Přejít k článku

Přejít na obsah

„Otrok“, který je věrný i rozvážný

„Otrok“, který je věrný i rozvážný

 „Otrok“, který je věrný i rozvážný

„Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí?“ (MATOUŠ 24:45)

1, 2. Proč je v dnešní době životně důležité, abychom pravidelně dostávali duchovní pokrm?

ROKU 33 n. l., v úterý 11. nisanu odpoledne vznesli Ježíšovi učedníci otázku, která má hluboký význam i pro nás dnes. Zeptali se Ježíše: „Co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ Ježíš odpověděl pozoruhodným proroctvím. Mluvil o bouřlivém období, které se bude vyznačovat válkami, hladomory, zemětřeseními a nemocemi. A to měl být pouze „počátek tísnivých bolestivých křečí“. Měly přijít ještě horší věci. Tato vyhlídka byla opravdu děsivá. (Matouš 24:3, 7, 8, 15–22; Lukáš 21:10, 11)

2 Většina z toho, co Ježíš předpověděl, se už splnila, a to po roce 1914. ‚Tísnivé bolestivé křeče‘ na lidstvo doléhají v plném rozsahu. Praví křesťané se však nemusí bát. Ježíš slíbil, že je bude posilovat výživnou duchovní potravou. Nyní je však Ježíš v nebesích. Jak se tedy postaral o to, abychom my zde na zemi byli zásobováni duchovním pokrmem?

3. Jak se Ježíš postaral o to, abychom dostávali „pokrm v pravý čas“?

3 Odpověď na tuto otázku vyplývá z toho, co řekl sám Ježíš. Když pronášel své rozsáhlé proroctví, zeptal se: „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas?“ Pak řekl: „Šťastný je tento otrok, jestliže ho jeho pán při svém příchodu najde, že tak činí! Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ (Matouš 24:45–47) Ano, Ježíš předpověděl, že zde bude „otrok“, jehož úkolem bude poskytovat duchovní pokrm, — „otrok“, který bude jak věrný, tak i rozvážný. Měl to být nějaký konkrétní jednotlivec, nebo řada po sobě jdoucích jednotlivců, anebo ještě něco jiného? Vzhledem k tomu, že tento věrný otrok poskytuje životně důležitou duchovní potravu, je v našem vlastním zájmu, abychom zjistili, jak to je.

Jednotlivec, anebo třída?

4. Jak víme, že ‚věrným a rozvážným otrokem‘ nemůže být jedna osoba?

4 Jedna osoba ‚věrným a rozvážným otrokem‘  být nemůže. Proč ne? Protože otrok začal duchovní potravu předkládat už v prvním století a podle Ježíšových slov to měl dělat ještě v době Pánova příchodu, tedy v roce 1914. Pro jednoho člověka by to znamenalo 1 900 let věrné služby. Tak dlouho nežil ani Metuzalém! (1. Mojžíšova 5:27)

5. Vysvětli, proč se označení „věrný a rozvážný otrok“ nevztahuje na každého jednotlivého křesťana.

5 Mohl by se v tom případě výraz „věrný a rozvážný otrok“ vztahovat v podstatě na každého jednotlivého křesťana? Je pravda, že všichni křesťané musí být věrní a rozvážní, avšak když Ježíš mluvil o ‚věrném a rozvážném otroku‘, měl zjevně na mysli něco víc. Jak to víme? Řekl totiž, že „pán při svém příchodu“ otroka ustanoví „nade vším svým majetkem“. Jak by mohl být každý jednotlivý křesťan ustanoven nade „vším“ Pánovým majetkem? To není možné.

6. Jak měl izraelský národ působit jako Boží „sluha“ neboli „otrok“?

6 Jediný rozumný závěr tedy je, že Ježíš označení „věrný a rozvážný otrok“ použil na určitou skupinu křesťanů. Může být něco takového jako kolektivní otrok? Ano. Sedm set let před Kristem Jehova mluvil o celém izraelském národu jako o ‚svých svědcích‘ a o ‚svém sluhovi, kterého vyvolil‘. (Izajáš 43:10) Každý příslušník izraelského národa byl částí této třídy sluhy, a to od roku 1513 př. n. l., kdy byl dán mojžíšský Zákon, až do Letnic roku 33 n. l. Většina Izraelitů se přímo nepodílela na správě národních záležitostí ani na organizování programu duchovního sycení. Jehova k těmto úkolům používal krále, soudce, proroky, kněze a Levity. Přesto měl být Izrael jako národ představitelem Jehovovy svrchovanosti a měl Jehovu chválit mezi národy. Každý Izraelita měl být Jehovovým svědkem. (5. Mojžíšova 26:19; Izajáš 43:21; Malachiáš 2:7; Římanům 3:1, 2)

„Sluha“ je propuštěn

7. Proč starověký Izrael ztratil výsadu být Božím ‚sluhou‘?

7 Jestliže byl Izrael před staletími Božím ‚sluhou‘, byl také oním otrokem, o němž mluvil Ježíš? Ne, protože starověký Izrael se žel neprokázal ani jako věrný, ani jako rozvážný. Pavel tuto situaci shrnuje tak, že cituje Jehovova slova určená Izraelitům: „Kvůli vám se Božímu jménu rouhají mezi národy.“ (Římanům 2:24) Ano, izraelský národ dovršil dlouhé dějiny své vzpoury tím, že zavrhl Ježíše, a Jehova proto zavrhl jej. (Matouš 21:42, 43)

8. Kdy a za jakých okolností byl jmenován „sluha“, který měl nahradit Izrael?

8 Tato nevěrnost ‚sluhy‘, totiž Izraele, neznamenala, že věrní ctitelé budou navždy odříznuti od přísunu duchovní potravy. Padesát dní po Ježíšově vzkříšení, o Letnicích roku 33 n. l., byl v jedné horní místnosti v Jeruzalémě asi na 120 učedníků vylit svatý duch. V tomto okamžiku se zrodil nový národ. Bylo vhodné, že jeho zrození bylo uvedeno ve známost, když členové tohoto národa začali obyvatelům Jeruzaléma odvážně vyprávět o „velkolepých Božích věcech“. (Skutky 2:11) Tento nový, duchovní národ se takto stal  oním ‚sluhou‘, který bude národům oznamovat Jehovovu slávu a dávat jim pokrm v pravý čas. (1. Petra 2:9) Byl proto výstižně označen jako ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16)

9. (a) Z koho se skládá „věrný a rozvážný otrok“? (b) Kdo tvoří ‚čeleď‘?

9 Každý z členů ‚Božího Izraele‘ je zasvěcený a pokřtěný křesťan, který je pomazaný svatým duchem a má nebeskou naději. Výraz „věrný a rozvážný otrok“ se vztahuje na všechny členy tohoto pomazaného duchovního národa, kteří jsou na zemi kdykoli od roku 33 n. l. až dosud, a to jako na skupinu — stejně jako byl každý Izraelita, který žil kdykoli mezi rokem 1513 př. n. l. a Letnicemi roku 33 n. l., členem třídy předkřesťanského sluhy. Kdo však je ‚čeleď‘, která od otroka dostává duchovní výživu? V prvním století n. l. měl každý křesťan nebeskou naději. I čeleď tedy tvořili pomazaní křesťané, avšak v tomto případě jako jednotlivci. Všichni — včetně těch, kdo měli ve sborech odpovědné postavení — potřebovali duchovní pokrm od otroka. (1. Korinťanům 12:12, 19–27; Hebrejcům 5:11–13; 2. Petra 3:15, 16)

„Každému jeho práci“

10, 11. Jak víme, že všichni členové třídy otroka nemají stejné pracovní pověření?

10 ‚Boží Izrael‘ je tedy třída věrného a rozvážného otroka a jako taková má své pracovní pověření. Kromě toho má však každý příslušník této třídy své osobní úkoly. Objasňují to Ježíšova slova u Marka 13:34: „Je to podobné člověku, který cestoval do ciziny, opustil svůj dům a svým otrokům dal autoritu, každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby zůstal bdělý.“ Každý člen třídy otroka tedy dostal za úkol, aby zvětšoval Kristův pozemský majetek. Tento úkol vykonává podle svých schopností a možností. (Matouš 25:14, 15)

11 Také apoštol Petr pomazaným křesťanům ve své době řekl: „Úměrně k tomu, jak každý z vás obdržel dar, používejte jej tak, že jeden druhému sloužíte jako znamenití správci Boží nezasloužené laskavosti vyjádřené různými způsoby.“ (1. Petra 4:10) Odpovědností pomazaných křesťanů tudíž je, aby si navzájem sloužili. Přitom mají používat dary, které jim dal Bůh. Z Petrových slov kromě toho vyplývá, že všichni křesťané nebudou mít stejné schopnosti, úkoly nebo výsady. Každý člen třídy otroka však mohl nějakým způsobem přispět k tomu, aby tento duchovní národ rostl. Jak to mohli dělat?

12. Jak všichni členové třídy otroka, muži i ženy, přispívali k tomu, že tato třída rostla?

12 V první řadě měl každý z nich odpovědnost být Jehovovým svědkem a kázat dobrou  zprávu o Království. (Izajáš 43:10–12; Matouš 24:14) Těsně před tím, než vystoupil do nebe, přikázal Ježíš všem svým věrným učedníkům, mužům i ženám, aby byli učiteli. Řekl jim: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:19, 20)

13. Jakou výsadu měli všichni pomazaní?

13 Když křesťané nalezli nové učedníky, měli je pečlivě vyučovat, aby zachovávali všechno, co Kristus svým následovníkům přikázal. Ti, kdo na toto poučování příznivě reagovali, se po čase stali způsobilými vyučovat druhé. Budoucí členové třídy otroka z mnoha národů dostávali výživnou duchovní potravu. Úkol činit učedníky plnili všichni pomazaní křesťané, muži i ženy. (Skutky 2:17, 18) Toto dílo mělo probíhat od první chvíle, kdy otrok započal svou práci, až do závěru tohoto systému věcí.

14. Pouze kdo měl výsadu vyučovat ve sboru a jak tuto skutečnost přijímaly věrné pomazané křesťanky?

14 Ti, kdo byli pokřtěni a pomazáni, se stali členy třídy otroka. Bez ohledu na to, kdo je zpočátku vyučoval, dostávali další poučování od členů sboru, kteří splňovali biblické požadavky, aby mohli sloužit jako starší. (1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:6–9) A tak měli tito jmenovaní muži výsadu zvláštním způsobem přispívat k růstu tohoto národa. Věrným pomazaným křesťankám nevadilo, že vyučování ve sboru bylo svěřeno pouze křesťanským mužům. (1. Korinťanům 14:34, 35) Byly naopak rády, že z tvrdé práce mužů ve sboru mohou mít užitek, a byly vděčné za výsady, které ženám byly dostupné. Mezi tyto výsady patřilo i to, že mohly druhým lidem přinášet dobrou zprávu. Horlivé pomazané sestry v dnešní době projevují tentýž pokorný postoj, bez ohledu na to, zda jmenovaní starší ve sboru jsou pomazaní nebo ne.

15. Co bylo jedním z hlavních zdrojů duchovního pokrmu v prvním století a kdo poskytoval vedení v jeho předkládání?

15 Nejdůležitějším duchovním pokrmem, který byl v prvním století předkládán, byly dopisy apoštolů a jiných učedníků, kteří poskytovali vedení. Tyto dopisy — zejména ty, které patří mezi dvacet sedm inspirovaných knih Křesťanských řeckých písem — kolovaly mezi sbory a byly nepochybně základem pro vyučování místních starších. Představitelé třídy otroka takto věrně předkládali výživnou duchovní potravu upřímným křesťanům. Třída otroka v prvním století věrně splnila své pověření.

„Otrok“ o devatenáct století později

16, 17. Jak třída otroka prokázala, že věrně plní svůj úkol, před rokem 1914?

16 A jak je tomu dnes? Nalezl Ježíš nějakou skupinu pomazaných křesťanů, kteří v roce 1914, kdy začala jeho přítomnost, věrně rozdělovali pokrm v pravý čas? Jistě ano. Tuto skupinu bylo možné jasně rozpoznat podle znamenitého ovoce, které přinášela. (Matouš 7:20) Vývoj událostí od té doby ukázal, že její totožnost byla rozpoznána správně.

17 Při Ježíšově příchodu asi 5 000 členů čeledi pilně šířilo biblickou pravdu. Dělníků bylo málo, ale k rozšiřování dobré zprávy otrok důvtipně používal různé metody. (Matouš 9:38) Bratři například zařídili, aby téměř 2 000 novin uveřejňovalo biblická kázání. Tímto způsobem se pravda z Božího slova dostávala k desetitisícům čtenářů najednou. Navíc byl připraven osmihodinový program, který využíval kombinaci filmu a barevných diapozitivů. Díky  tomuto novátorskému způsobu prezentace mohlo biblickou zprávu o době od počátku stvoření až do konce tisícileté Kristovy vlády shlédnout více než devět milionů lidí na třech kontinentech. Dalším prostředkem k šíření dobré zprávy byly publikace. Například tento časopis vycházel v roce 1914 v nákladu asi 50 000 výtisků.

18. Kdy Ježíš ustanovil otroka nade vším svým majetkem a proč?

18 Ano, když Pán přišel, nalezl svého věrného otroka, jak svědomitě sytí čeleď a káže dobrou zprávu. Tohoto otroka pak čekaly větší úkoly. Ježíš řekl: „Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ (Matouš 24:47) Ježíš to udělal v roce 1919, poté, co otrok obstál v období zkoušení. Proč však „věrný a rozvážný otrok“ dostal větší úkoly? Protože se Pánův majetek rozšířil. Ježíš v roce 1914 obdržel královskou moc.

19. Vysvětlete, jak je postaráno o duchovní potřeby ‚velkého zástupu‘.

19 Co je tím majetkem, nad nímž nově korunovaný Pán ustanovil svého věrného otroka? Jsou to všechny duchovní věci, které Pánovi patří zde na zemi. Například dvě desetiletí po tom, co byl v roce 1914 Kristus dosazen na trůn, byla rozpoznána totožnost ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Nebyli to pomazaní členové ‚Božího Izraele‘, ale upřímní muži a ženy s pozemskou nadějí, kteří milovali Jehovu a chtěli mu sloužit, stejně jako to dělali pomazaní. Vlastně ‚věrnému a rozvážnému otrokovi‘ řekli: „Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zecharjáš 8:23) Tito nově pokřtění křesťané přijímali stejný výživný duchovní pokrm jako pomazaní členové čeledi a obě třídy se od té doby stále sytí u téhož duchovního stolu. Pro členy ‚velkého zástupu‘ je to úžasné požehnání.

20. Jakou úlohu má „velký zástup“ při zvětšování Pánova majetku?

20 Členové ‚velkého zástupu‘ se k třídě pomazaného otroka s radostí připojili v kázání dobré zprávy. Díky jejich kázání Pánův pozemský majetek vzrůstal, čímž se úkoly ‚věrného a rozvážného otroka‘ zvětšovaly. Lidí, kteří hledali pravdu, přibývalo, a proto bylo nutné rozšiřovat tiskárenské prostory, aby se udržel krok s poptávkou po biblické literatuře. V jedné zemi za druhou byly zřizovány odbočky svědků Jehovových. Misionáři byli vysíláni „do nejvzdálenější části země“. (Skutky 1:8) Řady Božích ctitelů se rozrostly z přibližně pěti tisíc pomazaných křesťanů v roce 1914 až na dnešních více než šest milionů, z nichž většina patří k ‚velkému zástupu‘. Ano, Králův majetek se od té doby, co byl Ježíš v roce 1914 korunován, opravdu zmnohonásobil!

21. Jakými dvěma podobenstvími se budeme zabývat při našem příštím studiu?

21 Všechny tyto skutečnosti ukazují, že otrok byl jak „věrný“, tak i „rozvážný“. Hned poté, co Ježíš mluvil o ‚věrném a rozvážném otroku‘, uvedl dvě podobenství, která tyto vlastnosti zdůrazňují: podobenství o rozvážných a pošetilých pannách a podobenství o talentech. (Matouš 25:1–30) To nás velmi zajímá. Jaký význam tato podobenství mají pro nás dnes? Touto otázkou se budeme zabývat v následujícím článku.

Co si myslíte?

• Z koho se skládá „věrný a rozvážný otrok“?

• Kdo je ‚čeleď‘?

• Kdy byl věrný otrok ustanoven nade vším Pánovým majetkem a proč to bylo právě tehdy?

• Kdo pomáhá v několika posledních desetiletích zvětšovat Pánův majetek a jak to dělá?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 10]

Třída otroka v prvním století věrně splnila své pověření