřil v úchvatném vidění. (Zjevení 4:1–3)

2 Věrní duchovní tvorové se na rozdíl od lidí na Jehovův obličej dívat mohou. K těmto duchovním tvorům patří oněch 144 000, které v Janově nebeském vidění představovalo „čtyřiadvacet starších“. (Zjevení 4:4; 14:1–3) Jak tyto osoby reagují, když vidí Boží slávu? Podle Zjevení 4:11 volají: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“

Proč „neomluvitelní“

3, 4. (a) Proč víra v Boha není nevědecká? (b) Co je v některých případech důvodem, že někdo zavrhuje víru v Boha?

3 Toužíš vzdávat Bohu slávu? Převážná většina lidstva po tom netouží. A někteří dokonce tvrdí, že Bůh neexistuje. Jeden astronom například napsal: „Byl to Bůh, kdo nějakým způsobem zasáhl a prozřetelně vytvořil vesmír k našemu užitku? ... To je opojná představa. Bohužel však musím říci, že podle mě je to pouhá iluze. ... Bůh není vysvětlením.“

4 Vědecký výzkum má své meze. Je ohraničen tím, co lidé mohou konkrétně pozorovat nebo studovat. Jinak jde o pouhé teorie nebo dohady. „Bůh je Duch“, a proto ho zkrátka nelze podrobit přímému vědeckému zkoumání. (Jan 4:24) Zavrhnout víru v Boha jako nevědeckou je tudíž projevem arogance. Badatel Vincent Wigglesworth z univerzity v Cambridge se vyjádřil, že vědecká metoda je ve své podstatě „náboženským přístupem“. Jak to? „Je založena na slepé víře, že přírodní jevy se řídí ‚přírodními zákony‘.“ Když tedy někdo zavrhuje víru v Boha, nezaměňuje prostě jeden druh víry za jiný? V některých případech se zdá, že ten, kdo je nevěřící, záměrně odmítá uznat pravdu. Žalmista napsal: „Ničemný ve své povýšenosti nezkoumá; všechny jeho myšlenky jsou: ‚Bůh není.‘“ (Žalm 10:4)

5. Proč jsou ti, kdo nevěří v Boha, neomluvitelní?

 5 Víra v Boha však není slepá, neboť o Boží existenci máme nepřeberné množství přesvědčivých dokladů. (Hebrejcům 11:1) Astronom Allan Sandage řekl: „Považuji za zcela nepravděpodobné, že by takový řád [ve vesmíru] povstal z chaosu. Musí za tím být nějaký organizující princip. Bůh je pro mě tajemství, ale lze jím vysvětlit zázrak existence — to, proč vůbec něco existuje.“ Apoštol Pavel řekl křesťanům v Římě, že Boží „neviditelné vlastnosti jsou ... jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže [nevěřící] jsou neomluvitelní.“ (Římanům 1:20) Od „stvoření světa“ — zejména od stvoření inteligentních lidských bytostí, které si Boží existenci mohly uvědomovat — je zřejmé, že existuje Stvořitel, který má nesmírnou moc, Bůh, který si zaslouží naši oddanost. Ti, kdo neuznávají Boží slávu, jsou tudíž neomluvitelní. Jaké doklady však stvoření poskytuje?

Vesmír oznamuje Boží slávu

6, 7. (a) Jak nebesa oznamují Boží slávu? (b) Za jakým účelem natáhla nebesa ‚měřicí provazce‘?

6 Žalm 19:1 nám dává tuto odpověď: „Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou.“ David poznal, že hvězdy a planety, které září ‚prostorem‘, neboli atmosférou, podávají nezvratné důkazy o existenci slavného Boha. Pokračuje: „Jeden den za druhým dnem působí, že překypuje řeč, a jedna noc za druhou nocí předvádí poznání.“ (Žalm 19:2) Den za dnem a noc za nocí nebesa zračí Boží moudrost a tvůrčí moc. Je to, jako kdyby nebesa ‚překypovala‘ řečí, která chválí Boha.

7 Abychom však toto svědectví slyšeli, je potřeba rozlišovací schopnost. „Není tu řeč, a nejsou tu slova; hlas z jejich strany není slyšet.“ Tiché svědectví nebes je však velmi mocné. „Do celé země vyšel jejich měřicí provazec, a až na nejzazší konec úrodné země jejich výroky.“ (Žalm 19:3, 4) Je to, jako kdyby nebesa natáhla ‚měřicí provazce‘, aby zajistila, že jejich tiché svědectví naplní každý kout země.

8, 9. Uveďte některá pozoruhodná fakta o Slunci.

8 David pak popisuje další div Jehovova stvoření: „V nich [viditelných nebesích] postavil stan slunci, a to je jako ženich, když vychází ze své svatební komnaty; jásá jako silný muž, že poběží stezkou. Z jednoho nejzazšího konce nebes vychází, a jeho ukončený okruh je až k jejich druhým nejzazším koncům;  a nic není skryto před jeho žárem.“ (Žalm 19:4–6)

9 Slunce je ve srovnání s jinými hvězdami pouze hvězda střední velikosti. Přesto je to pozoruhodná hvězda, a planety, které okolo něho obíhají, vypadají vedle něho jako trpaslíci. V jedné publikaci je uvedeno, že Slunce má hmotnost „dvě miliardy miliard miliard tun“, což je 99,9 procenta hmotnosti naší sluneční soustavy. Díky jeho gravitační přitažlivosti Země obíhá ve vzdálenosti 150 milionů kilometrů, aniž by se od něj vzdalovala nebo by se k němu přibližovala. K Zemi se dostane asi jenom půl miliardtiny sluneční energie, ale stačí to k tomu, aby byl na naší planetě možný život.

10. (a) Jak Slunce zachází do svého ‚stanu‘ a zase z něho vychází? (b) Jak to, že Slunce běží jako „silný muž“?

10 Žalmista používá působivé slovní obrazy, když Slunce líčí jako ‚silného muže‘, který přes den běží od jednoho obzoru k druhému a v noci odpočívá ve ‚stanu‘. Když tato mocná hvězda zmizí za obzorem, ze stanoviska pozemského pozorovatele to vypadá, jako kdyby si zašla do ‚stanu‘ odpočinout. Ráno její paprsky jakoby vyšlehnou a Slunce září „jako ženich, když vychází ze své svatební komnaty“. David byl pastýř a dobře znal nelítostný noční chlad. (1. Mojžíšova 31:40) Pamatoval si, jak ho sluneční paprsky rychle zahřály a jak prohřály i celou okolní krajinu. Slunce očividně ze své „cesty“ od východu k západu nebylo vyčerpané, ale bylo jako „silný muž“, připravené si svou cestu zopakovat.

Úžasné hvězdy a galaxie

11, 12. (a) Proč je podivuhodné, že Bible srovnává hvězdy se zrnky písku? (b) Jak velký je možná vesmír?

11 Prostým okem mohl David vidět jen několik tisíc hvězd. Avšak z jedné studie provedené v nedávné době vyplynulo, že ve vesmíru viditelném pomocí moderních teleskopů je hvězd 70 triliard, což je sedmička a za ní dvaadvacet nul! To, že hvězd je nesmírné množství, Jehova naznačil, když jejich počet přirovnal k ‚zrnkům písku, která jsou na mořském břehu‘. (1. Mojžíšova 22:17)

12 Astronomové mnoho let pozorovali jakési „malé zářící oblasti mající mlžné, neostré vzezření“. Vědci předpokládali, že tyto „spirální mlhoviny“ jsou objekty v naší galaxii, Mléčné dráze. V roce 1924 však bylo zjištěno, že nejbližší taková mlhovina, Andromeda, je ve skutečnosti galaxie sama o sobě a že je vzdálená asi dva miliony světelných let. Vědci nyní odhadují, že ve vesmíru jsou miliardy galaxií, z nichž každou tvoří tisíce a někdy i miliardy hvězd. Přesto Jehova „sčítá počet hvězd; všechny je nazývá jejich jmény“. (Žalm 147:4)

13. (a) Co je pozoruhodného na souhvězdích? (b) Z čeho je zřejmé, že vědci neznají „ustanovení nebes“?

13 Jehova se zeptal Joba: „Můžeš pevně svázat pouta souhvězdí Kimy, nebo můžeš uvolnit samotné šňůry souhvězdí Kesilu?“ (Job 38:31) Souhvězdí je několik hvězd, které jakoby tvoří určitý charakteristický obrazec. Skutečná vzdálenost mezi těmito hvězdami může být ohromná, ale při pohledu ze země zůstává jejich relativní poloha neměnná. Jejich postavení je tak přesné, že takové hvězdy slouží jako „užitečné vodítko pro navigaci, pro orientaci astronautů při vesmírných letech a pro určování jiných hvězd“. (The Encyclopedia Americana) Přesto nikdo plně nerozumí tomu, jaká „pouta“ drží tato souhvězdí pohromadě. Ano, vědci stále nedokážou odpovědět na otázku, která je vyjádřena u Joba 38:33: „Poznal jsi ustanovení nebes?“

14. Proč lze říci, že šíření světla je tajemstvím?

14 Vědci také nemohou odpovědět na jinou otázku, která byla Jobovi položena: „Kdepak  je cesta, jíž se rozděluje světlo?“ (Job 38:24) Jeden autor se vyjádřil, že to je „naprosto moderní vědecká otázka“. Někteří řečtí filozofové si mysleli, že světlo vychází z lidského oka. V pozdější době se vědci domnívali, že se skládá z malých částic. Jiní si zase mysleli, že se šíří jako vlnění. Dnes jsou vědci toho názoru, že světlo se chová i jako vlnění, i jako částice. Povaha světla a to, jak „se rozděluje“ neboli šíří, však ještě zdaleka nejsou vysvětleny.

15. Jaké pocity by v nás, podobně jako v Davidovi, mělo vyvolávat rozjímání o nebesích?

15 Když o tom všem rozjímáme, nevyhnutelně to v nás vyvolává stejné pocity, jaké měl žalmista David, který řekl: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli, a syn pozemského člověka, že se o něho staráš?“ (Žalm 8:3, 4)

Země a pozemské Boží výtvory oslavují Jehovu

16, 17. Jak tvorové ve ‚vodních hlubinách‘ chválí Jehovu?

16 Žalm 148 vyjmenovává další způsoby, jak stvoření oznamuje Boží slávu. Verš 7 říká: „Chvalte Jehovu ze země, mořské obludy a všechny vodní hlubiny.“ Ano, „vodní hlubiny“ jsou plné divů, které vyvyšují Boží moudrost a moc. Plejtvák obrovský váží průměrně 120 tun — tolik jako třicet slonů! Samotné jeho srdce váží více než 450 kilogramů a dokáže v jeho těle přečerpávat asi 6 400 kilogramů krve. Pohybují se snad tyto obrovské mořské kolosy ve vodě pomalu a neohrabaně? Kdepak! Jak uvádí zpráva Evropské iniciativy proti vedlejším úlovkům kytovců, „křižují oceány“ úctyhodnou rychlostí. Sledování pomocí satelitu ukázalo, že „jeden [plejtvák] urazil za 10 měsíců více než 16 000 kilometrů“.

17 Delfín skákavý se normálně potápí do hloubky 45 metrů, ale největší zaznamenaná hloubka, do které se delfín ponořil, je 547 metrů. Jak může tento savec přežít ponoření do takové hloubky? Jeho srdeční tep se během potápění zpomaluje a krev je odvedena do srdce, plic a mozku. Jeho svaly navíc obsahují chemickou látku, která na sebe váže kyslík. Rypouš sloní a vorvaň obrovský se mohou potápět dokonce ještě do větších hloubek. Časopis Discover uvádí: „Namísto, aby se tlaku bránili, nechávají jím své plíce úplně stlačit.“ Většinu kyslíku, který potřebují, ukládají ve svalech. Očividně jsou tito tvorové živým svědectvím o moudrosti všemohoucího Boha!

18. Jak o Jehovově moudrosti svědčí mořská voda?

18 O Jehovově moudrosti svědčí dokonce i mořská voda. Časopis Scientific American píše: „V oceánech každá kapka vody do hloubky sto metrů pod hladinou obsahuje tisíce volně se vznášejících rostlinných mikroorganismů, kterým se říká fytoplankton.“ Tento „neviditelný prales“ nám čistí vzduch tím, že zpracovává miliardy tun oxidu uhličitého. Více než polovinu množství kyslíku, který dýcháme, produkuje právě fytoplankton.

19. Jak oheň a sníh uskutečňují Jehovovu vůli?

19 Žalm 148:8 říká: „Ohni a kroupy, sněhu a hustý dýme, bouřlivý větře, dovršující jeho slovo.“ Ano, Jehova používá k uskutečňování své vůle také neživé přírodní síly. Uvažujme například o ohni. V uplynulých desetiletích se mělo za to, že lesní požáry mají pouze destruktivní účinek. Nyní jsou výzkumníci  přesvědčeni, že lesní požáry mají také důležitou ekologickou úlohu, protože odstraňují staré nebo odumírající stromy, podporují klíčení mnoha semen a koloběh živin a vlastně také snižují riziko požárů ničivých. I sníh je velmi důležitý. Zavlažuje a zúrodňuje půdu, doplňuje objem vody v řekách a chrání před mrazem rostliny a živočichy.

20. Jaký užitek lidstvu přinášejí hory a stromy?

20 „Hory a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,“ vyjmenovává Žalm 148:9. Majestátní hory jsou dokladem Jehovovy velké síly. (Žalm 65:6) Také však slouží praktickému účelu. Zpráva z Geografického ústavu ve švýcarském Bernu říká: „V horách pramení všechny velké světové řeky. Více než polovina lidstva je závislá na sladké vodě, kterou shromažďují hory... Tyto ‚vodojemy‘ jsou pro blaho lidstva životně důležité.“ Svému tvůrci přináší slávu dokonce i obyčejný strom. Zpráva, kterou vydal Program OSN pro životní prostředí, říká, že stromy „jsou důležité pro blaho lidí ve všech zemích... Mnoho druhů stromů má velký ekonomický význam, protože poskytují produkty, jako je stavební dříví, ovoce, ořechy, klovatiny a pryskyřice. Dvě miliardy lidí na celém světě se bez dřeva neobejdou při vaření a topení.“

21. Vysvětli, proč je na pouhém listu zřejmé, že byl zkonstruován.

21 Doklady působení moudrého stvořitele jsou patrné už ze samotné stavby stromu. Vezměme si jen pouhý list. Na svrchní straně má voskový povlak, který ho chrání před vysycháním. Hned pod tímto povlakem je vrstva buněk, které obsahují chloroplasty. V těch je chlorofyl, jenž pohlcuje světelnou energii. Díky procesu zvanému fotosyntéza se listy stávají „továrnami na potraviny“. Kořeny nasávají vodu a dopravují ji do listů důmyslným „vodovodním potrubím“. Tisíce maličkých „ventilů“ (nazývaných průduchy) na spodní straně listu se otevírají a zavírají a přitom vstřebávají oxid uhličitý. Světlo dodává energii potřebnou k tomu, aby se sloučením vody a oxidu uhličitého vytvořily polysacharidy. Rostlina se pak může živit potravou, kterou si sama vyrobila. Tato „továrna“ je však také krásná a bezhlučná. Strom neznečišťuje prostředí, ale naopak jako vedlejší produkt vypouští do ovzduší kyslík.

22, 23. (a) Jaké pozoruhodné schopnosti mají někteří ptáci a suchozemská zvířata? (b) O jakých otázkách je ještě třeba uvažovat?

22 „Divoká zvířata a všechna domácí zvířata, lezoucí tvorové a okřídlení ptáci,“ říká Žalm 148:10. Mnoho suchozemských zvířat i létajících tvorů má podivuhodné schopnosti. Albatros laysanský dokáže uletět obrovské vzdálenosti (v jednom případě 40 000 kilometrů za pouhých 90 dní). Lesňáček černohlavý při své cestě ze Severní do Jižní Ameriky zůstává ve vzduchu bez přestávky více než osmdesát hodin. Velbloud si vodu neukládá ve svém hrbu, jak si lidé obvykle myslí, ale v zažívacím ústrojí, a díky tomu dokáže dlouho putovat, aniž u něho dojde k dehydrataci. Není divu, že když konstruktéři navrhují stroje a nové materiály, pečlivě studují  živočišnou říši. „Jestliže chceme sestrojit něco, co bude dobře fungovat ... a nebude poškozovat životní prostředí, je velká naděje, že v přírodě najdeme něco, co půjde napodobit,“ říká spisovatelka Gail Cleereová.

23 Ano, stvoření skutečně oznamuje Boží slávu! Všechno — od hvězdných nebes až po rostliny a zvířata — svým jedinečným způsobem chválí svého Stvořitele. Ale co my lidé? Jak se k přírodě v jejím chvalozpěvu na Boží slávu můžeme připojit?

Vzpomínáš si?

• Proč jsou lidé, kteří popírají Boží existenci, neomluvitelní?

• Jak hvězdy a planety oslavují Boha?

• Jak mořští a suchozemští živočichové svědčí o láskyplném Stvořiteli?

• Jak provádějí Jehovovu vůli neživé přírodní síly?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 10]

Vědci odhadují, že lze pozorovat až 70 triliard hvězd

[Podpisek]

Frank Zullo

[Obrázek na straně 12]

Delfín skákavý

[Obrázek na straně 13]

Sněhová vločka

[Podpisek]

snowcrystals.net

[Obrázek na straně 13]

Mladý albatros laysanský