Přejít k článku

Přejít na obsah

Důležité myšlenky z 1. Mojžíšovy — II. část

Důležité myšlenky z 1. Mojžíšovy — II. část

 Jehovovo slovo je živé

Důležité myšlenky z 1. Mojžíšovy — II. část

PRVNÍ Mojžíšova pojednává o událostech od stvoření prvního člověka Adama až do smrti Jákobova syna Josefa. Zahrnuje tedy období 2 369 let lidských dějin. O prvních deseti kapitolách a o devíti verších kapitoly 11, tedy o zprávě zahrnující dobu od stvoření po stavbu babylónské věže, se pojednávalo v předcházejícím vydání tohoto časopisu. * Tento článek se zabývá důležitými myšlenkami zbývající části První Mojžíšovy. V této části se dozvídáme o tom, jak Bůh jednal s Abrahamem, Izákem, Jákobem a Josefem.

ABRAHAM SE STÁVÁ BOŽÍM PŘÍTELEM

(1. Mojžíšova 11:10–23:20)

Asi 350 let po potopě se v rodové linii Noemova syna Sema narodí člověk, který získá před Bohem mimořádné postavení. Jmenuje se Abram, a jeho jméno je později změněno na Abraham. Na Boží příkaz opouští Abram chaldejské město Ur, dostává se do země, kterou Jehova zaslíbil jemu a jeho potomkům, a žije tam ve stanech. Abraham projevuje víru a poslušnost, a proto je nazván „Jehovovým přítelem“. (Jakub 2:23)

Jehova zasahuje proti zkaženým obyvatelům Sodomy a měst v jejím okolí, přičemž Lot a jeho dcery zůstávají naživu. Narozením Abrahamova syna Izáka se plní jeden z Božích slibů. Později je Abrahamova víra zkoušena, když Jehova dává Abrahamovi pokyn, aby svého syna předložil jako oběť. Abraham je ochoten uposlechnout, ale anděl mu v tom zabrání. Nelze pochybovat o tom, že Abraham je mužem víry. Dostává ujištění, že prostřednictvím jeho semene si budou žehnat všechny národy. Abrahamova milovaná  manželka Sára umírá a Abraham je velmi zarmoucen.

Odpovědi na biblické otázky:

12:1–3 — Kdy vstoupila v platnost abrahamská smlouva a jak dlouho má platit? Smlouva, kterou Jehova uzavřel s Abramem a která říká, že „všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat [Abramovým] prostřednictvím“, vstoupila v platnost zjevně tehdy, když Abram cestou do Kanaánu přešel Eufrat. K tomu patrně došlo 14. nisanu roku 1943 př. n. l., tedy 430 let před tím, než byli Izraelité vysvobozeni z Egypta. (2. Mojžíšova 12:2, 6, 7, 40, 41) Abrahamská smlouva je ‚smlouvou na neurčitý čas‘. Zůstává v platnosti, dokud nebudou požehnány všechny rodiny země a nebudou zničeni všichni Boží nepřátelé. (1. Mojžíšova 17:7; 1. Korinťanům 15:23–26)

15:13 — Kdy se splnilo předpověděných 400 let útisku Abramova potomstva? Toto období útisku začalo roku 1913 př. n. l., kdy Abrahamův syn Izák byl ve svých asi pěti letech odstaven a jeho devatenáctiletý nevlastní bratr Išmael si z něj ‚tropil žerty‘. (1. Mojžíšova 21:8–14; Galaťanům 4:29) Toto období skončilo osvobozením Izraelitů z egyptského otroctví v roce 1513 př. n. l.

16:2 — Bylo správné, že Sarai nabídla svou služku Hagar Abramovi za manželku? Sarai to udělala v souladu s tehdejším zvykem, podle něhož neplodná manželka měla povinnost opatřit svému manželovi konkubínu, aby mohl mít dědice. Mnohoženství se poprvé objevilo mezi potomky Kaina. Nakonec se stalo zvykem a přijali ho i někteří Jehovovi ctitelé. (1. Mojžíšova 4:17–19; 16:1–3; 29:21–28) Jehova však nikdy neupustil od své původní zásady monogamního manželství. (1. Mojžíšova 2:21, 22) Noe a jeho synové znovu dostali příkaz, aby ‚byli plodní a naplnili zemi‘, a ti všichni zřejmě žili v monogamním manželství. (1. Mojžíšova 7:7; 9:1; 2. Petra 2:5) A tuto zásadu monogamního manželství znovu potvrdil Ježíš Kristus. (Matouš 19:4–8; 1. Timoteovi 3:2, 12)

19:8 — Nejednal Lot špatně, když nabídl obyvatelům Sodomy své dcery? Podle orientálních nepsaných zákonů bylo odpovědností hostitele, aby ochraňoval hosty ve svém domě a hájil je případně i s nasazením života. Lot byl ochoten to udělat. Statečně vyšel ven k davu, zavřel za sebou dveře a stál před těmito lidmi sám. Ve chvíli, kdy jim nabídl své dcery, Lot si byl pravděpodobně již vědom toho, že jeho hosté jsou Božími posly. Snad se domníval, že Bůh může jeho dcery ochránit, stejně jako kdysi ochránil jeho tetu Sáru v Egyptě. (1. Mojžíšova 12:17–20) A nakonec to opravdu dopadlo tak, že Lot i jeho dcery byli uchráněni před nebezpečím.

19:30–38 — Prominul Jehova Lotovi to, že se opil a zplodil syny se svými dvěma dcerami? Jehova nepromíjí krvesmilstvo ani opilství. (3. Mojžíšova 18:6, 7, 29; 1. Korinťanům 6:9, 10) A sám Lot ve skutečnosti ‚nezákonné skutky‘ sodomských obyvatel odsuzoval. (2. Petra 2:6–8) Lotovy dcery svého otce opily. Zřejmě si tedy uvědomovaly, že ve střízlivém stavu by nebyl ochoten mít s nimi pohlavní styky. Protože však byly v zemi cizinkami, domnívaly se, že to je jediný způsob, jak Lotovu rodinu zachránit před vymřením. Tato zpráva je v Bibli proto, aby ukázala, v jakém příbuzenském vztahu jsou Moabci (potomci Moaba) a Ammonité (potomci Ben-ammiho) k Abrahamovým potomkům, tedy k Izraelitům.

Poučení pro nás:

13:8, 9. Abraham nám poskytuje vynikající vzor v tom, jak řešit neshody. Nikdy bychom neměli obětovat pokojné vztahy kvůli finančnímu zisku, osobním výhodám nebo vlastní hrdosti.

15:5, 6. Když Abraham stárnul a stále ještě neměl syna, mluvil o tom s Jehovou. A Jehova mu poskytl ujištění. K čemu to vedlo? Abraham „uvěřil Jehovovi“. Otevřeme-li  Jehovovi své srdce v modlitbě, přijmeme-li ujištění z Bible a poslechneme-li Jehovu, bude naše víra posílena.

15:16. Jehova pozdržel vykonání rozsudku nad Amorejci (neboli Kananejci) po čtyři generace. Proč? Protože je trpělivý Bůh. Čekal tak dlouho, až už nebyla naděje na zlepšení. Jehovovu trpělivost musíme napodobovat.

18:23–33. Jehova nejedná tak, že by zničil všechny lidi bez rozdílu. Spravedlivé chrání.

19:16. Lot „stále otálel“, takže ho andělé museli i s jeho rodinou ze Sodomy bezmála vyvléci. My očekáváme konec ničemného světa, a je proto moudré, abychom si stále uvědomovali naléhavost doby.

19:26. Bylo by opravdu hloupé, kdybychom se nechali rozptylovat tím, co jsme zanechali ve světě, nebo kdybychom se za tím toužebně ohlíželi!

JÁKOB MÁ DVANÁCT SYNŮ

(1. Mojžíšova 24:1–36:43)

Abraham se postará o to, aby se Izák oženil s Rebekou, ženou, která věří v Jehovu. Rebece se narodí dvojčata Ezau a Jákob. Ezau pohrdne svým prvorozenským právem a prodá ho Jákobovi. Ten později obdrží od svého otce požehnání. Jákob prchá do Paddan-aramu, kde se žení s Leou a Ráchel. Asi dvacet let zde pečuje o stáda jejich otce a pak společně se svou rodinou odchází. S Leou, Ráchel a jejich dvěma služkami má Jákob dvanáct synů a jednu dceru. Jákob zápasí s andělem, dostává požehnání a pak je jeho jméno změněno na Izrael.

Odpovědi na biblické otázky:

28:12, 13 — Jaký byl význam Jákobova snu ohledně ‚žebříku‘? Tento „žebřík“, který možná vypadal jako kamenné schodiště, naznačoval, že mezi zemí a nebem existuje spojení. Z toho, že po něm vystupovali a sestupovali Boží andělé, je patrné, že andělé jakožto spojovací článek mezi Jehovou a lidmi, které Bůh schvaluje, vykonávají nějakou důležitou službu.

30:14, 15 — Proč se Ráchel vzdala za několik mandragor příležitosti k početí? Ve starověku se plody mandragory používaly v lékařství jako narkotikum a jako prostředek uvolňující křeče. Plodům se také přisuzovala schopnost povzbuzovat pohlavní touhu, zvyšovat lidskou plodnost nebo napomáhat k početí. (Šalomounova píseň 7:13) Bible nevysvětluje, proč Ráchel na tuto výměnu přistoupila. Domnívala se možná, že jí mandragory napomohou k početí a že tímto způsobem skončí její potupná neplodnost. Ale Jehova „jí otevřel lůno“ teprve o několik let později. (1. Mojžíšova 30:22–24)

Poučení pro nás:

25:2. Jehova je schopen odhalit zděděné sklony nenarozeného dítěte, může uplatnit svou znalost budoucích věcí a může předem rozhodnout, koho si vyvolí pro své záměry. Neurčuje však předem, jaký bude konečný úděl jednotlivých osob. (Ozeáš 12:3; Římanům 9:10–12)

25:32, 33; 32:24–29. Jákobovi záleželo na tom, aby získal prvorozenecké právo, a celou noc zápasil s andělem, aby dostal požehnání. Z toho je patrné, že si hluboce vážil posvátných věcí. Nám Jehova svěřil celou řadu posvátných věcí. Patří k nim náš vztah k němu a k jeho organizaci, výkupné, Bible a naděje na Království. Mějme stejný postoj jako Jákob a těchto věcí si velmi važme.

34:1, 30. Problém, který vedl k tomu, že na Jákoba bylo ‚přivedeno zavržení‘, začal tím, že se Dina přátelila s lidmi, kteří nemilovali Jehovu. My si své společníky musíme vybírat moudře.

JEHOVA ŽEHNÁ JOSEFOVI V EGYPTĚ

(1. Mojžíšova 37:1–50:26)

Jákobovi synové na svého bratra Josefa žárlí a prodávají ho do otroctví. V Egyptě je Josef  uvězněn, protože se věrně a statečně drží Božích morálních měřítek. Během doby je z vězení vyveden, aby faraónovi vyložil jeho sny. Ty předpovídají sedm let blahobytu, po nichž přijde sedm let hladu. Josef je pak jmenován správcem potravin v Egyptě. Kvůli hladomoru přicházejí jeho bratři do Egypta pro potraviny. Rodina je opět pohromadě a usadí se v úrodné zemi Gošen. Na smrtelném loži Jákob žehná svým synům a pronáší proroctví, které poskytuje spolehlivou naději, že v budoucích stoletích přijde velké požehnání. Jákobovy pozůstatky jsou přeneseny do Kanaánu a tam jsou pohřbeny. Když Josef ve 110 letech umírá, jeho tělo je nabalzamováno a později je přeneseno do Zaslíbené země. (2. Mojžíšova 13:19)

Odpovědi na biblické otázky:

43:32 — Proč bylo Egypťanům odporné jíst společně s Hebrejci? Do značné míry to mohlo být v důsledku náboženských předsudků nebo pocitu rasové nadřazenosti. Egypťané také měli odpor k pastýřům. (1. Mojžíšova 46:34) Proč? V egyptském kastovním systému byli pastýři možná jednou z nejnižších tříd. Nebo mohlo být příčinou to, že tam bylo jen omezené množství obdělávatelné půdy, a proto Egypťané pohrdali lidmi, kteří hledali pastviny pro svá stáda.

44:5 — Používal Josef pohár skutečně k tomu, aby četl znamení? Stříbrný pohár a také to, co o něm bylo řečeno, byla zřejmě Josefova strategie. Josef byl věrným ctitelem Jehovy. Ke čtení znamení tento pohár ve skutečnosti nepoužíval, stejně jako jej Benjamín ve skutečnosti neukradl.

49:10 — Co znamenají výrazy „žezlo“ a „velitelská hůl“? Žezlo je hůl, kterou vládce nosí jako symbol královské autority. Velitelská hůl je dlouhá tyč, která slouží jako symbol práva poroučet. Jákob použil oba tyto výrazy, což svědčí o tom, že kmen Juda bude mít značnou autoritu a moc až do příchodu Šila. Tímto Judovým potomkem je Ježíš Kristus, ten, jemuž Jehova dal nebeské panství. Kristus má královskou autoritu a má také moc poroučet. (Žalm 2:8, 9; Izajáš 55:4; Daniel 7:13, 14)

Poučení pro nás:

38:26. Juda jednal se svou ovdovělou snachou Tamar nesprávně. Když se však dozvěděl, že zodpovědnost za její těhotenství nese on sám, pokorně svou chybu přiznal. Také my bychom měli vždy pohotově přiznat své chyby.

39:9. Z toho, jak Josef odpověděl Potifarově manželce, je patrné, že v otázkách morálky smýšlel tak, jak o nich smýšlí Bůh, a že se jeho svědomí řídilo Božími zásadami. Když se snažíme získávat stále přesnější poznání pravdy, měli bychom jistě usilovat o totéž.

41:14–16, 39, 40. Jehova může změnit situaci lidí, kteří se ho bojí. Jestliže nás postihnou nějaké nepříznivé okolnosti, je moudré důvěřovat v Jehovu a zůstat mu věrní.

Měli neochvějnou víru

Abraham, Izák, Jákob a Josef byli skutečně bohabojní lidé, kteří měli velkou víru. Zpráva o jejich životě, jež je obsažena v 1. Mojžíšově, opravdu posiluje víru a poskytuje nám mnoho cenného poučení.

Až budete číst Bibli podle týdenního rozvrhu pro teokratickou školu, budete mít z této zprávy velký užitek. Pokud budete uvažovat o tom, co zde bylo uvedeno, může vám tato biblická zpráva ožít před očima.

[Poznámka pod čarou]

^ 1. odst. Viz článek „Jehovovo slovo je živé — Důležité myšlenky z 1. Mojžíšovy — I. část“ ve vydání Strážné věže z 1. ledna 2004.

[Obrázek na straně 26]

Abraham byl muž, který měl velkou víru

[Obrázek na straně 26]

Jehova žehná Josefovi

[Obrázek na straně 26]

Spravedlivý Lot a jeho dcery byli zachráněni

[Obrázek na straně 29]

Jákob si vážil posvátných věcí. A co vy?