Přejít k článku

Přejít na obsah

Rebeka — Zbožná a činorodá žena

Rebeka — Zbožná a činorodá žena

 Rebeka — Zbožná a činorodá žena

PŘEDSTAVTE si, že byste měli možnost osobně vybrat manželku pro svého syna. Jakou ženu byste mu vybrali? Čím by se měla vyznačovat? Hledali byste ženu, která je krásná, inteligentní, milá a pilná? Nebo byste u ní v první řadě hledali nějaké jiné vlastnosti?

Před touto otázkou stál Abraham. Jehova mu slíbil, že jeho potomkům poskytne požehnání prostřednictvím jeho syna Izáka. Náš příběh začíná v době, kdy Abraham je už starý, ale jeho syn stále ještě není ženatý. (1. Mojžíšova 12:1–3, 7; 17:19; 22:17, 18; 24:1) Požehnání má Izák obdržet společně se svou manželkou a s jejich potomky. Jeho manželku je však třeba teprve nalézt, a proto Abraham zařizuje, aby byla vyhledána nevěsta, která bude pro Izáka vhodná. Především musí sloužit Jehovovi. V Kanaánu, kde Abraham žije, takovou ženu nelze najít. Proto je třeba hledat někde jinde. Nakonec je vybrána Rebeka. Jak ji našli? Je to duchovně smýšlející žena? Čemu se můžeme z jejího příkladu naučit?

Hledá se způsobilá žena

Abraham posílá svého nejstaršího služebníka, pravděpodobně Eliezera, do vzdálené Mezopotámie, aby pro Izáka vybral nevěstu mezi Abrahamovými příbuznými, kteří rovněž uctívají Jehovu. Je to velice vážná záležitost, a proto má Eliezer přísahat, že jako manželku pro Izáka nepřivede žádnou Kananejku. Stojí za povšimnutí, že na této podmínce  Abraham pevně trval. (1. Mojžíšova 24:2–10)

Když Eliezer dorazil do města, kde žili Abrahamovi příbuzní, přivádí svých deset velbloudů ke studni. Představte si tu situaci. Je večer a Eliezer se modlí: „Postavil jsem se tady u pramene vody a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu. Ať se stane, že mladá žena, které řeknu: ‚Spusť, prosím, svůj džbán na vodu, abych se napil‘, a která skutečně řekne: ‚Napij se, a napojím i tvé velbloudy‘, to je ta, kterou určíš svému sluhovi Izákovi.“ (1. Mojžíšova 24:11–14)

Každá místní žena by pravděpodobně věděla, že žíznivý velbloud může vypít velké množství (až sto litrů) vody. Žena, která by se nabídla, že napojí deset velbloudů, by opravdu musela být ochotna vynaložit velkou námahu. Udělat něco takového, když druzí jen přihlížejí a nenabídnou pomoc, by bylo důkazem, že tato žena je energická, trpělivá, pokorná a laskavá k lidem i ke zvířatům.

Jak se situace vyvíjela? „Než [Eliezer] domluvil, tu vycházela Rebeka, která se narodila Betuelovi, synovi Milky, manželky Abrahamova bratra Nachora, a svůj džbán na vodu měla na rameni. A ta mladá žena byla velmi přitažlivého vzhledu, panna, . . . a sešla k prameni a začala plnit svůj džbán na vodu a pak šla nahoru. Sluha jí ihned běžel vstříc a řekl: ‚Dej mi, prosím, malý doušek vody ze svého džbánu.‘ Řekla mu na to: ‚Pij, můj pane.‘ Přitom si rychle spustila džbán na ruku a dala mu napít.“ (1. Mojžíšova 24:15–18)

Má Rebeka potřebné vlastnosti?

Rebeka je Abrahamova praneteř a je nejen krásná, ale také ctnostná. Nezdráhá se mluvit s cizím člověkem, ale ani se k němu nechová přespříliš důvěrně. Když jí Eliezer požádá, aby mu dala napít, vyhoví mu. To se dá očekávat,  protože to je obvyklý projev zdvořilosti. A co druhá část zkoušky?

Rebeka říká: „Pij, můj pane.“ Ale tím to nekončí. Pokračuje: „Načerpám vodu také pro tvé velbloudy, dokud se nenapojí.“ Mladá žena nabízí víc, než se obvykle očekává. Je tak ochotná, že ‚rychle vyprázdní svůj džbán do napájecího žlabu a ještě znovu a znovu běhá ke studni čerpat vodu, a čerpá pro všechny jeho velbloudy‘. Je plná energie. Jak říká zpráva, ‚muž na ni celou tu dobu upřeně a v údivu hledí‘. (1. Mojžíšova 24:19–21)

Když se Eliezer dozvídá, že ta dívka je Abrahamova příbuzná, vrhá se před Jehovou k zemi, aby mu poděkoval. Ptá se Rebeky, zda je v domě jejího otce místo, kde by mohl se svými lidmi přenocovat. Rebeka odpovídá kladně a běží domů ohlásit návštěvníky. (1. Mojžíšova 24:22–28)

Když si Rebečin bratr Laban a její otec Betuel vyslechnou, co jim Eliezer vypráví, pochopí, že tyto události řídí Bůh. Je zřejmé, že Rebeka je pro Izáka určena. „Vezmi ji a jdi,“ říkají, „a ať se stane manželkou syna tvého pána, právě jak mluvil Jehova.“ Co si o tom myslí Rebeka? Když se jí zeptají, zda je ochotna ihned odejít, odpovídá jediným hebrejským slovem, které znamená „jsem ochotná jít“. Tuto nabídku není povinna přijmout. Abraham to vyjádřil, když řekl, že „kdyby si ta žena nepřála“ odejít, bude Eliezer zproštěn své přísahy. Ale i Rebeka vidí, že tuto záležitost řídí Bůh. Bez otálení tedy opouští svou rodinu, aby vstoupila do manželství s mužem, kterého nikdy předtím neviděla. Toto odvážné rozhodnutí je vynikajícím projevem víry. Ano, Rebeka bude ta pravá manželka! (1. Mojžíšova 24:29–59)

 Když se Rebeka setkává s Izákem, zahaluje si tvář závojem na znamení podřízenosti. Izák si ji bere za manželku a zamiluje se do ní, bezpochyby pro její vynikající vlastnosti. (1. Mojžíšova 24:62–67)

Dvojčata

Asi devatenáct let nemá Rebeka žádné děti. Nakonec otěhotní a čeká dvojčata. Ale děti v jejím lůně spolu zápasí, a proto je její těhotenství provázeno takovými potížemi, že Rebeka volá k Bohu. Možná to také děláme, když máme v životě velké těžkosti. Jehova Rebeku slyší a uklidňuje ji. Říká jí, že se stane matkou dvou národů a „starší bude sloužit mladšímu“. (1. Mojžíšova 25:20–26)

Tato slova asi nejsou jediným důvodem, proč svého mladšího syna Jákoba Rebeka miluje víc. Chlapci se od sebe velmi liší. Jákob je ‚bezúhonný‘, ale Esau je k duchovním věcem tak lhostejný, že za jedno jídlo prodává Jákobovi své prvorozenecké právo, totiž právo zdědit Boží sliby. Svým sňatkem se dvěma Chetitkami Esau dává najevo, že si neváží duchovních hodnot — pokud jimi přímo nepohrdá —, a jeho manželství působí jeho rodičům velký zármutek. (1. Mojžíšova 25:27–34; 26:34, 35)

Jak je pro Jákoba zajištěno požehnání

Bible neříká, zda Izák věděl, že Esau musí Jákobovi sloužit. V každém případě však Rebeka i Jákob vědí, že požehnání patří Jákobovi. Rebeka se dovídá, že Izák má v úmyslu požehnat Esauovi, až mu tento syn přinese jídlo ze zvěřiny. Okamžitě začíná jednat. Rozhodnost a horlivost, kterými se vyznačovala v mládí, ji neopustily. ‚Přikazuje‘ Jákobovi, aby jí přinesl dvě kůzlata. Chce připravit jídlo, které má její manžel rád. Potom bude Jákob muset předstírat, že je Esau, aby obdržel požehnání. Jákob proti tomu má námitky. Jeho otec si jistě uvědomí, že to je lest, a prokleje ho. Rebeka však trvá na svém: „Na mně ať je zlořečení míněné pro tebe, můj synu.“ Potom udělá jídlo, převleče Jákoba za Esaua a posílá ho ke svému manželovi. (1. Mojžíšova 27:1–17)

Proč Rebeka jednala tímto způsobem, to nevíme. Mnozí její jednání odsuzují, ale Bible je neodsuzuje. Neodsoudil ji ani Izák, když zjistil, že požehnání dostal Jákob. Naopak, Izák k tomuto požehnání ještě přidává. (1. Mojžíšova 27:29; 28:3, 4) Rebeka ví, co Jehova předpověděl o jejích synech. Dělá tedy všechno pro to, aby měl Jákob zajištěno požehnání, na které má právo. Je zřejmé, že to odpovídá Jehovově vůli. (Římanům 9:6–13)

Jákob je poslán do Charanu

Rebeka nyní maří Esauovy plány, když naléhá na Jákoba, aby uprchl a žil na jiném místě, dokud nepomine hněv jeho bratra. Snaží se dosáhnout toho, aby Izák souhlasil s jejím plánem, ale projeví laskavost tím, že se nezmíní o Esauově hněvu. Místo toho taktně působí na svého manžela tím, že vyjadřuje starost, aby si Jákob jednou nevzal za manželku nějakou Kananejku. Tato představa Izáka přesvědčila natolik, že Jákobovi podobný sňatek zakázal a poslal ho vybrat si bohabojnou manželku mezi Rebečinými příbuznými. Není žádná zpráva o tom, že by Rebeka pak Jákoba ještě někdy viděla, ale její jednání přineslo budoucímu izraelskému národu bohatou odměnu. (1. Mojžíšova 27:43–28:2)

Na základě toho, co o Rebece víme, ji můžeme obdivovat. Byla velmi přitažlivá, ale její skutečná krása spočívala v její zbožné oddanosti. Právě to Abraham u ženy, která měla být jeho snachou, hledal. Její jiné dobré vlastnosti pravděpodobně převýšily všechno Abrahamovo očekávání. Projevovala víru a odvahu, když se podřizovala Božímu vedení. Vyznačovala se také horlivostí, skromností a štědrou pohostinností. Křesťanky by měly všechny tyto vlastnosti napodobovat. Jsou to vlastnosti, které u skutečně vzorných žen očekává sám Jehova.